Pomoc asistenta pedagoga a čeština pro cizince – příběh Kwin

Ilustrační foto / FOTO: Pixabay

Pomoc asistenta pedagoga na základní škole

Kwin – to je její opravdové jméno, které v Česku používá. Z Vietnamu do České republiky přijela před šesti lety a česky neuměla ani slovo. Později úspěšně složila přijímací zkoušky na střední školu v českém jazyce a dnes studuje prvním rokem střední odbornou školu, na kterou se dostala na základě jednotných přijímacích zkoušek. Je spokojená, ale na své první měsíce ve škole a na přípravu na přijímačky nevzpomíná moc vesele. Český jazyk si dokázala na základní škole osvojit i díky individuální pomoci asistentky pedagoga, hodně jí také pomohla obecně prospěšná společnost META, která pořádá kurzy češtiny pro děti a žáky s odlišným mateřským jazykem. 

Jak vypadaly její úplné začátky v České republice? Asi měsíc po svém příjezdu nastoupila do páté třídy. Věkově by spadala do šesté, ale rodiče ji nechali pátý ročník opakovat. Považuje to za dobré rozhodnutí, čeština pro ni byla naprosto nová a nesrozumitelná řeč. „Ničemu jsem nerozuměla a uměla jsem říct jen ano, tak jsem ve škole na všechno odpovídala ‚ano‘,“ popisuje první týdny po příjezdu. „Plakala jsem a nechtěla mluvit česky. Bála jsem se jít ven, abych nemusela mluvit.“

Učila se sama doma, každý týden se nadrtila 20 slovíček, ze kterých ji zkoušel její starší bratr. Nejtěžší byla výslovnost. Ve škole měla jednou týdně hodinu češtiny s dalšími pěti dětmi, ale to bylo podle ní málo a moc jí to nedalo. Co jí ale hodně pomohlo, byla asistentka pedagoga, která se jí věnovala. Například v hodinách předmětu Člověk a jeho svět zatímco se ostatní učili, pracovaly s učebnicí pro druhý ročník a věnovaly se rozvíjení slovní zásoby. Pojmenovávaly jednotlivé stromy a podobně. „Díky asistentce jsem se necítila sama,“ říká Kwin.

Se spolužáky měla dobrý vztah, družila se s nimi. „Byli na mě milí a snažili se mi pomoct, chodila jsem s nimi ven, ale vůbec jsem jim nerozuměla,“ vzpomíná. Maminka ji nechávala do pěti v družině, aby byla co nejvíce v kontaktu s dětmi, ale po čase s tím přestala, protože to její dcera nenáviděla. „Nikdo tak dlouho v družině nezůstával, takže jsem spíš po všech uklízela hračky, než se kamarádila a učila česky,“ popisuje.

Specifika české výuky

Život se jí zdál hrozně těžký, připadala si jako hluchá a němá, a to nejen kvůli jazyku. „Všechno pro mě bylo nové, byla jsem opravdu nešťastná a smutná,“ popisuje své pocity. „Jen jsem napodobovala, co dělají ostatní.“ Například si musela zvyknout na to, že na semaforu opravdu má počkat na zelenou. Překvapily ji ve škole přezůvky a vůbec netušila, co to je čip a k čemu ho v jídelně má. „Ve Vietnamu jídlo rozdávají učitelé,“ směje se. A taky zpočátku nechápala systém hodnocení. Doma měla zakázané anglické knihy a filmy a musela se věnovat jen těm českým nebo vietnamským.

Psychicky jí hodně pomáhal sport. Chodila tancovat a na aerobik. První hodiny byly těžké, ale když asi po měsíci chápala, co po ní trenérky chtějí, cítila se lépe. „Byl to dobrý pocit, nemusela jsem komunikovat, abych kolem sebe měla dobrý kolektiv,“ říká Kwin.

Asi po půl roce se už dobře orientovala a věděla, co se děje. Také ve škole začala v druhém pololetí dostávat známky. Nebyl to už problém. Matematika jí šla a v předmětu Člověk a jeho svět byla hodnocena podle toho, jaký pokrok udělala v práci s asistentkou. Učitelé na ni brali ohled a nebyli na ni zbytečně tvrdí, akceptovali, že nemusí všemu dobře rozumět, nebo se správně vyjádřit. Na žádné oficiální úlevy si ale nevzpomíná. Protože ve škole pracovalo hodně asistentů pedagoga, nepotřebovala navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, aby jednoho mohla mít k ruce.

Na české výuce oceňuje, že v ní jde o to, aby děti pracovaly a zamýšlely se nad tím, co dělají. Ve Vietnamu podle ní děti jen kopírují učitele a nemají prostor přemýšlet. Vše se řídí učitelem. „V Česku máme možnost ukázat, co umíme, to je skvělé,“ pochvaluje si Kwin.

Její bratr na tom byl jinak. Do Česka přijel, když měl končit střední školu. Česky se nikdy pořádně nenaučil. Zprvu se tomu bránil, nešlo mu to, nezapadl do kolektivu, a tak se raději pustil do studia angličtiny. Dnes studuje na soukromé vysoké škole v angličtině.

Přípravné kurzy na přijímačky na střední školu

Když Kwin v osmé třídě změnila školu, neměla s češtinou už žádný problém. Stála před ní ale nová výzva. Za cíl si dala dostat se na dobrou střední školu. Znamenalo to tedy připravit se na jednotné přijímací zkoušky z matematiky a českého jazyka, které nejsou jednoduché ani pro české děti. „Hrozně jsem se klepala a bála,“ popisuje svůj stav před zkouškami. Nakonec dopadla výborně, na jedné škola byla přijata jako čtvrtá nejlepší a na druhé jako dvacátá z oboru. Na květnové zkoušky z českého jazyka se začala připravovat v listopadu, v dubnu se pustila do matematiky. Díky mamince navštěvovala také přípravné kurzy, které pro děti a žáky s odlišným mateřským jazykem připravuje META. Kurz se kvůli covidu konal online. To Kwin moc nevyhovovalo, protože se nedokázala plně soustředit na výuku. 

Na kurzy českého jazyka společnosti META chodí Kwin i tento rok a nemůže si je vynachválit. „Pro mě je to terapie, máme skvělou atmosféru, povídáme si o zajímavých tématech. Všichni jsou sami sebou, mohou se uvolnit a otevřít. Jsme cizinci, tak se nikdo nebojí dělat chyby,“ popisuje. Někteří její spolužáci jsou prý mezi Čechy uzavření, ale na kurzu jsou z nich extroverti. „Já to tak nemám, ve škole se občas stydím, ale z chyb jsem se naučila nic nedělat.“

Střední školu zvládá s přehledem, ale přiznává, že ji někdy překvapí, že některé učivo mají její spolužáci zvládnuté ze základní školy daleko lépe než ona, například starověk v dějepise. „Já jsem se na základce musela hodně soustředit na to, jestli učivu vůbec porozumím, obsah mi někdy, zdá se, unikal,“ přiznává a dodává, že o sobě ví, že když bude chtít, tak je schopná se kousnout a všechno se naučit.

A co podle Kwin může učitel udělat, aby dětem, které ještě neovládají dostatečně český jazyk, pomohl? Stačí prý relativně málo, ignorovat chyby v jazyce a soustředit se na to, jestli chápou látku. Dát dobré známky, když se snaží, a mít menší nároky, aby se mohly zbavit strachu a nejistoty. Pro Kwin byla také zásadní její asistentka, která se jí intenzivně věnovala a zajímala se o ni.