Kyberšikanu u žáků nikdy nepodceňujte. Přinášíme rady k prevenci

Kyberšikana je v dnešní době stále častější problém, který musí řešit i školy. Základem je problém nebanalizovat, ale naopak nastavit pevná pravidla pro využívání internetových sociálních sítí žáky i sankce za jejich porušení. Přinášíme konkrétní doporučení, návody a metodické listy, jak s kyberšikanou bojovat.

Internet se pro řadu dětí stal druhým domovem. Ve virtuálním prostoru tráví čas, upevňují přátelství, ale také sem někdy přenášejí spory a problematické chování. Kyberšikana tak představuje stále výraznější problémem, který musí řešit nejen rodiče, ale také učitelé a školy. V první řadě je nutné si uvědomit, že nejde o žádné nevinné škádlení a že je obětem potřeba nabídnout pomocnou ruku. Jak ale správně na to?

Řada pedagogů nedokáže jasně rozlišit, kde je hranice mezi škádlením a šikanou. Během seminářů o šikaně s metodiky prevence tak často zaznívají názory typu: „Ať si to vyřeší děti mezi sebou“, „Já přeci nemusím řešit každé škádlení, klukovinu“. Tím je míněno i posílání si urážlivých SMS, vzkazů přes sociální sítě, fotek a videí. 

Rozdíl mezi hrou a ubližováním je ale ve skutečnosti značný. Michal Kolář, odborný garant projektu Minimalizace šikany, problematiku šikany vysvětluje takto: „Jaký je rozdíl mezi škádlením a šikanováním? Vnitřní rozdíl je veliký. Jestliže svého kamaráda škádlím, tak očekávám, že to bude legrace nejen pro mě, ale i pro něj. Ale když vidím, že to jako legraci nebere, že je zraněný, pak pocítím lítost a omluvím se mu. U šikany je to obráceně. Agresor chce druhému ublížit, chce ho ranit. A má z toho radost. Nejenže se mu neomluví, ale své chování opakuje. A většinou násilí stupňuje. Ještě bych měl doplnit jednu důležitou věc. Když někdo někoho škádlí a on mu jasně řekne, aby toho nechal, tak to musí respektovat. Jinak se jedná o porušování práva druhého člověka. A to má už k šikanování blízko. Naše práva končí tam, kde začínají práva druhého.“ [6]

Co je to kyberšikana?

Pokud se zaměříme přímo na kyberšikanu, tu pak odborníci definují takto: „Kyberšikana je kolektivní označení forem šikany prostřednictvím elektronických médií, jako je internet a mobilní telefony, které slouží k agresivnímu a záměrnému poškození uživatele těchto médií. Stejně jako tradiční šikana zahrnuje i kyberšikana opakované chování a nepoměr sil mezi agresorem a obětí.“ [1] 

Mezi další kritéria identifikace kyberšikany patří fakt, že oběť vnímá to, co se děje, jako nepříjemné a ubližující. [2] Kyberšikana však může být způsobena také neúmyslně – jako nevhodný žert, který se vymkne kontrole a může se rozvinout do podoby kyberšikany. [3] U kyberšikany zpravidla chybí klasické znaky šikanování, kterých by si mohlo okolí všimnout. Většinou tedy trvá delší dobu, než se problém odhalí. 

Útoky na internetu v Česku

Z průzkumů vyplývá, že se s nějakou formou kyberšikany setkává až třetina dětí. Nejčastěji se obětem pachatelé vlámou na účet, tedy prolomí jejich heslo a účet nějak zneužijí, což zažilo více než 34,80 % oslovených dětí. Mnohdy se objevují verbální útoky (34,33 %) a poměrně rozšířené je také vyhrožování a zastrašování (17,84 %). Podle výsledků výzkumu projektu E-Bezpečí & Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci se stávají oběťmi kyberšikany častěji dívky než chlapci, a to téměř ve všech sledovaných formách. [4] 

Zkoumání problematiky z pohledu útočníků potvrzuje předchozí údaje. Nejčastěji dětští agresoři využívají průniky na účet (24,93 %), následují verbální útoky (12,22 %). Pachateli se dle výzkumu stávají častěji chlapci než dívky – s výjimkou verbálních útoků. 

