Snídaňový klub v ZŠ Za Chlumem v Bílině přinesl zlepšení docházky žáků

Snídaňový klub v ZŠ Za Chlumem v Bílině | FOTO: Archiv Barbory Schneiderové

Zatímco dosud u nás fungují spíše obědy zdarma, i české školy zjišťují, že klíčová jsou právě rána. Pokud děti přicházejí do školy hladové, dopolední vyučování nenabývá potřebné efektivity. Benefitů snídaňových klubů je hned několik a my si o nich popovídali s ředitelkou školy Barborou Schneiderovou ze Základní školy Za Chlumem v Bílině, která loni na podzim otevřela snídaňový klub Ptáčata.

V letošním školním roce 2022/23 jste ve vaší základní škole založili tzv. snídaňový klub. Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti a postřehy k provozu klubu? 

Snídaňové kluby Ptáčata fungují na škole od konce října loňského roku (2022). Snídaně probíhají každý den. Od 7 do 7:45 pro přihlášené děti a školní družinu, od 8:00 do 8:45 pro přípravné ročníky a přihlášené třídy v rámci třídnických hodin. Snídaně probíhají ve školní jídelně a máme je zajištěné formou služby. Na jejich chodu se podílí vychovatelky školní družiny a asistenti pedagoga. Jednou až dvakrát do měsíce se snažíme snídaně ozvláštnit nějakou akcí.

Jak funguje celá logistika kolem snídaňových klubů? Jak jídlo financujete, kdo jej nakupuje a jak časově náročná je organizace snídaňových klubů pro všechny zapojené pracovníky? Máte třeba určeného jednoho koordinátora? Kolik času týdně organizace takového klubu zabere?

Snídaně se ve škole připravují od půl páté, po snídaních a úklidu následuje administrativa, objednávka, příprava jídelníčku a podobně. Jídlo financujeme z projektu Podpora rovných příležitostí při Národním plánu obnovy v rámci výzvy MŠMT. Jídlo nakupuje škola na základě objednávky a konzultace s projektovým pracovníkem, který nám snídaně zajišťuje. Minimálně jednou týdně se kvůli snídaním sejdeme nebo si píšeme, hodnotíme, navrhujeme, mluvíme o tom, co se osvědčilo, co je třeba změnit, upravit. Kolem snídaní se pohybuje zhruba šest lidí, čas nedokážu odhadnout, je ho hodně. Případně se podílíme i sami, upečeme, něco drobného koupíme.

Měli jste jako škola možnost využít nějakou metodickou podporu? Byla pro Vás užitečná?

Metodickou podporu od Národního pedagogického institutu jsme využít mohli, snídaně jsme spolu konzultovali, ale v podstatě celý koncept jsme si navrhli a zrealizovali sami.

Když jste se rozhodli s klubem začít, jak jste informovali žáky a rodiče? Jakým způsobem se děti k účasti na klubu přihlašují?

Informovali jsme je na třídních schůzkách anebo přes další rodiče. Některým rodičům jsme i volali nebo zašli osobně do rodiny. Na každodenní snídaně se děti přihlašují pomocí přihlášky. Na snídaně v rámci třídnických hodin je přihlašuje třídní učitel přes rezervační systém, který vytvořil náš správce ICT.

Co pro vás bylo tím hlavním důvodem, proč jste se jako škola do této – u nás stále spíše neznámé a nevyužívané – aktivity pustili? Byl to třeba i hlad dětí?

Zdravé jídlo a pravidelné stravování ve škole podporujeme dlouhodobě. Před čtyřmi lety jsme zavedli svačinky, což má velký úspěch. Ale samozřejmě ne všechny rodiny si je mohou dovolit. Často se děje to, že si dítě na svačinku šetří a přijde si ji zaplatit třeba jednou dvakrát do měsíce. Několika dětem platili svačinky učitelé. Zvyšuje se zájem o obědy zdarma. Mnoho dětí si ale bohužel chodí kupovat svačiny do obchodu kousek od školy, takže se často objevuje naprosto nevhodná skladba jídelníčku – Coca-Cola, koblihy, energetické nápoje. Zejména u dětí, které mají obtíže se soustředěním, je nevhodný jídelníček velký problém. Spousta dětí vůbec nejí ovoce a zeleninu. Všechny tyhle aspekty nás vedly k tomu, že jsme zvolili tuto aktivitu. Navíc jsme trochu předpokládali, že by mohlo dojít ke zlepšení docházky a pozdních příchodů. 

