PODCAST Škola pomáhá: Petr Torák. Co o něm nevíte a báli jste se zeptat

PODCAST Škola pomáhá: Petr Torák. Co o něm nevíte a báli jste se zeptat

31.10.2024
Učitel/učitelka
Ředitel/ředitelka
Školní poradenský pracovník/ce
Asistent/ka pedagoga
Rodiče
První díl podcastu Tomáše Machalíka Škola pomáhá s Petrem Torákem pojednává o jeho sociální práci a snaze pomáhat romské komunitě a imigrantům se začleněním do britské společnosti. Posluchači se mohou dozvědět o komunitní práci a podpoře pro školy i rodiny, kterou poskytuje prostřednictvím neziskové organizace Compas Charity v Peterborough. Přidanou hodnotu jeho práce představují osobní zkušenosti a víra ve vlastní životní cestu.


Petr Torák

Rodák z Libereckého kraje je v současné době známou osobností české vzdělávací krajiny ačkoli žije v britském Peterborough, kam se jeho rodina rozhodla v roce 1999 po rasově motivovaných útocích přestěhovat. Petr z počátku vystřídal několik pracovních profesí, což ho do budoucna hodně obohatilo, a od roku 2006 začal v Peterborough pracovat jako policista. Věnoval se převážně práci s menšinami a přistěhovaleckými komunitami. Od mládí se zabýval také sociální prací a za tím účelem založil nevládní charitativní organizaci Compas Charity. Za své služby získal četná ocenění včetně řádu The Most Excellent Order of the British Empire, který obdržel od zesnulé královny Alžběty II. Po svém odchodu od policie se stal honorárním konzulem České republiky v Peterborough.



Co se o něm nedočtete? 

Petr žil 2 roky v Brazílii, kterou dodnes považuje za ráj na zemi. A to nejen kvůli počasí a dobrému jídlu, ale především pro nekonečné množství životních příležitostí, které tato země nabízí. Kromě toho zde nemusel řešit svou etnicitu a cítil se zde velmi svobodně. Díky tamnímu pobytu mluví i plynule portugalsky, což později využil při své práci u policie.


V čem Petrovi pomohla škola?

Petr říká, že mu škola pomáhala hned od začátku, ať už se jednalo o pozitivní nebo negativní zkušenost, protože v obou případech ho to vždy posunulo dál. Na základní škole jako jediný Rom pociťoval vyřazení z kolektivu. Seděl ve třídě sám vzadu a pokud se něco ztratilo, padlo okamžitě podezření na něj. Z těchto důvodů se rozhodl, že zboří stereotypy, kteréo Romech ve společnosti panují, a dokáže, že je stejně dobrý člověk jako jeho spolužáci a spolužačky. Vzdělání pro něho vždy mělo vysokou hodnotu, zejména díky jeho otci, který mu vždy k narozeninám a Vánocům kupoval knihy.


Vzpomínka na negativní zkušenost

V sedmé třídě si třídní učitelka pozvala Petrovy rodiče a snažila se je přesvědčit, aby ho dali do zvláštní školy.

Byl jediným Romem ve třídě a podle ní by měl v jiné škole více kamarádů a cítil by se lépe. Petr ani dnes nevnímá tuto zkušenost jako moment, kdy by mu škola nepomohla, ale spíše jako okamžik, kdy jako instituce selhala. Podle Petra nemá množství kamarádů nic společného se vzděláváním. Říká, že byl vždy spíše průměrným žákem, ale o výuku se zajímal, a to je podle něho důležité.


Jak Petr pomáhá dnes?

Petr působí ve zmíněné neziskové organizaci Compas Charity, která pracuje s holistickým přístupem ke všem žákům a žákyním a k jejich učení. Spolupracuje nejen s dětmi a jejich rodiči, s managementem škol, ale především s vyučujícími tak, aby dětem co nejvíce pomáhali. V Queen Katharine Academy v Peterborough organizace velmi pomohla celé romské komunitě. Před 10 lety to byla jedna z nejhorších škol v zemi z hlediska prospěchu žactva, ale také kvůli postoji k romské komunitě. Díky dlouhodobé spolupráci s Compas Charity je nyní školou, která je otevřená dětem z mnoha kultur.



Compas Charity (COMmunity PArtnerShip Group), kterou v roce 2010 založil spolu s Jozefem Kopečným, poskytuje vzdělávání a volnočasové aktivity pro českou a slovenskou komunitu žijící v Peterborough. Poskytuje komplementární vzdělání a mentoring romských žáků, pořádá kulturní akce a poskytuje bezplatnou poradenskou službu.



Příklady dobré praxe

Petr během své práce pomohl mnoha dětem. V podcastu vzpomíná na 2 chlapce, kterým pomohl změnit jejich životy a dokázal, že na Romy nelze hledět stereotypně pouze v negativním slova smyslu. Prvním z nich je Petr Kotlár, se kterým se setkal na základní škole, kde měl jako policista přednášku. Když mladý Petr ukončil školu, sám Petra kontaktoval, protože ho svou přednáškou natolik zaujal, že se také rozhodl stát policistou. Díky Petrově intervenci a pomoci dnes působí u dopravní policie a stal se ředitelem Gypsy, Roma and Traveller Police Association. Druhým chlapcem je Ondřej Olach, který vystudoval 2 vysoké školy a je protagonistou dokumentárního filmu.


