Doučování v domácnosti klienta – Bílina/FOTO: archiv Člověka v tísni.
Obtížná domluva s rodiči, nespolupracující rodiče a děti, které selhávají ve výuce – takové situace zná mnoho základních škol a často hledá způsoby, jak komunikaci a spolupráci s rodinou zlepšit. Nezisková organizace působící v daném regionu může výrazně přispět ke zlepšení spolupráce rodiny a školy. Velkou výhodou je, že zaměstnanci nestátní neziskové organizace mohou dlouhodobě docházet a působit přímo v rodinách. V čem je přínos působení nestátní neziskové organizace? V čem mohou spočívat úskalí? V článku se dozvíte o dobré praxi programu Podpora vzdělávání v rodinách organizace Člověk v tísni. Více také v dokumentu Domluvme to ve škole.
Individuální doučování v domácím prostředí/FOTO: archiv Člověka v tísni. Přiložené fotografie jsou určeny pouze jako doplněk k tomuto článku, jejich další použití, kopírování, sdílení či ukládání do jakýchkoliv dalších databází není dovoleno.
S žádostí o spolupráci se na Člověka v tísni obracejí rodiče dětí, které mají ve škole potíže, běžně jsou to rodiny, se kterými už organizace spolupracuje v jiných službách (zejména sociálních). Často však neziskovou organizaci se žádostí o podporu a doučování dítěte osloví učitel nebo výchovný poradce. Rodič musí vždy souhlasit a spolupracovat. Specifická je situace v tom, že nestátní nezisková organizace bývá oslovena mnohdy až v momentě, když už existuje nějaký problém a nastává konflikt.
Děti, které jsou zapojeny do doučování, mají ve škole různé druhy obtíží. Jejich rodiče je mnohdy jednak neumí podpořit, jednak z jednání s učiteli na téma neprospívání jejich dětí mají obavy. Právě z těchto důvodů se stávají klienty této služby. Rodiče se špatných zpráv ze školy obávají, někdy jdou cestou nejmenšího odporu, někdy jen prostě nevědí, co udělat, někdy jednají zkratkovitě. Rodiče dětí zapojených do doučování mají obvykle pouze základní vzdělání, případně jsou absolventy základních škol praktických. Povinnosti spojené se školou a vzděláváním jejich dítěte často nezvládají a mnohdy do situace promítají vlastní negativní zkušenosti se školou a institucemi obecně. Nejsou tedy v komunikaci s učiteli příliš sebevědomými partnery. Rodiny dětí žijí často v tíživé životní situaci a mají spoustu problémů (dluhy, problematické bydlení, nezaměstnanost). Mnohdy se o školu a balík povinností s ní spojený zajímají nedostatečně, nerozumí jim, téma vytěsňují a posléze při prvních potížích a konfrontacích jednají zkratkovitě. Ve škole mívají děti a jejich rodiny nálepku „potížistů“, se kterými není řeč, málo se starají, neplní povinnosti.
Podle možností rodiny dítěte dělá organizace vždy maximum pro nastartování spolupráce a komunikace se školou a pro její úspěšný průběh. Při práci však často vstupuje do rozjeté problematické situace. Logicky je právě konflikt nebo nefungující komunikace spolu s opakovaným selháním dítěte ve škole motivací k oslovení neziskové organizace, potřebě doučování nebo poradenství. Negativní zkušenosti a očekávání jsou tedy jak na straně rodiny, tak učitelů. Jak z toho ven a na co se v této situaci organizace zaměřuje?
Snaha o spolupráci se školou a jednotlivými učiteli si klade především dva hlavní cíle.