Opakované ataky v kyberprostoru potvrzuje přes 48 % českých respondentů. Nejčastěji skrz sociální sítě (zejména sociální síť Facebook a Ask.fm). Kyberšikana také často probíhá prostřednictvím SMS zpráv (26,37 % útoků) a veřejného (21,83 %) a neveřejného (21,70 %) chatu. [4]

V praxi platí, že čím je projev kyberšikany nebezpečnější, tím častěji se děti obracejí s prosbou o pomoc na dospělé. Rodiče by respondenti byli ochotní kontaktovat zejména v případech vydírání (61,76 %) a vyhrožování (50,19 %). Dle výše uvedeného výzkumu projektu E-Bezpečí & Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci vyšlo najevo, že by se na učitele v případě vydírání obrátilo 44,93 % českých dětí, při vyhrožování 36,77 %. Přibližně třetina dětí ovšem uvádí, že by v případě kyberšikany nekontaktovaly ani učitele, ani rodiče. [5] 

Šikana může vést až ke zhroucení dítěte

Učitelé by měli žákům vysvětlit, že i když internet používají v prostředí, které je bezpečné (například doma, ve škole), nijak je to nechrání před riziky, na která mohou v online světě narazit. Současně by měli žákům pomoci vybudovat respekt k ostatním internetovým uživatelům. Přinejmenším by je učitelé měli naučit, aby ve virtuálním prostoru nedělali druhým to, co by zde sami nechtěli zažít.

Proč je nutné se kyberšikanou zabývat, ilustrují následující příklady z praxe: 

Natočili ho na záchodě, chlapec skončil v léčebně 

Martina dlouhodobě šikanovali spolužáci. Svlékali ho do spodního prádla. Smáli se mu, když byl před tabulí. Zesměšňovali ho. Útoky zesilovaly. Vyvrcholilo to tím, že natočili shora kabinku záchodu, když měl průjem. A video kolovalo třídou... všichni se svíjeli smíchy a chlapec se zhroutil. „Má diagnostikovanou takzvanou školní fobii, tři měsíce byl v léčebně,“ komentuje nedávný případ psycholog Michal Kolář. „Učitelé pak sice měli důkaz na mobilu, ale vypořádali se s tím tak, že to byl jednorázový incident,“ dodává. 

Dívka se zhroutila, začala trpět anorexií

Patnáctileté Aleně se dlouhé měsíce vysmívaly spolužačky. Byla trochu jiná. Nemalovala se jako ony a místo randění se věnovala gymnastice. Posílaly desítky e-mailů a esemesek. Psaly o ní „básničky“ na web. „Vypadá jako hnida/ ale je velká pinda/ anglicky umí jen I miss you, I love you/ Ale na to jí říkám jen Fuck you.“ Takové a mnohem vulgárnější texty píší jak kluci, tak dívky. „Holky jsou v tomhle směru neuvěřitelně tvořivé,“ podotýká Kolář. Čte dál ukázky z některých „výtvorů“ – jsou to nepublikovatelné, sprosté útoky plné fekálních a sexuálních obratů. Vyvrcholilo to na Nový rok, kdy Alena dostala „přání“. „Přeju ti vše nejhorší do nového roku. Smrt, mor, syfilis, tuberu, láskou nezamaskuješ žádný hemeroidy, hnidy. A dostaneš přes hubu hned na Nový rok,“ píše agresorka. Dívka se zhroutila. Odmítala jíst. Hubla. Byla u ní diagnostikována anorexie. Když její matka chtěla šikanu řešit, rodiče agresorek všechno popřeli a obrátili proti oběti. 

Falešný profil

Na základní škole na Klatovsku se kyberšikany dopustily žačky 4. třídy. Oběť svým spolužačkám v dobré víře prozradila své heslo, aby jí na profil Lidé.cz nahrály fotky, protože ona sama to neuměla. Tři spolužačky jí na její profil opravdu fotky nahrály, ale určitě ne ty, o které stála. Nahráním „zábava“ ovšem neskončila. Kolonky typu „oblíbené jídlo“, „oblíbená kniha“, nebo „záliby“, původně vyplněné obětí, přepsaly vulgárními komentáři. Nakonec změnily heslo, takže spolužačka neměla šanci se svým profilem cokoli dělat. Případ vyšel na povrch poté, co se oběť po několika dnech svěřila učiteli, který ve škole vyučoval počítače a k němuž měla důvěru. Předělaný profil oběti byl po komunikaci se správcem serveru Lidé.cz smazán. 

