Co znamená narušená komunikační schopnost
Ilustrační foto / FOTO: Freepik
Narušená komunikační schopnost
Komunikace je výměna nebo přijímání a zpracování, případně vydávání informací. Ve školním prostředí se považuje za jednu z klíčových kompetencí, které má žák ve škole získat. Komunikační kompetence jsou definovány jako soustava jazykových pravidel, která jsou předpokladem pro vznik konkrétního jazykového projevu (Petráčková, Kraus, 1995). Žák se má ve škole naučit komunikačním stylům, srozumitelně se vyjadřovat, porozumět sdělení i komunikačnímu záměru, a to jak v komunikaci verbální, tak neverbální, v podobě mluvené, čtené i psané.
Komunikační schopnost člověka je podle Lechty (Lechta, 2003) narušená tehdy, pokud jedna nebo více rovin jeho jazykových projevů působí interferenčně vzhledem ke komunikačnímu záměru [1].
Při sledování komunikačních schopností jedince musíme brát v úvahu nejen foneticko-fonologickou (zvukovou) rovinu řeči, zahrnující především artikulaci a fonematický sluch, ale i další 3 jazykové roviny.
- Lexikálně-sémantická (obsahová) rovina obsahuje pasivní i aktivní slovní zásobu, úroveň zobecňování, porozumění řeči.
- Pomocí morfologicko-syntaktické (gramatické) roviny uplatňujeme gramatická pravidla. Patří sem gramatická správnost slov, vět, slovosledu, rodu, čísla, pádu, užívání slovních druhů, tvarosloví.
- Pragmatická rovina je rovinou sociálního užití řeči v praxi. Zahrnuje schopnost vyjádřit rozličné komunikační záměry, požádat o něco, vyjádřit postoje a emoce, schopnost vést rozhovor, spontánně vyprávět. V poslední době je nejvíce upřednostňována tato rovina řeči.
Potřeba podpory ve vzdělávání se týká především žáků s těmito typy narušené komunikační schopnosti (NKS):
Vývojová dysfázie
Jedná se o specificky narušený vývoj řeči v důsledku raného poškození mozku různé etiologie, které postihuje řečové zóny vyvíjejícího se mozku. Dnes se řadí mezi neurovývojová postižení. Narušení postihuje všechny jazykové roviny, projevuje se v oblasti výslovnosti, slovní zásoby i gramatiky. Dysfatici mají obtíže s pamětí, pozorností, jemnou motorikou i grafomotorikou. Jsou lehce unavitelní, často mají obtíže v sociálních vztazích (nemají kamarády). Tato porucha negativně ovlivňuje trávení volného času a výběr budoucí profese.
I u dobře kompenzovaného dysfatika se projevují odchylky v percepci, paměti i v pozornosti. U žáka se mohou projevovat obtíže lehce zaměnitelné s dyslexií či dysortografií. Většinou žák mívá problémy v naukových předmětech.
Koktavost
Generalizovaná porucha koordinace činnosti svalových skupin, které se podílejí na motorické realizaci řeči. Může být nastartována prudkou změnou v emocích jedince. U žáků s koktavostí vnímáme výraznou psychickou tenzi, nadměrnou námahu při mluvení a dysfluenci (neplynulost) při řečovém projevu. Existuje významný vztah mezi porušenou fonologickou úrovní řeči a koktavostí u dětí s vývojovou poruchou řeči.
Breptavost
Narušení komunikační schopnosti projevující se většinou extrémně zrychleným tempem řeči, často je řeč téměř nesrozumitelná. Žák si v průběhu učení narušení tempa řeči zpravidla neuvědomuje. Narušené je dýchání, artikulace, modulační faktory řeči. Breptavost působí na všechny komunikační cesty, tj. čtení, psaní, rytmus, hudebnost a chování. Má zpravidla orgánový podklad (nález na EEG), častá je také dědičná dispozice. U breptavého žáka se může vyskytnout také dezorganizace myšlení, bezobsažná řeč, chudá větná skladba, opakování hlásek, slabik i slov, nesprávná artikulace, nepravidelné (většinou zrychlené) tempo řeči, monotónní řeč. Plynulost se zhoršuje při známé činnosti (přednesu, čtení známého textu). Naopak zlepšení je zřejmé při koncentraci na řečový projev, při komunikaci v cizím jazyce, při sledu otázek a krátkých odpovědí. U žáků s breptavostí se často objevuje i určitá forma dyspraxie. Při diagnostice je třeba odlišit breptavost od koktavosti, někdy se oba druhy narušené komunikační schopnosti kombinují [2].
