Jak pracovat s dětmi a jejich rodiči, je-li ve školní třídě dítě se speciálními vzdělávacími potřebami

Role třídního učitele

Po přijetí dítěte předává zástupce ředitele nebo ředitel jeho veškerou dokumentaci třídnímu učiteli, a to podle situace na konci, během roku nebo během přípravného týdne. Třídního učitele poté čeká komplexní prostudování zpráv z vyšetření a ostatní dokumentace. Učitel předá asistentovi pedagoga, působí-li ve třídě, potřebné informace k jeho činnosti. Učitel může rovněž požádat rodiče, aby mu předali informace o jejich dítěti z předchozího působiště (mateřská škola, přípravná třída, jiná škola). Následuje schůzka s dítětem a jeho rodiči a konzultace se specialisty Školského poradenského zařízení (ŠPZ). 

Komunikace s rodiči dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami

Ne každý rodič je schopen a ochoten ke spolupráci na úrovni, jakou si škola představuje. Pro všechny je nejlepší si to co nejdříve vyjasnit a najít přijatelný kompromis. Na informativní schůzce tedy nejdřív zmapujte postoje a potřeby rodičů, jejich obavy a přání. Tímto způsobem už začínáte budovat s rodiči vztahy vzájemné důvěry. Teprve následně je možné se domlouvat na společných pravidlech.

Přípravná informační schůzka s rodiči dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami může v praxi vypadat třeba takhle:

Pozvete rodiče na společnou schůzku (třídní učitel, asistent pedagoga, případně i osobní asistent ve škole, školní speciální pedagog anebo výchovný poradce). Poskytněte rodičům prostor rodiče hovořit, zatímco si můžete dělat poznámky. Sledujte postoj rodičů k dítěti i ke škole i  jejich reakce, všímejte si, co je pro ně důležité říct. Podle toho volte způsob následného dotazování i míru intimity dotazů. Abyste rodiče na úvod nevystrašili, vyptávejte se citlivě. Dotazy se týkají vývoje dítěte, jeho silných a slabých stránek, dosažené úrovně v kognitivní, smyslové, fyzické (motorické) i řečové oblasti, vztahů k lidem, zvláštností dítěte, rodinné situace, jeho odborných vyšetření a případných terapií. Na základě toho, co bylo řečeno, nastíníte konkrétněji podpůrná opatření ve výuce (pomůcky, přístup učitele…) a možnosti vzdělávání, které může škola poskytnout nebo nabídnout v rámci i nad rámec doporučení ŠPZ, tak aby dítě mělo šanci se úspěšně rozvíjet podle svých možností. Jako třídní učitel (ve spolupráci se speciálním pedagogem nebo výchovným poradcem) dohodněte s rodiči pravidla spolupráce ku prospěchu dítěte. K úspěchu celého plánu v praxi významně přispívají rodiče svým osobním přístupem a domácí péčí. 

Toto jsou výsady a hlavní odpovědnosti rodičů, nezbytné pro úspěšnou inkluzi: 

• pravidelné procvičování s dítětem
• spolupráce s asistentem pedagoga, učitelem a školním speciálním pedagogem (působí-li ve škole)
• dodržování maximální možné docházky dítěte (rodiče omluví dítě ze školy jen ze závažných důvodů; pokud dítě totiž do školy nedochází často, péče specialistů přijde vniveč)
• schůzky ve škole podle potřeby nad rámec běžných školních schůzek
• pravdivé informování o tělesném i duševním stavu dítěte, zejména pokud dojde ke změně v závěrech z odborných vyšetření anebo k  případné spolupráci s dalšími odborníky
• rozhovor/informování o potřebách dítěte s rodiči ostatních žáků (například na třídních schůzkách)

Je vhodné schůzku ukončit s  optimistickou vizí do budoucna. Ujistit rodiče, že uděláte pro jejich dítě vše, co bude ve vašich silách, a že se na vás mohou kdykoli obrátit. Na konci jednání je na místě předat rodičům zápis ze schůzky, kde jsou uvedeny kontaktní informace (jména, telefon a e-mail na učitele a pracovníky ŠPZ), základní informace o fungování a organizaci školy, možnosti podpory dítěte a formy spolupráce.

Komunikace se všemi žáky

Na úvodní práci se třídou někdy stačí jeden společný rozhovor nebo třídní sezení, jindy se rozhodnete pro celodenní projekt.

Tipy pro práci se třídou

• Ranní společný kruh 
• Třídnické hodiny 
• Projekt na začátku školního roku 
• Preventivní programy zaměřené na vztahy

Jak mluvit s dětmi o nástupu dítěte s SVP?  

(bez přítomnosti žáka se SVP během aktivity)

1. Třídnická hodina/ranní kruh/projekt zaměřený na téma speciálních vzdělávacích potřeb u vrstevníků:

Pokuste se dětem vysvětlit rozdíly mezi lidmi. Nejlépe to půjde třeba na příkladu procházky ve městě, zážitků z dovolené v cizině, na tom, co rády jedí, s čím si rády hrají, co jim jde a nejde, jakou mají barvu vlasů a očí… Příkladů je nepřeberné množství. Rozdíly mezi lidmi je možné vysvětlit i pomocí pomůcek: obrázky, videa, zrcadlo (oči, uši, nos, vlasy, výška, šířka, holky, kluci). 

