PODCAST Škola pomáhá: Petr Torák. Co o něm nevíte a báli jste se zeptat

Co se o něm nedočtete? 

Petr žil 2 roky v Brazílii, kterou dodnes považuje za ráj na zemi. A to nejen kvůli počasí a dobrému jídlu, ale především pro nekonečné množství životních příležitostí, které tato země nabízí. Kromě toho zde nemusel řešit svou etnicitu a cítil se zde velmi svobodně. Díky tamnímu pobytu mluví i plynule portugalsky, což později využil při své práci u policie.

V čem Petrovi pomohla škola?

Petr říká, že mu škola pomáhala hned od začátku, ať už se jednalo o pozitivní nebo negativní zkušenost, protože v obou případech ho to vždy posunulo dál. Na základní škole jako jediný Rom pociťoval vyřazení z kolektivu. Seděl ve třídě sám vzadu a pokud se něco ztratilo, padlo okamžitě podezření na něj. Z těchto důvodů se rozhodl, že zboří stereotypy, kteréo Romech ve společnosti panují, a dokáže, že je stejně dobrý člověk jako jeho spolužáci a spolužačky. Vzdělání pro něho vždy mělo vysokou hodnotu, zejména díky jeho otci, který mu vždy k narozeninám a Vánocům kupoval knihy.

Vzpomínka na negativní zkušenost

V sedmé třídě si třídní učitelka pozvala Petrovy rodiče a snažila se je přesvědčit, aby ho dali do zvláštní školy.

Byl jediným Romem ve třídě a podle ní by měl v jiné škole více kamarádů a cítil by se lépe. Petr ani dnes nevnímá tuto zkušenost jako moment, kdy by mu škola nepomohla, ale spíše jako okamžik, kdy jako instituce selhala. Podle Petra nemá množství kamarádů nic společného se vzděláváním. Říká, že byl vždy spíše průměrným žákem, ale o výuku se zajímal, a to je podle něho důležité.

Jak Petr pomáhá dnes?

Petr působí ve zmíněné neziskové organizaci Compas Charity, která pracuje s holistickým přístupem ke všem žákům a žákyním a k jejich učení. Spolupracuje nejen s dětmi a jejich rodiči, s managementem škol, ale především s vyučujícími tak, aby dětem co nejvíce pomáhali. V Queen Katharine Academy v Peterborough organizace velmi pomohla celé romské komunitě. Před 10 lety to byla jedna z nejhorších škol v zemi z hlediska prospěchu žactva, ale také kvůli postoji k romské komunitě. Díky dlouhodobé spolupráci s Compas Charity je nyní školou, která je otevřená dětem z mnoha kultur.

Příklady dobré praxe

Petr během své práce pomohl mnoha dětem. V podcastu vzpomíná na 2 chlapce, kterým pomohl změnit jejich životy a dokázal, že na Romy nelze hledět stereotypně pouze v negativním slova smyslu. Prvním z nich je Petr Kotlár, se kterým se setkal na základní škole, kde měl jako policista přednášku. Když mladý Petr ukončil školu, sám Petra kontaktoval, protože ho svou přednáškou natolik zaujal, že se také rozhodl stát policistou. Díky Petrově intervenci a pomoci dnes působí u dopravní policie a stal se ředitelem Gypsy, Roma and Traveller Police Association. Druhým chlapcem je Ondřej Olach, který vystudoval 2 vysoké školy a je protagonistou dokumentárního filmu.

Představení metody ROGA

Metodu ROGA využívají v Compas Charity při práci s mladými lidmi ve věku 13 až 19 let. Slouží jako motivační prostředek k jejich osobnostnímu rozvoji a k posílení dovedností, které jim umožní úspěšně pokračovat ve studiu. Cílem metody je předávat dětem velké množství znalostí, praktických dovedností a ukazovat jim pozitivní vzory, jako byly například příběhy zmíněných chlapců. Petr říká, že své zkušenosti mohou dětem předávat i lidé, kteří nepatří do romské komunity. Nicméně dodává, že je vždy na místě úspěšné Romy zapojit, protože dodají dětem potřebnou odvahu.

