Specifika vzdělávání žáků s duševním onemocněním

Zdroj: Canva

Vzdělávání žáků a žákyní s problémy týkajícími se duševního zdraví představuje výzvu, které moderní školství čelí s ohledem na jejich individuální potřeby. Jedním z klíčových prvků je individualizovaný přístup, který respektuje rozmanitost duševních stavů a poskytuje personalizovanou podporu. Učitelé pracující s těmito žáky či žákyněmi by měli být vybaveni znalostmi o specifikách jednotlivých duševních onemocnění, aby mohli adekvátně reagovat na potřeby každého jednotlivce.

Vytvoření inkluzivního prostředí je pro vzdělávání žáků s problémy týkajícími se duševního zdraví zásadní. To zahrnuje podporu v rámci třídy, jako jsou modifikované učební materiály, rozšířené lhůty pro odevzdávání úkolů nebo alternativní hodnotící metody. Také je důležité zajistit dostatečnou psychosociální podporu v podobě školních psychologů, sociálních pracovníků či speciálních pedagogů, kteří mohou poskytovat individuální podporu a spolupracovat s rodinou. [1]

Nejčastěji se ve škole můžeme setkat následujícími obtížemi v oblasti duševního zdraví:

Porucha nálady je stav, kdy člověk cítí smutek, beznaděj nebo nadměrnou radost, které neodpovídají aktuální situaci. Tato změna emocí může ovlivnit každodenní život, mezilidské vztahy a vzdělávání, má vliv i na kognitivní procesy jedince. Poruchy nálady mohou zahrnovat deprese, mánie nebo bipolární poruchu. Mohou být i součástí jiných psychických poruch či somatických nemocí.

Úzkostné poruchy jsou stavem, kdy žáci či žákyně zažívají silné pocity strachu a úzkosti, které mohou ovlivnit jejich každodenní život. Sledovat můžeme úzkostné reakce, obavy, úlekové reakce, vyhýbání se, somatické potíže. Je velmi obtížné určit, kdy míra úzkosti překročí hranici diagnózy a kdy se jedná o povahový rys, případně vliv výchovy. Sledujeme, jak žák funguje v běžném denním programu a popisujeme změnu, která vede k selhávání. Symptomy mohou zahrnovat nepřiměřené obavy, nervozitu nebo náhlé záchvaty paniky. [2]

Schizofrenie je psychické onemocnění, které ovlivňuje způsob, jakým lidé myslí, cítí a vnímají realitu. Lidé s touto poruchou mohou zažívat halucinace, bludy a poruchy myšlení. Schizofrenie může ovlivnit každodenní život a vyžaduje léčbu zahrnující psychofarmaka a psychoterapii. Symptomy mohou nastupovat vlekle, mohou se však objevit i náhle. Mezi viditelné symptomy patří: úzkosti, sociální staženost, vyhýbání se zátěži a kognitivní zhoršení. Nejdůležitější diagnostická kritéria, kterými jsou halucinace a bludy, v drtivé většině nelze ve škole pozorovat. Ve stavu, kdy děti ztrácí kontakt s realitou a nejsou schopny tajit poruchy myšlení a vnímání, už spíše nezvládají školní docházku. [3]

Porucha příjmu potravy je psychický problém zahrnující narušený vztah k jídlu, často se projevující nadměrným omezením stravy nebo opakovaným přejídáním a narušeným vztahem k sobě samému. Dvě hlavní formy poruch příjmu potravy jsou: mentální anorexie, kdy lidé drasticky omezují příjem potravy, a bulimie, kdy dochází k opakovaným záchvatům přejídání následovaným kompenzačním chováním (zvracení apod.). Tyto poruchy mohou mít vážné důsledky pro fyzické i duševní zdraví a vyžadují odbornou léčbu. Diagnóza „svádí“ k pomoci, která je ale v laické podobě zcela kontraproduktivní. Pomoc patří jednoznačně do oblasti zdravotnictví ve formě klinické psychoterapie, psychiatrie, případně hospitalizace. Zejména není možné dítě hlídat, kontrolovat a zapojovat do kontroly spolužáky. Nejviditelnějšími symptomy jsou snížení váhy, sociální staženost, nově se vyskytující „vzorný žák či vzorná žákyně” a pokles nálady. [4]

Obsedantně kompulzivní porucha (OKP) je duševní poruchou, která se projevuje nežádoucími myšlenkami (obsesemi), a proto se jedinci často uchylují k opakovaným činnostem nebo rituálům (kompulzím). Příkladem může být neustálé mytí rukou z obavy z infekce. OKP může výrazně ovlivnit každodenní život a jeho kvalitu. Nutkavé chování může dítě omezit jen krátkodobě a vynucování omezení vždy přináší výrazné psychické napětí a následné zhoršení, afektivní reakce dítěte apod.

Poruchy osobnosti jsou dlouhodobé vzorce chování, myšlení a vnímání, které odlišují jedince od normálního sociálního fungování. Lidé s poruchami osobnosti mohou mít problémy v mezilidských vztazích a vykazovat nepružné reakce na různé životní situace. Existuje několik typů poruch osobnosti, jako například paranoidní, histriónská nebo narcistická porucha osobnosti. Poruchy osobnosti se diagnostikují až v dospělosti, jejich rysy se však mohou projevovat již dříve.

Rušivé nebo disociální chování zahrnuje vzorce jednání, které odporují společenským normám a mohou narušit mezilidské vztahy nebo sociální prostředí. To může zahrnovat agresivitu, opakované porušování pravidel, lhaní nebo nerespektování práv ostatních. Tato chování mohou být spojena s různými psychickými poruchami, s nezdravým rodinným zázemím, s reakcí na stresové události či s užíváním návykových látek. Je potřeba si uvědomit, že rušivé nebo disociální chování může být také voláním o pomoc či reakcí na situaci, kterou jedinec prožívá a neumí či nemůže ji ovlivnit. [5]

S výše popsanými obtížemi v oblasti duševního zdraví se v poslední době setkáváme ve školách častěji. Nutné je zaměřovat se zejména na prevenci a včasný záchyt studentů s těmito obtížemi. Prvozáchyt může udělat jakýkoli pedagogický pracovník, který potom spolupracuje se školním poradenským pracovištěm.

Vzhledem k vážnosti těchto stavů je nezbytné poskytnout žákům adekvátní léčbu a podporu i v rámci zdravotnictví, nejen v prostředí školy. Otevřenost, porozumění a empatie jsou klíčovými hodnotami pro úspěšné zvládání těchto výzev a vytváření prostředí, které podporuje duševní zdraví a rozvoj každého žáka.

Zdroje

[1] Barry, M., Jenkins, J., & Dooley, B. A. (2013). Promoting Mental Health in Schools: Lessons from a School-Based Approach in Northern Ireland. New York: Routledge.

[2] Hort, V., Hrdlička, M., et al. (2000). Dětská a adolescentní psychiatrie (2nd ed.). Praha: Portál.

[3] Hosák, L., Hrdlička, M., & Libiger, J. (2015). Psychiatrie a pedopsychiatrie. Praha: Karolinum.

[4] Krch, F. D. (2005). Poruchy příjmu potravy (2nd ed.). Praha: Grada.

[5] Raboch, J., Hrdlička, M., Mohr, P., Pavlovský, P., & Ptáček, R. (2015). DSM-5. Diagnostický a statistický manuál duševních poruch. Praha: Testcentrum.