Jak na dítě s problémovým chováním? Základem změny je ho pozorovat

Problémové chování tresty nevyřešíte, to už asi víte. Co tedy můžete dělat? Nejlepší metodou je analytické pozorování a skutečný zájem o dítě. Přečtěte si zkušenosti a tipy, jak na to.

Lenka Krejčová vystudovala psychologii na Filozofické fakultě UK. Školní prostředí poznala již za studií, kdy učila na různých středních školách angličtinu a byla i třídní učitelkou. Po vysoké škole nastoupila do střediska výchovné péče ve Slaném a zároveň jí byla prof. Zdeňkem Matějčkem nabídnuta práce v DYS-centru Praha, neziskové organizaci jím založené s cílem podpořit děti se specifickými poruchami učení a chování. DYS-centrum nyní vede. Kromě toho založila v roce 2019 soukromou základní školu, vyučuje na katedře psychologie FF UK a věnuje se publikační a výzkumné činnosti. Zaměřuje se na diagnostiku a podporu dětí s poruchami učení a chování zaměřenou na školní prostředí. 

Dobrou zprávou je, že učitel má škálu možností, jak dítě s poruchou chování podpořit, a tím jeho – a tím pádem i svůj – problém zmírnit nebo i vyřešit. Východiskem je zájem a snaha učitele pochopit chování dítěte. Co tím, co dělá, získává, o co mu vlastně jde? Pokud dokážeme dítě bedlivě pozorovat, pak to, co nejprve vypadá jako nesnesitelný chaos, se často vyloupne s daleko jasnějšími konturami. Z naší praxe máme potvrzeno, že analytické pozorování je mocný diagnostický nástroj v rukou učitele. Vědět, co se vlastně děje, je skoro polovina řešení.

Zájem jako metoda

Pozorujte změny chování žáka ve vztahu ke změně podmínek, ve kterých se nachází. Velkým problémům předcházejí slabší příznaky, situace má nějaký vývoj. Je dobré si všímat odchylek od standardního chování – žák nenosí pomůcky, chová se vulgárně – ale neunáhlovat se s tresty, ty by mohly situaci zhoršit. Všímat si, zda to byla jedinečná situace, nebo se opakuje a třeba i graduje. 

Zkoumání by mělo identifikovat spouštěče nežádoucího chování. I u dětí, které se již projevují výrazně „problémově“, jde vysledovat, kdy jsou projevy silnější, kdy naopak slabší, a kdy třeba i pominou. Najít pro určité chování jeho vzorec. Velmi často se například stává, že dítě začne „zlobit“ poté, co řešilo nějaký náročný úkol. Únava se u takových dětí přetavuje do hyperaktivity. 

Sežeňte si druhé oči


V běžné výukové situaci početné třídy, která je obvykle velmi dynamická, je pro samotného učitele těžké soustředit pozornost na jednoho žáka. Je skvělé, když mu mohou pomoci „další oči“, ať už patří školnímu psychologovi, speciálnímu pedagogovi, asistentu pedagoga nebo i ochotnému kolegovi. Ti nejsou tolik zatíženi výukou a organizací hodiny, mohou se na dítě s potížemi lépe zaměřit a snažit se vystopovat vztah mezi jeho chováním a danou situací. Kdy se něco děje a kdy se to neděje? Porovnání těchto dvou situací nám může naznačit, co dané chování může vyvolat nebo posílit, a kudy tedy vede cesta intervence. Je nesmírně důležité, když pozorovatel zachycuje jak situace, v nichž se obtíže vyjeví, tak situace, kdy vše plyne vcelku standardně. Nejde o to nachytat dítě a získat důkazy pro jeho nevhodné chování. Jde o to porozumět, kdy určité chování nastává. Vždy lze nalézt momenty, kdy se dítě alespoň v náznaku chová tak, jak bychom potřebovali. Ty nám poskytují množství diagnosticky cenných informací. 

Proč to dělá?


