logo
logo
Máte „živější“ dítě a zvažujete, zda je zralé pro nástup do školy?

Máte „živější“ dítě a zvažujete, zda je zralé pro nástup do školy?

22.03.2022
Lenka Kocumová
Učitel/učitelka
Školní poradenský pracovník/ce
Rodiče
Máte neobratné, impulzivní a náladové dítě, či dítě se syndromem poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo bez ní (ADD) v předškolním věku? Zvažte, zda je pro nástup do školy zralé nebo zda pro něj bude vhodnější odklad školní docházky z důvodu nezralé centrální nervové soustavy. Co to obnáší, se dozvíte v následujícím článku. Máme pro vás také tipy pro práci s těmito dětmi! Ty se mohou hodit jak rodičům, tak pedagogům.
Obrázek článku

Ilustrační foto/FOTO: Pixabay



Dobrý start školní docházky

Nástup dítěte do základní školy je obrovský zlom nejen v jeho vlastním životě, často se také mění nastavený rytmus celé rodiny. Na vše se jistě připravit nelze, ale mnoha problémům a zádrhelům lze předcházet nastavením potřebného řádu a podmínek. Když pedagogové nebo rodiče rozhodují o nástupu dítěte do školy, zároveň dost vážně rozhodují i o jeho budoucnosti, o jeho šťastném či nešťastném dětství v příštích letech, o jeho sebevědomí, potažmo o jeho školní (i životní) kariéře. Dobrý start v prvním ročníku ovlivní přístup dítěte ke škole i k učení, později také k zaměstnání a celkovému uplatnění jedince v životě.

Pro školní zralost dítěte není důležité, jestli zná písmena, umí psát nebo odříkat číselnou řadu. To jde jen o dostatečnou připravenost zvládnout požadavky školy. Při nástupu do školy by mělo dítě být dostatečně zralé, aby zvládlo požadavky, které na ně první ročník (ale i další ročníky) bude klást , aby se pro ně škola nestala postrachem. Velmi častou příčinou selhávání i v pozdějších letech života jedince bývá nezralá centrální nervová soustava a předčasné zaškolení, tj. předčasný nástup do základní školy. 


Zralost dítěte

Role školáka vyžaduje přijetí určité zodpovědnosti za své chování – to nezralé dítě nedokáže. Úspěch ve škole nezaručí pouze inteligence, důležitá je také schopnost soustředit se, pracovní nasazení, odolnost vůči rušivým podnětům z okolí. Důležité jsou také sociální kontakty, komunikace s vrstevníky i autoritami… Uplatnění takových dovedností závisí na zralosti a kvalitě nervového systému dítěte. Tempo zrání a vývoje nervového systému je u každého jiné. V tomto směru vstupuje do života každé dítě jinak vybavené.


Každá škola má určité obecné požadavky, které by děti při nástupu měly splňovat:


  1. Tělesná vyspělost:

Zahrnuje: 

  • Výšku, váhu, potřebu spánku po obědě, imunitu (odolnost vůči nemocem) a celkový zdravotní stav.


Fyzicky nevyspělé děti jsou unavenější, nesnesou dlouhodobou zátěž, jejich pozornost je krátkodobá a kolísavá. Mohou následně trpět pocity méněcennosti v kolektivu vyspělejších dětí.


  1. Zralost centrální nervové soustavy:

Zahrnuje: 

  • Vyspělé zrakové a sluchové vnímání dítěte.

  • Hrubou a jemnou motoriku, zejména motoriku ruky a grafomotoriku. Důležité je zjištění laterality, zda je dítě levák nebo pravák. Nevyzrálá/neurčená lateralita způsobuje mnoho zbytečných potíží.

  • Dostatečně rozvinutou prostorovou orientaci (například schopnost určit pojmy „nahoře, dole, vlevo, vpravo, vpřed, za“).

  • Správnou výslovnost hlásek (kromě „r“ a „ř“, které se mohou nastartovat až později).