Přímá podpora efektivní spolupráce a komunikace rodičů a učitelů dítěte (potažmo ostatních institucí – specialisté, pedagogicko-psychologická poradna) je velmi důležitá. V konfliktní situaci může zaměstnanec neziskové organizace působit jako prostředník – mediátor. Právě on zná často dobře rodinu i dítě a může v konkrétních situacích navrhnout účinné postupy, které povedou k nápravě problému, nebo naopak už dopředu odhadne, co v dané situaci fungovat nebude, co je pro rodinu nemožné. Mají-li mít však tyto kroky šanci na úspěch (ať už se jedná o domlouvání oblastí doučování, mezery v domácí přípravě a vybavení dítěte, nebo o potřebu podpůrných opatření, spolupráci se specialisty atd.), je vždy efektivní vše podnikat v součinnosti obou stran, tedy rodiny i školy.
Pracovníci jsou vázáni mlčenlivostí, veškeré informace a zpětné vazby podávají se souhlasem rodiče, ideálně v jeho přítomnosti. Situaci ošetřuje klientská smlouva „Podmínky spolupráce“, kterou uzavírá organizace s rodiči dětí. Smlouvu si můžete stáhnout pod textem (příloha 1).
Rodiče jsou často klienty jiných služeb Programů sociální integrace (PSI) a služba jim byla doporučena na základě předchozí spolupráce. Důležitým kritériem je nízké vzdělání rodičů, socioekonomická situace rodiny, neschopnost rodiny dítě podpořit a pomoci mu. Spolupráce se školou a efektivnější komunikace jsou mnohdy prostředkem i samotným cílem.
Po navázání spolupráce s novým dítětem a jeho rodinou informuje organizace třídního učitele o zahájení doučování. Prvotní kontakt probíhá mailem nebo telefonicky, domluví se úvodní konzultace, kde je představena služba. Na této schůzce od učitele získají informace o aktuální situaci dítěte ve škole (je-li přítomen rodič), anebo pouze doporučení, na co se při doučování zaměřit. Důležitá je i informace o tom, jak učitel s dítětem pracuje, jaká podpůrná opatření u něj využívá. Souběžně probíhají konzultace s rodinou, kde se snaží rodiče motivovat k tomu, aby se účastnili schůzek s učiteli, a probírají konkrétní oblasti a kroky, které mohou udělat nebo začít naplňovat.
Nejčastěji se s učiteli řeší aktuální problémy a potřeby dítěte, oblasti učiva, na které je potřeba doučování zaměřit, a případně i další záležitosti, které se týkají dítěte a jeho vztahu ke škole a učení. Dalším způsobem spolupráce, který s některými učiteli funguje, jsou notýsky na vzkazy pro dobrovolníka. Učitel zapisuje do notýsku probíranou látku, která dítěti dělá obtíže a které by bylo dobré se při doučování věnovat.
Spolupráce s neziskovou organizací při řešení obtíží dítěte může být účinným krokem a jako podpůrné opatření může být zanesena do Plánu pedagogické podpory, případně do Individuálního vzdělávacího plánu, pokud je dítěti vypracován.
Pod textem si můžete stáhnout (příloha 2) Plán pedagogické podpory žáka Mirka, který dochází do 1. ročníku základní školy. Vzhledem k tomu, že chlapec ve škole neprospívá, byl mu již dříve udělen dodatečný odklad školní docházky. Komunikace a spolupráce školy s rodinou vázne. Proto byla oslovena organizace Člověk v tísni jako mediátor mezi školou a rodinou. V rámci prvního stupně podpůrných opatření dobrovolník z této organizace chodil do rodiny a dítě jednou týdně doučoval.
Petr, Ústí nad Labem
S prosbou o navázání spolupráce se na Člověka v tísni obrátila přímo ředitelka školy. Jedná se o chlapce, který ze zdravotních důvodů dochází velmi málo do školy. Doučování bylo zahájeno, s učitelkou konzultují převážně Petrovu docházku do školy a nejvíce potřebné oblasti doučování. Doučování probíhá zatím jen krátce, ale všichni doufají, že díky společnému působení a kontaktu se podaří zlepšit Petrovu docházku do školy i prospěch.
