Desegregace ve vzdělávání: Klíčové poznatky

Foto zdroj: PROP (ZŠ Kutná Hora)

Desegregace je komplexní společenská výzva: Zkušenosti z praxe potvrzují, že segregace není pouze problémem školství, ale projevem hlubších nerovností, které zasahují do mnoha oblastí života. Patří mezi ně dostupnost kvalitního bydlení, služeb a zdravotní péče, diskriminace na trhu práce a přístup institucí k různým skupinám obyvatel. Pokud tyto oblasti zůstávají neřešeny, jakákoli snaha o změnu ve vzdělávání naráží na své limity. Desegregaci je proto třeba vnímat jako součást širší strategie pro snižování nerovností ve společnosti – a tomu přizpůsobit i způsob jejího řešení. Vyžaduje meziresortní spolupráci a mnohdy také změnu postoje k tomu, jak chápeme vzdělávací systém. 

Funkční argumenty při řešení desegregace: Při snaze o implementaci desegregačních opatření se ukázaly jako klíčové různé argumenty cílené na jednotlivé skupiny aktérů. 

• Zřizovatelé škol: Finanční motivace patří mezi zásadní faktory, které zřizovatele vedou k podpoře desegregačních opatření a potvrzení jejich snahy o řešení problému často náročné situace segregovaných škol, které se mnohdy potýkají s nedostatkem personálu či nenaplněnou kapacitou. 

• Rodiče: Na straně rodičů hraje primární roli bezpečí a wellbeing jejich dětí během vzdělávacího procesu. Rodiče kladou důraz na to, aby se jejich děti ve škole cítily bezpečně a měly podmínky pro soustředění a učení. V rámci desegregace je třeba podporovat školy hlavního vzdělávacího proudu při přijímání žáků z menšin a současně rozvíjet u těchto škol schopnost vytvářet přijímající a bezpečné prostředí pro všechny žáky.  

• Všichni zainteresovaní aktéři: Kvalita vzdělávání ve smyslu lepších vzdělávacích výsledků žáků je silným argumentem pro všechny, kteří vnímají vzdělání jako důležitou hodnotu a cestu k budoucí uplatnitelnosti ve společnosti. 

Zapojení romských aktérů je zásadní: Zkušenosti z praxe potvrzují, že bez aktivního zapojení romských aktérů – včetně pedagogických pracovníků, rodičů, odborníků a organizací – nelze v desegregaci dosáhnout trvalých a smysluplných změn. Zapojování ale nemůže být jen formální nebo jednostranné. Je třeba pracovat na obnově důvěry, kterou historicky narušily zkušenosti s diskriminací, nízkými očekáváními institucí a nedostatkem respektu k identitě romských žáků. Romské organizace, rodiče a jednotlivci potřebují mít reálnou možnost spolurozhodovat o tom, jak budou změny ve vzdělávání vypadat – včetně přístupu škol, formy komunikace i konkrétních podpůrných opatření.  

Zákonné ukotvení nepřípustnosti segregace: Významným závěrem je, že by desegregaci ve školství výrazně pomohlo zákonné ukotvení nepřípustnosti segregace. Taková úprava by stanovila jasná pravidla a povinnosti pro všechny aktéry – stát, zřizovatele i školy. Zákonné ukotvení nepřípustnosti segregace by navíc vyslalo jasný signál, že rovný přístup ke vzdělávání je v české společnosti základní hodnotou – a ne záležitostí politické vůle či individuálních rozhodnutí. 

Ukotvení termínu desegregace: Pozitivním zjištěním je, že se termín desegregace úspěšně etabloval ve veřejné debatě o vzdělávání. Obavy z potenciálně stigmatizujících konotací pojmů segregace a desegregace se v řadě zapojených měst nepotvrdily, což naznačuje rostoucí porozumění tématu a větší otevřenost veřejné debaty.