Zdroj: Autorský tým APIV B
IVP je definován jako jedno z podpůrných opatření poskytovaných žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami či žákovi nadanému. Stává se závazným dokumentem sloužícím všem, kdo se podílejí na výchovně-vzdělávacím procesu daného žáka a jako takový je součástí jeho školní dokumentace.
Pro IVP existuje vyhláškou (vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných) daný vzor. Jedná se o tabulku, ve které je možné vyplňovat předem dané kategorie. Tyto kategorie se shodují či překrývají s kategoriemi podpůrných opatření uvedenými v doporučení ke vzdělávání žáka. Bohužel toto provedení mnohdy svádí učitele k pouhému zkopírování závěrů pracovníka školského poradenského zařízení, jež doporučení vytvářel.
IVP může být poskytován žákům s přiznaným druhým až pátým stupněm podpůrných opatření (PO), nejedná se však o pravidlo. Záleží na vyhodnocení školského poradenského zařízení, zda považuje doporučení IVP za nezbytné.
Stupeň PO | Možnosti IVP |
I. |
|
II. |
|
III. |
|
IV. |
|
V. |
|
IVP pro konkrétního žáka doporučuje škole školské poradenské zařízení (pedagogicko-psychologická poradna, speciálně pedagogické centrum) po řadě odborných vyšetření. Zpravidla po vyšetření psychologickém a speciálně pedagogickém, může však také vycházet ze závěrů jiných odborníků. Těmito odborníky mohou být například dětský psycholog, dětský psychiatr, sociální pracovník, pediatr, pracovník střediska výchovné péče a další, jejichž odborný posudek si může školské poradenské zařízení při diagnostice žáka vyžádat.
Například: při vyšetření žákyně 7. třídy Jany A. se sluchovým postižením vychází školské poradenské zařízení při sestavování doporučení nejen z vlastního psychologického a speciálně pedagogického vyšetření, ale také z odborné lékařské zprávy (speciální vyšetření sluchu) a ze zprávy klinického psychologa, ke kterému Jana dochází.
Při diagnostice vzdělávacích potřeb žáka je pro školské poradenské zařízení důležitým zdrojem informací také žádost o vyšetření žáka, která obsahuje informace o průběhu výchovně-vzdělávacího procesu. Iniciátory návštěvy dítěte ve školském poradenském zařízení často bývají právě učitelé. Znají nejlépe vzdělávací potřeby svých žáků a dokážou je citlivě rozebrat s jejich zákonnými zástupci. Informace o vzdělávacím procesu dítěte by měl do žádosti doplňovat třídní učitel, který zná žáka nejlépe (s pomocí informací od vyučujících ostatních předmětů či pracovníků školního poradenského pracoviště).
Oficiálními žadateli o vyšetření jsou však vždy zákonní zástupci žáka či sám zletilý žák, škola nemůže podat žádost o vyšetření bez jejich souhlasu. V některých případech může být vyšetření nařízeno na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci, jako jsou OSPOD nebo soud.
Příklad: OSPOD při projednávání zanedbání péče o žáka Kamila S. mimo jiné uložil rodičům zažádat o vyšetření ve školském poradenském zařízení.
Při rozhovoru se zákonnými zástupci žáka musí být učitel citlivý a ohleduplný, zejména v případě, že se jim chystá navrhnout vyšetření jejich dítěte ve školském poradenském zařízení. Důležité je rodiče nevystrašit a poskytnout jim dostatek informací, aby se mohli rozhodnout, co je pro jejich dítě nejlepší.
Níže si bod po bodu ukážeme, jak celý proces probíhá:
Závěrem odborných vyšetření ve školském poradenském zařízení jsou obvykle zpráva z vyšetření a doporučení pro vzdělávání žáka. Školské poradenské zařízení vydá zprávu i doporučení do tří měsíců ode dne přijetí žádosti o vyšetření. Zpráva je určena především zákonným zástupcům žáka. Doporučení je určeno vzdělávací instituci žáka a je pro školu závazné. Před jeho vydáním školské poradenské pracoviště vždy kontaktuje školu a pověřenému pracovníkovi zašle návrh doporučení. Škola má možnost návrh doporučení připomínkovat, konzultovat, navrhnout změny. Po vystavení finální verze doporučení jej školské poradenské pracoviště odesílá přímo do školy.
