PODCAST 31: Efektivní pomoc pro děti se sociálním znevýhodněním

Pomoc dětem z rodin se sociálním znevýhodněním je vždy během na dlouhou trať. Alfou a omegou úspěchu je fungující komunikace, a to především mezi rodinou a školou. Jakým způsobem komunikaci a spolupráci s rodinou zlepšit? A jak posilovat školní motivaci u těchto dětí? Nejen to se dozvíte ve druhé části dvojdílného podcastu Zapojme všechny na téma vzdělávání dětí z rodin se sociálním znevýhodněním s Michaelou Kučerovou a Terezou Dejmalovou z obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni.

1. dílu podcastu Zapojme všechny Michaela Kučerová a Tereza Dejmalová z obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni přiblížily problematiku vzdělávání žáků z rodin se sociálním znevýhodněním a pojmenovaly hlavní problémy, se kterými se pracovníci podpory vzdělávání a také dobrovolníci doučující v domově žáka setkávají. V dnešním 2. dílu podcastu se spolu s redaktorkou Adélou Pospíchalovou více zaměří na konkrétní podporu a možnosti, jak zefektivnit spolupráci mezi odbornými pracovníky, rodinou a školou, a především jak zlepšit komunikaci mezi všemi stranami. 

Jak zefektivnit pomoc dětem z rodin se sociálním znevýhodněním 

Organizace Člověk v tísni nabízí rodičům i dětem zejména dlouhodobé individuální doučování v domácím prostředí, které zajišťují dobrovolníci. Pomoc odborných pracovníků z Člověka v tísni ale není omezena pouze na službu doučování. Žáci i jejich rodiny potřebují podporu ve všech krocích spojených se vzděláváním – je proto třeba budovat komunikaci odborných pracovníků s rodinami samotnými i se školami, podpořit komunikaci mezi učiteli a rodiči navzájem, podpořit volnočasové aktivity žáků aj. Tento druh podpory v rámci organizace  Člověk v tísni zajišťují tzv. pracovníci podpory vzdělávání a do určité míry se na ní podílejí také dobrovolníci.
 
Rodinné zázemí

 

Kazuistika 1 – Žákyně 2. stupně základní školy

Dívka na 2. stupni základní školy měla dlouhodobě problémy s docházkou, cítila se ztracená, zbytečná. Vršila jeden neúspěch za druhým, včetně opravné zkoušky v 8. třídě. Do rodiny začal docházet dobrovolník, dívce se postupně zlepšil prospěch v matematice i češtině a snížila se její absence ve škole. Před zapojením dobrovolníka měla žákyně v plánu zanechat školní docházky hned po absolvování ZŠ a jít pracovat (mj. i proto, aby pomohla rodině ve finanční tísni). Díky jeho intervenci se podařilo dívku a následně i její rodinu přesvědčit, aby zkusila pokračovat na odborném učilišti. Zvolila si kadeřnický obor, a zvýšila tak šanci na své budoucí uplatnění.

Klíčovou roli sehrála přítomnost dobrovolníka mimo jiné tím, že dívka měla poprvé v životě pocit, že má smysl se snažit, že se o její školní výsledky někdo zajímá. Dobrovolník jí ukázal jinou cestu, podpořil ji, například ji doprovodil na den otevřených dveří na učiliště, které dívku nadchlo.


Klíčový je zájem rodičů o vzdělání dítěte


Rodiče hrají klíčovou roli v rozvoji a vzdělávání každého dítěte. Pokud tuto funkci neplní, děti obvykle nevidí důvod, proč by se měly snažit, o to víc, když rodiče dítě (často nevědomky) demotivují nevhodnými poznámkami typu „takhle z tebe nic nebude“ anebo „musíš se přece víc snažit a víc u toho učení sedět“, přičemž ale dítěti žádný konkrétnější návod neposkytují (často nemusí mít ani žádnou přesnější představu, jak by měla vypadat příprava do školy apod).

Takto demotivované dítě volá nejrůznějším způsobem o pozornost – ve škole provokuje, zlobí, neúspěchy se postupně podepisují na jeho sebedůvěře, dítě se začne ze strachu z dalšího selhání bát chodit do školy. Pokud nemá štěstí na vstřícného učitele, skončí v začarovaném kruhu, ze kterého se špatně hledá cesta ven. Kázeňské tresty ani horší známky jako motivační faktor nefungují. 

