Týmová spolupráce při podpoře žáka se specifickými poruchami chování

Ilustrační foto | FOTO: Freepik

Týmová spolupráce při podpoře žáka se specifickými poruchami chování  

Přítomností žáka se SPCH ve třídě vzniká často pro učitele náročná situace. Prevencí je jeho včasná příprava: zjištění základních informací od školského poradenského zařízení (ŠPZ) o žákovi (vhodné metody, organizace výuky, podpora asistentem pedagoga jako jedním z podpůrných opatření u závažnějších forem ADHD, popř. obsah IVP). Vše datovou schránkou dodá ŠPZ do školy se souhlasem rodičů formou Doporučení ŠPZ pro vzdělávání žáka se speciálními vzdělávacími potřebami ve škole. Jeho funkčnost ověřuje kontrolou ŠPZ do roka od vydání tohoto dokumentu (zejména doporučuje-li asistenta pedagoga či předmět speciálně pedagogické péče) [1].

Z dalších forem pomoci ŠPZ nabízí např.: 

• pravidelné konzultace pro učitele a metodické vedení asistenta pedagoga, 
• návštěvy ve vyučování, 
• individuální speciálně pedagogickou práci s integrovaným žákem. 

Na 2. stupni základní školy působí více učitelů v jednom ročníku. Všichni by měli být o konkrétních projevech žáka se SPCH informováni. Nezbytné je konat pravidelné schůzky všech učitelů včetně asistentů dané třídy k předávání průběžných informací [2].

Osvědčují se i supervize. Supervizor se např. zúčastní výuky, problémové momenty rozebere a navrhne řešení. Škola takto může spolupracovat i s pracovníky ŠPZ, kteří o žáka pečují [3].

Nezbytná je spolupráce s rodiči s akcentem na partnerský přístup. Se souhlasem rodiče u závažnějších případů lze navázat spolupráci s odborníky pečujícími o žáka mimo resort školství (klinický psycholog, psychiatr, terapeut) [4] [5].

Žák a jeho rodiče mohou také využívat služeb pracovníků školního poradenského pracoviště (ŠPP): školního speciálního pedagoga, školního psychologa, ale podpora těchto pracovníků je orientována i na spolupráci s učiteli [6]. V každodenní praxi má učitel mizivou příležitost k získání opory zvenčí. Vyrovnat se se stresem může za pomoci podpory a povzbuzení od lidí vzájemně chápajících jeho obtíže (Michalová, Pešatová 2005), což jsou pracovníci ŠPP [7].

Pokud nejsou školní obtíže řešeny s pomocí rodičů a ti odmítají další odbornou pomoc např. neurologa či psychiatra a je patrné, že bez jejich podpory je ohrožen samotný žák či ostatní žáci ve třídě, prostřednictvím výchovného poradce lze oslovit ke spolupráci OSPOD. Tomu by měla předcházet ve škole výchovná komise za přítomnosti rodičů žáka a zástupců školy, případně žáka samotného  [8] [9].

Zdroje

[1] Vágnerová, M. (2005). Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Karolinum.

[2] Paclt, I. a kol. (2007). Hyperkinetická porucha a poruchy chování. Praha: Grada.

[3] Laver – Bradbury, C., Thompson, M., Weeks, A. (2016). Šest kroků ke zvládnutí ADHD. Praha: Portál.

[4] Jucovičová, D., & Žáčková, H. (2015). Máme dítě s ADHD: rady pro rodiče. Praha: Grada.

[5] Antal, M. (2013). To dítě je nepozorné: jak žít s hyperaktivním dítětem: ADHD očima ADHD. Praha: Mladá fronta.

[6] Thompson, M. A. (2016). Mé dítě má ADHD. Praha: Portál.

[7] Michalová, Z., & Pešatová, I. (2005). Determinanty inkluzivního vzdělávání dětí s ADHD. Ústí nad Labem: Pedagogická fakulta Univerzity J.E. Purkyně.

[8] Ptáček, R., & Ptáčková, H. (2018).  ADHD: variabilita v dětství a dospělosti. Praha: Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum.

[9] Surman, C., Bilkey, T., & Weintraub. K. (2019). Fast minds: jak se vyrovnat s ADHD: (nebo když se bojíte, že ADHD máte). Praha: Galén.