S čím se potýkají rodiny vašich žáků? A v čem jim mohou právě snídaňové kluby pomoci?

Naše rodiny se potýkají s chudobou, ale také s velmi nízkou informovaností a osvětou. I když třeba mají finance, ne vždy dokáží zajistit dětem zdravé snídaně nebo svačinky. Nevědí, co je vhodné a nevhodné, často nemají vůbec kontrolu nad tím, co dítě celý den jí. 

Další důležitou věcí, kterou je třeba zmínit, jsou časté absence. Pravidelná docházka u dětí je velkou výzvou pro nás všechny. U mladších dětí se setkáváme s tím, že se ještě nezvládnou samy vypravit do školy, a doma z různých důvodů nemají nikoho, kdo by jim pomohl. A když pak přijdou, vidíme, že mají hlad. Snídaně jsou pro ně proto velmi důležité.

Snídaňové kluby mohou fungovat i jako motivace pro starší žáky, vedou je k zodpovědnosti a samostatnosti. Máme třeba rodinu s více sourozenci a někteří z nich na snídaně pravidelně chodí a vypraví se do školy sami, protože tu snídani chtějí. Velkým přínosem je pro ně příjemná atmosféra. Rodiny zase oceňují, že díky klubu mají děti zajištěnu vhodnou výživu. I to uspokojení základní potřeby, tedy nasycení dětí, které by jinak měly hlad, je nesmírně důležité.

Stávalo se nám i to, že děti nejezdily na výlety, přestože byly zdarma, protože jim rodiče nemohli dát svačinu. I na tohle máme nyní řešení. Učitel objedná v jídelně snídaňové balíčky, které si tyto děti mohou vzít na výlet s sebou.

Jak na kluby reaguje pedagogický sbor a další personál? Zapojují se do nich?

Personál reaguje veskrze pozitivně. Do ranního klubu se pravidelně zapojuje zhruba pět pedagogických pracovníků, ostatní chodí s žáky na snídaně v rámci třídnických hodin. Většinou si tuto novinku na škole chválí. Přístup učitelů se různí. Jsou třídy, kdy učitelé s dětmi snídají a mají k tomu navíc připravené i různé aktivity, v jiných třídách se soustředí čistě na snídani. 

Snídaňový klub máte rozdělený na více skupin. Můžete nám váš model více popsat? Jak to vše zvládáte organizačně?

Klub máme rozdělený na dvě skupiny. Probíhá ve stejných prostorech, ale vzhledem k tomu, že se jedná o různé časy, není v tom problém. 

V době od 7 do 7:45 je každodenní klub pro žáky prvního stupně. Žáci jsou na snídaně přihlášeni a buď ráno přijdou do družiny nebo jdou rovnou na snídani. Společně posnídají a pak si mohou jít ještě hrát do herního koutku.

Od osmi hodin pak na snídani chodí obě přípravné třídy a k tomu se přidávají vždy dvě přihlášené třídy v rámci pravidelných třídnických hodin. Na každou třídu to vychází zhruba dvakrát měsíčně. Obvykle chodí s třídním učitelem, ale už proběhla i snídaně v rámci cizího jazyka, snídaně žákovského parlamentu s vedením města. Tyto snídaně jsou spojeny s aktivitami, které si připravuje třída sama nebo učitel.

Možné jsou i varianty, že si třída objedná suroviny a žáci si připraví snídani sami ve třídě nebo ve školní kuchyňce. Děláváme také to, že třída například v rámci vaření nebo odpoledního klubu připraví občerstvení pro ostatní na druhý den – například smetanové dezerty, jednohubky nebo puding. 

Jaká jídla servírujete? A o jaká je mezi žáky největší zájem?

Snídaně máme formou bufetového stolu. Každý den je pečivo, pomazánka, máslo, marmeláda, šunka, plátkový sýr, mléko. Vždy jsou dva druhy zeleniny, jeden nebo dva druhy ovoce, cereálie s mlékem. K pití kakao, džus a čaj. Pak střídáme jogurt, tvaroh, vánočku, domácí koláče, smetanové dezerty. 

