Pomáhám dětem zvládnout nový začátek: Příběh adaptační koordinátorky Olgy Gabor ze ZŠ Teplice, Plynárenská

Skupina SRTONG. / FOTO: ZŠ Teplice, Plynárenská

Jaký byl Váš první krok v roli adaptační koordinátorky v teplické škole?

Nejdříve jsem se musela důkladně seznámit s aktuálními potřebami školy a dětí, především těch nově příchozích. Hovořila jsem s třídními učiteli a učitelkami, vedením školy a rodiči, abych získala přehled o adaptaci dětí a jejich specifických potřebách. Poté jsem začala plánovat podpůrné aktivity a programy zaměřené na jejich hladkou integraci do školního prostředí. Jednalo se hlavně o ukrajinské žáky a žákyně, ale i o ty ze sociálně znevýhodněných poměrů.

Paní ředitelka později posílila tým o školní sociální pedagožku a asistentku pedagoga pro sociálně znevýhodněné žáky a žákyně, takže jsme začaly pracovat společně. V počátcích svého působení ve škole jsem oslovila třídní učitele/učitelky s nabídkou diagnostiky klimatu ve třídách, abychom odhalili vyčleněné děti, se kterými bychom začali společně pracovat. Spolupráce v týmu poskytuje dětem větší možnost podpory formou individuálních nebo skupinových rozhovorů. Po vyučování nabízíme také doučování, čehož děti rády využívají.

Jaké jsou hlavní výzvy, se kterými se při práci s dětmi se sociálním znevýhodněním setkáváte? 

Výzvy jsou každý rok jiné, ale patří sem zejména nízká motivace k učení, nepatrná, nebo dokonce žádná podpora z domova a nízká či nulová úroveň jazykových dovedností. Děti mívají problémy s adaptací na školní pravidla, a to nejen kvůli sociálnímu znevýhodnění, ale i kvůli odlišným kulturním zvyklostem. Do zdejší školy přišly vlivem válečného konfliktu děti z Ukrajiny a Ruska, které mezi sebou nemají velkou jazykovou bariéru, a proto si navzájem pomáhají. Jsou to velmi hezké momenty, kdy nemusím do jejich konverzace zasahovat a vidím, že se dokáží domluvit.

Jakým způsobem pomáháte dětem seznamovat se se školními pravidly a prostředím? 

Z počátku se snažím využívat vizuální pomůcky a interaktivní metody. Pomáhám dětem s postupným porozuměním školnímu prostředí, pravidlům a normám na české škole. Upozorňuji na odlišnosti a porovnávám různé situace, aby vše lépe pochopily. Osvědčilo se také pořádání pravidelných individuálních konzultací, při kterých děti i rodiče získávají přehled o očekáváních a pravidlech školy. Když nastoupí nový žák či nová žákyně, připravím jim složku, kde jsou informace o škole, rozvrh hodin a popis vyučovacích předmětů. Jsou zde i praktické informace o přezouvání nebo převlékání se na tělocvik. Jestliže se během adaptačního období konají nějaké mimořádné akce, jako je například plavání nebo exkurze, sepíšu sdělení pro rodiče v jejich mateřském jazyce (v ukrajinštině) a předám jim ho.

Pro lepší orientaci v budově školy využíváme také asistenty pedagoga, kteří jsou v každé třídě a mohou si tak nově příchozí děti rozdělit, což je velká pomoc. Důležité je také připravit na příchod nového žáka nebo žákyně třídu, do které nastoupí. Třídní učitelé to vždy řeknou své třídě dopředu, aby o tom všichni věděli, a zároveň mu/jí vyberou místo k sezení. Doporučuji posadit nové dítě do druhé nebo třetí lavice u okna či u dveří, protože se tak přirozeně včlení do kolektivu. Naopak nedoporučuji posadit ho do první lavice uprostřed, kde se bude cítit osamocené a všem hned na očích.

Jaké metody používáte pro podporu prostorové orientace dětí ve škole? 