  • Dostatečnou slovní zásobu, která slouží ke kvalitnímu a srozumitelnému vyjadřování.

  • Schopnost koncentrace na jeden úkol, na práci, také schopnost přijmout, pochopit a dokončit úkol.

Centrální nervová soustava se vyvíjí různě. Její nezralost se projeví emoční nestabilitou, větší dráždivostí a nižší odolností vůči zátěži. Tím je blokováno přijatelné uplatnění rozumových schopností dítěte.


  1. Sociální zralost:

Zahrnuje: 

  • Samostatnost, dovednosti sebeobsluhy i jednání s dospělým. Schopnost najít si nové kamarády, přijímat změny, umět se prosadit, ale i podřídit se.

  • Schopnost udržet si pořádek ve svých věcech.


Spolupráce rodičů a poradenských odborníků je základem

Stačí, aby dítě bylo nezralé v jedné z výše uvedených oblastí, a často u něho vznikne nechuť k učení a ke škole vůbec. Důležitá je proto spolupráce pedagogů s rodiči, zejména při práci s podpůrnými opatřeními, která stanovují poradenské instituce (pedagogicko-psychologické poradny a speciálně pedagogická centra) ve svých doporučeních. 

S poradenskými odborníky můžete jako rodiče také probrat možnosti odkladu školní docházky vašeho dítěte. Pokud dojde k odkladu, je na místě se informovat, jaké existují další možnosti rozvoje, zda a kde může dítě navštěvovat přípravnou třídu anebo nejrůznější programy (navíc) určené předškolním dětem pro rozvoj kognitivních funkcí, sociálních dovedností apod. S dítětem je vhodné také odklad osobně probrat a podpořit jej, co se týče jeho sebedůvěry a dalších budoucích pokroků.

Jak s funkčním oslabením CNS dítěte úspěšně pracovat? 

Jak tedy přistupovat k dítěti s funkčním oslabením centrální nervové soustavy? Ve kterých oblastech potřebuje podporu? Na co se může zaměřit rodič při práci s dítětem v domácím prostředí? Jak může k dítěti přistupovat pedagog, ať už v mateřské škole, přípravné třídě, přípravném kurzu do 1. ročníku základní školy, anebo při (odloženém) nástupu do 1. ročníku základní školy? Pojďme se nyní podívat podrobněji na některé typy obtíží u dětí společně s tipy, jak k těmto dětem přistupovat.

Nepozorné a neklidné dítě se syndromem poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo bez ní (ADD)

Radost z učení a ze školy závisí v mnohém na rodičích i učitelích, na jejich přístupu, přijetí a podpoře dítěte. A to zejména ve chvílích, kdy v důsledku funkčního oslabení centrální nervové soustavy začnou společně řešit příčinu projevů tohoto oslabení. Příčin je celá řada. Nejčastěji jde právě o nepozornost a neklid. 

Když odhlédneme od případů, kdy je dítě nedostatečně výchovně zvládnuto, nebo se ocitne v náročné životní situaci, která jej zneklidňuje, pak se může jednat o typ „nepozornosti a neposednosti“, diagnostikovaný jako syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo bez ní (ADD), který se ověřuje pomocí řady diagnostických vodítek cíleným psychologickým vyšetřením.


S jakými termíny se nejčastěji setkáte? 

V současné době se pro hyperaktivní děti používají nejčastěji dva termíny. V souladu s Mezinárodní klasifikací nemocí Světové zdravotnické organizace je užíván termín hyperkinetický syndrom. U tohoto syndromu se uvádějí dva subtypy – 1. s poruchou pozornosti a aktivity, 2. hyperkinetická porucha chování. Hyperkinetická porucha chování je diagnostikována, pokud je porucha aktivity a pozornosti spojena i s opozičním chováním a agresí anebo jinými poruchami chování. 

