Kraj (politik/politička, úředník/úřednice)

Segregované školství výrazně omezuje šance dětí na úspěch v dalších stupních vzdělávání i na uplatnění na trhu práce. Zejména nadměrné zařazování romských žáků a žákyň do škol zřizovaných podle § 16 odstavce 9 školského zákona (v praxi i dále v textu také označovaných jako speciální školy) má dlouhodobé negativní dopady na jejich životní dráhy. Segregace dále prohlubuje systémové nerovnosti, které se promítají do kvality života a ekonomického rozvoje kraje i jednotlivých obcí. 

Více o negativních dopadech segregace najdete na stránce Problém segregace – proč je nezákonná, škodlivá a drahá.

Proč desegregaci řešit z pohledu kraje

• Segregace romských žáků a žákyň a dětí z dalších marginalizovaných skupin – ať už v běžných, nebo speciálních školách – je nelegální, odporuje školskému zákonu, antidiskriminačnímu zákonu i některým mezinárodním legislativním normám. Za neoprávněné zařazování romských žáků do speciálních škol byla Česká republika už v roce 2007 odsouzena Evropským soudem pro lidská práva; v návaznosti na tento rozsudek je Česká republika od roku 2007 až do současnosti pod dohledem Výboru ministrů Rady Evropy, který sleduje plnění závazků vyplývajících z rozhodnutí soudu. Pokud se situace v krátkodobém horizontu nezlepší, hrozí České republice nové soudní řízení a možnost finančních sankcí nebo jiných opatření.

• Kraje jsou ve většině případů zřizovateli škol podle § 16 odst. 9 školského zákona – tedy škol pro žáky s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, závažnými vadami řeči, vývojovými poruchami učení nebo chování, s kombinovanými vadami či autismem. Do mnoha těchto škol však bývají ve zvýšené míře zařazováni také romští žáci a žákyně, často s diagnózou mírné poruchy vývoje intelektu (dříve LMP = lehkého mentálního postižení), u které ale existují oprávněné pochybnosti o její přiměřenosti. V českém školství jsou romští žáci a žákyně dlouhodobě zastoupeni ve vzdělávacích programech pro žáky s mírnou poruchou vývoje intelektu až sedmkrát častěji, než odpovídá jejich podílu v celé populaci základních škol. Odborná literatura ani veřejná debata pro tuto skutečnost nenabízejí přijatelné vysvětlení. Tento nepoměr může být způsoben kombinací několika faktorů: nepřesnou diagnostikou (viz dále v textu), nízkými očekáváními vůči romským dětem, obavami rodičů z necitlivého přístupu a nedostatku podpory v běžných školách nebo přesvědčením různých aktérů, že ve speciální škole bude dítěti lépe. Bez ohledu na příčiny ale platí, že jakékoli potenciálně chybné zařazení romských žáků či žákyň do programu určeného pro žáky s postižením může být v rozporu s mezinárodními závazky ČR i s tuzemskými antidiskriminačními předpisy a jako takové může být v budoucnu předmětem soudního řízení proti České republice nebo přímo proti institucím, které se na takovém chybném zařazení podílely.

• Zařazování romských žáků a žákyň bez závažnějších zdravotních postižení do speciálních škol zvyšuje zátěž na veřejné rozpočty. Provoz těchto škol je personálně i finančně náročný a jejich kapacity by měly být využívány především pro žáky a žákyně, kteří speciální vzdělávání skutečně potřebují. Pokud do nich nastupují žáci a žákyně „jen“ na základě sociálního znevýhodnění, jazykové bariéry nebo předsudků, tedy bez skutečného zdravotního postižení, dochází k neefektivnímu využívání krajských prostředků a k porušení principu rovného přístupu ke vzdělávání.

