PODCAST 14. díl: Cesta k učitelské autoritě
Začínající učitelé a autorita
Speciální pedagožka, koučka a lektorka Národního pedagogického institutu ČR Marta Kozdas se během své dlouholeté praxe setkala s dvěma druhy přístupu, jimiž si začínající učitelé snaží vydobýt respekt a autoritu u svých žáků. Buď je to kamarádský přístup, nebo naopak přehnaná přísnost. Na partnerském přístupu nebo důslednosti jako takových nemusí být ještě nic špatného, ovšem pokud nepřesáhnou zdravé meze.
Kamarádský přístup
Mnohem častěji k němu tíhnou mladí učitelé na středních školách, kde přece jen není mezi nimi a jejich žáky takový věkový rozdíl. Třebaže se to tak nemusí na první pohled zdát, je tento přístup mnohem rizikovější než nadměrná přísnost, minimálně proto, že každá změna a snaha zpětně získat autoritu pak trvá mnohem déle a dosahuje se jí složitěji, než když přísný učitel prostě jenom trochu „ubere“. Třebaže je určitě příjemné, když učitel se svými žáky tráví volný čas, je s nimi kamarád, dokonce si s nimi i tyká, neměl by zapomínat na jasně danou roli učitele, kterou zastává. Marta Kozdas proto nedoporučuje, aby si učitelé se svými žáky tykali a příliš si je pouštěli do svého soukromého života (sociální sítě, sdílení soukromého telefonního čísla aj.). Chrání tím totiž do budoucnosti i sami sebe a své soukromí. Nadto má učitel za žáky odpovědnost a dříve nebo později logicky nastanou situace, kdy bude třeba řešit i problémové situace: například se zabývat kázeňskými přestupky, školním neúspěchem žáků apod. V takové chvíli potřebuje mít učitel jasně nastavené hranice vůči žákovi i rodičům.
Přehnaná přísnost
Často se jedná u učitelů spíše o projevy odosobněnosti než přílišné přísnosti. Odosobněnost může souviset s vnitřní nejistotou učitele, případně introvertním založením jeho osobnosti. Někdy se tito učitelé také berou až příliš vážně a postrádají potřebný nadhled. Většinou tito učitelé obtížněji komunikují s žáky a fungují ve stylu „odučit si svoje a jít“. Třebaže to nemusí být vždy špatně, hrozí zde, že při takto odosobněném přístupu může takovému učiteli něco uniknout, například náznaky vážnějších problémů ve třídě, šikana či individuální problémy žáků. Za učitelem, který se projevuje odosobněně, totiž žáci nepřijdou, když se něco děje – obě strany mají mezi sebou komunikační bariéru.
Marta Kozdas považuje za alfu a omegu úspěšného fungování ve třídě otevřenou oboustrannou komunikaci, nadhled a zpětnou vazbu ze strany žáků. Té je možné docílit například komunitním kruhem nebo dalšími aktivitami, kde mohou žáci otevřeně mluvit a s učitelem se navzájem lépe poznat, jako jsou např. hodiny etické výchovy nebo třídnické hodiny zaměřené na komunikaci a spolupráci žáků.
Komunitní kruh
Je považován za jednu ze stěžejních metod budování bezpečného, důvěryhodného prostředí ve třídě. Vychází z pojmu „komunita“, tedy společenství, nesouvisí tedy se slovem komunikace. V praxi se jedná o společné setkání v kruhu všech členů společenství, například žáků jedné třídy. Nejedná se o výukovou metodu, ale spíše o navození prožitku sounáležitosti a výměnu informací a především pocitů souvisejících s daným tématem. Aby se žáci cítili v komunitním kruhu bezpečně, je potřeba formulovat otázky obecně, používat první osobu množného čísla nebo třetí osobu množného čísla (Např. „Co lidé cítí, když se jim někdo posmívá?“). Žáci pak na otázky odpovídají, míra otevřenosti je čistě na nich.
Poslání komunitního kruhu je dvojí:
• Přispívat k vytvoření soudržnosti, bezpečného prostředí a kultivaci vztahů ve skupině.
• Přispívat k osobnostnímu rozvoji – tedy k rozvoji řady kompetencí, které ukládá učitelům i Rámcový vzdělávací program.