Od osmi hodin je každý den něco navíc, vajíčka, párek v rohlíku, krupicová kaše, toasty, palačinky. 

Minimálně dvakrát do měsíce máme tematickou speciální snídani. Zde má konkrétní třída na starosti výzdobu a velmi mě těší, že na těchto snídaních se podílejí zaměstnanci, kteří něco také připraví, například perníčky, které si děti mohly ozdobit nebo napekly halloweenské muffiny a čarodějnické prsty.

Největší zájem je o cereálie s mlékem a o krupicovou kaši. Děti mají rády i pomazánky. Velmi málo jdou třeba jogurty, což mě překvapuje.

Když už jsme se ptali na ta oblíbená jídla – co ovoce a zelenina? Říkala jste nám, že jsou mezi vašimi strávníky čím dál tím oblíbenější. Čím to je?

Ovoce a zelenina získávají oblibu postupně. Zpočátku hodně zeleniny zbývalo, ale nyní si ji děti už samy berou. Myslím si, že je to tím, že dospělí, kteří snídají společně s dětmi, jdou příkladem. Zároveň dozor říká, ať si vezmou alespoň kousek zeleniny nebo ovoce, prostě to zkusí, ochutnají a zjistí, že je to fajn. Některé děti vůbec nebyly zvyklé snídat, ale na snídani chtějí chodit kvůli kamarádům, dají si tedy alespoň pár kousků zeleniny a ovoce. Upozorňujeme je, ale nenutíme. 

My se snažíme, aby byly děti samostatné, aby si třeba chleba namazaly samy, ale u toho ovoce a zeleniny je třeba naopak vše nakrájet a oloupat. Celý pomeranč si téměř nikdo nevezme, ale nakrájený na čtvrtky je pryč během chvíle, stejně tak mandarinky, jablka. Obrovský úspěch mají cherry rajčátka.

Jak to máte s plýtváním? Daří se vám omezovat množství vyhazovaného jídla?

Ano. Další věc, která mě hřeje u srdce. Chodím na snídaně téměř denně a vidím ten posun a změnu. Zpočátku si některé děti nabíraly na talíře všeho hodně, a pak to nesnědly. Nebo si něco vůbec nevzaly, protože to neznají, takže si rovnou řekly – fuj, to nejím. Postupně si zvykly, že si vezmou všeho malinko a pak si přidají, nikdo jim to nevezme, všeho je dost, dokrájí se, doplní se. Vědí, že to mohou ochutnat. Samy už si řeknou, že chtějí jen půlku palačinky nebo půlku banánu. Samozřejmě se to nedaří na sto procent. Učíme se to ale dětem říkat. Ne jim nadávat nebo je nutit sníst všechno, to určitě ne, ale pokud třeba jednou kousnou do palačinky, zeptáme se, co jim nechutnalo a doporučíme jim, že si příště mohou vzít suchou nebo jen polovinu, že se nic neděje, ale je škoda to vyhodit, že třeba někdo jiný by si rád dal. A zároveň jim říkáme, že za každým jídlem stojí něčí práce.

Jakou máte zpětnou vazbu od žáků? 

Veskrze pozitivní. Děti se na snídaně těší, mluví o nich. Víc se smějí. Ta ranní atmosféra je nepřenositelná. Trochu jsem se bála, že tam bude ruch, ale prostě ráno v jídelně je něco, na co se každý den těším, stejně jako děti. A jako pozorovatel teprve nyní zjišťuji, jak šikovné máme děti, co je zajímá, co je baví. Také si zvykly, že s nimi jedí dospělí, takže se často i u oběda stane, že děti přijdou a řeknou, jestli si sedneme k nim. 

Pro učitele je to během oběda už hodně náročné, mají za sebou třeba šest hodin výuky, potřebují se v klidu najíst a vypnout. Na snídani jsou ale ještě plní síly a rádi s dětmi posedí.

Zapojují se žáci do chodu klubu třeba i sami? Je to na bázi dobrovolné nebo to mají za úkol?

Žáci se zapojují a zatím to mají víceméně za úkol. Jejich povinností je utřít po sobě stůl, odnést nádobí, pomoci s úklidem jídelny. Zhruba jednou měsíčně se v jídelně mění výzdoba, to má vždy na starosti jedna až dvě třídy. 