Na půdě školy se tento případ řešil poněkud hekticky, protože kyberšikana „praskla“ 14 dní před koncem školního roku. Byla svolána výchovná komise, kde byli přítomni rodiče pachatelek, oběť a její zákonný zástupce, pracovník OSPODu, ředitel školy a školní metodik prevence. Padly dvě dvojky z chování a jedna ředitelská důtka. Dívky, které profil upravily, si zjevně neuvědomovaly závažnost situace – po celou dobu se vesele pošťuchovaly. Ani jejich rodiče si neuvědomovali plně závažnost problému. Následná diagnostika ve třídě (s odstupem letních prázdnin) neodhalila zatím žádné hlubší vztahové problémy. I přesto bylo třídě doporučeno a realizováno pět dvouhodinových bloků zaměřených na posilování důvěry ve třídě, vzájemné spolupráce a rozvoje komunikace. Žáci by každopádně potřebovali průběžně vzdělávat v digitální gramotnosti. [7]

Jak na prevenci kyberšikany – doporučení pro metodiky prevence na školách [10]

  1. Pěstujte pozitivní školní klima. Především je nutné vytvořit a udržovat školní klima založené na vzájemném respektu, kde násilí má za důsledek neformální i formální sankce.

  1. Zahrňte pojem „kyberšikana“ do školního řádu a preventivního programu. Konzultujte se svým vedením vhodné postupy při řešení případů kyberšikany ještě předtím, než k nim dojde. Přesně vymezte, podle čeho se kyberšikana identifikuje, jak se bude řešit a co může při jejím odhalení nastat (kázeňské postihy apod.). Vytvořte plán, co můžete a co musíte udělat, na koho se obrátit, s kým se můžete v rámci školy poradit apod. Vytvořte scénáře pro různé situace. Jinak se bude postupovat v případě natáčení učitele na mobilní telefon při vyučování, jinak při náhodném zjištění kyber-prohřešku, jinak, když někdo ze žáků kyberšikanu přímo nahlásí apod.

  1. Zajistěte, ve spolupráci s vedením školy, aby byl ze strany vyučujících uplatňován při řešení kyberšikany jednotný přístup. K tomu může být oporou vytvořená metodika postupu řešení šikany vypracovaná školou, preventivní tým na škole a nezbytná komunikace v rámci celého pedagogického sboru. Je průšvih, když část pedagogů problém nereflektuje nebo není do postupu řešení zasvěcena. Vzniká tak dobře chráněné hřiště, na které se šikana může přesunout. Děti velmi rychle zjistí, že to, co jim někde neprojde, jinde nemá žádné důsledky. Řešící učitelé pak navíc ztrácí přístup k cenným informacím.

  1. V rámci školy stanovte jasná pravidla pro žáky i pro rodiče, za jakých podmínek, kdy, kde a jak bude škola řešit projevy kyberšikany. A co je již odpovědností zákonných zástupců – například zda kyberšikana odehrávající se o víkendu, kdy rodiče během víkendu požadují okamžitou intervenci preventivy, je v odpovědnosti řešení ze strany školy. Informujte rodiče o těchto pravidlech. 

  1. Stanovte ve své škole „specialistu na kyberšikanu“. Někoho, kdo bude ochoten sám sebe dále v problematice vzdělávat a za kým budou moci ostatní učitelé chodit pro radu. 

  1. Nastavte pravidla pro využívání sítí žáky

Tam, kde se při výuce používají moderní technologie, lze využít různé přístupy a možnosti sledování, omezení a blokování webových stránek. Mnohá opatření je možné uplatňovat ve výuce i o přestávkách, anebo pouze ve výuce. 

Vymezte pro děti jasná pravidla používání počítačů a ostatních elektronických zařízení, pravidla používání školní wi-fi sítě. Děti s nimi seznamte. Pravidla napište na plakát a ten pak vyvěste do školních počítačových učeben, na chodby a do jednotlivých tříd, aby studentům připomínal nutnou zodpovědnost při používání těchto technologií. Pro vyšší legitimitu a akceptaci opatření ze strany dětí je vhodné o nich vést diskusi, případně je navrhovat společně.