Jak by vypadal Petrův život, kdyby zůstal v Čechách?

Než se Petrova rodina rozhodla odejít, měl podané přihlášky na 2 vysoké školy a současně se připravoval na přijímací testy k policii. Měl představu, že bude pracovat u policie nebo v sociální sféře. To se mu nakonec splnilo, jen v jiné zemi. Říká ale, že díky tomu, že odešel, může se na problematiku romské komunity dívat z různých společenských pohledů, protože žil na více místech a nemá jen jediný pohled dané společnosti.

Co na jeho práci říkají blízcí kamarádi? 

Když v Česku poprvé přestavil koncept metody ROGA ve školách, brali to všichni jako scénář ke sci-fi. Když ale viděli příklady dobré praxe a výsledky organizace v Británii, začali postupně měnit názor. Je třeba mít na paměti, že se jedná o systémovou změnu, která se nedá udělat během 2 let. Je ale důležité ukázat, že každý krok má nějaký smysl a díky tomu se lze k trvalé změně přiblížit.

Jak změnu ve škole nebo v jiné organizaci nastavit? 

Každá organizace musí do změny investovat nejen čas, ale i peníze. V anglické škole zprvu došlo k proškolení všech vyučujících, kteří následně začali měnit vzhled a klima školy. Zařadili do výuky romskou historii a vytvořili například nástěnky s romskou tematikou, aby měly všechny děti včetně romských možnost tuto kulturu poznat.

V čem spočívá rovný přístup?

Petr doporučuje představit si děti podle výšky. Jako příklad pak uvádí stupínky: Když je někdo malý a potřebuje vidět, může si stoupnout na stupínek. A kdo je velký, tak ho logicky nepotřebuje. Rovný přístup tedy nespočívá v tom, že všem dětem poskytneme to samé, ale že jejich potřeby řešíme individuálně. Tento způsob se snaží vysvětlovat rodinám dětí, aby například pochopily, proč na výlet do Londýna jedou jen některé z nich.

Jak by mělo vypadat dostupné vzdělávání pro všechny?

Podle Petra by měla škola, která chce poskytovat vzdělávání všem dětem, mít vlastní finanční zdroje. V Česku je sice základní vzdělávání bezplatné, ale školy často vybírají příspěvky do fondu SRPŠ nebo na jiné aktivity, což si bohužel všechny rodiny nemohou dovolit zaplatit. Petr říká, že inkluzivní škola by měla hledat různé finanční a podpůrné zdroje, aby si ji mohly dovolit všechny děti bez rozdílu. V Anglii tak mnohé školy hradí dětem výlety, poskytují sezónní oblečení nebo jim hradí lékařskou péči. Mnohé české školy řeší tuto problematiku díky různým projektům nebo vlastní svépomocí.

Co je potřeba zlepšit, aby se všechny děti cítily ve škole dobře a bezpečně? 

V první řadě by se ke všem měly dostat veškeré informace o každé kultuře a komunitě, která je ve škole zastoupená. Děti s odlišnou kulturou tak budou mít možnost uvědomit si svou identitu, budou vědět, odkud pocházejí, jaké jsou jejich zvyky a historie. Díky tomu budou hrdé na svůj původ a ostatní je budou uznávat. Podle Petra by tato intervence měla být pod záštitou MŠMT, které by všem školám mělo poskytovat dostatečnou podporu tak, aby byla romská komunita pozitivně vnímána nejen příslušnou školou, ale také celým okolím.

Příběh Petra Toráka ukazuje, že předsudky, se kterými Romové bojují, nejsou 100% pravdivé. Pro mladé (nejen) Romy je jeho život velmi inspirativní.