Alternativní přístupy ve škole: dalton, Začít spolu a domácí vzdělávání

Foto zdroj: Freepik

Dalton: další cesta, jak může vypadat škola

Hlavní myšlenka a hodnoty

Hlavní myšlenka Daltonského plánu vychází z představy člověka jako svobodné, zodpovědné a tvořivé bytosti, která chce aktivně řešit problémy a podílet se na vlastním učení. Dalton se často shrnuje třemi slovy: svoboda, samostatnost a spolupráce. Svoboda neznamená „dělej si, co chceš“, ale možnost volby pořadí a způsobu práce v rámci jasně daných úkolů. Samostatnost se rozvíjí tím, že děti přebírají část plánování i hodnocení svého učení. A spolupráce je opakem soutěžení. Cílem není předehnat ostatní, ale domluvit se, pomoci si a společně dosáhnout cíle. Učí žactvo domluvit se, naslouchat si, pomáhat si a vnímat rozdílnost jako obohacení, ne jako překážku. [1]

Organizace výuky a prostředí

V daltonských MŠ a ZŠ má práce jasnou strukturu. Každému úkolu předchází krátká instruktáž učitelky nebo učitele, která stanoví obsah, podmínky a pravidla, takže všichni vědí, co a jak mají dělat. Jádrem je samostatná práce dětí/žáků/žákyň, během níž sledují a zaznamenávají svůj pokrok. Hodnocení se přizpůsobuje individuálním potřebám a probíhá i v průběhu práce. Základním organizačním prvkem jsou tzv. daltonské bloky v délce 2–3 hodin, zařazované denně nebo několikrát týdně podle rozhodnutí učitele. [2]

Co obvykle ve třídě, kde se uplatňuje daltonský přístup, najdete?

• Daltonské plány na určité období (např. týden), které obsahují povinné úkoly v hlavních předmětech, volitelné úkoly pro rozšíření či procvičení a prostor pro vlastní plánování a sebehodnocení.
• Třídu uspořádanou do „pracovních zón“, kde nechybí místo pro tichou samostatnou práci, skupinovou spolupráci a konzultace s vyučujícími.
• Viditelné pomůcky pro plánování, například tabuli s přehledem úkolů, časové osy nebo kartičky, které žactvu pomáhají sledovat, co už má splněné a co ho ještě čeká.

Role vyučujících a spolupráce s rodinou

V daltonském přístupu se vyučující vzdává tradiční dominantní role a vystupuje jako průvodce, poradce a partner v učení. Připravuje daltonské úkoly a plány s jasnými cíli, pomáhá žactvu plánovat vlastní práci a učí je přebírat zodpovědnost – umět si říct o pomoc, pracovat samostatně i spolupracovat s ostatními. Klíčovou součástí jeho role jsou individuální a skupinové konzultace, při nichž se společně ladí tempo, náročnost úkolů a další kroky. Zároveň vyučující průběžně informuje rodiče o tom, jak plánování ve třídě funguje, jak mohou své dítě podpořit (např. při domácí přípravě) a podle jakých kritérií se hodnotí práce v daltonských blocích: co je považováno za splněný úkol, jak se sleduje pokrok a jak se výsledky promítají do známek či slovního hodnocení.

Hodnocení žáků a žákyň

Hodnocení v daltonských školách se zaměřuje na:

• plnění úkolů z plánů,
• schopnost realisticky plánovat,
• práci v týmu,
• rozvoj sebehodnocení.

Školy často kombinují:

• klasické známky (zejména kvůli srozumitelnosti pro rodiče a návaznost na další vzdělávání),
• slovní hodnocení a portfolia,
• různé formy reflexe, například reflexní dotazníky nebo „hodnoticí kruhy“.

V literatuře o daltonském plánu se popisuje také koncept tzv. trojsložkového vysvědčení, které zahrnuje popis základního učiva neboli základního programu, aktuální úroveň žáka v jednotlivých předmětech a portfolio jeho prací. Autoři Wenke a Röhner (2003) chápou portfolio jako plnohodnotnou součást daltonského plánu a nástroj, který posiluje zodpovědné učení žáků. Nejde však o jednotný standard pro všechny daltonské školy, ale o jeden z možných modelů hodnocení, který některé z nich přebírají. Někde dokonce klasické vysvědčení z velké části nahrazuje právě portfolio žákovských prací.

Inkluze a podpora různých vzdělávacích potřeb

Daltonský přístup může být velmi přínosný pro:

• žactvo s vysokou mírou samostatnosti nebo nadáním,
• žáky a žákyně, kteří potřebují více času na práci (plánování umožňuje individuální tempo),
• třídy, kde chceme posílit zodpovědnost a týmovou spolupráci.