Škola je rozdělena podle učeben 1. a 2. stupně, přičemž uprostřed chodby je na zemi mapa a děti vědí, že 1. stupeň je Asie a 2. stupeň Amerika. Stejným způsobem se ve škole orientují i rodiče. Pro nově příchozí žáky a žákyně je zajištěna individuální podpora ve spolupráci s asistenty pedagoga, kteří je doprovází a ulehčují jim orientaci ve školní budově a jejím okolí. Dále jim pomáhají jejich vrstevníci – spolužáci a spolužačky z různých jazykových prostředí, kteří sami prošli adaptačním procesem. Ti se též ochotně do pomoci nováčkům zapojují.

Jak probíhá spolupráce s třídními učiteli/učitelkami a dalšími pedagogickými pracovníky/pracovnicemi? 

Nastavení spolupráce je klíčové. Když do školy přijde nový žák nebo nová žákyně, neumí zpravidla vůbec česky. Abych zjistila jejich jazykovou úroveň, provádím jazykovou diagnostiku. Zároveň se informuji, kam chodili do školy, jaké mají zájmy a jaké je jejich rodinné zázemí. Získané poznatky následně předávám třídním učitelům, kteří pro dané dítě sestavují podpůrný plán. Pokud například zjistím, že dítě chodilo do umělecké školy, je mojí snahou ho v tom dále podporovat. Jiné dítě zase může být nadané na matematiku, proto se ho snažíme zapojovat do soutěží nebo olympiád. Obě zmíněné činnosti se neváží na jazyk, a děti se tak mohou snáze a rychleji zapojit do nového života. S třídními učiteli a učitelkami se proto pravidelně setkáváme a konzultujeme pokroky dětí, sdílíme informace o jejich specifických potřebách a plánujeme podpůrné aktivity. Společně pracujeme na individuálních přístupech a strategiích, jak podporovat všechny žáky a žákyně včetně těch s adaptačními problémy. Kromě toho jsem členkou školního poradenského pracoviště (ŠPP), kde s kolegy a kolegyněmi diskutujeme o podpoře pro jednotlivé děti a vybíráme vhodné metody, jak s nimi pracovat. Zmíněné plány podpory se ale netýkají jen dětí s odlišným mateřským jazykem, ale i dalších, které je potřebují. Z poslední pedagogické rady vyplynulo, že v každé třídě je 7 až 8 žáků či žákyň, které plán podpory opravdu potřebují.

Jakým způsobem přistupujete k realizaci úvodních jazykových kurzů pro děti? 

Jazyková příprava je přizpůsobena individuálním potřebám žáků a žákyň. V letošním školním roce byly otevřeny tři jazykové skupiny. Ve školním roce 2022/2023 k nám docházely také děti z jiných škol. Vyučující českého jazyka klade důraz především na komunikativní metody, základy gramatiky a praktické využití jazyka v každodenním životě. Děti se učí základní fráze, slovní zásobu a probírají také kulturu České republiky a jazykový kontext. Dostávají též příležitost aktivně se zapojit do školní komunity. Kurzy zajišťuje externí lektorka, která je odbornicí na jazykovou přípravu.

Jak podporujete nově příchozí žáky a žákyně v adaptaci na nové kulturní a jazykové prostředí? 

Realizujeme společně zejména aktivity, které propojují jejich původní kulturu s novým prostředím. Porovnáváme například zvyky během vánočních nebo velikonočních svátků, aby se i děti z Česka dozvěděly více o kultuře nových spolužáků a spolužaček. Ve škole vytváříme prostor, kde se děti seznamují s českou kulturou prostřednictvím her, projektů a skupinových aktivit. Během jarních a letních prázdnin pořádáme příměstské tábory zaměřené na poznávání české historie a kultury. Škola také organizuje setkání pro rodiče, která se velmi osvědčila. Setkání bývají tematicky laděna a děti mají například možnost připravit jídlo typické pro jejich vlast. Účast rodičů je velká a je důkazem toho, že podobné akce mohou přispět ke vzájemnému setkávání v neformální přátelské atmosféře, vzájemnému poznávání a ke zlepšení klimatu školy.

V rámci projektu Podpora rovných příležitostí jste absolvovala různé vzdělávací programy. Jaké to byly? 

