Nová platforma pro romské pedagogy a pedagožky: Společně proti segregaci ve školství

Výuka v heterogenní třídě v základní škole. | FOTO: PROP.

Jedna z iniciátorek nápadu na založení platformy Eva Nováková, která působí na pozici metodičky sociální intervence v projektu Podpora rovných příležitostí při NPI ČR, vysvětluje svou motivaci: „Potřebujeme něco dělat se segregací romských dětí ve vzdělávání. Romské reálie se vůbec neobjevují ve výuce, ze škol zaznívají otázky týkající se motivace romských žáků a žákyň nebo komunikace s romskými rodinami. Chceme proto zjistit přímo od romských pedagogických pracovníků a pracovnic, jak to vnímají nebo jaké mají v českém školství podmínky pro práci. Stává se, že jediná romská asistentka na škole neví, co spadá pod její pravomoci a nemá žádné spojence. Chceme, aby romští pedagogičtí pracovníci a pracovnice vzájemně sdíleli svoje zkušenosti a byl slyšet jejich hlas.“

Koordinátorem Platformy romských pedagogických pracovníků se stal Jan Dužda, zkušený lektor se zaměřením na leadership mezi mladými Romy a Romkami. Kromě toho lektoruje pěstounské rodiny, které mají v péči romské děti a pořádá řadu osvětových aktivit. V rozhovoru představuje nejen ideje, na kterých by Platforma měla stát, ale okrajově i vlastní zkušenost Roma potýkajícího se s každodenní diskriminací.

První setkání Platformy romských pedagogických pracovníků  proběhlo v dubnu 2024. Naplnilo se to, co jste si od setkání slibovali? 

Neslibovali jsme si nic (směje se). Setkání proběhlo na dobrovolné bázi. Účastníkům jsme nabídli vizi či představu, co by Platforma měla naplňovat. Chtěli jsme, aby se vytvořila z romských účastníků a účastnic a aby oni sami přicházeli s tématy, kterými se chtějí zabývat. K tomu jsme je chtěli motivovat: aby řešili věci, které je zajímají. Věřím, že k takové činnosti mají potenciál. Pokud se Platformu podaří rozjet, očekávám, že její provoz bude udržitelný a bude žít vlastním životem. To je moje touha nebo přání. Věřím, že romští pedagogičtí pracovníci a pracovnice mají co sdílet a když budou vyslyšeni, přístup k romským dětem a studujícím se změní.

Jaké důvody vás vedly k tomu, že jste se s kolegy a kolegyněmi rozhodli Platformu založit?

Založení Platformy nebylo moje rozhodnutí. Díky tomu, že jsem dosáhl vysokého vzdělání, jsem také získal kontakt na spoustu lidí. Když mě oslovila kolegyně Eva Nováková, její nápad na romskou platformu mi přišel skvělý. Šel jsem do toho, protože cítím, že to má smysl a že to potřebujeme. Je fajn potkat lidi, kteří stejně jako já usilují o změnu, ačkoli sami nejsou romského etnika. Proto ale nemohou romské téma skutečně posunout ani v rámci naší komunity. Bylo by ideální, kdyby platformu tvořili pouze Romové a Romky, ale nebráníme žádnému Neromovi se projektu účastnit.

Takže je Platforma otevřena i neromským pedagogickým pracovníkům a pracovnicím, kteří mají zájem podpořit tematiku minorit ve vzdělávacím procesu?

Přijde mi na tom skvělá ta mocenská vyrovnanost: Romové a Romky jsou vždycky v menšině; pokud budou v Platformě v menšině Neromové, je to pro mě jako Roma zadostiučinění (směje se). Vnímám to realisticky: pak zkrátka Romy nikdo nepřeválcuje, nedemotivuje pouhými pohledy. Člověk, který nezažil diskriminaci, tohle nepochopí, ale já rasismus poznám. Musíte-li se s ním vypořádávat denně, vytvoříte si schopnost reagovat na boční pohledy, odsuzující body language i na energii člověka. Jakmile začne rasista mluvit, okamžitě rozeznáte vychytralé narážky. Je fakt skvělé, že se romští pedagogičtí pracovníci a pracovnice v rámci Platformy nemusí bát něco říct, nikdo je nebude demotivovat.

V médiích nedávno zarezonovalo téma segregace romských žáků a žákyň. Předpokládám, že Platforma chce pracovat především na jejím zmírnění či úplném odstranění...

Dá se to tak brát, ale obávám se, že segregace postoupila mnohem dál, než bude v moci Platformy řešit. To trvá mnohem déle. Platformu ale vnímám jako jednu z příležitostí, jak na rasovou diskriminaci a segregaci poukazovat. Umím si představit, že dvacet romských pedagogických pracovníků a pracovnic řekne: tohle není v pořádku, pojďme udělat tohle, aby se to nedělo. Nechceme se jen bavit o tom, co je špatně, chceme nabídnout řešení. Takže Platforma může poskytnout konstruktivní kritiku současné pedagogické praxe: jak se k romské otázce ve vzdělávání přistupuje, co všechno se dělá nebo nedělá a co by se mohlo dělat.

Zkušenost romského etnika je jiná než zkušenost etnických Čechů. Dá se nějak zobecnit, jaký přístup vůči romským dětem i rodičům dlouhodobě funguje ve prospěch úspěšné školní docházky?