Na co je zároveň potřeba myslet?

• Někteří potřebují mnohem jasnější strukturu a častější zakotvení, tedy krátké společné zastávky a vizuální oporu, aby se v práci neztráceli.
• Pro žactvo s poruchami pozornosti či organizačními obtížemi je nutné plánování výrazně více strukturovat.
• Vyučující potřebují prostor na individuální konzultace, což souvisí s organizací chodu školy a financováním podpůrných opatření.

Co si z daltonu může vzít běžná škola

• Týdenní plány: jednoduché přehledy, co se má během týdne zvládnout.
• Volitelné úkoly navíc pro žactvo, které chce jít do hloubky.
• Hodnoticí tabulky pro sebehodnocení (co se mi dařilo, co chci zkusit příště).
• Čas pro konzultace, třeba jeden konzultační blok týdně, kdy žákyně a žáci přicházejí s dotazy.

Začít spolu: když jsou děti aktivními tvůrci učení

Hlavní myšlenka a hodnoty

Začít spolu je mezinárodní vzdělávací program, který v Česku od 90. let rozvíjí organizace Step by Step ČR. Možná ho máte spojený s ranním kruhem a centry aktivit, ale jeho podstata sahá mnohem dál: počítá s aktivní rolí dítěte v učení, s učením v souvislostech a skrze činnost, s chybou jako přirozenou součástí učení, s otevřenou spoluprací s rodinou a s důrazem na spravedlivé, inkluzivní prostředí pro všechny ve třídě. Co to znamená v praxi? Děti/žáci/žákyně nejsou jen posluchači, ale spolutvůrci toho, co a jak se učí, úkoly vycházejí z reálných situací a vztahů a škola se vědomě otevírá rodinám jako partnerům, ne pouze příjemcům informací. Program dnes funguje ve více než 30 zemích světa a v síti škol Začít spolu je v ČR registrováno přes 140 mateřských a základních škol, které sdílejí společné standardy práce a pravidelně se v programu vzdělávají. [3]

Organizace výuky a prostředí: typická centra aktivit  

Výuka se organizuje kolem center aktivit, projektů a integrovaných témat, aby žactvo vidělo souvislosti a smysl toho, co dělá. Důraz je na samostatnost, zodpovědnost a spolupráci. Holky a kluci si vybírají úkoly, plánují práci, prezentují výsledky a společně je reflektují. Vyučující nejsou hlavními předavači informací, ale partnery a průvodci, kteří vytváří podnětné, bezpečné prostředí a podporují různé úrovně a tempo učení. Nejde přitom jen o organizaci hodiny, ale i o vztahy ve třídě: děti se učí domlouvat na pravidlech, podílet se na rozhodování, přebírat odpovědnost za společnou práci i za své učení a jejich hlas je ve třídě slyšet – v diskusi, při plánování i při sebehodnocení.

Čemu se říká centrum aktivity a jak v něm probíhá výuka? 

Na základní škole probíhá část výuky v tzv. centrech aktivit – typicky v centrech čtení, psaní, matematiky, vědy a objevů a v ateliéru. Žáci a žákyně jsou v těchto centrech hlavními aktéry svého učení: využívají nově získané dovednosti (čtení, psaní, počítání), učí se přímou zkušeností, mají prostor pro práci, hru, experimentování a manipulaci s různými materiály. Pracují v menších skupinkách, domlouvají si rozdělení rolí, učí se spolu komunikovat, řešit problémy a společně plánovat. Na závěr se znovu sejdou v kruhu, kde sdílejí výstupy své práce a mluví o tom, co se dařilo, co bylo náročné a jaký postup zvolili. Trénují tak nejen učivo, ale i sebereflexi.

Role vyučujících a spolupráce s rodinou

V programu Začít spolu vyučující fungují spíš jako facilitátoři učení než jako ti, kdo jen předávají hotové informace. Připravují prostředí a zadání tak, aby děti v MŠ i žactvo v ZŠ mohli společně objevovat, zkoušet a spolupracovat, a do výuky zařazují reflektivní metody – například metodu Wanda, která pomáhá společně promýšlet konkrétní situace z praxe a hledat další kroky. Průběžně sledují rozvoj dětí a žactva v různých oblastech, nejen v těch čistě školních, a vracejí se k němu v rozhovorech s dětmi i rodiči. Rodina je totiž v programu vnímána jako klíčový partner: rodiče jsou zváni přímo do tříd, účastní se společných projektů, sdílí se s nimi silné stránky dítěte/žáka/žákyně i oblasti, kde potřebuje podporu, a školy často nabízejí otevřené dílny či setkání, kde mohou rodiče nahlédnout pod pokličku práce ve třídě a společně s vyučujícími hledat, co dětem prospívá

Hodnocení dětí, žákyň a žáků

V programu převažuje formativní hodnocení:

• slovní zpětná vazba k práci dětí,
• společná reflexe (co se podařilo, co příště jinak),
• sebehodnocení dětí pomocí jednoduchých škál či symbolů,
• portfolia prací.