Dodržování doporučení se netýká jen třídních učitelů, ale všech pedagogických pracovníků, kteří se podílejí na vzdělávání žáka, byť se může jejich předmět jevit jako okrajový. Častou realitou je však bohužel to, že s doporučením přijde do styku pouze koordinátor péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (často speciální pedagog nebo výchovný poradce) a třídní učitel žáka. Je proto nutné, aby vedení školy spolu s pracovníky školního poradenského pracoviště nastavili jasná pravidla pro sdílení informací mezi všemi pedagogickými pracovníky.
Vhodná je například elektronická databáze doporučení žáků, jejich IVP a dalších dokumentů (PLPP, dohody se žáky), kterou mohou vyučující kdykoli použít a vyhledat si požadované informace. V případě nového žáka se speciálními vzdělávacími potřebami může pověřená osoba (koordinátor vzdělávání žáků se SVP, třídní učitel) informovat ostatní vyučující prostřednictvím e-mailu, totéž platí při vydání nového doporučení či nutnosti sdílení dalších relevantních informací. Samozřejmostí je osobní komunikace mezi pedagogickými pracovníky, která hraje klíčovou roli. Není ale vždy v možnostech pověřených pracovníků probírat s každým vyučujícím osobně každého žáka či doporučení.
Elektronická databáze i komunikace jsou tak dobrým nástrojem nejen pro ušetření času, ale také pro předání zodpovědnosti samotným vyučujícím. Na mnoha školách je zvykem, že databázi veškerých dokumentů žáků se SVP má v papírové podobě ve svém kabinetě pouze koordinátor vzdělávání žáků se SVP. Jak často si ale vyučující najdou čas a zajdou si vyhledat informace, které zrovna potřebují?
V doporučení najdete mimo jiné podpůrná opatření vztahující se ke vzdělávání konkrétního žáka. Jedním z těchto podpůrných opatření může být i IVP, za jehož sestavení a dodržování nese zodpovědnost škola. Jeho tvorba by nikdy neměla být prací jednotlivce (třídního učitele, výchovného poradce, školního speciálního pedagoga), ale měli by se jí účastnit všichni, jež se podílí na výchovně vzdělávacím procesu žáka a tento jejich podíl je uveden v doporučení. Ostatní vyučující by vždy měli vědět, že vzdělávají žáka s doporučeným IVP. Měli by se s dokumenty seznámit, i když jejich plnění nezasahuje přímo do jejich činnosti.
Příkladem je žák se specifickou poruchou učení, který má vypracovaný IVP v předmětech český jazyk a cizí jazyk. I když se učitel matematiky či naukového předmětu nepodílel na tvorbě IVP, měl by se seznámit jak s doporučením, tak s IVP žáka, aby zjistil, jak se specifická porucha učení u daného dítěte může projevovat v jeho předmětu. Může se jednat o sníženou míru porozumění zadání slovních úloh, obtíže při rýsování, orientaci v odborném textu, pravopis v zápisech, pomalé tempo práce, rychlejší unavitelnost žáka. Podle zjištěných informací učitel nastaví i ve svém předmětu relevantní opatření – respektování tempa práce, kratší zadání zápisů, kontrolu porozumění písemnému zadání, nezahrnování specifických chyb či krasopisu do hodnocení atd.
Při tvorbě IVP by mělo dojít k součinnosti školy, školského poradenského zařízení, které IVP doporučilo, zákonných zástupců žáka a žáka samotného.
Vzhledem k počtu zapojených osob je nezbytné, aby vedení školy nastavilo pravidla pro vznik, provádění a kontrolu IVP a určilo koordinátora vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, který bude tyto procesy řídit. Často jím bývá některý ze členů školního poradenského pracoviště (školní speciální pedagog, výchovný poradce, školní metodik prevence, školní psycholog). Jinými slovy ředitel školy určí, kdo bude zodpovědný za sestavení IVP žáků, zda třídní učitel konkrétního žáka, nebo bude všechny IVP sestavovat koordinátor vzdělávání žáků se SVP. Za sestavení a provádění IVP nese zodpovědnost škola.