Častěji je používána termín ADHD, která vychází z terminologie Diagnostického statistického manuálu duševních poruch. Jedná se o označení pro syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo bez ní (ADD). ADD tu lze chápat jako podřazený pojem, jeden z podtypů ADHD. Pojem ADHD nikdy nezahrnuje poruchy chování, jako je opoziční chování, agrese a další. Syndrom ADHD tvoří tři subtypy: ADHD s převažující poruchou pozornosti, ADHD s převažující motorickou hyperaktivitou a impulzivitou a kombinovaný typ. Podrobnější přehled viz v tabulce 1. [1]

Tip: K tématu ADHD, tipy na práci s dětmi s ADHD, přípravu Individuálních vzdělávacích plánů pro ně i spoustu dalšího najdete také v dalších textech a videích na webu Zapojmevšechny.cz.



Tabulka 1. Přehled diagnostických termínů používaných pro hyperaktivní děti. 


Hodnoticí klasifikace

Název termínu

Využívání v praxi.

Podtypy

Mezinárodní klasifikace nemocí Světové zdravotnické organizace

Hyperkinetický syndrom

Termín je častěji využíván ve zdravotnictví. 

  1. Subtyp s poruchou pozornosti a aktivity

  1. Subtyp – hyperkinetická porucha chování: 

porucha aktivity a pozornosti spojena i s problematikou v chování dítěte

Americká psychiatrická asociace – Diagnostický statistický manuál duševních poruch 

(DSM-V - pátá revize původního DSM)

Syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo bez ní (ADD)

Termín je častěji využíván ve školství a poradenství. 

  1. Subtyp ADHD s převažující poruchou pozornosti (ADD)

  1. Subtyp ADHD s převažující motorickou hyperaktivitou a impulzivitou

  1. Kombinovaný subtyp



Jak se projevuje dítě se syndromem poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo bez ní (ADD)?

Dítě s výše uvedeným syndromem pracuje rychleji, než přemýšlí, svou práci není schopno kontrolovat, přeskakuje od jedné činnosti k druhé.

Problémy s pozorností způsobují i horší zapamatování. Dítě není schopno se dostatečně dlouho soustředit na jednu činnost, zaujme ho vše okolo, co se dotkne jeho vnímání. Neumí třídit podněty na hlavní a vedlejší, nedokáže na ty rušivé nereagovat. Často pokyn přeslechne, nereaguje na něj, vše je mu potřeba zopakovat několikrát. Často pak ulpí na jediném podnětu a nemůže se od něj „odpoutat“.

Většinu toho, co rodiče a pedagogy zlobí, dítě nedělá schválně. Potřebuje jejich pomoc a vedení, aby se pozvolna naučilo své problémy zvládat a zmírňovat je.


Praktické tipy pro práci s dítětem se syndromem poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo bez ní (ADD):

  • Netrvejte na naprostém klidu, tolerujte pohyb, a to s ohledem na okolí.

  • Umožněte dítěti měnit polohu při sezení, nebo mu dovolte stát.

  • Zaměstnávejte dítě drobnými pomocnými pracemi.

  • Plánujte odpočinek podle věku a výdrže dítěte, ideálně po 15–20 minutách aktivity – hlídejte signály únavy.

  • Umožněte mu dostatek pohybu venku, ohlídejte rovnováhu mezi pohybovými a klidovými činnostmi.

  • Učte dítě relaxovat.

  • Usměrňujte chování dítěte, pokud možno beze slov – pohledem, dotekem. Buďte dítěti při jeho práci co nejvíc nablízku.

  • Pokyny opakujte několikrát, klidně, netrestejte za první „přeslechnutí“.

  • Odstraňte co nejvíce rušivých podnětů z okolí dítěte: na stole nechte jen to, s čím se momentálně pracuje, vypněte rádio, televizi, zavřete okna.

  • Použijte co nejvíce názorných pomůcek.

  • Sledujte pozornost dítěte. Úkoly zadávejte v jednotlivých krocích. Splnění oceňte.

  • Naučte dítě užívat některou formu „diářových“ záznamů – deníček na úkoly, nástěnku na plnění domácích povinností, tabule na úkoly a jejich splnění.

