Specifika vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení

Ilustrační foto / FOTO: Freepik

Specifika vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení 

U žáků se specifickými poruchami učení (SPU) počítejme při výuce s možným narušením percepčních funkcí CNS. Proto individuální funkční podpora každého žáka by měla vycházet nejen z diagnostiky ve školském poradenském zařízení (ŠPZ), ale i z pedagogické diagnostiky učitele. Podpůrná opatření lze např. zpracovat formou nepovinného dokumentu, plánu pedagogické podpory. U závažných SPU na doporučení a ve spolupráci se ŠPZ tvoříme individuální vzdělávací plán s participací rodičů či zletilého žáka [1] [2].

U dětí v riziku SPU (s podpůrnými opatřeními 1. st. – dále 1. st. PO), u mírných SPU nebo u žáků s eliminovanými problémy (2. st. PO) při výuce kompenzujeme jejich obtíže: Zaměřujeme se na stimulaci pracovní paměti. Preferujeme multisenzoriální přístup při výuce, prodlužujeme o 25 % čas na práci. Oceňujeme menší, kvalitně zpracovaný objem práce. Domů předem zadáváme k přípravě texty ke čtení. Instrukce zadávané po krocích umožní, aby se žáci neztratili v postupu práce. Povolujeme použít gramatické a jiné přehledy učiva. Eliminujeme zápis poznámek u problémů se psaním. Lze nahradit ofocením, poskytnutím již vytištěného podkladu, do kterého si žák údaje vpisuje. Povolujeme diktafon k nahrání látky, notebook k zápisu, hlasový výstup k přečtení textu. Myšlenkové mapy pomohou nacházet v učivu souvislosti. Častým opakováním učiva zdůrazníme, na co se cíleně zaměřit. Osvědčilo se využití písaře, kterému žák při testech diktuje odpovědi. Své místo má doučování [3].

U závažnějších SPU (3. či 4. st. PO) klademe akcent i na reedukaci prováděnou např. školním speciálním pedagogem. Nejedná se o doučování, ale o rozvoj oslabených funkcí a kompenzaci SPU.  Při doporučené úpravě obsahu učiva pracujeme s metodami výuky a postupy, které učivo lépe přiblíží. Neměníme očekávané výstupy učiva v ZŠ, tj. cílové kompetence, a to pro jejich široké nastavení. Na 2. st. ZŠ lze v případech hodných zřetele nahradit druhý cizí jazyk vzdělávacím obsahem prvního cizího jazyka nebo předmětem speciálně pedagogické péče [4] [5].

Hodnotit je vhodné formativně v předmětech, do kterých se SPU promítá. Netolerujeme lajdáctví, oceňujeme snahu. Důležité je poskytnout zpětnou vazbu, jak chyby eliminovat. Výsledky vzdělávání v celkovém vývoji zmapuje i širší slovní hodnocení [6].

Další osvědčené specifické způsoby podpory žáka ve školním prostředí (vždy s ohledem na jeho skutečné obtíže): 

• zadání úloh předložit ústně i písemně, aby se k němu žák mohl dle potřeby vracet;  

• prověřit, zda žák dostatečně vnímal zadání a ví, jak má dál pracovat; 

• při výkladu učiva poskytnout písemnou osnovu výkladu, aby žák mohl lépe výklad sledovat; 

• často opakovat a upevňovat látku i jinou formou a jiným postupem výkladu; 

• zkrátit objem požadované práce bez dopisování;  

• umožnit používat ICT, elektronické dokumenty a hlasové výstupy (lze zde měnit velikost písma a jeho barvu, jas a kontrast, rychlost čtení, druh hlasu (mužský, ženský či vygenerovaný počítačem); 

• důsledněji kontrolovat, že si vše žák zapsal správně, aby se neučil chybné termíny, slovíčka, pojmy aj.  

• zajistit podklady, podle kterých se bude doma učit, nespoléhat na správnost zápisu při opisu z tabule nebo učebnice;  

• poskytovat odkazy na látku zpracovanou v učebnicích, případně v jiných zdrojích; 

• předem poskytnout texty, které se společně ve třídě užívají při čtení, výkladu nového učiva apod. – pokud se žák dopředu s textem seznámí, lépe se soustředí na výklad a snáze se v textu orientuje; 

• obsáhlé písemné práce psát rozložené do více hodin; 

• poskytnout vzorové texty, šablony aj., podle kterých si žák nacvičí psaní např. určitého slohového útvaru; 

• hodnotit pouze práci, kterou stihne vypracovat; 

• zadávat odlišný domácí úkol co do rozsahu, popř. i obsahu; 

• přesvědčit se, že žák umí pracovat s kompenzačními pomůckami a vizualizovanými přehledy učiva; 

• podporovat žáka při kontrole práce, zprostředkovávat mu postupy k eliminaci chyb podle dílčích předem definovaných kroků;  

• poskytnout zvýšenou toleranci písemného projevu ve všech předmětech; 

• diktáty zkracovat, nahrazovat je doplňovacími cvičeními, slovně odůvodňovat zápis slov; 

• povolit psát jiným typem písma než vázaným či přímo psát na počítači; 

objasňovat souvislosti v textu a diskutovat o nich – a to i na střední škole, mají-li žáci problém s porozuměním. Je velmi dobrou podporou, pokud učitel pomůže souvislosti objasnit, resp. upřesní, kde lze tyto souvislosti v textu najít [7] [8] [9] [10].

Zdroje

[1] Michalová, Z. (2008). Vybrané kapitoly z problematiky specifických poruch učení. Liberec: Technická univerzita v Liberci.

[2] Pokorná, V. (2010). Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. Praha: Portál.

[3] Jucovičová, D., & Žáčková, H. (2008). Reedukace specifických poruch učení u dětí. Praha: Portál.

[4] Michalová, Z. (2004). Specifické poruchy učení na druhém stupni ZŠ a na školách středních. Havlíčkův Brod: Tobiáš.

[5] Jucovičová, D., & Žáčková, H., & Sovová, H. (2007). Specifické poruchy učení na 2. stupni základních škol: (použitelné i pro střední školství). Praha: D + H.

[6] Pokorná, V. (2010). Vývojové poruchy učení v dětství a v dospělosti. Praha: Portál.

[7] Krejčová, L., & Hladíková, Z. (2019). Zvládáme specifické poruchy učení. Dyslexie, dysortografie, dysgrafie. Brno: Edika.

[8] Simon, H. (2015). Dyskalkulie: jak pomáhat dětem, které mají potíže s početními úlohami. Praha: Portál.

[9] Metelková Svobodová R. (2012). Čtenářská gramotnost - cesta ke vzdělávání. Ostrava: Ostravská univerzita.

[10] Novák, J. (2004). Dyskalkulie: metodika rozvíjení základních početních dovedností. Havlíčkův Brod: Tobiáš