Mutismus
Oněmění, tj. ztráta schopnosti verbálně komunikovat, zpravidla na neurotickém nebo psychotickém podkladu. U žáků se poměrně často vyskytuje elektivní mutismus, který je vázaný na určité prostředí, osobu nebo situaci (může jít jen o jednoho člověka, jeden vyučovaný předmět). Velmi často se projevuje u dětí v předškolním věku nebo na začátku školní docházky. Je vázaný na extrémně vystupňované obavy ze selhání, není závislý na výši IQ. Často souvisí s ochranářskou, rozmazlující výchovou, nadměrnými nároky, sourozeneckou rivalitou, výsměchem a ponižováním. Významným faktorem je to, že žák chce mluvit, ale nemůže. U některých žáků je zachována neverbální komunikace, případně komunikují šeptem. O elektivním mutismu můžeme mluvit tehdy, pokud trvá alespoň 4 týdny (nepočítá se měsíc září v 1. ročníku základní školy). Někdy se chybně zaměňuje s mluvním negativismem, když např. dítě nechce mluvit u lékaře.
Dyslálie
Porucha artikulace, kdy je narušená výslovnost jedné hlásky nebo skupiny hlásek rodného jazyka, ostatní hlásky jsou vyslovovány správně podle příslušných jazykových norem (Klenková, 2006). Rozlišujeme fyziologickou dyslálii, která je vývojová, běžná asi do 5 let věku dítěte. Pokud přetrvává nesprávná výslovnost některých hlásek až do 7 let, mluvíme o prodloužené fyziologické dyslálii. Po 7. roce věku se již jedná o pravou dyslálii. Ve školním věku patří mezi nejčastěji nesprávně vyslovované hlásky vibranty (R a Ř) a sykavky (S, Z, C, Š, Ž, Č). Pokud je dyslálie neřešená a přetrvává až do školního věku, je velké riziko, že se nesprávná výslovnost promítne do čtení a psaní. Pokud se ještě přidruží nevhodné reakce okolí (rodiče, učitelé, kamarádi), může sekundárně dojít k neurotizaci dítěte.
Dysartrie
Porucha motorické realizace řeči jako celku při organickém poškození CNS. Jedná se o narušení procesu artikulace, kdy nejtěžší stadium je anartrie, která se projevuje neschopností verbální komunikace. Narušení se projevuje ve složce dýchací i v tvorbě hlasu, ve výslovnosti hlásek a v oblasti melodie, tempa, přízvuku hlasu (Klenková, 2006). S dysartrií v dětském věku se nejčastěji setkáváme u dětí s dětskou mozkovou obrnou (DMO).
Zdroje
[1] LECHTA, V. (2003). Narušená komunikační schopnost. LECHTA, V. a kol. Diagnostika narušené komunikační schopnosti. Praha: Portál. S, 17-20.
[2] Klenková, J. (2006). Logopedie: narušení komunikační schopnosti, logopedická prevence, logopedická intervence v ČR, příklady z praxe. Grada Publishing as.
Žákova narušená komunikační schopnost (NKS) se specificky propisuje do průběhu vzdělávání. Ve druhé části seriálu, který se věnuje právě této skupině žáků se SVP a jejich zohlednění v průběhu školní docházky, nabízíme popis projevů takto indisponovaných žáků v konkrétních školních disciplínách. Komunikační bariéry mají rovněž vliv na budování sociálních vztahů, jimž se v kontextu žákovského kolektivu budeme detailněji věnovat později.
Třetí oddíl textu o možnostech podpory žáků s NKS v době školního vzdělávání vám přináší konkrétní inspiraci pro přímou práci s nimi. Text popisuje obsah jednotlivých podpůrných opatření obsažených v Doporučení ŠPZ: metody výuky, úprava výstupů ze vzdělávání, hodnocení, personální podpora a intervence školy, využití pomůcek při práci se žáky s NKS.
Předposlední část seriálu upozorňuje na faktory, kterými učitel může podpořit přítomnost žáka s NKS v žákovském kolektivu. Život ve třídě je organický, vyvíjí se. Využívejme setkávání odborníků s rodiči pro nastavení vhodné formy vzdělávání žáka s NKS. Obracejme se na kolegy ze školního poradenského pracoviště (ŠPP) při zájmu o budování příjemného třídního klimatu, které na školním úspěchu také významně participuje.
Mohlo by Vás zajímat
Další zajímavé odkazy a materiály
Na závěr seriálu o podpoře žáků s NKS vám na následujících řádcích nabízíme několik tipů na další dostupné zdroje k tématu. Věříme, že seznam může posloužit pro hlubší seznámení s tématem, případně k navedení na další zdroje.