Komunikace s lidmi se sluchovým postižením

26.02.2020
Učitel/učitelka

Máte obavy z komunikace s lidmi se sluchovým postižením? Tato pravidla, postupy a tipy vás zbaví i posledních známek nejistoty a umožní efektivní komunikaci pro obě strany.

Obrázek článku

Ilustrační foto/FOTO: APIV B




    • Nikdy nekřičte. Buď má dotyčný sluchadlo, a pak mu působíte až fyzickou bolest, nebo neslyší vůbec, a pak si namáháte hlasivky zbytečně.
    • Postavte se vždy tak, aby světlo dopadalo na váš obličej, aby váš sluchově handicapovaný partner mohl odezírat a dobře viděl i vaši mimiku a gestiku.
    • Mluvte v kratších, nepříliš komplikovaných větách.
    • Mluvte pomaleji a zřetelně (ne však přehnaně – to působí komicky a vašeho partnera se to může i osobně dotknout).
    • Občas se vhodnou otázkou ujistěte, zda vám partner rozuměl.

Tady pozor:
Otázky typu „Rozuměl jste mi?“ rozhodně taktní nejsou a nic nevyřeší, protože většina lidí se sluchovým handicapem vám ji (otrávena jejím neustálým pokládáním od ostatních) odkývá. Je vhodné volit otázky: „Může to tak být?“ nebo „Souhlasíte s tím?“ apod.



  • Pokud váš partner nerozuměl, je nutno otázku (či sdělení) opakovat – a to stejnou intonací, bez sebemenší známky netrpělivosti v hlase.
  • Podstatné věci je vhodnější napsat. Mějte proto připravený papír a tužku – pište tiskacími písmeny (počítač je rovněž velmi vhodný, nikoli však vždy po ruce).

Pozn.:
Znakový jazyk je agramatický (nedokáže slova ohýbat), může se proto stát, že písemný projev vašeho partnera nebude zcela standardní  mohou se v něm vyskytovat infinitivy, špatně volené tvary slov apod.

Rovněž buďte připraveni na to, že hlas vašeho partnera může být velmi zvláštní, deformovaný či doprovázený různými pazvuky. Pokud nebudete rozumět, je lepší včas přejít na písemnou komunikaci – předejdete tak mnoha trapným nedorozuměním.

Je už v podstatě standardem, že u důležitých jednání by měl být přítomen tlumočník znakového jazyka. Jedině jeho přítomnost vám zaručí, že druhá strana jednání plně pochopila (řada lidí neslyšících od narození či raného dětství má totiž značné problémy s chápáním některých abstraktních pojmů a pouze odborník je dokáže náležitě vysvětlit).



  • Pro komunikaci je nezbytné zajistit akusticky klidné prostředí, bez ozvěn a ruchů v pozadí (silný ruch ulice, stavební práce, hlasitá hudba či hovor v pozadí atd.). Každý takový ruch je totiž sluchadlem zesilován, což překrývá váš hlas a velmi zhoršuje srozumitelnost vaší řeči. Pokud není možno situaci vyřešit zcela jednoduše (zavření okna, vypnutí hudby apod.), je velmi vhodné přenést jednání do prostředí klidného, bez těchto rušivých elementů.



Pozn.: Nezapomeňte, že když vám za zády zazvoní telefon, neslyšící jeho zvonek neslyší. Pokud se k němu bez vysvětlení „jen otočíte zády“, bude to považovat za neslušné a komunikace se může vážně zkomplikovat. Vždy je dobré napřed říci: „Promiňte, zvoní mi telefon“, a pak se teprve obrátit.




Zdroj 




Wiener, P., Manuál kurzu Přátelská místa, 3. upravené a přepracované vydání, Etnetera 2017 © Pavel Wiener 2017




Praktická školení v komunikaci s lidmi s handicapem naleznete na webových stránkách www.pratelskamista.cz




Seznam literatury


  1. Desatero pro lepší komunikaci, NRZP, ČR 2008.
  2. Vyhláška 369/2001 Sb. Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 10. října 2001 o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.
  3. Dokument 30 Evropské konference civilního letectví část I oddíl 5 a jeho související přílohy, a zejména Kodex správného chování při pozemním odbavování osob s omezenou schopností pohybu a orientace uvedený v příloze J uvedeného dokumentu.
  4. Národní plán pomoci zdravotně postiženým, VVZP 1992.
  5. Národní plán opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení (1993), VVZP 1993.
  6. NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě.

Mohlo by Vás zajímat

PODCAST 4.díl: Pomohla mi běžná škola

Nadání a handicap se nevylučují. Učitel Honza se těší popularitě mezi svými žáky, úspěšně vydává básně, pracuje jako redaktor a přitom od narození téměř neslyší. Díky odhodlání rodičů prošel běžnou základní školou a nakonec vystudoval učitelský obor na vysoké škole. Honza mluví o tom, jak si poradil v kolektivu slyšících dětí, s jakými se potkal předsudky, o „neviditelné práci“, kterou pro něj udělali rodiče. Dozvíte se také, co můžete jako učitelé udělat pro své nedoslýchavé či neslyšící žáky.

Zobrazit další články