Známky (pokud škola klasifikuje tradičně) nejsou hlavním nástrojem, ale doplňkem.

Inkluze a podpora heterogenních tříd

Program Začít spolu počítá s tím, že ve třídě nejsou všichni stejní, ale že je zde pestrá směsice povah, schopností a zkušeností, je tedy cíleně navržen pro heterogenní kolektivy. Děti/žáci/žákyně často pracují v malých skupinkách, kde může vyučující dobře diferencovat podporu a každý si najde svoje tempo. V týmu mají různé role – třeba mluvčí, zapisovatel nebo koordinátor – takže dostane příležitost zazářit i ten, kdo by se při frontální výuce moc neprojevil. Centra aktivit se dají navíc snadno upravit na více úrovní obtížnosti. To všechno je velká výhoda pro žactvo z různých sociálních prostředí, pro děti s odlišným mateřským jazykem i pro žákyně a žáky s různými vzdělávacími potřebami, včetně těch nadaných.

Co si z programu Začít spolu může vzít běžná škola

I bez formálního zapojení do sítě můžete:

• vytvořit jednoduchá centra aktivit v rámci jedné hodiny,
• využít formativní hodnocení a sebehodnocení,
• plánovat projekty přes více předmětů.

Začít spolu na vaší škole

Zavádění programu Začít spolu nevyžaduje zásadní speciální podmínky, klíčové je ale proškolení týmu. Prvním krokem bývá účast vyučujících na základním akreditovaném kurzu v rozsahu 80 hodin (2 × 40 hodin), který probíhá buď jako letní/prázdninová škola, nebo formou cyklického vzdělávání během školního roku. Po absolvování celého kurzu získají účastníci a účastnice certifikát Učitel/ka Začít spolu. Pokud chcete program zavádět na celém 1. stupni, je ideální proškolit celý pedagogický tým přímo ve Vaší škole a pracovat s reálnými podmínkami konkrétního místa.

Domácí vzdělávání: cesta k flexibilnímu a inkluzivnímu učení

Hlavní myšlenka a právní rámec

V českém školském systému se domácímu vzdělávání oficiálně říká individuální vzdělávání a opírá se o § 41 školského zákona. Dítě je vždy zapsané v kmenové škole, kde ředitelka nebo ředitel na základě písemné žádosti rodičů rozhoduje o povolení této formy vzdělávání. Individuální vzdělávání je dnes možné na 1. i 2. stupni základní školy. Kmenová škola nese odpovědnost za naplňování rámcového vzdělávacího programu (RVP) a pravidelně ověřuje, jak dítě postupuje, nejčastěji formou přezkoušení dvakrát ročně. Počet žákyň a žáků v individuálním (domácím) vzdělávání v ČR dlouhodobě roste, stále ale tvoří spíše menší část žactva: ve školním roce 2021/2022 šlo zhruba o 5 800 žáků základních škol, tedy asi 0,6 % všech žáků ZŠ. [5]

Organizace výuky a role školy

Organizace výuky v rodině může vypadat různě. Některé rodiny fungují spíš jako „škola doma“, mají strukturovaný režim, učebnice a rozvrh, jiné staví víc na projektovém a zážitkovém učení, tedy na výletech, praktických činnostech a společné práci na projektech. Časté je i to, že si rodina vytvoří vlastní kombinaci: část učiva děvčata a chlapci zvládají individuálně, něco probíhá přes online kurzy a k tomu se přidávají komunitní aktivity s dalšími rodinami. Důležité je ale pamatovat na to, že kmenová škola zůstává garantem toho, že dítě plní požadavky RVP – přijímá žádost o individuální vzdělávání a rozhoduje o povolení, stanovuje podmínky přezkoušení (formu, termíny, kritéria), vede dokumentaci o žákovi či žákyni a podle možností může rodině nabídnout i metodickou podporu, třeba doporučené materiály nebo konzultace.