Je také vhodné mluvit s dětmi také o tom, že ne každý má takové štěstí, že se narodí zdravý, má rodiče, nemá nouzi, má kde bydlet. Přineste fotografie nebo pusťte z počítače obrázky z jiných zemí, slumů, sociálně odloučených lokalit, dětí z dětských domovů, dětí nemocných a handicapovaných. Cílem je vzbudit v dětech pochopení, empatii a třeba i soucit, učit je vzájemné toleranci. 

Umožněte dětem vyzkoušet si prakticky na sobě, co to znamená mít jiné vzdělávací potřeby. Děti si mohou vyzkoušet, jak by se jim psalo s rukou v dlaze nebo sádře, se zavázanýma očima, v zašpiněných nebo příliš silných brýlích nebo naopak bez brýlí. Dokážou si pak lépe představit, jak by se jim učilo se špunty v uších, kdyby nedokázaly v klidu sedět a cítily by brnění po celém těle, jak by zvládaly výuku, když si představí, že jim zemřel blízký člověk apod.  

Na druhém stupni ZŠ se pak nabízí širší škála možností: dětem je například vysvětlena role a funkce asistenta pedagoga.

Můžete také využít online metodické materiály v českém jazyce z mezinárodního projektu UDEL 21. [1] Pracovat můžete i podle metodiky Vytváření Kruhů přátel. [2] Proškolení v používání této metodiky poskytuje Rytmus – od klienta k občanovi.

2. Informování spolužáků:

Můžete se také rozhodnout informovat žáky ve třídě o (speciálních vzdělávacích) potřebách jejich spolužáka se SVP (žák s SVP se tohoto programu neúčastní). Pokud se rozhodnete tímto způsobem téma s žáky probrat, je nezbytné mít předem souhlas rodičů, a i dítěte s SVP samotného. Je také vhodné zohlednit aktuální klima ve třídě, vztahy mezi spolužáky i jejich věk. Podobná aktivita může hladce proběhnout ve třídě, kde pravidelně probíhají třídnické hodiny, žáci mají vztah důvěry k třídnímu učiteli, ve třídě panuje pozitivní klima a spolužáci jsou ochotni si navzájem vyjít vstříc. Naopak ve třídě, kde jsou napjaté vztahy a objevila se šikana mezi spolužáky, nemusí podobná aktivita přinést žádoucí efekt. U aktivity informování spolužáků může být přítomen rodiče dítěte se SVP, a to buď v roli pozorovatele, anebo se může aktivně zapojit do debaty s žáky.

Důležité je zvolit způsob vyjadřování odpovídající věku dětí, kterým budete informace o spolužákovi předávat. Pracujte opatrně se sdělením diagnózy dítěte se speciálními vzdělávací potřebami. Je vhodnější používat prostý popis obtíží, tedy popsat projevy, se kterými se budou jako spolužáci setkávat. Je vhodné popsat také komunikační a sociální potřeby dítěte ve vztahu ke spolužákům.

3. Návštěva odborníka ve výuce:

Můžete také pozvat do hodiny odborníka, a to vždy se souhlasem rodičů dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami a i dítěte (je potřeba zohlednit věk dítěte). Práce se třídou pak probíhá i bez přítomnosti pedagogů školy, aby pro děti bylo snazší mluvit otevřeně. Cílem je porozumět a naučit se vcítit do dětí se znevýhodněním, ujasnit si, jak jim vhodně pomoci.

Příklad: Organizace APLA Jižní Čechy například nabízí semináře pro běžné třídy, ve kterých je integrován žák s autismem anebo s Aspergerovým syndromem. Seminář trvá dvě vyučovací hodiny, a to bez přítomnosti žáka s autismem. Děti jsou seznámeny s různými druhy znevýhodnění, je jim vysvětlena symptomatika autismu, chování jejich spolužáka v rámci kolektivu, jsou hledány podobnosti jeho projevů s výkladem o autismu. Je také probíráno téma, jak konkrétně spolužákovi pomoci. [3]

Praktická doporučení pro následnou práci se třídou

1. Dejte dítěti se speciálními vzdělávacími potřebami prostor, aby mohlo spolužákům předvést své silné stránky. Nemusí se to týkat přímo školních dovedností.
2. Nastalá nedorozumění řešte průběžně – tedy jakmile problém odhalíte – ve společném kruhu, na třídnické hodině, na vycházce apod. Proberte s dětmi jejich různé pohledy na vzniklé situace. Dejte všem (tedy i dítěti se speciálními vzdělávacími potřebami) prostor k vyjádření názoru – například v ranním kruhu nebo ve chvíli, kdy dojde ke konfliktní situaci.
3. Veďte děti k modelům vzorového chování. Nabízejte jim například různé možnosti řešení situace, dávejte jim příklady komunikace a spolupráce z příběhů nebo pohádek a tyto kladné modely posilujte pochvalami, odměnami.
4. Kromě pravidelných aktivit, jako jsou například třídnické hodiny, je vhodné zapojit třídu do některého preventivního programu zaměřeného na vztahy, jako je například Projekt Odyssea. [4]