Zázrak jménem pozitivní motivace

Dítě potřebuje pozitivní vzor a pozornost. Již mnohokrát pozitivně zapůsobil vzor v podobě dobrovolníka/dobrovolnice. Pokud má dítě k dobrovolníkovi důvěru, ochotně spolupracuje, stojí o jeho zpětnou vazbu a názor, samo přichází s vlastní iniciativou, je aktivní ve svém přístupu. 

Jak pracovat s časovou osou budoucnosti?

Při stanovování cílů ve vzdělávání je vždy klíčový krátkodobý výhled, například lepší známka z testu z matematiky. Dítě si dokáže jen obtížně představit vzdálenou budoucnost, proto jej ani tolik nezajímá, jestli se v dospělosti stane nebo nestane doktorem či právníkem. Děti také mohou snadno nalézat příklady ze svého okolí, kdy vzdělání nebylo podmínkou úspěchu, například u známých influencerů, youtuberů, umělců nebo sportovců. Je proto vhodné s dětmi mluvit o krátkodobých cílech, které si dokážou představit a kterých mohou v krátkodobém horizontu reálně dosáhnout. Rozvíjení dlouhodobější motivace by mělo přicházet teprve postupně – ve chvíli, kdy si dítě opakovaně ověřilo, že může úspěšně dosahovat krátkodobých dílčích cílů. Vždy funguje pochvala a ocenění ze strany dospělého, ale měla by být spojená s konkrétním úspěchem a konkrétní prací. U dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí je vždy namístě trpělivost. Zlepšení přichází pomalu a dlouho nemusí být vidět. Dobré je dítě chválit i za malé pokroky, za změnu přístupu i snahu. 

Informovanost učitele o zázemí žáka je základem

Pracovníkům podpory vzdělávání a dobrovolníkům se také osvědčila včasná komunikace s učitelem či školou. Ti mnohdy nemusí tušit, v čem spočívá hlavní problém. Ve třídě mají žáka, který nechce spolupracovat, chodí do školy nepřipravený anebo chodí opakovaně za školu. Učitel se někdy může domnívat, že problém spočívá buď v osobnosti žáka, anebo v jeho podprůměrných schopnostech či v postoji rodičů vůči škole. Mnohdy jsou to ale zejména vnější okolnosti, které mají zásadní vliv na úspěšnost žáka ve škole. Pro učitele může být zcela novou informací, když se dozví, že dítě například bydlí na ubytovně, kde chybí internetové připojení, anebo se často stěhuje s rodiči z jednoho pronájmu do druhého, či se v jedné garsoniéře dělí o pracovní stůl s pěti dalšími lidmi. 

Komunikace mezi rodinou a školou

Pomoc žákům stojí a padá na zapojení rodičů. Ti by se měli zajímat o to, co se ve škole děje. Bohužel tomu tak často není a rodiče se školou v podstatě nekomunikují. Důvodů může být celá řada:
  • rodiče sami často mají negativní zkušenost ze školy, necítí se tam proto dobře;
  • schůzky probíhají ve formátu, který rodič může vnímat jako stresující: např. třídní učitel, ředitel, školní psycholog, výchovný poradce a proti nim rodič;
  • rodiče si jsou vědomi toho, že dítěti neumí pomoct a že ve vzdělávání jejich dítěte selhávají, z důvodů pocitů viny se mohou komunikaci a spolupráci se školou vyhýbat;
  • rodič se může vyhýbat komunikaci z důvodu vnímaných vlastních nedostatků, jako je neschopnost napsat gramaticky správně e-mail, neporozumění školskému systému, výuce, učivu apod.;
  • rodiče čeká ve škole schůzka z důvodu řešení kázeňských problémů nebo výukových obtíží jejich dítěte – rodič může mít v takovém případě tendenci vyhnout se schůzce – může se obávat kritiky, potenciálně konfliktní situace anebo nemá představu, jak situaci řešit.
Přítomnost pracovníka podpory vzdělávání a dobrovolníka v procesu komunikace rodiny a školy je vždy prospěšná. Osvědčilo se, když hned na začátku spolupráce s rodiči naváže tzv. pracovník podpory vzdělávání kontakt se školou – osloví učitele, pomůže nastavit formu komunikace a předávání informací ohledně výuky žáka ve škole a ohledně individuálního doučování v domově žáka. Dobrovolníka pak následně může propojit s učitelem dítěte. 