Hodnocení žáků a žákyň v domácím vzdělávání

Hodnocení probíhá nejčastěji formou:

• pololetního nebo ročního přezkoušení před komisí,
• kombinace ústní, písemné a praktické části,
• hodnocení formou známky či slovního posudku podle školního řádu.

Mnohé školy umožňují, aby rodiče přinesli:

• portfolia prací,
• projektové výstupy,
• záznamy o učení, které doplňují přehled o pokroku dítěte.

Inkluze a rizika v oblasti rovného přístupu

Domácí vzdělávání může být vhodnou cestou pro žactvo se zdravotními obtížemi či se specifickými vzdělávacími potřebami, kterému nevyhovuje každodenní docházka, nebo pro rodiny, které chtějí vzdělávání úzce propojit se svým životním stylem, například častým cestováním. Z hlediska inkluze ale nese i rizika. Děvčata a chlapci mohou mít méně příležitostí trávit čas s vrstevníky. Domácí vzdělávání je také náročnější pro rodiny, které nemají tolik času, financí nebo studijních zkušeností, a velké nároky klade i na rodiče samotné, kteří zajišťují jak organizaci výuky i samotné učení.

Jak s rodinami v domácím vzdělávání spolupracovat

Z pohledu praxe škol, doporučení MŠMT i zkušeností rodičů se osvědčuje:

• jasně a srozumitelně popsat podmínky individuálního vzdělávání (formulář žádosti, kritéria hodnocení, podpora),
• nabídnout úvodní setkání, kde společně sladíte očekávání,
• domluvit se na průběžné komunikaci (e-mail, online konzultace),
• zvát děti na vhodné třídní nebo školní akce (výlet, projektový den, slavnosti).

Domácí vzdělávání jako jedna z možností

Možná i Vy máte v okolí někoho, kdo se pro domácí vzdělávání rozhodl, nebo o něm sami uvažujete. Je to náročná a zároveň velmi odvážná volba a zaslouží si respekt. Domácí vzdělávání klade velké nároky na rodiče i děti, na jejich čas, energii i vztahy. Zároveň ale může některým rodinám a dětem otevřít cestu, která jim dává větší smysl než klasická školní docházka. Pokud o této možnosti přemýšlíte, není nutné mít všechno hned dokonalé. Důležité je nebýt na to sám, vést otevřený dialog se školou a odborníky a průběžně sledovat, jak se Vaší dceři nebo synovi daří.

Když si z různých cest vybíráte tu svoji

V celém seriálu jsme Vám nabídli různé cesty – waldorfskou, montessori a daltonskou školu, program Začít spolu i domácí vzdělávání. Každá z nich má své silné stránky i limity a žádná není univerzálně nejlepší. Klíčové je hledat, co je v daný moment nejvíc v souladu s potřebami konkrétního dítěte, možnostmi rodiny a možnostmi školy. Budeme rádi, pokud pro Vás texty byly oporou v přemýšlení, přinesly nové otázky i nápady do praxe. A třeba Vám dodaly odvahu drobně něco změnit, nebo si naopak s větším klidem říct, že Vám vyhovuje to, co děláte. Pokud máte chuť se k jednotlivým tématům vracet, na konci článku najdete odkazy na všechny texty ze série; klidně je sdílejte dál s těmi, kteří by v nich také mohli najít inspiraci.

Zdroje:  

[1] Lísková, B. (2017). Daltonský plán a jeho využití v současné době (Diplomová práce). Univerzita Karlova, Husitská teologická fakulta. Str. 31  https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/86854/DPTX_2015_1_11280_0_442231_0_174827.pdf?sequence=1&isAllowed=y

[2] Parkhurstová, H. (2010). Education on the Dalton Plan. New York, NY: Nabu Press.

[3] Šance dětem. (2023, 9. prosince). Začít spolu: aby učení dávalo smysl, přinášelo radost. Šance dětem. Dostupné z https://sancedetem.cz/zacit-spolu-aby-uceni-davalo-smysl-prinaselo-radost

[4] Step by Step ČR. (n. d.). O programu Začít spolu. Začít spolu. Dostupné z https://www.zacitspolu.eu/o-programu/o-programu-zacit-spolu/

[5] Český statistický úřad. (2023). Školy a školská zařízení 2021/22: Analytická část – 2. Základní vzdělávání. Český statistický úřad. https://csu.gov.cz/docs/107508/518fe848-c6b0-db53-d7d5-91cae87cd208/23004222a2.pdf?version=1.0

[6] Parlament České republiky. (2016). Zákon č. 178/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Sbírka zákonů České republiky. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-178