Ilustrační foto/FOTO: Pixabay

Střední článek podpory je v současnosti diskutované téma. Kde se ta myšlenka vzala?

Na úplný úvod je potřeba vysvětlit, že k tématu středního článku podpory se aktuálně vracíme mimo jiné i proto, že v minulosti jsme to přehnali s decentralizací. Jsme jedním z nejvíce decentralizovaných států, podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD – Organisation for Economic Co-operation and Development) druhý po Nizozemsku, kde to ale chodí úplně jinak. Nizozemsko už střední článek má. Byli jsme tam v říjnu 2021 na pracovní studijní cestě, přímo jsme se bavili s řediteli škol a se zástupci středního článku. Zřizují si ho zdola. Dostali peníze od vlády a školy si ho zřizují přes obce jako servisní agentury.

Český ředitel má na jednu stranu velkou míru autonomie a svobody, jakým směrem bude školu vést, na druhou stranu je silně zahlcen administrativou. Podobně zahlcen je ovšem i zřizovatel. Do toho nám vstupuje druhé specifikum České republiky, a to velmi malé obce. Po revoluci jsme dopustili, aby se mnoho obcí odtrhlo a osamostatnilo od těch střediskových. Když je v obci tři sta obyvatel, kteří losují starostu, ten veškerou agendu související s jeho funkcí vůbec nestíhá, natož aby všemu rozuměl. Někdo spočítal, že český starosta se musí řídit 3 600 normami. Je zcela iluzorní, aby například nějaký soukromý zemědělec, aktuálně ve funkci starosty, který je ochoten si večer jít na dvě hodiny sednout na radnici, vůbec tušil, o které normy jde, natož aby je znal a dokázal aplikovat. V podobné situaci je i ředitel školy, protože ředitel musí být právník, účetní, ale taky požární technik: musí obsáhnout úplně všechno, což je zcela nesmyslné. Když se kompetence sepíšou dohromady, každému musí být jasné, že i kdyby den měl pět set hodin, ředitel nemůže stíhat. Jeho role je v hašení provozních požárů a koncepční práce se vesměs nekoná, protože ani nemůže.

Existuje naděje, že by střední článek poskytoval komplexní poradenství a podporu? Původně se jednalo o myšlenku řízení…

Původní myšlenka byla, že by se jednalo o „vloženou věc“, to znamená, že by střední článek měl některé prvky z bývalých školských úřadů. Později z této debaty vyplynula dnešní představa středního článku podpory jako něčeho, co vzniká spíše zdola, to znamená, co by si mohli zřizovat sami místní aktéři.

Tady se dostáváme k prvním názorovým střetům. Jsou zde lidé, kteří prosazují střední článek jedině ve formě podpory založené na dobrovolné spolupráci. Žádný nový úřad, žádné „poroučení“, coby zřizovatelé si vystačíme sami, potřebujeme něco, pouze když si dobrovolně řekneme, abyste nám pomohli.

Nedobrovolná změna

Na druhé straně existují hlasy, a nebudu zastírat, že kromě Člověka v tísni k nim já i EDUin patříme, které říkají, že pokud má střední článek dostat do vínku mimo jiné i jeden z hlavních cílů Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030, což je odstraňování nerovností ve vzdělávání, musí nést nějakou odpovědnost nebo spoluodpovědnost za nerovnosti a za jejich odstraňování. To dává potřebu zřídit vyšší instanci, která by to řešila. Bez určitého mandátu, třeba částečně silového, se to nikdy nevyřeší ideálně. 

Typicky se jedná o problematiku segregovaných škol. Všem vlastně vyhovuje, že ve městě je jedna škola, kde se shromažďují Romové z celého města, a my si své bílé děti posíláme do jiné, kde je nikdo neruší. Romům se vysvětlilo, že toto je pro ně ta nejlepší škola, kde bude dobře jejich dětem a budou mezi svými – a segreguje se stále dál. Některá města to dokonce mají pojištěné spádovou vyhláškou: v ulici je jeden dům – romská ubytovna – a ta spádově patří ke škole, která je na úplně druhé straně města. A všichni jsou spokojení. To je věc, se kterou neudělá nic ředitel jedné či více škol, to je vždy věc regionální, musí se jednak řešit interdisciplinárně a jednak minimálně na úrovni obce s rozšířenou působností, často i na úrovni vyšší. 