  • Čas dítěti co nejvíce strukturujte do pravidelností: čas na učení – čas na povinnosti – volný čas a zábava.

  • Typy činností střídejte a včas několikrát oznamte, že bude změna.

  • S dětmi hrajte hry na cvičení paměti – Kimovy hry; slovní fotbal; jméno, město, zvíře, věc apod.

  • Pokud se vám podaří dítě krok za krokem vést od chaosu k řádu, bude nutné tyto kroky posilovat uznáním, oceněním, pochvalou, odměnou – a to okamžitě. To předpokládá, že budete dítě opravdu pozorně sledovat, aby vám žádný pokrok neunikl.

 

Dítě s převažující motorickou hyperaktivitou a impulzivitou (a poruchou pozornosti)

Impulzivní, zbrklé chování, prudké citové reakce, výkyvy nálad. Také dítě bývá také nadměrně důvěřivé. Mívá problémy v kontaktu nejen s dospělými, ale i s vrstevníky, které svým nepředvídatelným chováním dráždí a obtěžuje.

Pokud dítě dříve jedná, než myslí, a možné důsledky si včas neuvědomí, pak může také ohrozit nejen sebe, ale i ostatní. Často nedokáže odhadnout reakce druhého na nevhodné a necitlivé komentáře. Velké napětí s přebytkem energie vede k nepřiměřeným formám reagence i na slabé podněty, a ještě se sklonem k silným citovým reakcím. Proto dítě velmi často intenzivně prožívá pocity selhání a neúspěchu, protože nezvládá, co je pro ostatní běžné.


Praktické tipy pro práci s dítětem s převažující motorickou hyperaktivitou a impulzivitou

  • Netrestejte dítě za impulzivitu, snažte se ho místo toho usměrnit neverbálně – gestem, zadržením pohybu dítěte.

  • Netrestejte dítě za to, pokud prudkým pohybem rozbije například nějaký předmět. Snažte se ho místo toho usměrnit, vysvětlit mu, co se stalo a jak může podobným příhodám předcházet. Dítě může i samo vymyslet nějaké řešení (například bude uklízet po sobě hrníčky nebo je nebude stavět na kraj stolu apod.). 

  • Co se stalo, vysvětlete, až když se dítě uklidní. Teprve pak je schopné vaše argumenty vnímat.

  • Následně spolu dohodněte pravidla pro situace tohoto typu.

  • Když dojde k afektu, k agresivnímu útoku, nebo se dítě vzteká, bouřlivě pláče – zajistěte, aby dítě neublížilo sobě nebo někomu jinému. Nejlépe v objetí dospělého nechte afekt odeznít. Situaci proberte až po uklidnění dítěte.

  • Zajistěte pro dítě přijatelné vybití vzteku (míč, zatloukání hřebíků).

  • Mluvte s dítětem o jeho pocitech a potřebách s pochopením, ale přibližujte mu současně pocity druhých, aby s nimi mohlo počítat a pochopit je.

  • Chování, kterého chcete dosáhnout, odměňujte, i materiálně. Dítě potřebuje v tomto ohledu jasný řád, pravidelnost v denních činnostech.

  • Výchova potřebuje jasné mantinely, které nelze překračovat – znamená to ale uváženě sladit požadavky všech vychovávajících (rodiče, prarodiče, učitelé, trenéři).

  • Potřebná je nedirektivní důslednost.

 

Přidružená funkční oslabení CNS 

Dětem se syndromem poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo bez ní (ADD) se nevyhýbají poruchy motoriky, motorické a senzomotorické koordinace, zrakového a sluchového vnímání, paměti (zvláště tzv. krátkodobé paměti), koncentrace pozornosti, v oblasti myšlení a řeči, emocí nebo chování. Souvislost s ADHD mají také vývojové poruchy učení. [2] Pojďme se podrobněji podívat na některá přidružená funkční oslabení CNS k syndromu poruchy pozornosti s hyperaktivitou nebo bez ní včetně tipů na procvičování jednotlivých funkcí. 