Představení metody ROGA

Metodu ROGA využívají v Compas Charity při práci s mladými lidmi ve věku 13 až 19 let. Slouží jako motivační prostředek k jejich osobnostnímu rozvoji a k posílení dovedností, které jim umožní úspěšně pokračovat ve studiu. Cílem metody je předávat dětem velké množství znalostí, praktických dovedností a ukazovat jim pozitivní vzory, jako byly například příběhy zmíněných chlapců. Petr říká, že své zkušenosti mohou dětem předávat i lidé, kteří nepatří do romské komunity. Nicméně dodává, že je vždy na místě úspěšné Romy zapojit, protože dodají dětem potřebnou odvahu.


Jak by vypadal Petrův život, kdyby zůstal v Čechách?

Než se Petrova rodina rozhodla odejít, měl podané přihlášky na 2 vysoké školy a současně se připravoval na přijímací testy k policii. Měl představu, že bude pracovat u policie nebo v sociální sféře. To se mu nakonec splnilo, jen v jiné zemi. Říká ale, že díky tomu, že odešel, může se na problematiku romské komunity dívat z různých společenských pohledů, protože žil na více místech a nemá jen jediný pohled dané společnosti.


Co na jeho práci říkají blízcí kamarádi? 

Když v Česku poprvé přestavil koncept metody ROGA ve školách, brali to všichni jako scénář ke sci-fi. Když ale viděli příklady dobré praxe a výsledky organizace v Británii, začali postupně měnit názor. Je třeba mít na paměti, že se jedná o systémovou změnu, která se nedá udělat během 2 let. Je ale důležité ukázat, že každý krok má nějaký smysl a díky tomu se lze k trvalé změně přiblížit.


Jak změnu ve škole nebo v jiné organizaci nastavit? 

Každá organizace musí do změny investovat nejen čas, ale i peníze. V anglické škole zprvu došlo k proškolení všech vyučujících, kteří následně začali měnit vzhled a klima školy. Zařadili do výuky romskou historii a vytvořili například nástěnky s romskou tematikou, aby měly všechny děti včetně romských možnost tuto kulturu poznat.


V čem spočívá rovný přístup?

Petr doporučuje představit si děti podle výšky. Jako příklad pak uvádí stupínky: Když je někdo malý a potřebuje vidět, může si stoupnout na stupínek. A kdo je velký, tak ho logicky nepotřebuje. Rovný přístup tedy nespočívá v tom, že všem dětem poskytneme to samé, ale že jejich potřeby řešíme individuálně. Tento způsob se snaží vysvětlovat rodinám dětí, aby například pochopily, proč na výlet do Londýna jedou jen některé z nich.


Jak by mělo vypadat dostupné vzdělávání pro všechny?

Podle Petra by měla škola, která chce poskytovat vzdělávání všem dětem, mít vlastní finanční zdroje. V Česku je sice základní vzdělávání bezplatné, ale školy často vybírají příspěvky do fondu SRPŠ nebo na jiné aktivity, což si bohužel všechny rodiny nemohou dovolit zaplatit. Petr říká, že inkluzivní škola by měla hledat různé finanční a podpůrné zdroje, aby si ji mohly dovolit všechny děti bez rozdílu. V Anglii tak mnohé školy hradí dětem výlety, poskytují sezónní oblečení nebo jim hradí lékařskou péči. Mnohé české školy řeší tuto problematiku díky různým projektům nebo vlastní svépomocí.


Co je potřeba zlepšit, aby se všechny děti cítily ve škole dobře a bezpečně? 

V první řadě by se ke všem měly dostat veškeré informace o každé kultuře a komunitě, která je ve škole zastoupená. Děti s odlišnou kulturou tak budou mít možnost uvědomit si svou identitu, budou vědět, odkud pocházejí, jaké jsou jejich zvyky a historie. Díky tomu budou hrdé na svůj původ a ostatní je budou uznávat. Podle Petra by tato intervence měla být pod záštitou MŠMT, které by všem školám mělo poskytovat dostatečnou podporu tak, aby byla romská komunita pozitivně vnímána nejen příslušnou školou, ale také celým okolím.


Příběh Petra Toráka ukazuje, že předsudky, se kterými Romové bojují, nejsou 100% pravdivé. Pro mladé (nejen) Romy je jeho život velmi inspirativní.



Mohlo by Vás zajímat

Jak doučování mění životy dětí i rodin. Příběhy z Brna, Ostravy a Plzně

Vzdělání má moc měnit osudy, a to nejen u dětí, ale i v celých rodinách. Tři neziskové organizace – DROM v Brně, Tutorie v Ostravě a TADY A TEĎ v Plzni – ukazují, že spolupráce mezi školou, rodinou a komunitou může přinést skutečnou změnu. Pro učitele, kteří se často cítí osamocení v náročné práci, mohou být neziskovky důležitými partnery, kteří sdílejí jejich cíle a přinášejí nové možnosti podpory. Stejně tak pro rodiče, kteří nemají čas či potřebné kompetence, aby svým dětem pomohli. A nejen co se vzdělávání týká...

Zobrazit další články