PODCAST 18. díl: Na první pohled nerozeznatelná jinakost – život a studium s Aspergerovým syndromem

Aspergerův syndrom nepostihuje obvykle intelekt, ale sociální dovednosti daného jedince. Žáci a studenti s touto poruchou proto nemívají problémy s učivem, mnohem spíše s fungováním ve škole jako takové. Obdobnou zkušenost má i studentka Hanka, která si dlouhá léta připadala jako člověk, jemuž při narození neposkytnuli návod, jak život žít. Z tohoto důvodu se jí v životě opakovaně nedaří řešit běžné každodenní situace.

V podcastu Zapojmevšechny.cz si Adéla Pospíchalová povídá s Hankou, studentkou biologie a ekologie na Ostravské univerzitě, jíž byl až v dospělém věku diagnostikován Aspergerův syndrom. Hanka je typickým příkladem studenta, který dlouho procházel vzdělávacím systémem bez povšimnutí, nebyl řádně, a především včas lékaři diagnostikován (a to také i z důvodu chybějící důvěry rodičů k řešením navrhovaným školou a následně odborníky-lékaři), a musel se proto s limity svého zdravotního postižení poprat sám.

Hanka si už na základní škole uvědomovala, že její spolužáci se přizpůsobují požadavkům snadněji než ona. Především vnímala, že na rozdíl od ní spolužáci vždy vědí, co si v různých situacích počít, že chápou různá nevyřčená pravidla a postupy. Měla pocit, že všichni kromě ní vědí, co dělat, a považovala to za svou chybu a signál k tomu, že se musí o to více snažit. Své tehdejší pocity přirovnává k situaci, kdy hrajete videohru, k níž jste nedostali předem návod.

Naučila se proto odpozorovat od ostatních spolužáků a vrstevníků, co dělají, kam jdou a jak reagují, kopírovala jejich chování a reakce. Kromě jedné spolužačky, která měla tendenci ji ovládat a prosazovat vlastní zájmy na její úkor, žádný bližší vztah s okolím nenavázala.

Prospěch ve škole měla průměrný, největší potíže jí činily jazyky, kdy měla problém s příliš vágními požadavky učitelů a nedokázala se na hodiny učit průběžně. Odpovídaly tomu i její školní výsledky. Učitelé si na ní ničeho závažnějšího nevšimli, považovali ji za žákyni s povahovými rysy výrazně introvertními, která moc nevnímá své sociální okolí a žije si ve své vnitřní bublině.


Na střední školu se Hanka těšila – vybrala si přírodovědné lyceum. První rok zvládla nad očekávání dobře, dost možná proto, že se na přechod na jinou školu duševně připravovala a pokoušela se nějak systematicky rozvrhnout, co má dělat a kdy. Větší zlom nastal během prázdnin po prvním ročníku, kdy ji paradoxně zaskočil volný letní režim a poprvé se dostavily silné pocity úzkosti. Ty řešila tím, že se ještě víc uzavřela do vlastního světa, citově se upnula na domácí mazlíčky a na sledování filmů a seriálů.


Od druhého ročníku SŠ až do maturity Hanka dle svých slov v podstatě jen „přežívala“. Školu si „odseděla“, výuku zvládala nárazově a resty vždy doháněla v období, kdy se cítila lépe. Tehdy se u ní objevily i deprese, kdy často nebyla vůbec schopná jít ráno do školy. Na radu učitele šla s maminkou k psychologovi, ale kýžený výsledek to nepřineslo. Klíčový byl pro ni poslední rok před maturitou, kdy byla po upozornění učitelů a po zásahu ředitele školy odeslána na vyšetření na psychiatrii. Tam jí byla doporučena hospitalizace, aby bylo možné určit přesně diagnózu. Hanka se však hospitalizace bála a maminka ji nechtěla k takovému kroku nutit násilím. Následné setrvalé zhoršování Hančina stavu nakonec vedlo k další návštěvě psychiatrie a následně i psychologie, kde byla provedena další odborná vyšetření na základě podezření, že by se mohlo jednat o závažné onemocnění: hebefrenní schizofrenii. Toto onemocnění se nakonec nepotvrdilo. Hanka se od lékařů dozvěděla, že má Aspergerův syndrom a že je rovněž nezbytné léčit její depresivní onemocnění.

Hanka před finálním stanovením diagnózy ještě stihla odmaturovat, v podstatě spíš se štěstím.

Po maturitě strávila rok na jazykové škole, kde si našla i kamarádku. Poté pokračovala na Ostravské univerzitě na oboru biologie a ekologie. V mnoha ohledech se jí ulevilo. V první řadě dostala medikaci, která jí pomáhá eliminovat depresivní stavy a nálady, samotné studium na vysoké škole je pro ni přehlednější. Má pocit, že se konečně vyzná v tom co, kdy a jak se učit. Výrazně jí také pomáhají odborníci z centra Pyramida pro studenty se specifickými potřebami, na které se může Hanka obrátit, když něčemu nerozumí, když potřebuje vhodně rozložit studium nebo zkoušky či potřebuje jakkoliv poradit.

Navzdory značnému zlepšení v poslední době se dlouhé roky tápání na Hance podepsaly. Dodnes žije s pocitem, že se v minulosti málo snažila a že je její „vina“, že si v některých životních situacích neví rady. Je perfekcionistka a navzdory pochvalám od druhých si neuvědomuje, že už jen to, že se svou poruchou úspěšně studuje na univerzitě, je obrovský úspěch.