Naše pozorování dítěte a jeho chování jde ruku v ruce s chápáním jeho potřeb. Jak chování reflektuje nějaké jeho potřeby? Emočně vypjatá situace svádí učitele k pocitu, že děti mu to dělají „naschvál“, tuto iluzi je potřeba v sobě neustále korigovat, byť má chování dítěte formu provokace. I u druhostupňových žáků platí, že nemají stejné životní zkušenosti jako dospělí. Je třeba neustále adaptovat naše hodnocení situace s ohledem na to, že hodnotíme dítě. Když řekne vulgarismus nebo udělá vulgární gesto, může to pro něj znamenat něco zcela jiného než pro učitele. Často jen něco opakuje. Třeba mu je význam nejasný.

Nedělá to schválně


Důležité je obecné porozumění tomu, že dítě něco dělá špatně ne proto, že chce, ale proto, že si na různých úrovních neví rady. Například mnoho dětí s logopedickými obtížemi velmi špatně snáší, že se nedokážou dorozumět. U některého to může vyvolat pláč, u jiného agresi a útok. Spouštěčem může být frustrace z toho, že nedostaly k vyjádření dost prostoru. Do podobných situací se dítě dostává nejen s učitelem, ale i s ostatními dětmi, a ty pro jeho potřeby nebudou mít pochopení, pokud k tomu učitelem nebudou vedeny. Když si chlapeček chce hrát s autíčkem a je tam i druhý zájemce, kterému to nedokáže dobře vysvětlit, nakonec se o hračku poperou. 

Funkční analýza chování a videotrénink


Učitelům jsou pro pozorování k dispozici i tyto dva nástroje: funkční analýza chování a videotrénink. Funkční analýza chování (FACH) instruuje učitele k pozorování žáka v různých situacích, k tomu, aby ony situace upravoval a zjišťoval, jaký to mělo na žáka vliv. Součástí je i strukturovaný postup, jehož prostřednictvím se pozorování zaznamenává. Jde o šest etap: 1. popis konkrétního problémového chování; 2. sběr dat; 3. porovnání a analýza získaných informací; 4. formulace hypotézy o účelu chování; 5. návrh plánu intervence a jeho provádění; 6. průběžné monitorování a vyhodnocování. Oprostěme se od dojmu, že jde o zbytečné papírování – ostatně výstupy si můžeme zapisovat heslovitě, stručně, jen pro vlastní potřebu – a zkusme se na tento postup dívat jako na užitečnou pomůcku pro lepší orientaci v nejistém a komplikovaném terénu našich interakcí s dítětem. Na FACH může stačit pár dní, možná týden. Pokud si nevytvoříme pro zmapování chování žádný prostor a čas, budou jakékoli intervence jen „střelba od boku“, metoda pokusu a omylu, což je málo efektivní a ne moc profesionální přístup.

Poruchy chování bych obecně spíš nazývala výchovné potíže. Jde o širokou škálu projevů s různými příčinami. Některé jsou součástí syndromu ADHD, jiné mohou souviset s poruchami autistického spektra, ale mnohé další jsou dané specifickým osobním vývojem či rodinnou situací nebo mají své kořeny v psychické nepohodě, ve které se dítě nachází, a nemusí jít přímo o „poruchu“. Mohou také doprovázet poruchy učení a ty mohou být i spouštěčem, pokud se dítěti nedostane náležité podpory. U takového dítěte, byť by mohlo vystudovat vysokou školu, riskujeme, že nedokončí ani tu základní. V kategorii „dítě s výchovnými problémy“ se může ocitnout i dítě nadané, když trpí silným nedostatkem podnětů a neumí si s tím poradit, což v praxi pro laiky znamená, že „zlobí“.