Nedá, zobecňování nemám rád. Když se řekne školství, vidím systematickou věc, která platí plošně pro všechny – ale my víme, že to není pravda. Systém nerozděluje všechny výhody a benefity rovnoměrně. Motivace romských žáků, žákyň i rodin je také individuální: odlišují nás socioekonomické podmínky, geografie, jazykové dělení... V Česku existuje pět hlavních romských jazykových variet. Tyto historicky dané věci mají vliv na to, jak prospívají rodiny z dlouhodobého hlediska, jak a kdy se jim podařilo zařadit se do společnosti. Lépe to asi půjde lidem, kteří přišli po válce, aklimatizace byla delší a prostředí víc přátelské, protože potřeba pracovní síly vytvořila podmínky pro to, aby se Romové a Romky zapojili. Horší to měla poslední vlna romských přistěhovalců, jejichž asimilace v sedmdesátých letech probíhala násilně. A to nemluvíme o poválečném kontextu romského holocaustu, který způsobil obrovskou nedůvěru Romů vůči majoritě. Proto je třeba vnímat romskou problematiku individuálně.

Máte zkušenosti z terénu; dokážete říct, co je pro romské děti v souvislosti se vzděláním největší překážkou?

Je to kombinace mnoha věcí. Předně systém není příliš nastavený na jinakost, neumí s ní pracovat. Pak je to kombinace ekonomicko-sociálního statusu: pro lidi na hranici chudoby existuje málo možností, jejich motivace je minimální. A pak je to individuální přístup některých lidí, kteří vnímají Romy a Romky jako institucionální překážky. Někdo si na někoho zasedne a nezáleží na tom, jestli je chudý, tmavý nebo má romské rodiče. Problém je v tom, že v příčinách horší dostupnosti vzdělání pro romské děti se nedokážeme zorientovat. Jsou problémem vyloučené lokality samotné? Podmínky, které je nezohledňují? Nebo další patologické jevy? Všichni se snaží tu situaci vysvětlit, ale informací je obecně málo a nejsme schopni příčiny objektivně rozklíčovat. Také v tom by Platforma mohla pomoci.

Jednou z ústředních aktivit Platformy je tzv. zmocňování – vzájemný poradní orgán, který má posílit hlas romských pedagogů, pedagožek, žáků a žákyň. Jak bude takový orgán fungovat a slibujete si od něho politickou změnu?

Myslím, že k tomu je potřeba mnoho let práce. Nestane se, že založíme Platformu a za rok přijde změna. Bude záležet na dynamice skupiny: časem se k platformě mohou přidat odborníci a odbornice, kteří se nevěnují jen základnímu školství, ale působí třeba v akademickém světě. Výhoda otevřeného přístupu Platformy je v tom, že může vyrůst do neuvěřitelné podoby, kterou zatím nelže předvídat. Začátky budou prosté: členové a členky budou mít přímý kontakt s dětmi na základních školách, s většími ambicemi nepočítáme. Ale pokud to vydrží a lidi z platformy pocítí, že jejich práce má smysl a může pomáhat, pak Platforma získá velký potenciál pro systémovou změnu.

Platforma má sídlo v Praze. Plánujete svoje aktivity rozšířit na celou republiku? 

To zatím nedokážu říct. V tuto chvíli počítáme s tím, že se budeme scházet v Praze. Oslovujeme pedagogické pracovníky a pracovnice po celé České republice a snažíme se pro Platformu získat nějaký reprezentativní vzorek lidí. Pokud se v rámci růstu nebo zefektivnění rozšíří do krajů skupiny a platformičky, budu moc rád, ale prozatím si to nedovedu představit.

Jakou formou chcete spolupracovat a jakým způsobem se k vám mohou romští pedagogičtí pracovníci a pracovnice připojit?

Otázky, se kterými přijdou na první setkání členové a členky, skupinu nasměrují. Další práce bude záviset na tom, jaká témata se vyberou. Byl bych rád, kdyby výstupem nebyly tiskové zprávy, ale dosah Platformy se šířil spíš neformální cestou: přes sociální sítě, za pomoci krajských romských koordinátorů a koordinátorek nebo reakcí na nějakou situaci. Třeba vyjádřením k dalším důkazům segregace na školách. Takhle by se k tomu dalo přistupovat, ale nejvíc nakonec záleží na tom, jak se rozhodnou členové a členky Platformy. To je to nejdůležitější: směr i témata musí vyjít od nich.

Další setkání Platformy romských pedagogických pracovníků 

Další setkání jsou do budoucna plánována v prostorách Národního pedagogického institutu v Praze (Senovážné náměstí 25).

S dotazy se můžete obracet na Jana Duždu (jan.duzda@npi.cz, 724 583 737) nebo Evu Novákovou (eva.novakova@npi.cz, 775 666 988).

Účastníci a účastnice workshopu obdrží potvrzení o účasti na akci DVPP. Pracovníkům a pracovnicím zaměstnaným v projektech realizovaných školami v rámci výzvy MŠMT na podporu vzdělávání žáků a žákyň se sociálním znevýhodněním bude účast na workshopu uznána v rámci jejich povinného vzdělávání (závazek účasti na čtyřech vzdělávacích akcích ročně). Účast na workshopech je zdarma, drobné občerstvení je zajištěno.

Organizátoři a organizátorky:

• Bc. Jan Dužda

metodik v projektu Podpora rovných příležitostí při NPI ČR a koordinátor Platformy romských pedagogických pracovníků

• doc. PhDr. Zbyněk Němec, Ph.D.

expert – příprava reformy projektu Podpora rovných příležitostí při NPI ČR

• Mgr. Olga Havlátová

garantka sociální intervence v projektu Podpora rovných příležitostí při NPI ČR

• Bc. Eva Nováková

metodička oblasti sociální intervence v projektu Podpora rovných příležitostí při NPI ČR

• Bc. David Tišer

odborný poradce