První IT hodina každého roku by měla být věnována vyložení pravidel práce v počítačové učebně a na internetové síti. Ta mohou být v místnosti také vyvěšena. Dokumenty, jako jsou Netiketa, Pravidla pro žáky k bezpečnému používání internetu a Listina dětských práv na internetu, najdete pod článkem ke stažení jako Přílohu 1. 

Žáky můžete také nechat vyplnit Test závislosti na internetu. Test najdete pod článkem ke stažení jako Přílohu 2.

Můžete rovněž nainstalovat do počítačů ve školních učebnách software, který bude blokovat vámi zadané webové stránky. Nezapomínejte však na to, že někteří technicky zdatní studenti mohou umět tento software obejít. 

Žáci mohou mít omezená uživatelská práva na to, co mohou na počítačích v učebnách nastavovat:

  • Například by měl být obecný zákaz stránek s pornografickou a násilnickou tematikou; obecný zákaz přístupu na proxy servery (pomocí kterých se jinak dají tato omezení obcházet). 
  • Při hodině je zamezen přístup na stránky s hrami, chaty, sociálními sítěmi apod. Nefunguje přehrávač Adobe Flash Player (používá se hodně pro hry, takže většina internetových her nefunguje), nefungují audio a video streamy z internetu. O přestávce jsou tyto stránky zpřístupněny.
  • Je nastaveno automatické blokování vybraných webových stránek poskytovatelem služby (podle nežádoucích slov, zejména všechny stránky obsahující pornografii a podobně).
  • Instalace a využívání softwaru, který v učebnách vyučujícímu umožňuje informovat se přes svůj počítač, co právě žák na své ploše dělá (například zdarma dostupná aplikace Veyon). O tomto opatření by měli být žáci informováni – je vhodné při řešení případů kyberšikany.

  1. Školní řád obsahuje informaci o vypínání a nepoužívání mobilních telefonů během vyučování jako prevence natáčení či fotografování žáků i učitelů. Právní předpisy vztahující se k poskytování vzdělávání výslovně neupravují oblast používání mobilních telefonů ve škole. Rozsah užívání mobilů školy zpravidla vymezují, resp. omezují ve školním řádu (§ 30 školského zákona), který v případě základních, středních a vyšších odborných škol schvaluje školská rada (§ 168 odst. 1 písm. c) školského zákona). Stejně jako pravidla sloužící pro vymezení možného používání přístrojů ve škole by měl školní řád obsahovat i určité sankce, nebudou-li pravidla používání přístrojů ve škole ze strany žáků dodržována. V úvahu přichází zejména uplatnění výchovných opatření v souladu se školním řádem a školským zákonem (§ 31 školského zákona). V případě zabavení žákova mobilu pedagogem je třeba vzít v úvahu čl. 4 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod a § 3 občanského zákoníku.

  1. Pasivní přístup z druhých lidí vždy dělá do určité míry spolupachatele šikany. Je třeba dát dětem jasný signál, že kyberšikana je špatná, je potřeba se jí postavit a zastavit útočníka. Zřiďte ve škole anonymní schránku důvěry, která bude snadno dostupná a na nepříliš viditelném místě (například není vhodné ji dávat nedaleko ředitelny). Zřídit můžete i online oznámení, které zaručí anonymitu odesílatele, anebo se zapojte do projektu Nenech to být – online schránka důvěry. Informujte pravidelně děti, že mají možnost tuto schránku využít a že je pravidelně vybírána. Obecně je možné děti upozornit, že pokud se na internetu s kyberšikanou jako pasivní přihlížející setkají, měly by daný incident někomu z pedagogů nahlásit. Proto je potřeba, aby škola dávala žákům/studentům (např. prostřednictvím preventivních programů) najevo, že je připravena takové podněty přijímat. [8]

  1. Učte děti (v rámci předmětů společensko-vědního základu a dalších) tomu, že všechny formy šikanování jsou nepřijatelné a že kyberšikana může být předmětem disciplinárního řízení uvnitř školy. Vhodné metodické listy pro práci s dětmi najdete pod článkem ke stažení jako Přílohu 3.