Tento přístup se ukázal jako klíčový v době distanční výuky. Pracovník podpory vzdělávání mohl například ukázat rodičům, jak fungují školní online systémy (Bakaláři, Škola OnLine apod.) a jak s nimi pracovat, mohl rodiče naučit, jak napsat e-mail učiteli apod.


Slovníček pojmů

Rodina se sociálním znevýhodněním je poměrně široký pojem, který zahrnuje rodiny ohrožené nízkým příjmem, nezaměstnaností, nejistotou zaměstnání, rodiny, které mají problémy s bydlením (často se stěhují nebo na malém prostoru bydlí mnoho lidí najednou). Zároveň sem spadají i malé rodiny, většinou samoživitelek nebo samoživitelů, kteří musí vyjít s jedním příjmem. Pro většinu těchto rodin bývá společným rysem nízké vzdělání rodičů (buď základní nebo nedokončené střední). Děti v těchto rodinách se obvykle nemohou spolehnout na systematickou podporu ze strany rodičů. Důvody nízké míry podpory mohou být různé: nezájem, vzdělání není vnímáno jako hodnota, nedostatek času či financí, nedostatečné vzdělání aj. 

Další informace: 

Definici pojmu sociální znevýhodnění najdete například v Katalogu podpůrných opatření pro žáky s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu zdravotního nebo sociálního znevýhodnění (© 2015–2022 Univerzita Palackého v Olomouci). 


Tipy pro učitele

Na mnoha školách už několik let funguje forma setkávání, jíž se říká například tripartita nebo triáda. Jedná se o schůzku učitele se žákem a rodičem/rodiči, kde může učitel s rodinou individuálně probrat vše, co se týká vzdělávání jejich dítěte v určitém časovém období. Rodič se na těchto schůzkách cítí obvykle mnohem lépe, než když je zván „na kobereček do ředitelny“ či schůzku, kde jej společně čeká hned několik osob (např. učitel, školní poradce a zástupce), případně když se problémy jeho dítěte řeší před ostatními rodiči na společných třídních schůzkách. Pokud do rodiny dochází dobrovolník, nebývá na škodu přizvat i jeho. Může pomoci rodině tlumočit, na co je třeba se zaměřit, případně to rodičům konkrétně ukázat.

Bc. Michaela Kučerová, M.A., M.Sc.

Michaela Kučerová

Michaela Kučerová | FOTO: APIV B

Bakalářské studium v oboru Arts Management dokončila na Vysoké škole ekonomické, magisterské tituly získala na The London School of Economics and Political Science v oboru Sociální politika a na Erasmus University Rotterdam v oboru Ekonomika kultury a podnikání.

Začínala jako terénní pracovník v Člověku v tísni, kde pracovala s ohroženými dětmi, které měly problémy se zapojením do veřejného vzdělávacího systému. Každodenní náplní její práce bylo navazování komunikace s rodinami, posuzování specifických potřeb, hledání individuálních řešení. Úzce spolupracovala jak s rodinami, tak s dobrovolníky, sociálními pracovníky a učiteli.

Poté působila v Agentuře pro sociální začleňování při Úřadu vlády ČR, kde se podílela na tvorbě komunálních politik v boji proti sociálnímu vyloučení.

V současnosti působí jako vedoucí vzdělávacích služeb sekce Sociální práce v ČR Člověka v tísni (včetně vedení pražské pobočky této sekce). Má na starosti tým 45 vzdělávacích terénních pracovníků a koordinátorů služeb v 7 krajských pobočkách organizace v rámci České republiky.  

Jako vedoucí pražské pobočky ještě vede tým 16 pedagogických terénních pracovníků za účelem smysluplné podpory ohroženým dětem. Ti mají na starosti mentoring a doučování dětí ze sociálně vyloučených rodin, které obtížně zvládají školu. Také provozují předškolní družinu, organizují výlety a vzdělávací programy o prázdninách. 

 

Mgr. Et Bc. Tereza Dejmalová

Tereza Dejmalová

Tereza Dejmalová | FOTO: APIV B

Od roku 2016 pracuje pro obecně prospěšnou společnost Člověk v tísni na pozici Pracovnice podpory vzdělávání.  