Martin, Ústí nad Labem
Organizaci oslovila škola – výchovná poradkyně. Následně kontaktovali třídní učitelku, která jim podrobně popsala, co je potřeba s Martinem dohánět. V minulém roce prodělal leukemii a opakuje ročník. Je pozadu, do školy chodí velmi málo kvůli zdravotním problémům, a navíc je stále v udržovací léčbě. Škola prosila o podpoření matky a doučování Martina. To, že Martin často chybí, může sice leccos komplikovat, nicméně škola doučování a jeho průběh hodnotí pozitivně. V tomto případě je důležitá práce s motivací dítěte a sociální kontakt s dobrovolníkem.
Příklad úspěšné spolupráce rodiny, školy a dobrovolníka z neziskové organizace
Jirka, Prostějovsko
Doučování Jirky probíhá v prostorách školy v menší obci na Prostějovsku. Tento typ doučování umožňuje dlouhodobou a intenzivnější spolupráci s paní učitelkou. Jirka v současnosti navštěvuje 3. třídu. Mezi základní předměty, které potřebuje probrat při doučování, spadá zejména český jazyk a matematika. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby doučování probíhalo přímo v domácnosti rodiny. To však bohužel není možné. Jirkova maminka rodinu opustila a on žije v domácnosti jen se svým tatínkem a babičkou.
V domě však vyrůstají ještě další děti, tudíž není možné, aby zde mohlo doučování probíhat nerušeně. Tatínkovi je líto, že Jirkovi učení příliš nejde, a sám má pocit, že mu nedokáže pomoci, proto měl o službu zájem. Z toho důvodu se doučování, po domluvě s paní učitelkou, přesunulo přímo do prostor základní školy. Tato spolupráce je i přesto skvělou ukázkou dobré praxe. Jedná se o velmi úspěšný vztah, ve kterém je zapojena jak rodina, tak také škola. Tatínek se buď doučování sám účastní, nebo na Jirku vždy čeká před školou po doučování.
Dobrovolník má vždy možnost informovat ho o tom, co se daný den dařilo a co v rámci daného doučování probrali. Otec také může podat zpětnou vazbu o tom, co podle něj Jirka potřebuje, a je tak vidět, že má o vzdělání syna upřímný zájem. Komunikace s rodiči je potřebná, protože dobrý vztah s rodičem ulehčuje i komunikaci s dítětem.
Také spolupráce s třídní učitelkou je v současnosti výborná. Paní učitelka vždy okamžitě podává zpětnou vazbu ohledně učiva, které ve výuce probírali. Informuje organizaci také o tom, v čem Jirka potřebuje konkrétně pomoci. Díky těmto informacím lze samotné doučování zefektivnit. Paní učitelku vždy ihned informují, jak doučování probíhalo, co se povedlo a co je třeba ještě probrat. Paní učitelka si uvědomuje, že má Jirka problémy s učivem, využívá individuálního plánu a spolupracuje také se speciálně pedagogickou poradnou.
Praxe a logicky i míra spolupráce se na jednotlivých školách i u konkrétních učitelů liší, ale ukazuje se, že spolupráce je efektivní, když:
Přečtěte si reportáž o jedné velmi úspěšné spolupráci rodiny se školou!
Příloha 1: Klientská smlouva_Podmínky spolupráce rodiče s organizací Člověk v tísni.
Příloha 2: Plán pedagogické podpory u žáka se sociálním znevýhodněním.
Sedláčková, P. a kol (2016). Domluvme to ve škole! Jak v rámci programu Podpora vzdělávání v rodinách spolupracujeme se školami a učiteli dětí. Dobrá praxe projektu Douč se to se mnou! Člověk v tísni, o. p. s. Praha.
Již podruhé se vydáváme na ZŠ Cimburkova na pražském Žižkově, kde se setkáme se žáky, kteří chodí na doučování, a zjistíme, co se jim na něm líbí. Prozkoumáme, jak se díky doučování změnil jejich vztah k výuce a škole, a uvidíme, jak jejich proměnu vnímají samotní doučující. Tentokrát se zaměřujeme na příběhy samotných žáků, kteří často pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí.