Součástí dokumentu, který tvoří Přílohu č. 2 ke Společnému sdělení MŠMT a MZ, jsou konkrétní postupy a praktické návody, jak vytvořit inkluzivní a bezpečné prostředí pro děti s epilepsií ve škole i při mimoškolních aktivitách. Doporučení zdůrazňuje, že děti s epilepsií nemají být bezdůvodně vyčleňovány z běžných školních činností, a že případná omezení musí vždy vycházet z odborného lékařského posudku.
Tvorba individuálního plánu zdravotní podpory – obsahuje typ záchvatů, jejich projevy, podmínky dohledu, postupy první pomoci i informace o medikaci.
Nastavení dohledu během vyučování i na školních akcích mimo budovu školy.
Dohled nad podáním pravidelné i záchranné medikace, pokud je to součástí domluveného plánu.
Jednoduché a přehledné pokyny k poskytnutí první pomoci při epileptickém záchvatu.
Vymezení situací pro přivolání záchranné služby – například při prvním záchvatu, jeho dlouhém trvání, kumulaci záchvatů nebo vážném poranění.
Důležitou součástí metodiky je i spolupráce školy se zákonnými zástupci a ošetřujícím lékařem při přípravě plánu podpory. Všichni zaměstnanci školy mají být seznámeni se zásadami první pomoci při epileptickém záchvatu. Poskytnutí první pomoci je povinností všech pracovníků školy, nikoliv pouze zdravotníků.
Doporučení rovněž upozorňuje, že včasné podání záchranné medikace může výrazně pomoci a předejít vážným následkům epileptického záchvatu.
📄 Příloha č. 2 včetně vzoru plánu zdravotní podpory je dostupná na webové stránce:
➡ Zajištění zdravotních služeb ve školách a školských zařízeních – metodická doporučení MŠMT
Metodika nemění platnou legislativu, ale nabízí školám praktický výklad a podporu pro reálné situace. Jejím cílem je, aby každé dítě s epilepsií mělo možnost bezpečně a plnohodnotně se vzdělávat v souladu se svými potřebami.
Odkaz celého dokumentu ke stažení: Sdělení MŠMT a MZ k zajištění zdravotní podpory (2024)

🔗 Zdravotní podpora ve škole – přehled situací, zásad, spolupráce (YouTube, 4:32 min)
Revidovaný RVP ZV přináší metodickou podporu pro vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením prostřednictvím minimální doporučené úrovně, která upravuje očekávané výsledky učení na základě doporučení školského poradenského zařízení. Součástí této podpory je také 25 ilustrací do výuky pro 1. i 2. stupeň ZŠ, které propojují MDÚ s konkrétními pedagogickými situacemi, aktivitami a způsoby hodnocení.
„Efektivní podpora žáků a žákyň se speciálními vzdělávacími potřebami nemůže stát na jednotlivci, ale vyžaduje koordinovaný přístup,“ říká Monika Kadrnožková z Národního pedagogického institutu.
Tento článek je součástí tematického seriálu zaměřeného na využití digitálních technologií při podpoře vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Jednotlivé články se postupně věnují možnostem rozvoje digitálních kompetencí a komunikace u různých skupin znevýhodněných žáků, konkrétně u žáků s mentálním postižením, zrakovým postižením, poruchou autistického spektra, specifickými poruchami učení a tělesným postižením. Cílem seriálu je představit příklady vhodných digitálních nástrojů i praktických doporučení využitelných ve školní praxi.