Absolvovala jsem řadu školení zaměřených na inkluzivní vzdělávání, výuku češtiny jako druhého jazyka, integraci žáků-cizinců, řešení traumatických zážitků u dětí, kulturní senzitivitu a efektivní metody práce s dětmi z různých kulturních a jazykových prostředí. Nejpřínosnější pro mě bylo zapojení žáků a žákyň do programu STRONG, zaměřeného na práci s traumatem u dětí přicházejících ze zemí, kde probíhá válečný konflikt. Děti mohou navzájem sdílet své zkušenosti a příběhy, které zažily, naučit se relaxační cvičení a posílit své silné stránky. Díky tomu mají možnost vyjádřit to, co je trápí a čím si procházejí. Mnoho z nich o tom nechce mluvit doma s rodiči, protože vnímají, že i oni mají svá traumata a nechtějí je ještě více zatěžovat.

Jakou roli hrají školení, metodická setkání a supervize ve Vaší práci? 

Metodická setkání a supervize vnímám jako velmi důležité. Umožňují mi sdílet zkušenosti, pomáhají při řešení konkrétních problémů a hledání nových přístupů k adaptaci dětí. Jsou také příležitostí k profesnímu růstu a reflexi naší práce. Během projektu nás podporuje mentorka Ing. Zdeňka Juklová, která přináší metody a strategie pro efektivní práci v týmu PBIS (Positive Behaviour Intervention and Support).

Jaké jsou podmínky pro získání pozice adaptačního koordinátora? 

Obvykle je požadováno vysokoškolské vzdělání v oblasti pedagogiky nebo psychologie. Samozřejmě se cení zkušenosti z práce s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo sociálním znevýhodněním a schopnost vést a koordinovat projekty. Důležitá je i dobrá komunikační schopnost a ochota spolupracovat s různými odborníky a odbornicemi. V mém případě bylo nutné doložit i znalost českého jazyka na úrovni B2 a pedagogickou praxi.

Jaký vliv měla nebo má válka na Ukrajině na Vaši práci a děti? 

Válka na Ukrajině výrazně ovlivnila děti, které přišly do školy. Mnohé zažily trauma, a to jak fyzické, tak emocionální. Tyto zkušenosti vyžadovaly speciální přístup, jako je jazyková podpora, terapeutická péče i zajištění bezpečného prostředí. Zpočátku se stávalo, že děti nechodily do školy a neměly omluvené absence. Proto bylo potřeba zavést výchovná opatření, aby si ony samy i jejich rodiny zvykly respektovat pravidla české školy.

Stále máme ve škole žáky a žákyně, jejichž rodiče či sourozenci zůstali na Ukrajině a bojují za svou vlast. Také změna vývoje válečné situace má velmi silný dopad – někteří otcové se pohřešují, jiní utrpěli zranění. Tyto situace způsobují velkou míru nejistoty a stresu a mohou vést k sebepoškozování či somatickým obtížím. Děti z takových rodin potřebují silnou podporu, proto jsem ráda, že máme možnost spolupracovat charitami a neziskovými organizacemi, které v Teplicích působí. Tyto organizace poskytují kroužky, hlídání dětí, doučování, psychologickou intervenci apod., a proto do nich mohou docházet i celé rodiny.

Jak spolupracujete s rodiči? 

S rodiči komunikuji vždy v souladu s tím, na čem se nejprve domluvíme s vyučujícími. Na začátku si domlouváme společnou schůzku – já, třídní učitel/učitelka a rodiče – kde nastavíme způsoby vzájemné komunikace. Jedná se o e-mail, školní komunikační systém Bakaláři, telefon nebo osobní konzultace. Rodiče vnímám jako partnery školy, kteří nám při adaptaci dětí velmi pomáhají. Nemohu porozumět trápení dítěte, pokud neznám jeho rodinné zázemí a jeho předchozí vývoj.

Projekt Národní plán obnovy poskytl významnou podporu nejen v oblasti vzdělávání, ale také v zajištění doučování, zapojení dětí do zájmových kroužků, školního stravování a dalších služeb, které přispívají k úspěšné integraci dětí i jejich rodin do školního prostředí a české společnosti. Ve spolupráci se školní sociální pedagožkou poskytujeme také asistenci při vyřizování administrativních záležitostí – přihlášení k pediatrovi, registraci do zájmových aktivit, doprovody na OSPOD (Odbor sociálně-právní ochrany dětí), návštěvy Střediska výchovné péče, tlumočení a pomoc s registrací na střední školy.

