Jak začít s formativním hodnocením
Michal Orság. Zdroj: Archiv Michala Orsága.
Jak jste se dostal do EDUkační LABoratoře, potažmo jak si EDUkační LABoratoř našla vás?
Jde o iniciativu, která v České republice začala vznikat v roce 2014. Věděli jsme, že chceme rozjet projekt Škola dotykem (využívání dotykových technologií ve výuce – pozn. red.), který byl v té době již odpilotován kolegy na Slovensku. A vzhledem k tomu, že u nich měl úspěch a naše vzdělávací systémy jsou v mnohém podobné, zaměřili jsme se na digitalizaci českého školství. Projekt Škola dotykem měl úspěch jak u žáků a studentů, tak učitelů. Jeho přínos potvrdil i výzkum, který po celou dobu probíhal a vedli ho kolegové z Univerzity Komenského v Bratislavě a Univerzity Palackého v Olomouci. Pak jsme výsledky předali MŠMT, které nad projektem mělo záštitu, to však bohužel žádné další návazné kroky nepodniklo.
Jaká byla vaše cesta k formativnímu hodnocení?
Byly to postupné kroky celého našeho týmu. Od zavádění moderních technologií a digitálního vzdělávacího obsahu přes organizaci vzdělávacích akcií a konferencí pro učitele až po vydávání překladů populárně naučných publikací a podílení se na výzkumu syndromu vyhoření u učitelů mateřských škol.
V rámci formativního hodnocení vycházíme jednak z britského pedagoga Dylana Wiliama, jednak ze zkušeností lokálních, například Pedagogické fakulty UK, jednak z toho, jak toto téma vnímáme v EDUkační LABoratoři. Důležité je podotknout, že u formativního hodnocení nejde pouze o zpětnou vazbu, ale o celkovou koncepci pedagogické práce, kterou v základu můžeme rozdělit do pěti strategií: cíle učení a kritéria úspěchu, třídní diskuse a důkazy o učení, poskytování zpětné vazby, vzájemné hodnocení žáků a sebehodnocení žáků.
Co doporučujete učitelům, kteří chtějí začít užívat formativní hodnocení?
Zavedení formativního hodnocení je dlouhodobý proces. V případě, že učitel cítí potřebu ve své praxi něco měnit, není vhodné dělat víc změn najednou. I drobné narušení zautomatizovaných procesů může ze začátku přinést dočasné zhoršení výuky, jak na straně učitele, tak žáků, protože chvíli trvá, než si na nový způsob práce zvyknou. Příliš rozsáhlá reorganizace bývá pro učitele natolik náročná, že ho nakonec zcela odradí. Proto změny, které ve škole provádíte, dělejte raději pomalu a trvale.
Základní rámec formativního hodnocení učitel buduje prostřednictvím odborné literatury či návštěvy vzdělávacího kurzu pod vedením zkušeného lektora, který představí pět základních strategií formativního hodnocení včetně vhodných praktických tipů. Když se následně v jedné škole sejde více podobně smýšlejících učitelů, je vytvořen základ tzv. učící se komunity učitelů, která se pravidelně schází, sdílí poznatky ze zavádění formativního hodnocení a vzájemně se podporuje.
Doporučil byste učitelům nějakou konkrétní zajímavou aktivitu formativního hodnocení?
Technik v rámci formativního hodnocení jsou stovky, je však potřeba je implementovat postupně, promyšleně a všechny změny žákům i rodičům vysvětlovat. Typickou technikou je například „tříbarevný test“ neboli „pretest“, který spadá do druhé strategie, tedy „třídní diskuse a důkazy o učení“.
Technika formativního hodnocení: Tříbarevný test
Technikou pro opakování učiva je například tříbarevný test, kdy učitel připraví pro žáky tzv. pretest, který neznámkuje. Nejdřív na něm žáci pracují samostatně a vyplňují ho jednou barvou, pak ve skupině a vyplňují ho druhou barvou, a nakonec mohou použít libovolné zdroje (učebnice, internet) a vyplňují ho třetí barvou. Když se na test zpětně podívají, tak vědí, co zvládli samostatně a na co je třeba se v učení zaměřit. Zároveň při jeho plnění dochází ke vzájemnému učení žáků, spolupráci a posilování sociálních dovedností. U tohoto testu je důležité nakonec sdělit žákům řešení, aby měli garanci správnosti učebního materiálu, který dále využijí při vlastním učení.
Jaké aktivity EDUkační LABoratoř pro pedagogy kromě formativního hodnocení realizuje?
Věnujeme se vzdělávání pedagogů, vydávání odborných publikací a odborných článků, inovacím v oblasti školství a vzdělávání, popularizaci učitelského povolání, pořádání konferencí a vzdělávací politice. Ve spolupráci s KS PedF UK jsme realizovali výzkum zaměřený na syndrom vyhoření u učitelů MŠ a na základě výsledků společně vytvořili vzdělávací kurzy, které jsou zaměřeny na předcházení syndromu vyhoření.