  1. Využívejte vrstevnického prvku. Dejte prostor starším spolužákům, aby vedli přednášky pro své mladší vrstevníky a sdíleli s nimi své zkušenosti. Při vybírání „vhodných“ žáků dbejte na několik základních pravidel: 
    1. Zaprvé by to měli být žáci, kteří mají důvěru nejen učitelů, ale především ostatních žáků. Nevhodní jsou kandidáti z obou pólů prospěchového spektra. Jedničkáři budou bráni za „šprty“ a pětkaři za „hlupáky“. 
    2. Zadruhé dbejte na to, aby žáci do lektorování šli dobrovolně. Vhodným kandidátům tuto možnost navrhněte, ale do ničeho je nenuťte. V opačném případě se může lehce stát, že nespokojeni budete všichni. 
    3. Zatřetí poskytněte a vyžadujte od nových „lektorů“ pravidelné konzultace ještě předtím, než půjdou před své spolužáky. Musíte vědět, že nebudou mezi ostatní šířit nesmysly.

  1. Preventivní programy od externích lektorů zaměřte i na prevenci kyberšikany

  1. Využijte svých znalostí nebo znalostí externích odborníků a zorganizujte besedy nejen pro své studenty a pedagogický sbor. Pozvěte i rodiče, prarodiče, všechny dospělé, kteří s vašimi studenty přicházejí do kontaktu. Neostýchejte se v případě nutnosti vybírat vstupné. 

Co dělat v případě, že kyberšikana už ve škole probíhá?

Žáci by měli v první řadě vždy vědět, že mají právo se obrátit na někoho důvěryhodného ze školy, byť kyberšikana neprobíhá přímo tam. Pokud jako pedagog zjistíte, že někdo z vašich žáků či studentů je obětí kyberšikany, nepodceňujte problém. Už to, že vám o tom někdo z nich řekl, ho stálo mnoho sil.

1. Získejte si u oběti důvěru, abyste se mohli o případu dozvědět víc. Požádejte ji, ať vám popíše a případně ukáže, co všechno se stalo.

2. Citlivým způsobem zmapujte kyberšikanu, jak k ní dochází: kdo je agresorem, jaké elektronické nástroje jsou zneužity, jakým způsobem k viktimizaci dochází – zda se jedná o pomluvy, výhrůžky, vyloučení. 

3. Dále zjistěte, jestli je oběť viktimizována před přihlížejícími a jak se okolí k oběti staví. Nápomocné může být, když se s vámi oběť podělí o své vnímání příčin kyberšikany – například zda jsou za tím rasové či jiné předsudky, problematické chování agresora apod.

4. Zeptejte se na totožnost agresora. Pokud je to někdo neznámý z internetu, vhodné je v tomto případě využít hodiny výpočetní techniky a všechny žáky vzdělat v tom, co je možné v podobných případech dělat a jak tomu předcházet.

5. Pokud je agresorem student/ka, nebo žák/žákyně, zjistěte, zda jde spíše o ojedinělé útoky odehrávající se pouze v kyberprostoru, které by agresor mohl vnímat jenom jako škádlení (a neuvědomovat si tedy dosah svého jednání). V takovém případě je namístě poučit žáky o tom, že to, co děláme na internetu, má – ač se to odehrává ve virtuálním prostoru – velmi reálné dopady. Vysvětlete jim, jak Internet mění vnímání vlastního jednání vlivem online disinhibice („odbrždění“) a že vzhledem k neviditelnosti si nemohou jednoduše ověřit, jaký dopad mělo jejich jednání na člověka „na druhé straně klávesnice“, a mají tedy jednat rozvážně.

6. Ve spolupráci s psychology je třeba se u obětí zaměřit nejen na zvládnutí celé situace, ale také na příčiny, které mohly stát na jejím počátku (například neschopnost navazovat dobré vztahy s vrstevníky, malá sebekontrola a podobně).

7. Podobně je nutné pracovat i s agresory; u těch je navíc třeba použít opatrný přístup, a to ve spolupráci s psychology anebo jinými experty na šikanu. Například u školní šikany se často stává, že agresoři celou situaci zapírají a obětem se za nastalé problémy mstí. [9] Necitlivá intervence by tak v některých případech mohla celý problém ještě zhoršit.

8. Vyhodnoťte rozsah problému kyberšikany ve vaší škole za použití výsledků získaných z dotazníků nebo rozhovorů se studenty. Můžete také použít sebehodnotící nástroj pro metodiky prevence Vysvědčení školy z kyberšikany (najdete pod článkem ke stažení jako Přílohu 4). V momentě, kdy budete mít základní přehled o tom, co se ve škole děje, můžete začít zavádět specifické strategie vzdělávání studentů a zaměstnanců v problematice online bezpečí a užívání internetu kreativními a efektivními způsoby. [10]

Ke stažení:

Příloha 1: Listina dětských práv na Internetu. Pravidla pro žáky k bezpečnému používání internetu. NETIKETA – nejčastější zásady

Příloha 2: Test závislosti na Internetu

Příloha 3: Metodické listy - prevence kyberšikany

Příloha 4: Vysvědčení školy z kyberšikany


Zdroje:

[1]  Price, J. M., Dalgleish, J. (2010). Cyberbullying: Experiences, impacts and coping strategies as described by Australian young people. Youth Studies Australia, 29, s. 51–59.

[2] Černá, Alena et al. (2013). Kyberšikana: průvodce novým fenoménem. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013. s. 51.

[3] Kopecký, Kamil a kol. (2015). Rizikové formy chování českých a slovenských dětí v prostředí internetu. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. s. 11–13. 

[4] Kopecký, K. a kol. (2015). Rizikové formy chování českých a slovenských dětí v prostředí internetu. [online : PDF]. [dat. cit. 13. 3. 2020]. Univerzita Palackého v Olomouci. s. 55. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/veda-a-vyzkum/terenni-vyzkum-online-vyzkum

[5] Kopecký, K. a kol. (2015). Rizikové formy chování českých a slovenských dětí v prostředí internetu. [online : PDF]. [dat. cit. 13. 3. 2020]. Univerzita Palackého v Olomouci. s. 57-59. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/veda-a-vyzkum/terenni-vyzkum-online-vyzkum

[6] Kovářová, V., Meteláková Pekařová, L., Pekař, R., Rottová, N. Kyberšikana a její prevence – příručka pro učitele. (2009). Člověk v tísni, o.p.s., pobočka Plzeň. DRAGON PRESS s.r.o. Plzeň. s. 26.

[7] Kovářová, V., Meteláková Pekařová, L., Pekař, R., Rottová, N. Kyberšikana a její prevence – příručka pro učitele. (2009). Člověk v tísni, o.p.s., pobočka Plzeň. DRAGON PRESS s.r.o. Plzeň. s. 36–37.

[8] Černá, Alena et al. (2013). Kyberšikana: průvodce novým fenoménem. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013. s. 133–137.

[9] Kolář, M. (2001). Bolest šikanování. Praha: Portál.

[10] Kovářová, V., Meteláková Pekařová, L., Pekař, R., Rottová, N. Kyberšikana a její prevence – příručka pro učitele. (2009). Člověk v tísni, o.p.s., pobočka Plzeň. DRAGON PRESS s.r.o. Plzeň. s. 46–49.

vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

VIDEO: Pravidla pro třídu vymýšlejte spolu s žáky. Budou je spíš dodržovat.
Konfliktům ve třídě se pravděpodobně nevyhnete. Můžete je ale řešit konstruktivně tak, abyste dosáhli svého cíle vy i žáci. Lektorka Radka Schillerová představí pro tyto účely metodu z kurzu pro pedagogy Škola bez poražených, kterou vytvořil psycholog Thomas Gordon. Jde o první – teoretickou – část dvoudílného videa.
Týmová spolupráce prvňáků a deváťáků
Když se prvňáci a deváťáci poznávají, pomáhají si a budují vztah, prospívá to dobrému klimatu školy. Společně naplánované a strávené školní výlety a další školní akce jsou toho důkazem. V ZŠ Máchovo náměstí vědí, jak na to, a o své tipy se nebojí podělit.
Řešení šikany
Šikana je onemocnění skupiny. Odhalením a odstraněním šikany dáváte najevo, že vám záleží na normách, pravidlech skupiny,  respektování druhých a společného bytí. Šikanu můžete snadno zaměnit za škádlení nebo ubližování (např. on si začal, tak jsem mu to vrátil, a příště naopak). Má svoji přesnou definici, kterou potřebujete znát, abyste mohli postupovat adekvátně. Pojďme spolu termín šikany i ostatní termíny rozklíčovat.
Potřebujete poradit?
Napište nám.