Vnímám, že úkolem mé pozice je stát se mostem mezi minulostí a budoucností – spojovat tradice s novými přístupy. Velká odpovědnost leží i na vyučujících, kteří mají děti vést k novému pohledu do budoucna a zároveň jim pomoci poučit se z minulosti. Adaptační proces není jen o jazyce a pravidlech, ale také o porozumění, přijetí a společném růstu. Důvěra, spolupráce a respekt jsou základem, na kterém stavíme bezpečné a inkluzivní školní prostředí.

Můžete sdílet příběh některého z dětí, kterému jste pomohla s adaptací?

Jedním z příkladů je chlapec z Ukrajiny, který měl problémy se začleněním do kolektivu, protože neovládal český jazyk. Po intenzivní jazykové podpoře a individuální péči se začal zapojovat do třídních aktivit a našel si kamarády. To mu pomohlo nejen ve škole, ale i v osobním rozvoji.

Velmi mě také dojal příběh chlapce, který pocházel přímo ze zasaženého území a musel s rodinou vycestovat přes Černé moře a projet celou jižní Evropu, než se dostal do Česka. Zpočátku trpěl velkými úzkostmi a ve škole se trápil při hudební výchově. Na jeho obtíže mě upozornila jeho třídní učitelka, takže jsem s ním mohla začít pracovat. Začlenila jsem ho do jedné ze skupinek STRONG, kde se postupně naučil rozumět svým emocím a mluvit o svých pocitech a úzkostech s ostatními dětmi. Skupinky se snažím sestavovat s ohledem na věk a scházíme se po vyučování. Většinou je v každé z nich 10 dětí, abych měla prostor věnovat se po určitou dobu každému z nich.

Jak pomáháte dětem při navazování kontaktů s vrstevníky? 

Když do kolektivu přijde nové dítě, třídní učitel/učitelka ho zapojují do různých aktivit, aby se necítilo osamocené a stranou. Zjistit, jak se dítě přizpůsobuje na nové prostředí, pomáhají dotazníky nebo kreslící metody na téma klima třídy. Následné vyhodnocení ukazuje, jak je každé dítě začleněno. Adaptace na 1. stupni probíhá lépe – mezinárodní propojení dětí je bezkonfliktní, panuje zde větší empatie a lépe funguje také spolupráce mezi dětmi. Na 2. stupni adaptaci komplikují vrstevnické vztahy, nedůvěra, demotivace a posttraumatické stresové poruchy, což vyžaduje větší prevenci a spolupráci s dětmi. Hodně pomáhá i navštěvování kroužků, kde se děti rychleji seznamují. Kromě toho se rychleji naučí používat češtinu a rozumět pravidlům. Zdejší žáci a žákyně jsou také zvyklí starat se o nově příchozí a dělat jim patrony/patronky.

Můžete popsat, jak vypadá Váš typický pracovní den? 

Typicky stejný den v mé práci v podstatě neexistuje. I když mám naplánované pracovní úkoly, pokaždé je potřeba řešit nějakou urgentní věc. Vždy se ale snažím dodržovat domluvené individuální konzultace, protože to jsou chvíle, na které děti a jejich rodiny spoléhají. Společně je vnímáme jako kotvu v našich vzájemných vztazích. Kromě toho vedu zmíněné skupinky STRONG nebo dělám společná sezení v jednotlivých třídách, zapojuji se do třídnických hodin a školních akcí. O jarních a letních prázdninách společně se školní speciální pedagožkou pořádáme výlety, příměstské tábory nebo doučování pro děti. Hodně času také věnuji spolupráci se středními školami v Teplicích, kam žáci a žákyně přecházejí. Zároveň pomáhám dětem i rodičům s vyplňováním přihlášek, protože se v systému podávání neorientují, a připravuji je na pohovory z českého jazyka.

Doučování češtiny. / FOTO: ZŠ Teplice, Plynárenská

Skupina STRONG. Poznámky z cesty. / FOTO: ZŠ Teplice, Plynárenská 

Adaptační pobyt, září 2024. / FOTO: ZŠ Teplice, Plynárenská 

Výlet do ZOO, jarní prázdniny 2025. / FOTO: ZŠ Teplice, Plynárenská

 Letní tábor, srpen 2024. / FOTO: ZŠ Teplice, Plynárenská