Dokud to bude pouze podpora založená na bázi dobrovolnosti, ničeho konkrétního v této oblasti nedocílíte. Je také otázkou, jestli jsme už vyzrálí natolik, že například výše uvedené téma segregovaných škol v daném regionu vnímáme jako problém a dokážeme změnu i v takových městech prosadit, a to i bez „silového“ mandátu či nařízení shora, zvlášť pokud jsou školy segregované za všeobecného konsensu místního voličstva. Uvedené věci se často dějí právě za široké podpory veřejnosti, laické, odborné i politické.

Z výsledků projektu Inkluzivní a kvalitní vzdělávání v územích se sociálně vyloučenými lokalitami Agentury pro sociální začleňování mimo jiné vyplývá, že je potřeba mít silnější mandát. Například konzultanti pro inkluzivní vzdělávání ve výše uvedeném projektu fungovali na bázi dobrovolné spolupráce se zřizovateli, což se ne ve všech zapojených obcích osvědčilo. 

Ano, zcela souhlasím. Ale je to také tak, že ředitelé jsou přetížení a pokud jim budeme nabízet dobrovolné odbřemeňování, budou na to slyšet. Jakmile ale přijdeme s tím, že budeme poroučet (natož zřizovatelům!), myšlenka středního článku prozatím narazí. 

Zřizovatelé v zákopech

S řízením souhlasím, prakticky jsem ale pro to, aby se nejdříve začalo s podporou, což je vyzkoušeno na modelech, o kterých budu mluvit. Je to věc v ředitelském prostoru natolik rezonující, že je to největší velvyslanec pro etablování středního článku. Až se zažije a ředitelé budu ochotni chodit na porady, pak můžeme postupně přidávat pod kotel i nějaké aktivity, které by nutily zřizovatele dělat něco navíc. 

Člověk v tísni působí v podobných expoziturách jako Agentura pro sociální začleňování a obě vnímají naprosto jednoznačně, že bez „klacku“ to nepůjde. Na druhou stranu je potřeba vzít v potaz, že dělají sociální práci převážně ve vyloučených lokalitách, a střední článek by měl působit široce a pouze s „klackem“ žádnou pozitivní změnu neuděláme.

Potom jsme v situaci, kdy nikdo nedonutí zřizovatele, aby měnil spádovost škol v obci. Pokud je to tam už léta nějak nastavené, na základě dobrovolné dohody to moc nepůjde. 

Asi ano, ale to se bavíme opravdu jenom o určité menšinové části regionu a pouze o jednom druhu agendy. Střední článek by měl mít agend mnohem více a já se dneska přikláním k tomu, abychom v prvním sledu nabízeli přívětivou, pomocnou tvář, ke které časem můžeme přidávat něco víc a dostat se k řešení dalších problémů. 

Protože pokud se zřizovatelé zakopou v zákopech, nebude nic. Oni si stejně nenechají nic vnutit, kdyby někdo něco silou vymáhal, dopadlo by to tak, že by konspirovali a švejkovali a celé by to vycházelo mimo. 

Ve druhé, navazující části rozhovoru s Miroslavem Hřebeckým se dočtete o tom, jak vypadá aktuální situace, co se týče etablování a dalšího rozvoje středního článku podpory v ČR. 

Zdroje:

[1] FRYČ, J., MATUŠKOVÁ, Z., KATZOVÁ, P., KOVÁŘ, K., BERAN, J., VALACHOVÁ, I., SEIFERT, L., BĚŤÁKOVÁ, M., HRDLIČKA, F. a kolektiv autorů Hlavních směrů vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. (2020). Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+. [online]. s. 59. Dostupné z: https://www.msmt.cz/uploads/Brozura_S2030_online_CZ.pdf [dat. cit. 16. 6. 2022]

[2] MŠMT. (2022). Střední článek MŠMT. [online]. Dostupné z: https://www.facebook.com/stredniclanek/about [dat. cit. 16. 6. 2022]

[3] Katedra urbanismu a územního plánování. Fakulta stavební ČVUT v Praze. Slovník pojmů: Obec s rozšířenou působností. [online]. Dostupné z: http://www.uzemi.eu/pojmy/obec-s-rozsirenou-pusobnosti [dat. cit. 16. 6. 2022]

[4] MŠMT. (2022). MŠMT od roku 1848 do současnosti. [online]. Dostupné z: https://www.msmt.cz/ministerstvo/165-let-ministerstva-skolstvi-mladeze-a-telovychovy [dat. cit. 16. 6. 2022]