Nešikovné a neobratné dítě

Motorická neobratnost může doprovázet syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo bez ní (ADD). Neovládnutá motorika a koordinace pohybů může způsobit problémy například při zavazování tkaniček, při oblékání, úpravě písma, ve výtvarné výchově i pracovním vyučování a také v tělesné výchově.


Praktické tipy pro práci s neobratným dítětem:

  • S dítětem nenásilně, ale záměrně cvičte činnosti k rozvoji pohybové soustavy a obratnosti.

  • Zaměstnávejte ho motivačně drobnými pracemi (zašívání, přebírání, zpracování těsta, úklidové utírání, pletí na zahrádce…).

  • Cvičit můžete i gymnastiku prstů, křížové pohyby apod.

  • Podpořte časté hraní míčových her, skákání přes gumu a švihadlo.


Je ovšem potřeba velké trpělivosti a dostatku času, protože dítě zpočátku poměrně dost pokazí. Pokud ale vydržíte, bude mít více chuti do práce, protože získá na obratnosti, větší samostatnosti a tím si zlepší sebehodnocení.

Dítě s obtížemi v kreslení, psaní, výslovnosti, vyjadřování a sluchovém rozlišování

Obtíže se často propojí i ve zrakovém a sluchovém vnímání a rozlišování dítěte. Když se takové dítě s oslabenou centrální nervovou soustavou začíná učit číst a psát, zjistí se, že obtížně napodobuje tvary, někdy píše zrcadlově, tvary, které jsou si podobné, zamění i při čtení. Dělá mu potíže diakritika, kdy „neslyší“ délky ani měkčení hlásek. Písmo bývá málo úhledné, často nečitelné.

Obtížně se orientuje v prostoru a čase, vázne pravolevá orientace. Nechápe posloupnosti, řazení do sérií. Nemá smysl pro systém a hůře vnímá souvislosti. To způsobuje v činnostech těchto dětí jistou chaotičnost.

 Praktické tipy pro práci s dítětem s obtížemi ve zrakovém a sluchovém vnímání a rozlišování

  • Vyhledávejte různé pracovní sešity a knihy s úkoly k rozvíjení vnímání a myšlení – hledání rozdílů, doplňování logických řad, bludiště, rébusy.

  • Cvičte rozpoznávání zvuků bez zrakové kontroly, rozlišujte zvuky např. různých materiálů.

  • Hrajte slovní fotbal a tichou poštu.

  • Hrajte hry typu pexeso.

  • Docházejte na logopedii, je-li to potřeba.

  • Stanovte a dodržujte denní režim, a při tom pomozte dítěti vytvářet pořádek a řád při různých činnostech – vždy s důkladným vysvětlením, proč je tento způsob práce vhodný.

  • V případě výraznějších potíží, kdy by se mohlo jednat o nějakou formu specifických poruch učení, dyslexii, dysgrafii apod., je nutné využít pomoci odborníků (pedagogicko-psychologická poradna, speciálně pedagogické centrum), kteří nastolí rozsáhlejší nápravná opatření ve spolupráci se školou.

 

Obecné tipy pro rodiče při domácí přípravě dětí s funkčním oslabením CNS

  • Dítěti výrazně pomůžete, pokud během praktické domácí přípravy dokážete vytvořit klidnou a laskavou atmosféru při výchově i učení.

  • Nejde jen o celkovou podporu dítěte, ale když je vaše chování srozumitelné a přehledné, dítě je přirozeně napodobí. Kárání ani „kázání“ nemá žádný význam, stejně tak tresty – tedy je omezte.

  • Zaměřte se na kladné stránky dítěte, jasně vymezte hranice, co se smí a co ne, co je vhodné a žádoucí. Také kdo má ve které oblasti rozhodující slovo. O čem je možné ještě diskutovat a o čem již ne. A buďte v tom důslední.