• Provoz některých speciálních škol může v určitých krajích působit jako zbytečné plýtvání veřejnými prostředky. Data ministerstva školství ukazují, že v některých krajích jsou dlouhodobě financovány segregované speciální školy, tedy školy s výrazně nadprůměrným podílem romských žáků a žákyň, aniž by jejich existence byla skutečně nezbytná. Typicky jde o situace, kdy speciální škola vzdělává několik desítek romských dětí, přestože okolní základní školy mají stovky, či dokonce tisíce volných míst. V takových případech by bylo věcně i ekonomicky vhodnější řešit situaci začleněním těchto žáků a žákyň do místních základních škol – buď přímo do běžných tříd s podporou asistenta pedagoga, nebo do speciální třídy zřízené při běžné ZŠ. Provoz samostatné speciální školy by pak mohl být ukončen. Z pohledu krajských rozpočtů je takové řešení výhodné i kvůli úsporám na financování nepedagogických pracovníků zrušených škol.

• V některých speciálních školách zřizovaných krajem dochází i k oficiálně přiznané segregaci romských žáků a žákyň bez zdravotního postižení. V některých krajích lze také nalézt případy, kdy jsou v segregovaných speciálních školách zřizovány „běžné“ třídy pro žáky bez postižení, do kterých jsou následně segregováni romští žáci a žákyně bez diagnostikovaného zdravotního postižení. Tento jev je zcela nepřijatelný, a to zejména tehdy, pokud mají okolní základní školy desítky či stovky volných míst, kam by mohli být tito žáci a žákyně přijati. Takový postup je protiprávní, a navíc vytváří zbytečné nároky na veřejné rozpočty.  

Vaše první kroky

• Analyzujte složení žáků a žákyň jednotlivých speciálních škol – zjistěte, na základě jakých diagnóz jsou do nich žáci a žákyně doporučováni a jaké je v nich zastoupení romského žactva. 

  • Nejproblematičtější je v tomto ohledu diagnóza mírné poruchy vývoje intelektu (dříve LMP – lehké mentální postižení). V Česku je totiž nepoměrně častěji diagnostikována romským žákům a žákyním: zatímco v celé populaci žáků a žákyň základních škol ji má jen asi 1,3 % dětí, mezi Romy jde o 12,5 %. Tento nepoměr neodpovídá vědeckým poznatkům o skutečném výskytu dané diagnózy v populaci – promítá se do něj jazyková bariéra, nastavení diagnostických nástrojů, které nedokáží spolehlivě odlišit projevy sociálního znevýhodnění od skutečného mentálního postižení, a také očekávání okolí, která mohou být ovlivněna stereotypy (viz Němec 2020). Nepřesná diagnostika, která nedostatečně zohledňuje kulturní a sociální vlivy, a nesprávné zařazení žáků a žákyň do těchto programů výrazně limitují jejich vzdělávací potenciál. Výsledkem je nižší dosažené vzdělání, omezené možnosti pokračovat na střední škole a tím i horší pracovní uplatnění. To vše předznamenává výraznou – a zbytečnou – sociální zátěž, jejímž nositelem je nakonec celá společnost. 

• Zmapujte nutnost další existence speciálních škol, které zřizujete. U škol, jejichž provoz již není nezbytný, naplánujte jejich uzavření nebo postupný útlum.

  • Řada žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, kteří jsou nyní umístěni v krajem zřizovaných speciálních školách, by mohla být vzdělávána v běžných základních školách. Buď přímo v běžných třídách, třeba za podpory asistenta pedagoga, nebo v samotných třídách zřizovaných podle § 16 odstavce 9 školského zákona (tzv. ve speciálních třídách, ale v běžné základní škole). Pokud mají základní školy v okolí Vámi zřizované speciální školy volné kapacity, často nic zásadního nebrání tomu, aby tyto kapacity využily pro žáky a žákyně ze speciální školy. Jejich promyšlené převedení do běžných základních škol, doprovázené navýšením podpory – například zřízením pozic speciálních pedagogů a asistentů pedagoga (ideálně z řad stávajících zaměstnanců speciální školy) – může u menších speciálních škol postupně umožnit jejich uzavření. Větší speciální školy by bylo možné postupně utlumovat – tím, že přestanou nabírat žáky do prvních ročníků. Celý proces je nutné průběžně a bezpečně komunikovat s rodiči, dětmi a dalšími klíčovými aktéry. 