Videotrénink, při kterém se interakce ve třídě nejen pozorují, ale i nahrávají, dává učiteli pod vedením školeného videotrenéra možnost interakce analyzovat zpětně. Zaměřují se primárně na pedagoga. Specificky se sleduje, kdy byla komunikace s dítětem úspěšná, a tahle forma interakce se pak posiluje, umocňuje. Někteří učitelé mohou odmítat, že by se předmětem zkoumání měli stát oni, a nikoli dítě. Analýza vlastních postupů a jejich případná úprava ale není projevem selhání, naopak, je projevem zralého, kompetentního učitele. Nahrávka je k dispozici pouze pro daného učitele, takže se nikdo nemusí bát jejího zneužití. Navíc to berme tak, že je mnohem pravděpodobnější, že máme v moci změnit své chování než chování určitého dítěte. My můžeme být prostředkem, díky kterému se změní i chování žáka.

Náprava situace nemusí být složitá


Dlouholetá praxe ukazuje, že pozorování dítěte vybaví učitele schopností odhalit i malé „zlepšováky“, které pak ale velmi výrazně posunou      situaci od chaosu k harmonii. Vybavuji si příklad paní učitelky, v jejíž třídě byly děti s ADHD, které nikdy neměly připravené pomůcky na hodinu, na začátku hodiny dlouho trvalo, než se vrátily na své místo a zklidnily se, čímž se „rozhodil“ zbytek třídy a trvalo čtvrt hodiny, než výuka vůbec začala. Paní učitelka to vyřešila tak, že začala do třídy chodit pár minut před zvoněním a místo toho, aby vydávala neadresné pokyny ke ztišení, které jdou obvykle do prázdna, si dané dítě „odchytila“, navázala s ním oční kontakt, snažila se s ním být „na příjmu“ a laskavě ho požádala, ať jde na své místo a připraví si věci. Jednomu z dětí dokonce na lavici na balicí papír namalovala „sektory“, které mu pomáhaly pochopit, kam si co má dát. Tohle udělalo hodně. Doba, o kterou paní učitelka chodila do třídy dřív, se neustále zkracovala a pak už stačilo, aby se na dítko podívala od dveří, a to hned vědělo, co se tím myslí.

Metody Funkční analýza chování a Videotrénink jsou popsány v knize Metody a postupy poznávání žáka, Pedagogická diagnostika autorů Václav Mertin, Lenka Krejčová a kol. Kapitoly z knihy jsou ke stažení:

DYS-centrum® Praha z. ú. má jako nezisková organizace celorepublikovou působnost a věnuje se dětem všech věkových kategorií včetně předškolního věku, ale i vysokoškolákům a občas dospělým. DYS-centrum nemá status oficiálního školského poradenského zařízení, nevydává tedy „razítko“ a v případě, že jsou třeba podpůrná opatření vyššího stupně, jeho zprávy zaštiťuje příslušné školské poradenské zařízení. Je akreditovaným pracovištěm MŠMT a nabízí školám vzdělávací kurzy pro učitele a poradenské pracovníky.

vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

VIDEO: Pravidla pro třídu vymýšlejte spolu s žáky. Budou je spíš dodržovat.
Konfliktům ve třídě se pravděpodobně nevyhnete. Můžete je ale řešit konstruktivně tak, abyste dosáhli svého cíle vy i žáci. Lektorka Radka Schillerová představí pro tyto účely metodu z kurzu pro pedagogy Škola bez poražených, kterou vytvořil psycholog Thomas Gordon. Jde o první – teoretickou – část dvoudílného videa.
Týmová spolupráce prvňáků a deváťáků
Když se prvňáci a deváťáci poznávají, pomáhají si a budují vztah, prospívá to dobrému klimatu školy. Společně naplánované a strávené školní výlety a další školní akce jsou toho důkazem. V ZŠ Máchovo náměstí vědí, jak na to, a o své tipy se nebojí podělit.
Řešení šikany
Šikana je onemocnění skupiny. Odhalením a odstraněním šikany dáváte najevo, že vám záleží na normách, pravidlech skupiny,  respektování druhých a společného bytí. Šikanu můžete snadno zaměnit za škádlení nebo ubližování (např. on si začal, tak jsem mu to vrátil, a příště naopak). Má svoji přesnou definici, kterou potřebujete znát, abyste mohli postupovat adekvátně. Pojďme spolu termín šikany i ostatní termíny rozklíčovat.
Potřebujete poradit?
Napište nám.