Aby komunitní kruh plnil tyto funkce, měl by se stát pravidelnou součástí života a dění ve třídě.
Více například ve článku Jak rozvíjet dobré vztahy ve třídě: 2 metody a Kruh přátel jako podpora inkluze ve školách nebo v článku Komunitní kruh Národního pedagogického institutu.
Tip! Zahrajme si na učitele
Martě Kozdas se během její učitelské praxe osvědčil nejen tzv. komunitní kruh, ale také aktivita, jíž říká „Zahrajme si na učitele". Cílem aktivity je nejen společný zážitek a budování vztahu mezi žákem a učitelem, ale především žádoucí oboustranná zpětná vazba.
Vždy jeden žák (po vzájemné dohodě s učitelem) je předem instruován, že v daný okamžik převezme v určitém časovém úseku se vším všudy roli učitele a bude jen na něm, jak zvládne se třídou probrat zadané téma, ale také jakou bude mít autoritu a jak bude třída pracovat. Z učitele se stává neviditelný pozorovatel, který zasahuje pouze v případech, kdy nový „učitel" potřebuje pomoct. Na závěr aktivity se všichni zúčastnění podělí o zpětnou vazbu: nejprve zvolený žák zhodnotí, jak se mu dařilo v roli učitele, posléze ho ohodnotí spolužáci. Na samý závěr opravdový učitel popíše atmosféru, která ve třídě panovala, rozebere případná problematická místa a zeptá se těch, kteří nějakým způsobem narušovali aktivitu, co jim vadilo a co by si představovali jinak.
Tato aktivita pomáhá rozvíjet u žáků empatii nejen vůči učiteli, ale i vůči sobě navzájem, co se týče chodu třídy a vyučování.
Marta Kozdas
Marta Kozdas pochází z Jihlavy. Vystudovala speciální pedagogiku (Mgr.) a hospodářsko-správní studia (Ing.), následně absolvovala doktorské studium speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (Ph.D.). Ve své disertační práci se zabývala ohrožením žáků 2. stupně základních škol a jejich pedagogů látkovými závislostmi a efektivitou školské adiktologické prevence. Praktické zkušenosti získávala jako školní speciální pedagožka, učitelka speciálních tříd pro žáky s mentálním postižením a potížemi v chování, také jako školní metodička prevence a jako ředitelka venkovské malotřídky. V současnosti působí jako speciální pedagožka na střední škole, koučka, lektorka, metodička začínajících učitelů, vyučuje budoucí pedagogy na střední a vysoké škole. Pro aplikaci www.zapojmevsechny.cz vytváří podcasty, píše a edituje texty.
Tip:
Máte jakýkoliv dotaz k tématu podpory začínajících učitelů? Pište do naší internetové poradny zapojmevsechny@npi.cz.
Doporučená literatura:
Kyriacou, C. (2008). Klíčové dovednosti učitele. Praha: Portál.
Petty, G. (2006). Moderní vyučování. Praha: Portál.
Vališová, A., a kol. (1998). Autorita jako pedagogický problém. Praha: Karolinum.
Vališová, A., a kol. (1999). Autorita ve výchově: vzestup, pád, nebo pomalý návrat. Praha: Karolinum.
Vališová, A., Kasíková, H. (eds.) (2011). Pedagogika pro učitele. Praha: Grada.
Vališová, A., Šubrt, R. (2004). Jak získat a neztratit autoritu aneb Proč má maminka vždycky pravdu. Praha: ISV.
Vašutová, J. (2004). Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno: Paido.
Mohlo by Vás zajímat
Emoční první pomoc pro vyučující – část 2.
Může člověk regulovat zvládání stresu a tím ovlivňovat činnost mozku a autonomního nervového systému? Emoční první pomoc (EmotionAid®) je technika, která pomáhá uvolnit nahromaděný stres a zlepšit duševní pohodu. Tato metoda využívá jednoduchých cvičení a praktických kroků, které můžete provádět sami nebo s pomocí druhých lidí. Díky ní můžete zvládat náročné situace a posílit odolnost vůči stresu. Je také vhodná pro vyučující, kteří hledají efektivní způsoby, jak se vyrovnat s každodenní zátěží.