Komunikace, diagnostika, metodické vedení i problémy žáků – to je jen ukázka několika oblastí, se kterými může asistentovi pedagoga pomoci školní speciální pedagog nebo psycholog. Proto je ideální, pokud v rámci vzdělávací instituce působí všichni tito odborníci jako tým a vzájemně se doplňují. To se ale bohužel na řadě míst neděje.
Zdroj: Autorský tým APIV B
Nejkvalifikovanější pomoc při podpoře integrovaných žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí nebo se speciálními vzdělávacími potřebami mohou asistentovi pedagoga poskytnout školní speciální pedagog a školní psycholog. Ti ho mohou metodicky vést, pomáhat mu při konkrétních problémech a potížích svěřeného žáka, ať formou interních školení, seminářů, nebo individuálních konzultací.
Užiteční bývají také při péči o integrované žáky, při diagnostice výchovných a vzdělávacích problémů souvisejících s prospěchem, se zajištěním speciálních pomůcek a didaktických materiálů, při řešení vztahů ve vrstevnické skupině či v domácím zázemí apod. Případně pomáhají při kontaktu a jednání s rodiči svěřeného žáka, ale i s jednotlivými členy rodiny.
Ideální tedy je, pokud ve škole úzce spolupracuje právě takový tým pedagogických pracovníků složený z asistenta pedagoga, učitele, speciálního pedagoga a případně školního psychologa. Bohužel ne všude takto optimálně součinnost funguje.
Na začátku je dobré si ujasnit, jakou pomoc může asistent od školního psychologa či školního speciálního pedagoga vlastně očekávat (jedná se zpravidla o pomoc nad rámec podpůrných opatření uvedených v IVP). Typ a rozsah podpory se obvykle odvíjejí od výše úvazku dotyčného odborníka na škole, jeho zkušeností, odborných výcviků, specializací na určité typy činností apod.
Níže uvádíme příklady oblastí, ve kterých lze obvykle čerpat podporu. Podle situace jde o podporu jednorázovou anebo opakovanou v předem dohodnutém intervalu a počtech sezení:
Příklady oblastí |
|
|
|
|
|
|
Jak taková součinnost může fungovat v praxi, si můžete přečíst v zápiscích asistentek pedagoga, které spolupracují se školním speciálním pedagogem a psychologem:
[1] KARGEROVÁ, J., STARÁ, J. (2015). Metodika práce asistenta pedagoga při aplikaci podpůrných opatření u žáků z důvodu sociálního znevýhodnění: druhý stupeň ZŠ. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. 21–34.
Motivace je u dítěte s PAS klíčová pro upevňování chování, které od něj vyžadujete. Dítěti s PAS často chybí vnitřní motivace, neřekne si například: „Budu hodný, abych udělal radost panu učiteli“. Je tedy dobré zaměřit se na motivaci vnější. Odměnové systémy jsou funkční i v oblasti prevence, motivují dítě k práci a k žádoucímu chování. Bodový nebo žetonový systém navíc přináší aspekt hry a umožňuje dítěti věnovat se tomu, co ho skutečně baví a co má rádo.
Komunikace, chůze nebo posezení u oběda s člověkem se zrakovým postižením si žádá jen pár základních pravidel a spokojenost zavládne na straně jeho i průvodcově.
Individuální vzdělávací plán (IVP) může být pro žáka se sociálním znevýhodněním účinným podpůrným opatřením. Jak na pedagogickou diagnostiku a jak následně stanovit a vyhodnotit vzdělávací cíle? (Ilustrační foto. | FOTO: APIV B)