Věnuje se dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí, které mají problém zvládnout školní požadavky a kterým se doma nedostává adekvátní pomoci a podpory. Klientské rodiny propojuje s dobrovolníky, kteří pravidelně tyto děti doučují. Součástí její práce je metodická a psychická podpora dobrovolníků, motivace dětí k učení i ke smysluplnému trávení volného času, dále komunikace a spolupráce s rodiči, se školami a dalšími institucemi, se kterými je rodina v kontaktu. 

Od roku 2017 do roku 2021 se věnovala v rámci Člověka v tísni také dětem s odlišným mateřským jazykem – vedla skupinové doučování českého jazyka. Cílem jazykové podpory bylo, aby tyto děti zvládly běžnou komunikaci ve škole i požadavky české školy a aby se snadněji, díky ovládnutí jazyka, začlenily do společnosti. V současné době působí nejen na pozici Pracovnice podpory vzdělávání, ale také na pozici administrátorky pražské pobočky Člověka v tísni.

Vystudovala magisterský obor Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů – Francouzský jazyk a Základy společenských věd na PedF UK. Paralelně také vystudovala na Katedře speciální pedagogiky PedF UK bakalářský obor Výchova ke zdraví se zaměřením na vzdělávání – Základy společenských věd se zaměřením na vzdělávání. Již při studiu pedagogické fakulty začala působit jako lektorka francouzského jazyka. Několika let učila francouzštinu děti i dospělé.

 

Obecně prospěšná společnost Člověk v tísni

Máte zájem navázat spolupráci se vzdělávacími službami Člověka v tísni? Bližší informace, například v jakých regionech je možné čerpat služby, jako je doučování v rodině žáka, najdete zde: 

Doučování: podpora a vzdělávání v rodinách: Doučování (podpora vzdělávání v rodinách) - Člověk v tísni (clovekvtisni.cz)

Další užitečné odkazy:

Zájemci si mohou objednat bulletin pro školy, kde najdou užitečné tipy a informace k tématům jako hodnocení ve škole, rozvoj čtenářské gramotnosti, společné vzdělávání, komiks ve výuce nebo rozvoj aktivního občanství. Najdete v něm rozhovory, reportáže i lekce do výuky: Bulletin pro školy Člověk v tísni (clovekvtisni.cz)

Vzdělávací program Varianty nabízí prakticky zaměřené vzdělávací kurzy pro učitele a asistenty pedagoga: Vzdělávací program Varianty – Člověk v tísni (clovekvtisni.cz)

Publikace Program podpory vzdělávání v rodinách je určena pracovníkům školských úřadů, pedagogům škol, speciálním pedagogům, sociálním a terénním pracovníkům i zájemcům o dobrovolnickou službu v programu doučování. Všichni zájemci o téma doučování dětí v rodinách v ní najdou odpovědi na otázky spojené s praktickým průběhem a metodickým obsahem služby.

Další užitečné odkazy k tématu žák se sociálním znevýhodněním ze Zapojmevšechny.cz:

Sociální znevýhodnění nesmí být překážka pro vzdělávání dětí | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)

Triády, sebehodnocení a vrstevnické hodnocení v praxi | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)

vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

Pomoc poradny dětem se sociálním znevýhodněním
Pomoc pedagogicko-psychologické poradny (PPP) dětem se sociálním znevýhodněním je nenahraditelná. Jaká podpůrná opatření aplikuje a co doporučuje při komunikaci s rodiči?
Sociální pedagogika v Polsku a na Ukrajině
Význam sociální pedagogiky ve školství je nezpochybnitelný. Pozici sociálního pedagoga je však u nás stále potřeba obhajovat a posilovat. Jak je tomu v Polsku a na Ukrajině?
Sociální znevýhodnění nesmí být překážka pro vzdělávání dětí
Strategie, která se pro začleňování dětí se sociálním znevýhodněním osvědčila ve škole v Praze 12, sází na zajištění primárních potřeb dětí a podporu učitelů. Těchto pár základních zásad pomůže i vám.
Nabídka poradenství v ukrajinštině
Пропонуємо консультації українською мовою
Potřebujete konzultaci s odborníkem?
Napište nám.