PODCAST Škola pomáhá: Marie Podvalová. Nevydírejte děti knihami, hledejte lásku ke čtení, říká Mravenčí chůva

Škola jako inspirace i výzva 

Na úvod zazní otázka: co si odnesla od rodičů? Marie odpovídá vytrvalost a odvahu poprat se s tím, co je těžké.  

Stejný duch objevování ji pak potkal hned v první třídě, kde učitelka nadšená novou svobodou po roce 1989 proměnila třídu v laboratoř plnou knížek a pískoviště na pokusy. „Tehdy mi to přišlo samozřejmé, až později jsem zjistila, že takhle otevřených škol není mnoho.“ 

K hlubšímu čtení se sama dostala až ve 4./5. třídě díky škole a skautskému oddílu. Proto dnes rodiče uklidňuje: i pozdní start se dá dohnat. 

Mravenčí chůva: praktická navigace v džungli titulů 

Marie upozorňuje, že pro děti vychází přes 2 500 titulů ročně a je těžké se v nich zorientovat. Mravenčí chůva proto filtruje nové knihy, doporučuje ty kvalitní, které děti zaujmou.  

Projekt funguje skrze knižní klub, kde se sdružují rodiče, učitelé a knihovníci, aby si navzájem sdíleli zkušenosti a inspiraci. Jak Marie zdůrazňuje: „Učitelé a knihovníci jsou neuvěřitelní srdcaři – z mála dokážou vytvořit hodně, často i za své peníze. My jim chceme práci usnadnit.“ 

Molekuly čtení – dvacet krůčků místo jednoho skoku 

Metodika Molekuly čtení určená přímo do škol pracuje s dvaceti útlými sešitky: první je „silent book“ beze slov, další přidává na stránku jediné slovo a s každou úrovní text postupně houstne až ke krátkým kapitolám. Učitel sleduje žákův posun pomocí připravených metodických listů, a dítě si tak posouvá hranici po malých, zvládnutelných krocích. 

„I dítě, které ještě neumí číst, je u prvního silent booku vlastně už čtenář – přečetlo celou knihu. A každá další úroveň ho posune o krůček dál. Tenhle projekt je jedinečný a zaplnil ve školách díru, která tu chyběla,“ vysvětluje. 

Proč předčítat i puberťákům 

Marie připomíná výzkumy neurovědkyně Maryanne Wolf: čtenářská dráha se vyvíjí až do dvanáctého roku, proto radí předčítat tak dlouho, dokud o to děti stojí, a klidně i v devítce. 

„My často přestaneme dětem číst ve druhé třídě a pak se divíme, že jsou slabí čtenáři. Oni nás ještě potřebují – předčítat, pustit audioknihu, jít s nimi krok za krokem.“ Zdůrazňuje také, že škola by měla více času věnovat čtenářským dílnám a méně „pitvání jazyka“, neboť mnoho gramatických jevů si děti osvojí právě skrze četbu. 

V pozdnějších ročnících pomůže nabídnout bezpečný prostor, kde se o příběhu může (ale nemusí) mluvit. Respekt k právu mlčet posiluje čtenářskou svobodu právě ve chvíli, kdy odpor k autoritám vrcholí. 

Digitál není soupeř 

Mobil či herní konzole podle ní nemusí stát proti knihám – klíčová je forma, ne zákaz. 

Dítě si sáhne po knize spíš tehdy, když vidí čtoucího dospělého a má kolem sebe lákavý výběr. Připomíná, že „děti přece vidí, že my jsme pořád na mobilu“, a podle toho si vyhodnotí, co má v rodině skutečnou hodnotu. 

K překlenutí období, kdy dítě ještě četbu nezvládá, Marie doporučuje audioknihy: „Jsou ideální, když mozek touží po bohatém příběhu, ale oči a jazyk ještě nestíhají.“ 

Když kniha mluví „mým“ jazykem 

Marie vyzdvihuje romské tituly z nakladatelství Kher a dvojjazyčné česko‑ukrajinské picture‑booky. Jakmile dítě v příběhu pozná vlastní jazyk či prostředí, okamžitě to podle ní poznáte: „Dětem – a často i dospělým – se rozsvítí oči, protože v knížce najdou něco svého.“ 

Takové texty posilují pocit sounáležitosti a usnadňují cestu ke čtení bez ohledu na rodný jazyk. 

AI v knihách? Zatím texty bez duše 

Na závěr přišla řeč na příběhy generované umělou inteligencí. Marie je zvědavá, kam vývoj povede, ale zatím v nich postrádá to hlavní: „To, co dobří autoři a ilustrátoři dávají knize, je duše, poselství – to algoritmus neumí. Já osobně to zatím nevnímám jako autorskou tvorbu.“ 

Dodává, že by si přála, aby nás nástup AI spíš přivedl k omezenějšímu, zato kvalitnějšímu knižnímu produkčnímu tempu: méně titulů, více opravdové hodnoty. 

Proč si rozhovor pustit? 

Marie Podvalová ukazuje, že čtení není povinnost ani nostalgie, ale živá cesta k porozumění světu – ať jde o Molekuly čtení v první třídě, knihy v romštině, nebo komiksy, co porazí TikTok. Její tipy a nadšení můžou být inspirací pro každého, kdo chce z dětí vychovat zvídavé a empatické čtenáře, aniž by bojoval s obrazovkami.