Technika formativního hodnocení: Žádné ruce nahoře
Jedním z obecných doporučení je přestat vyvolávat žáky na základě jejich hlášení. Co totiž učitel zjistí, když žáky po položení otázky nechá hlásit? Kolik žáků zná odpověď? Nikoli. Zjistí, kolik žáků si myslí, že ví odpověď na otázku, a navíc je ochotných s ním spolupracovat. Mohou mezi nimi být žáci, kteří odpověď nevědí, na druhou stranu se nemusí hlásit ti, co ji skutečně znají. Náhodným vyvoláváním bez hlášení (pomocí špachtlí se jmény) aktivujete většinu žáků a získáte mnohem zajímavější reakce. Zřejmě také častěji zazní špatné odpovědi, což je v pořádku, protože jako učitel odhalíte mezery v učení žáků, a spolužáci se naučí, že špatná odpověď není hrozba, ale situace, se kterou se dále pracuje. Nespokojte se však s vyhýbavým „já nevím“. V této situaci se mohou zapojit i ostatní a původně vybraný žák poté rozhodne, jaké řešení považuje za nejlepší, případně se žák může „zeptat publika“. Zpočátku také nevadí, když žák odpověď pouze zopakuje.
Jakým tématům a aktivitám se v EDUkační LABoratoři chcete dále věnovat?
Témat, kterým se aktuálně věnujeme, je více, ale formativní hodnocení je na prvním místě. Realizujeme kurzy akreditované MŠMT v systému DVPP (například Formativní hodnocení I a II), jednak společně s PedF UK realizujeme projekt Zavádění formativního hodnocení na základních školách. V neposlední řadě je to publikační činnost, ať už v rámci populárně-naučné literatury, nebo odborných článků.
Pomalu se začínáme zaměřovat na žáky s odlišným mateřským jazykem a online bezpečnost. To hlavně v rámci fondu Vzdělaná osmička, který jsme založili ve spolupráci s Městskou částí Praha 8. A pochopitelně chystáme novou publikaci, která vyjde v letošním roce, a další vzdělávací aktivity pro učitele.
Technika formativního hodnocení: Čas na přemýšlení
Výzkumy ukazují, že učitelé často svým žákům neposkytují dostatek času na přemýšlení, požadují po žácích okamžitou odpověď a v některých případech začnou s hodnocením ještě předtím, než žák domluví. Když položíte otázku, dejte žákům prostor pro formulaci odpovědi, nejlépe 3 až 5 vteřin. Doba čekání kratší než 3 vteřiny není dostatečná pro přípravu ucelené odpovědi, na druhou stranu navýšení doby čekání na více než 5 vteřin způsobí ve třídě ztrátu tempa. Stejná pravidla platí i po zodpovězení otázky, tam necháváte žákům čas na doplnění a případnou korekci.
Bc. Michal Orság Studoval anglický a český jazyk na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a působil jako učitel na základní a střední škole. Byl třídním učitelem a působil také jako soukromý lektor. Nyní více než pět let vede vzdělávací centrum EDUkační LABoratoř.
Zdroj: Archiv Michala Orsága.
EDUkační LABoratoř
EDUkační LABoratoř se věnuje vzdělávání pedagogů, vydávání odborných publikací, formativnímu hodnocení, inovacím v oblasti školství a vzdělávání, popularizaci učitelského povolání a vzdělávací politice. Ve svém centru v Praze, ale i ve vzdělávacích centrech po České republice organizuje vzdělávání zaměřené na formativní hodnocení a efektivitu výuky, čtenářskou a matematickou pregramotnost, prevenci syndromu vyhoření či online bezpečnost pro pedagogy. K nejznámějším nakladatelským počinům patří přeložení a uvedení díla britského pedagoga Dylana Wiliama do českého prostředí.
Odkaz na webové stránky EDUkační laboratoře
Odkaz na aktuální vzdělávací kurzy EDUkační LABoratoře
Odkaz na publikace vydané EDUkační LABoratoří
Mohlo by Vás zajímat
Úspěšná práce s heterogenní třídou 11: Nástroj pro hodnocení práce se žáky
Tento poslední článek doplňuje seriál Deset zásad pro úspěšnou práci s heterogenní třídou. Najdete v něm jednak návod k nástroji pro hodnocení práce s žáky, jednak samotný nástroj k profesnímu rozvoji učitele v podobě check-listu: sebehodnotícího přehledu 10 položek mapujících práci učitele s heterogenní třídou. Inspiraci tu najde začínající učitel ZŠ 1. a 2. stupně, asistent pedagoga i zkušený učitel, který chce zlepšit praxi, nebo se zohledněním specifik terciálního vzdělávání i učitel SŠ.