Zdroj: Autorský tým APIV B
Pro efektivní pomoc žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami je nutné, aby členové školního poradenského pracoviště efektivně spolupracovali nejen mezi sebou, ale i s vedením vzdělávací instituce a s rodiči žáka.
Ukázalo se to i na příběhu Hynka, žáka pátého ročníku. Toho maminka poprvé v květnu přivedla do základní školy v Praze s tím, že měla zájem o jeho přestup, i když syn spádově do této instituce nepatřil. Nejdříve proběhla schůzka s vedením školy, následně i se školní speciální pedagožkou. Podle maminky se synovi v předchozí škole nedařilo. Později byl doporučený do základní školy zřízené dle §16, ods. 9 Školského zákona, kam ho ale nepřijali, protože typ jeho postižení neodpovídal zaměření této školy.
Hynek podle slov maminky trpěl narušenou komunikační schopností. Chlapci bylo opravdu špatně rozumět, a to i přesto, že navštěvoval občasně logopeda. Jeho písemný projev byl navíc kvůli motorickému oslabení nečitelný. Měl také obtíže v numerickém počítání. Hynek byl dříve rovněž často nemocný, zůstával hodně doma i z důvodů psychosomatických potíží.
Jeho intelekt se nicméně jevil jako nadprůměrný, měl velkou zálibu ve čtení, dobře se orientoval v textech. Rád vedl debaty na nejrůznější témata s dospělými. Matka ale uváděla, že syn občas plakal, křičel, utíkal, a to zejména ve chvílích, kdy měl pocit neúspěchu či nepochopení. Odmítal plnit zadané úkoly, pokud mu jejich smysl nebyl náležitě objasněn nebo je nepovažoval on sám za podstatné. Z rozhovoru dále vyplynulo, že Hynek neměl zatím vypěstované pracovní a organizační návyky. Nebyl zvyklý pravidelně plnit zadané úkoly. Většinou dělal jen to, co ho bavilo a co mu dobře šlo.
Nakonec bylo dohodnuto, že Hynek bude na počátku školního roku přijatý na 14denní diagnostický pobyt.
Vzhledem k tomu, že Hynek neměl platné Doporučení školského poradenského zařízení pro vzdělávání žáka se speciálními vzdělávacími potřebami ve škole, které bylo v jeho případě nutností, zorganizovalo vedení školy na podnět týmu školního poradenského pracoviště schůzku s pracovníky speciálně pedagogického centra (SPC), kam Hynek docházel na řečovou terapii. Ti měli alespoň částečně chlapcovu kauzu znát. Vedení školy se sešlo s tamním psychologem a řečovou terapeutkou, logopedkou, aby se dohodli na dalším postupu a nastavení vhodných podpůrných opatření. Speciálně pedagogické centrum přislíbilo vyšetření a vydání výše uvedeného „Doporučení pro vzdělávání“.
„Doporučení pro vzdělávání“ bylo po určité době matkou skutečně předáno školní speciální pedagožce, která provedla jeho rozbor a požádala vedení školy o zajištění personální podpory Hynka – funkce asistenta pedagoga. S vedením školy také konzultovala úpravy organizace výuky a obsahů vzdělávání v jazykových předmětech a ve výtvarné výchově. Pro Hynka byl na základě doporučení školského poradenského zařízení vypracován individuální vzdělávací plán, na kterém spolupracovali všichni pedagogové podílející se na vzdělávání Hynka, školní poradenské pracoviště a zákonní zástupci (rodiče). Proběhlo též zaškolení asistenta pedagoga ohledně způsobů podpory Hynka ve výuce. Vše pak bylo předloženo matce k připomínkování, schválení a podpisu. Po dohodě všech zúčastněných stran byl individuální vzdělávací plán podepsán a stal se tak závazným dokumentem pro vzdělávání Hynka.
Poznámka:
Pokud je dítě již v péči pedagogicko-psychologické poradny, jeho obtíže se primárně vztahují k poruchám učení, ale má současně narušenou komunikační schopnost, poradna by měla zabezpečit – pokud nemá odborníka na danou oblast – posouzení narušené komunikační schopnosti ve spolupráci se SPC pro vady řeči.
Není žádoucí, aby poradna, která nemá k dispozici žádného odborníka pro narušenou komunikační schopnost, posuzovala speciální vzdělávací potřeby žáka, aniž by svůj postup konzultovala se SPC zaměřeným na tento druh postižení.
Zároveň je nutno dodat, že SPC pro vady řeči může diagnostikovat a provádět reedukace u specifických poruch učení a posuzovat speciální vzdělávací potřeby žáků v této oblasti.
Hynek mohl využívat pomoc asistentky pedagoga po celou dobu vyučování. Zápisy se učil provádět do notebooku, jenž byl zakoupen pro školu jako pomůcka z podpůrných opatření. Do notebooku byl nainstalován speciální program na rozlišování hlásek.
V angličtině se Hynek vzdělával dle individuálního vzdělávacího plánu se zaměřením na rozvoj čtení, porozumění a znalost slovní zásoby. Pod metodickým vedením pedagoga byly realizovány s asistentem pedagoga hodiny práce na PC a speciální hodiny českého jazyka, které zároveň nahrazovaly výuku druhého cizího jazyka.