• Zjistěte, které Vámi zřizované segregované speciální školy zřizují „běžné“ třídy, a této praxi co nejrychleji zamezte.

  • Není žádný obhajitelný důvod, aby žáci a žákyně bez zdravotního postižení navštěvovali segregovanou školu určenou primárně pro ty se zdravotním postižením. Zajistěte, aby speciální školy okamžitě přestaly přijímat nové žáky a žákyně bez postižení, a naplánujte postupný přechod stávajících žáků a žákyň bez postižení do běžných základních škol v lokalitě. (Výjimkou by byla pouze situace, ve které by zřizování běžných tříd bylo součástí promyšlené a odůvodněné transformace speciální školy na školu běžnou.)   

• Vytvořte prostor pro sjednocení přístupu k podpoře romských žáků a žákyň.

  • Zorganizujte setkání pracovníků/pracovnic škol, školských poradenských zařízení a odborníků/odbornic na vzdělávací nerovnosti, na kterém bude možné sdílet zkušenosti a hledat společný přístup k práci s romskými žáky a žákyněmi. Zaměřte se například na rozvoj jazykových kompetencí v češtině i romštině, budování důvěry mezi školou a rodinou nebo posilování etnicky citlivého a bezpečného vzdělávacího prostředí. Cílem setkání by mělo být pojmenování bariér, kterým romští žáci a žákyně čelí, a nastavení konkrétních kroků k jejich odstranění včetně časového plánu, který umožní sledovat pokrok a vyhodnotit realizaci.

• Veďte školy a školská zařízení k důslednému rozlišování mezi sociálním znevýhodněním a potřebami, které vyplývají z příslušnosti k marginalizované národnostní menšině. 

  • U některých romských či jiných žáků a žákyň z marginalizovaných skupin se mohou projevovat známky sociálního znevýhodnění, které negativně ovlivňují jejich vzdělávání. Veďte školy a jejich poradenská pracoviště k tomu, aby tyto projevy dokázaly rozpoznat a cíleně na ně reagovat. Podporujte účast pracovníků/pracovnic školských poradenských zařízení na příslušných vzdělávacích akcích NPI ČR a zajistěte následnou metodickou podporu, kterou pracovníci/pracovnice těchto zařízení poskytují školním poradenským pracovištím. Podpořte pedagogické pracovníky/pracovnice škol a školských zařízení v zavádění nástrojů, které pomáhají tyto dopady zmírňovat. Nezapomínejte také na jejich jazykové a kulturní potřeby – důležité je například zařazování romských reálií do výuky, posilování jazykových kompetencí, využívání literatury romských autorů a autorek a spolupráce s pedagogickými pracovníky/pracovnicemi či mentory/mentorkami z řad úspěšných Romů a Romek.

Přehled dalších ověřených opatření najdete v Katalogu intervencí. 

Řekněte si o podporu, rozšiřte své znalosti, získejte další partnery

V Česku existují instituce a organizace, kterým na desegregaci záleží a ocení každou aktivitu.

• Lidé z Národního pedagogického institutu vám pomohou s koordinací, síťováním aktérů, sdílením osvědčených postupů i konzultací aktivit – ať už jste na začátku, nebo máte první kroky za sebou.

• Ministerstvo školství a Střední článek podpory pomáhají s právními i organizačními otázkami – od spádovosti po hodnocení škol a odměňování ředitelů/ředitelek.

• Česká školní inspekce vám bude partnerem v debatě o kvalitě podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání ve všech školách na území obce. Můžete využít i tematické zprávy inspekce zaměřené na spádovost, znaky kvality úspěšných škol či úspěšné strategie škol vzdělávajících znevýhodněné žáky a žákyně.

• Agentura pro sociální začleňování (MMR) nabízí obcím spolupráci při řešení desegregace, s důrazem na podporu vzdělávání dětí se sociálním znevýhodněním. Můžete tak získat odborné a analytické zázemí nebo podporu při plánování, koordinaci či hledání zdrojů. 

• Úřad vlády ČR zaštiťuje agendu integrace romské národnostní menšiny a metodicky vede síť koordinátorů pro romské záležitosti na krajských úřadech a romských poradců na obcích s rozšířenou působností. Ti mohou mimo jiné poskytnout informace, kontakty, zprostředkovat setkávání. Úřad vlády rovněž monitoruje a vyhodnocuje naplňování Strategie rovnosti, začlenění a participace Romů (Strategie romské integrace) 2021–2030, včetně kapitoly Vzdělávání.

• Sociální služby a neziskové organizace působící na vašem území – včetně romských a proromských – mohou být důležitými partnery při vyrovnávání podmínek ve vzdělávání. Pracují v nich odborníci a odbornice, kteří dobře znají životní zázemí žáků a žákyň i jejich rodin. Nabízejí cílenou podporu formou doučování, volnočasových aktivit nebo zprostředkování komunikace mezi školou a rodiči. Romské organizace navíc přinášejí vhled do potřeb dětí z komunity a mohou vás inspirovat, jak u romských žáků a žákyň rozvíjet zdravou identitu, motivaci a povědomí o vlastní historii a kultuře. Totéž platí pro organizace zaměřující se na podporu dětí z dalších marginalizovaných skupin.

Zdroje a data, které pomohou popsat situaci ve vašem kraji a městě

• Základní informace o školách ve vašem městě poskytují inspekční zprávy. Tematické zprávy České školní inspekce vám dále pomohou při plánování opatření především v oblasti pedagogické kvality škol a školských zařízení (včetně poraden). Kvalitu činností škol vymezují kritéria rámce Kvalitní školy.

• Kapacity běžných základních škol můžete zjistit z oficiálního Rejstříku škol a školských zařízení.

• Datové reporty NPI ČR a PAQ Research přinášejí přehled o sociální situaci, vzdělávacích výsledcích, struktuře žactva a míře segregovanosti na školách ve vaší obci. Jsou vytvořeny pro všechna města (včetně městských částí a obvodů) s více než dvěma základními školami na svém území, a to bez ohledu na jejich zřizovatele. Datové reporty jsou neveřejné a požádat o ně můžete na adrese: lucie.macku@npi.cz.

• Přehled a prostorovou vizualizaci školských spádových obvodů (na základě dostupných vyhlášek) nabízí Mapa spádovosti od NPI ČR. 

• Data o sociálních podmínkách v obcích nabízí Index sociálního vyloučení od Agentury pro sociální začleňování z MMR. 

• Je důležité sledovat i rezidenční segregaci a sociální situaci v okolí škol a ve městě. K tomu slouží aplikace Lokality sociálního vyloučení a segregace vyvinutá Karlovou univerzitou.

Na desegregaci existují finanční zdroje! 

Bez dodatečných financí je podpora škol, dětí i učitelů/učitelek obtížná. Existují zdroje a projekty, které lze využít. Cesta k financím nemusí být snadná, ale každý získaný asistent/asistentka, sociální pedagog/pedagožka nebo peníze na doučování či práci s rodinami posunou úspěch skokově vpřed. Zde jsou výzvy a projekty, které lze využít:

• Spolupráce škol, zřizovatele a sociálních služeb

  • Evropské finance z OPZ+: poslední výzva Prevence předčasných odchodů ze vzdělávání zahrnovala aktivity jako multidisciplinární týmy, síťování služeb, koordinátoři spolupráce mezi školou, městem a rodinou. Výzvy jsou pravidelně aktualizovány, a doporučujeme proto sledovat jejich úplný seznam a harmonogram.

  • Evropské peníze z OP Spravedlivá transformace: dílčí výzvy pro takzvané uhelné regiony – Karlovarský kraj, Ústecký kraj a Moravskoslezský kraj cílí i na oblasti prevence a sociální stability, včetně propojení se školami.

• Výuka žáků a žákyň, rozvoj vyučujících, prostředky pro školy:
  • Evropské finance z OP JAK: jednotlivé výzvy jsou určeny především školám. Jsou zaměřeny na personální podporu a pozice, kvalitu výuky a vzdělávání vyučujících a další aktivity (zejména výzvy tzv. šablon). Seznam výzev a harmonogram jsou pravidelně aktualizovány.

  • Národní finance z MŠMT: jedná se o pravidelný program typu Výzva na podporu účasti dětí na předškolním vzdělávání v roce 2025 (pravděpodobně bude aktualizována i pro rok 2026). Obsahuje aktivity jako úhrada školního stravování, odstranění dalších finančních bariér nebo individuální komunikace s rodinami.

• Školní stravování 

  • Evropské finance z OPZ+: pravidelná výzva a projekty, které realizují krajské samosprávy. Informace jsou dostupné na stránkách příslušného kraje (například Hlavní město Praha, Ústecký, Karlovarský). Programy se mohou pravidelně obnovovat. Hledejte vždy nejaktuálnější ročník dotačního programu.

  • Národní finance z MŠMT: pravidelné výzvy na podporu školního stravování žáků a žákyň základních škol – MŠMT. O podporu žádají školy, je však důležité je o možnosti informovat, případně zapojit sociální odbor do sběru podkladů.

• Víceúčelové aktivity – podpora zřizovatelů, školské poradenství, speciální výzvy pro romské děti, nestátní neziskové organizace a další

  • Evropské finance z OP JAK: výzva Podpora poradenského systému má za cíl vytvoření celorepublikové struktury mobilních týmů duševního zdraví pro přímou podporu škol a školských zařízení.

  • Evropské finance z OP JAK: již vyhlášená výzva PRO-ROMA:  umožňuje financovat vzdělávací aktivity v neformálním vzdělávání zaměřené na podporu romských dětí a mládeže na území ČR. Cílem je přispět ke snížení vzdělanostní nerovnosti a zvýšení spravedlnosti v přístupu ke vzdělání.

  • Národní finance z Úřadu vlády: 

    • program Prevence sociálního vyloučení a komunitní práce: více informací zde;

    • program Podpora terénní práce pro rok 2026: více informací zde.

  • Národní finance z MŠMT: například Program na podporu integrace romské menšiny v roce 2025 (pravděpodobně bude aktualizován i pro rok 2026). 

• Bydlení, sociální začleňování

  • Evropské finance z OPZ+: výzvy pro oblast bydlení a sociální začleňování jsou pravidelně aktualizovány, proto doporučujeme projít celý jejich seznam a harmonogram. Zaměřují se zejména na sociální práci, která je klíčová pro podporu dětí a rodin mimo školní prostředí.

  • Evropské finance z IROP+: výzvy pro sociální bydlení nabízí i IROP+. I zde je důležité pravidelně sledovat jejich vyhlašování. 

Kromě evropských a národních prostředků je důležité využívat také vlastní rozpočtové zdroje samospráv – právě ty často umožňují financovat konkrétní aktivity směřující k desegregaci a zajištění kvalitního vzdělávání pro všechny děti. Příkladem může být město Ostrava financující podpůrné pozice speciálních, sociálních pedagogů/pedagožek, psychologů/psycholožek ve školách. Praha 7 financuje mentoring a supervize pro své ředitele a ředitelky, klíčové je rovněž celkové odbřemenění vedení škol od nepedagogických činností (příklad Dolních Břežan).