  • Pro děti s funkčním oslabením centrální nervové soustavy je charakteristický globální styl učení. Dítě každý úkol vždy vnímá jako celek a detaily vnímá jen nahodile. Každý úkol tedy předkládejte jako celek. Vyjděte z toho, co dítě již o věci ví, a volně si s ním o tom povídejte. Pak nechte dítě různými způsoby informace shromáždit (vyhledat v knize, zeptat se jiných lidí, prakticky si vyzkoušet související činnosti). Oživte učivo „zábavnějšími“ údaji, novými aplikacemi učiva.

  • Údaje, které se dítěti podařilo shromáždit, dávejte s dítětem do souvislostí, vytvořte dobrou strukturu, aby si dítě vše snadněji pamatovalo. Pomozte dítěti vytvořit rychlé spojení k autentickému užívání učiva bez velkého přemýšlení.

  • Je nutné velmi časté opakování. Opakování dosáhnete už jen tím, že se dítěte budete vyptávat, co se ve škole dělo, co nového se probíralo, kdo byl z čeho zkoušený.

  • Vyhraďte dítěti v denním režimu 10–15 minut hned po příchodu domů právě na připomenutí všeho, co se dělo ve škole. Dítě si podle rozvrhu toho dne vždy otevře sešit nebo knihu a letmo si připomene obsah vyučované hodiny.

  • Zajistěte, aby delší čas, asi tak hodinu, věnovalo dítě aktivnímu odpočinku – relaxaci, drobným domácím pracím.

  • Při psaní úkolů a domácí přípravě byste měli být nablízku, případně se také této přípravy účastnit. Ale místo zkoušení si nechte od dítěte učivo „vysvětlit“.

  • K osamostatnění dítěte přispějete nácvikem takových strategií učení, aby se v nich dítě učilo samo sebe řídit, posuzovat a také hodnotit. Zvládnutí těchto strategií je velmi užitečné, ale také velmi obtížné. I malý pokrok je významný při pěstování vlastní odpovědnosti za práci.

 

Závěrečné doporučení

Ve výchově a vzdělávání dětí s funkčním oslabením centrální nervové soustavy je potřeba hodně vytrvalosti, trpělivosti, velké dávky optimismu, a hlavně lásky a porozumění pro jeho problémy. Je to běh na dlouhou trať, vlastně taková štafeta dítě – rodič – učitel. Cílovou prémií je spokojenější a šťastnější dítě. Za tu námahu to jistě stojí.



Zdroje:

[1] JUCOVIČOVÁ, D. a ŽÁČKOVÁ, H. (2015). Máme dítě s ADHD: rady pro rodiče. Vydání 1. Praha: Grada Publishing, 2015. s. 12-13.

[2] JUCOVIČOVÁ, D. a ŽÁČKOVÁ, H. (2015). Máme dítě s ADHD: rady pro rodiče. Vydání 1. Praha: Grada Publishing, 2015. s. 38.



Mohlo by Vás zajímat

Jak na dítě s problémovým chováním? Základem změny je ho pozorovat

Problémové chování tresty nevyřešíte, to už asi víte. Co tedy můžete dělat? Nejlepší metodou je analytické pozorování a skutečný zájem o dítě. Přečtěte si zkušenosti a tipy, jak na to.

Život s poruchou pozornosti a aktivity (ADHD)

Na sebepoznání není nikdy pozdě. Martin se ve svých 40 letech rozhodl projít diagnostikou jak specifických poruch učení, tak i pozornosti a aktivity. Potvrdil tak své podezření na ADHD, dyslexii a dysortografii. Jaká byla jeho cesta a jaké má tipy pro zvládnutí zaměstnání?

Pozitivní motivace a stanovení hranic: Jak asistentka pedagoga podporuje žáka s ADHD ve vzdělávání – díl III.

Ve 3. díle naší série pěti článků se podíváme na důležitost nastavení a dodržování pevných pravidel pro žáky a žákyně s ADHD a na význam, který má stanovování adekvátních důsledků za porušení těchto pravidel.

Zobrazit další články