Níže přikládáme nákres postupu:
Do konkrétní podoby IVP lze i později zasahovat, může se měnit a doplňovat během celého školního roku. A to vždy na základě momentálních vzdělávacích potřeb žáka, možnostech učitelů a školy. Je ovšem nutné, aby o změně věděli všichni zúčastnění, včetně rodičů a žáka samotného.
Minimálně jedenkrát ročně se IVP konzultuje s pracovníkem školského poradenského zařízení a vyhodnocují se jeho přínosy i nedostatky. Na poradenského pracovníka se však mohou učitelé obrátit, kdykoliv to bude nutné, a konzultovat s ním své postřehy a požadavky. Při závěrečném hodnocení, po uplynutí roční platnosti IVP, se vychází z formulovaných cílů IVP a rozhoduje se, zda a do jaké míry se jej podařilo naplnit, která podpůrná opatření jsou do budoucna užitečná, nezbytná či naopak nežádoucí. Závěrečného hodnocení by se měli zúčastnit všichni, jež se podíleli na jeho vzniku a uplatňování. Vhodná je i zpětná vazba od zákonných zástupců žáka a žáka samotného.
V praxi se učitelé mohou setkat také s tím, že IVP nebude dodržováno ze strany zákonných zástupců žáka či žáka samotného. Dojde například k nedostatečné komunikaci, neplnění domácích povinností, nedodržování nastavených pravidel výuky, odmítání docházky do předmětu speciálně pedagogické péče a podobně.
V takovém případě je komunikace se žákem a jeho zákonnými zástupci obzvláště stěžejní. Jestliže ale odmítají problém řešit a škole se nepodaří dohodnout se s nimi na plnění IVP a dalších podmínkách vzdělávání žáka, má škola povinnost kontaktovat školské poradenské zařízení a dohodnout se na zrušení či změně poskytovaných opatření. Je vhodné předtím upozornit žáka i jeho zákonné zástupce, že žák bude nadále vzděláván bez podpůrných opatření, což může mít vliv na jeho školní výkon i prospěch. Jestliže se škole ani školskému poradenskému zařízení nedaří dohodnout se zákonnými zástupci na spolupráci, může být tato situace vyhodnocena jako ohrožení péče o dítě a kontaktován orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).
Při sestavování IVP by měli učitelé také brát v potaz projevy žáka v různých výchovně-vzdělávacích situacích – co na něj platí, jak mu mohou pomoci, jaké mají během výuky možnosti a kapacity. Dále je nutné zhodnotit podmínky, ve kterých je žák ve škole vzděláván, může jít o prostorové a materiální vybavení, klima a složení žáků konkrétní třídy. Všímáme si také osobnostních předpokladů a rodinného zázemí dítěte. Učitel samozřejmě musí myslet také na sebe. Stanovit si taková kritéria a cíle, které je u konkrétního žáka schopný zvládnout a při tom se věnovat výuce dalších žáků.
Znalost žáků a jejich individuálních vzdělávacích potřeb hraje při vzdělávání důležitou roli a IVP by měl být právě tím dokumentem, o který se může učitel opřít, nejen když nastane nějaký problém, ale kdykoliv si bude potřebovat o žákovi něco připomenout či ujasnit. Jeho vytvoření nemusí být pro učitele jen nutným zlem, ale možností, jak si stanovit, co od daného žáka a sám od sebe očekává.
Pomocí IVP si učitel utřídí informace, zformuluje požadavky a ví, jakých cílů chce dosáhnout. Dává mu to možnost objektivně zhodnotit podmínky vyučovacího procesu a nastavit si pravidla výuky tak, aby vyhovovala nejen žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami, ale také ostatním žákům ve třídě a jemu samotnému. V neposlední řadě je správně vytvořený IVP výborným evaluačním nástrojem, který mu na konci sledovaného období dá zpětnou vazbu a pomůže mu identifikovat i dílčí úspěchy výchovně-vzdělávacího procesu.
Jak sestavit individuální vzdělávací plán pro žáky se závažným onemocněním (roztroušená skleróza, selhání / transplantace /operace životně důležitého orgánu, rakovina, nezhoubný nádor mozku nebo míchy, zdravotní stav po těžkých popáleninách či jiná závažná onemocnění), nepříznivou zdravotní prognózou a přidruženými specifickými poruchami učení? Využít můžete informace ze vzorového individuálního vzdělávacího plánu. (Foto zdroj: Freepik.com)