Dopady specifických poruch chování na vzdělávání žáků

Ilustrační foto | FOTO: Freepik

Dopady specifických poruch chování na vzdělávání 

Mezi specifické poruchy chování (dle aktuální školské legislativy tzv. vývojové poruchy chování, SPCH) patří hyperkinetické poruchy chování, poruchy aktivity a pozornosti, ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) se svými třemi subtypy: nepozorným, hyperaktivně-impulzivním a kombinovaným, či samostatně se vyskytující hyperaktivita, hypoaktivita, impulzivita, nepozornost. Dále ADD (porucha pozornosti), která přijetím DSM 5 splynula s ADHD I. subtypu, tedy s typem nepozorným. Termín ADHD popisuje neurovývojovou poruchu se základní symptomatickou triádou: nepozornost, hyperaktivita, impulzivita. Termín LMD (lehká mozková dysfunkce) se pokládá za překonaný [1].

Výskyt ADHD ve 3–5 % někteří autoři zvyšují na 10 % ve školním věku. Chlapci 3× častěji (v poměru 6 : 2) naplňují kritéria diagnózy než dívky. Začátek obtíží v dětství přetrvává pozorovatelně do dospělosti v 50–65 %.  

Podle míry závažnosti rozlišujeme 3 stupně poruchy: 

• mírná – minimálně zasahuje do sociálního života,  

• střední – již dochází ke společenské újmě, 

• těžká – stává se téměř pervazivní poruchou, často se zaměňuje s poruchami autistického spektra [2].
  

S ADHD souvisí potíže v oblasti emoční, sociální, kognitivního vývoje, výkonu. Přidruženými riziky bývají poruchy řeči, spánku, psychomotorické obtíže, percepční poruchy. Podle DSM 5 ve 30–50 % je komorbiditou porucha chování. Objevuje se mezi 7.–10. rokem věku jako opoziční vzdor, agresivita, lhaní, začínající úzkostné poruchy či poruchy nálady. Je spojena s narušením exekutivních funkcí při regulaci kognitivních procesů, emočního prožívání nebo chování (Vágnerová, 2023). Bývá doprovázena neprospěchem. Barkley (2006) uvádí snížené výkony v IQ testech v průměru o 0,6 standardní odchylky v porovnání s intaktní populací. Přičítá je poruše exekutivních funkcí, schopnosti člověka organizovat své myšlenky a činnosti, stanovovat priority, efektivně hospodařit s časem a rozhodovat se. Přidávají se vztahové problémy, špatný odhad vlastních schopností či neadekvátní sebeobraz. Zřetelné potíže jsou v rovině každodenního fungování, v sebeobsluze či samostatnosti. Děti s ADHD se často léčí s astmatem a vykazují více úrazů [3] [4].

Žáci s ADHD patří mezi žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). Pravidla jejich vzdělávání ukotvuje stejně jako v případě dalších skupin žáků zákon č. 561/2004 Sb., tzv. školský. S účinností od 1. 1. 2005 uzákonil zásadu rovného přístupu ke vzdělávání. V jeho dikci u SPCH preferujeme vzdělávání v běžném proudu, případně ve třídě či škole zřízené dle § 16 odst. 9 školského zákona pro žáky s těžkou poruchou, jimž podpůrná opatření ve škole nepostačují. Inkluzivní novelou školského zákona č. 82/2015 Sb., účinnou od 1. 9. 2016, vzniká právní nárok dětí na vymezená podpůrná opatření 1.–5. stupně a jejich financování ze státního rozpočtu.  

Theiner (2012) sestavil přehledná schémata typických příznaků ADHD v dětství a v dospělosti (upraveno) [5]:

 Zdroje

[1] Janderková, D., Kendíková, J., Klégrová, J., Strnadová I., Swierkoszová J., & Ženatová, Z. (2016). SPU a ADHD. Praha: Raabe. Dobrá škola.

[2] Michalová, Z. (2007). Sonda do problematiky specifických poruch chování. Havlíčkův Brod: Tobiáš.

[3] Drtílková, I., & Šerý, O. (2007). Hyperkinetická porucha: ADHD. Praha: Galén.

[4] Žáčková, H., & Jucovičová, D. (2017). Nepozornost, hyperaktivita a impulzivita: zápory i klady ADHD v dospělosti. Praha: Grada.

[5] Theiner, P. (2012). ADHD od dětství do dospělosti. Neurologie pro praxi [online], 13(4), 148–151. https://www.psychiatriepropraxi.cz/PDFS/PSY/2012/04/02.PDF