Individuální práci ve výtvarné výchově měl zaměřenou na teoretické zpracování výtvarných témat, která jej zajímala. Bylo mu umožněno používání kalkulačky v matematice. Jednou týdně docházel ke školní logopedce na jazykovou terapii. Pokud Hynkovi nevyhovovalo ústní zkoušení, bylo mu umožněno napsat test.
Poznámka:
V případě závažné vady řeči je vhodné zvážit možnost docházení na individuální logopedickou péči (ILP) ke klinickému logopedovi nebo do speciálně pedagogického centra pro vady řeči.
Hynek byl hodně „ponořený do sebe“, nepotřeboval interakci se spolužáky, měl spíše potřebu se prezentovat svými znalostmi. Ve třídě tak kamarády neměl. Hodně četl, a to i literaturu pro dospělé. Nicméně potíže v českém jazyce byly veliké, narušená komunikační schopnost oslabovala všechny jazykové roviny. (Chlapec měl například obtíže rozlišit zvuk jednotlivých hlásek.) Verbální i grafický projev v jazykové oblasti vykazoval vysoké množství chyb. Narušena byla gramatika i pravopis.
Hynek měl obtíže s překonáváním překážek, při některých úkolech (například početní příklady) odmítal pomoc asistenta. Chtěl úkoly zvládnout sám. Časem se naučil, že pokud cítí tenzi a hrozící výbuch, má odejít ze třídy. Jak se postupně zlepšovaly Hynkovy řečové dovednosti, zmenšovala se i jeho frustrace. Nakonec byl schopný i před spolužáky odprezentovat svoji ročníkovou práci.
Hynek obecně pracoval se střídavými úspěchy. Jeho výkony byly poznamenány odmítáním pomoci i výkyvy zejména v chování a emočními kolapsy, během kterých trhal práce, kvílel nahlas, bouchal do stolu. Chodil ale víceméně pravidelně do školy, snížila se jeho nemocnost.
Hynek se ani po několika měsících nenaučil řádně na výuku připravovat. Neuměl se učit. Některá témata nebo předměty nepovažoval za důležité. Neuměl si zaznamenávat a zjišťovat informace o úkolech a školních akcích.
Bylo třeba řešit Hynkovo duševní rozpoložení. Matka dávala jeho úzkosti a poruchu spánku do spojitosti s její dlouhodobější nepřítomnosti doma (z pracovních důvodů). Psychické potíže a problémy chování u Hynka postupně převažovaly nad obtížemi ve výuce. Rodině byla doporučena možnost konzultace u školní psycholožky, kterou využila několikrát matka a dvakrát Hynek, který následně další sezení odmítl. Dle slov matky ale není tato možnost definitivně uzavřená. Je možné, že časem bude její syn v konzultacích pokračovat.
Pro rodiče bylo vytvořeno komunikační prostředí v cloudu, kam byly Hynkovi zasílány studijní materiály, které nestihl ve škole zpracovat, a také informace o průběhu jeho práce a chování během týdne ve třídě. Rodiče byli spraveni o fungování elektronické žákovské knížky a způsobu získávání informací o výsledcích, docházce a chování syna. S rodiči byly též probrány způsoby podpory, které by měly být Hynkovi doma poskytnuty, aby se mu co nejlépe dařilo zvládnout cíle ve výuce.
Uzavřela se i dohoda o pravidelném měsíčním setkávání matky se školní speciální pedagožkou, třídní učitelkou, asistentkou pedagoga a logopedkou, kde byly konzultovány krátkodobé úkoly, cíle pro Hynka i jeho rodiče, jež by měly podpořit jejich syna na cestě za úspěchem. Tuto dohodu se podařilo během roku dodržovat. Podařilo se také vytvořit prostředí důvěry mezi všemi zúčastněnými, jejichž cílem byly pokroky a celková spokojenost Hynka.
Po roce výuky dokázal Hynek udělat stručný zápis z hodiny do počítače, který s pomocí asistentky opravil. Tím, jak se zlepšovala jeho komunikační schopnost, lepšila se i srozumitelnost písemného vyjadřování. Začínal zapojovat i gramatická pravidla a zdůvodňovat některé jevy. Obsahy, které ho zajímaly, byl schopen studovat do hloubky a věnovat jim pozornost i doma, přestože jinak domácí přípravu většinou odmítal nebo zapomínal dělat.
Projevovala se u něj častěji touha hovořit nahlas i před třídou. Dělal pokroky v angličtině. Byl schopen napsat krátkou slohovou práci, ve které se projevila bohatost jeho vyjadřování a obratů. Zatím největším jeho úspěchem bylo vypracování a ústní obhajoba odborné ročníkové práce před třídou a vyučujícími. Snižovala se také četnost a prudkost Hynkových emočních výkyvů. Ty nicméně stále ovlivňovaly pohodu a klid ostatních žáků ve třídě.
Aby pomoc Hynkovi mohla být skutečně efektivní, bylo v prvé řadě potřeba, aby si jednotliví aktéři, kteří se podíleli na jeho vzdělávání a výchově, ujasnili vlastní role i pravidla. Níže jsou uvedené činnosti a úkoly jednotlivých účastníků:
Na závěr seriálu o podpoře žáků s NKS vám na následujících řádcích nabízíme několik tipů na další dostupné zdroje k tématu. Věříme, že seznam může posloužit pro hlubší seznámení s tématem, případně k navedení na další zdroje.