Co se týče dobrovolnosti, často vidím, že starší žáci mažou chléb mladším nebo jim odnesou talíř ke stolu. Sami od sebe, tak to má být. 

Naším cílem je také, aby si žáci na snídaně zvali hosty, například paní doktorku, výživovou poradkyni, pracovníka nízkoprahu nebo další osobnosti. To se zatím podařilo jen s vedením města, ale věřím, že brzy potkáme ve škole i další hosty.

Na vašich facebookových stránkách sdílíte, že snídaňové kluby propojujete s dalšími akcemi, míváte i tematické týdny. Na které z nich jste nejvíce pyšní?

Za velmi povedenou považuji halloweenskou snídani, kdy děti přišly v maskách a celá snídaně byla díky paní učitelkám, které se zapojily, v halloweenském duchu. Navíc třída 5. C opravdu perfektně vyzdobila jídelnu. Moc hezká a pro školu přínosná byla snídaně žákovského parlamentu s vedením města, která vyústila v užší spolupráci, což nás všechny těší. 

Snídaňové kluby jsou v průběhu školního roku spojovány s oblíbenými aktivitami, kteé připraví určitá třída – například s oslavou svátku Halloween | FOTO: Archiv Barbory Schneiderové

Máte už nějaké příběhy dětí, které se díky klubům někam posunuly? Můžete s námi třeba jeden nebo dva (v anonymizované podobě) sdílet?

Konkrétní příběh mě nenapadá, ale od některých učitelů vím, že se zlepšila školní docházka a včasné příchody do školy. 

Ředitelna je kousek od jídelny, slyším tedy, že děti o snídaních mluví, těší se, vypráví si. To nám dělá radost.

Naplňují snídaňové kluby vaše očekávání? V čem ano, v čem ne, a v čem ho třeba i předčí?

Naše očekávání klub rozhodně předčil. Čekali jsme, že tam budou děti chodit rády, že to bude příjemné, že dětem bude chutnat. Ale moc nás baví ta další přidaná hodnota, ta ranní atmosféra, klid, zároveň i smích, ty rozhovory s dětmi. 

Bezvadná věc je třeba možnost těch svačinek s sebou. Učitelé si mohou jako náhradu snídaně předem objednat svačinky s sebou na výlet nebo na akci. Představte si ten pocit, že si dítě, které nikdy svačinu nedostalo, spolu s ostatními vyndá housku zabalenou v ubrousku, kterou někdo rozkrojil, někdo mazal – přímo pro to konkrétní dítě, není to žádný polotovar zabalený v igelitu. To nás rozhodně zpočátku nenapadlo.

Děti se taky těší, že si mohou před vyučováním pohrát v koutku, a zároveň vědí, že hry musí poskládat a uklidit. 

Čelíte nějakým překážkám? 

Neřekla bych přímo překážkám, ale zatím se nám nedaří pokrýt všechny rodiny, kde by snídaně pomohly. Děti se třeba přihlásily, ale na snídani nechodí nebo přijdou opravdu jen minimálně. S rodinami o tom mluvíme, ale mnohdy se k nim ani nemáme šanci dostat a probrat to s nimi. Je nám hodně nápomocen sociální pedagog, ale ne vždy to funguje, to je škoda. 

Hodně náročná je administrativa. Samozřejmě chápu, že kontrola musí být, ale není v našich silách odhadnout, kdo přijde a nepřijde. Kluby máme nastavené na 150 dětí denně, někdy je jich méně, někdy více. Když je hodně málo dětí, poskytneme snídaně i těm dětem, které nejsou přihlášené, ale to se těžko vykazuje.

Na závěr bych se ráda zeptala, zda byste kluby doporučila i ostatním školám. Případně jaké doporučení do začátku byste dala těm školám, které se chystají kluby zavádět?

Ano, rozhodně kluby doporučuji a není třeba se bát ani klubů v takovém rozsahu jako máme my. Nebránila bych se ani rozšíření pro větší množství dětí. Budu moc ráda, když i po ukončení projektu najdeme cestu, jak v klubech pokračovat.

Pokud bych měla dát nějaké doporučení, mohu jen říci, že je velmi důležité najít člověka, který snídaně bude připravovat s láskou a bude u toho přemýšlet. My to štěstí máme, proto naše snídaňové kluby mají obrovskou přidanou hodnotu.