Jak komunikovat se žákem s Aspergerovým syndromem ve výuce?

Žákům a studentům s obdobnými obtížemi dělají největší problémy nekonkrétní zadání a nepřesné pokyny ze strany učitelů. To, co běžný student „vyčte“ mezi řádky, je pro studenta s Aspergerovým syndromem nerozluštitelná šifra.

Pokud takový žák nebo student nerozumí slovnímu nebo písemnému zadání, je vhodné je zopakovat, ale použít jiné, konkrétnější vyjádření anebo je vhodné klást návodné otázky k danému zadání.


Tip

Podobná centra, jako je ostravské Centrum Pyramida, zaměřená na poradenství a pomoc studentům se speciálními studijními potřebami, se nachází i v mnoha dalších městech. Na Karlově univerzitě se mohou studenti obrátit na Centrum Carolina, v Brně při Masarykově univerzitě zase funguje centrum Teiresiás. Studijní oddělení dané univerzity by mělo být studentovi vždy schopné poradit, zda není obdobné centrum i při jejich škole.


Aspergerův syndrom

Aspergerův syndrom spadá mezi závažné vývojové poruchy. Tímto termínem se označují děti s poruchou autistického spektra v mírnější podobě a s téměř normálním vývojem řeči. Poprvé ho popsal rakouský psychiatr Hans Asperger v roce 1944. Porucha nepostihuje intelekt dítěte, ten bývá obvykle v pásmu normy nebo ji převyšuje, ovlivňuje především sociální dovednosti.


Syndrom se nejvýrazněji projevuje v následujících oblastech:

porušení sociální interakce s druhými lidmi:

– chybějící sociální porozumění a schopnost vcítit se do druhých lidí (snížená schopnost představit si, co druzí lidé prožívají)

– obtíže v navazování přátelství a vztahů ve škole

– neschopnost navázat a udržet přiměřený oční kontakt během komunikace s druhými lidmi

– snížená mimika i gestikulace během komunikace s druhými lidmi

– nápadná pohybová nešikovnost, poruchy chůze

– obličejové tiky

– přecitlivělost na podněty z okolí (hluk, pachy, hlasitost řeči druhé osoby)

– problémy s vedením rozhovoru

– snížená schopnost vyjadřovat emoce

– problém s rozlišováním sociálně přijatelného chování, unikání smyslu společenských formalit (kompliment, kritika, gratulace)


problémy se sebeřízením, organizací práce a dodržováním pravidel

omezené, ale často mimořádně vyhraněné zájmy, perfekcionismus

stereotypní vzorce chování, lpění na rituálech a rutině


Při diagnostice je třeba vyloučit další psychické nebo vývojové poruchy, zejména je důležité vymezení vůči dětskému autismu.

Více na stránkách Národního zdravotního informačního portálu či v článku „Dítě s Aspergerovým syndromem“ projektu Šance dětem. Podrobnější informace, kontakty na poradenská centra, poradny aj. lze najít na stránkách organizace Nautis, Národního institutu pro autismus.



Doporučená literatura:

ŘÍHOVÁ, A. et al. (2010). Poruchy autistického spektra (Pomoc pro rodiče dětí s PAS). Olomouc: Univerzita Palackého.

PREIßMANN, CH. (2010). Život s Aspergerovým syndromem. Praha: Portál.

SCHOPLER, E.; REICHLER, R. J.; LANSINGOVÁ, M. (1998). Strategie a metody výuky dětí s autismem a dalšími vývojovými poruchami. Praha: Portál.

THOROVÁ, K. (2006), K. Poruchy autistického spektra. Praha: Portál.

VOCILKA, M. (1995). Autismus a možnosti výchovné praxe. Praha: Septima.

VOCILKA, M. (1996). Autismus. Praha: Tech-Market.

VOSMIK, M.; BĚLOHLÁVKOVÁ, L. (2010). Žáci s poruchou autistického spektra v běžné škole. Praha: Portál.

VOSMIK, M.; BĚLOHLÁVKOVÁ, L. (2010). Žáci s poruchou autistického spektra v běžné škole. Možnosti integrace na ZŠ a SŠ. Praha: Portál.



vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

Dítě se závažnou zdravotní diagnózou
Závažná diagnóza je pro všechny, kterých se týká, bezesporu traumatizující záležitost. Celá rodina vynakládá maximální úsilí k tomu, aby se s nastalou situací vyrovnala, a zaslouží si vaši plnou podporu a empatii. Tady je pár zásad a tipů, jak na to.
Byla jsem zasněná holka, co nosila domů dvojky nebo trojky. Že mám ADHD, to jsem se dozvěděla v 25 letech
Nakoukněte s námi do světa zasněné holky, která až v pětadvaceti letech zjistila, že má ADHD. Její upřímná zpověď odhaluje, jak se dá s poruchou pozornosti pracovat a studovat vysokou školu.
Jak pracovat s dětmi a jejich rodiči, je-li ve školní třídě dítě se speciálními vzdělávacími potřebami
Pokud máte ve třídě dítě se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP), vezměte to za správný konec! Přečtěte si, proč se vyplatí připravit všechny, kterých se to týká, a možná vás překvapí, že to nejste jen vy a děti ve třídě. Máme pro vás tipy i praktické příklady, jak a jaké informace získat i předat, aby nikdo nepřišel k újmě.
Potřebujete konzultaci s odborníkem?
Napište nám.