Proč mít na škole zástupce pro pedagogiku

Zástupce pro pedagogiku se školám vyplatí. Dokáže kolegy odborně podpořit a podněcuje je k dobré spolupráci. Přečtěte si, jak svou roli plní Jan Juříček na pražské Základní škole Strossmayerovo náměstí 4.

Jako zástupce ředitele pro pedagogiku učí Jan Juříček týdně jedenáct hodin a zbylý čas věnuje pedagogice. Zodpovídá za obsah vzdělávání v obecné rovině coby koordinátor Školního vzdělávacího programu, i jako organizátor revize Školního vzdělávacího programu na druhém stupni, ale zaměřuje se především na formu vyučování. Vede semináře pro učitele, navštěvuje je v hodinách, poskytuje jim mentoring

Juříček se věnuje především mladým a začínajícím učitelům, kteří o zpětnou vazbu a podporu mají největší zájem.

„Stanovíme si cíle, kterých chceme ve výuce dosáhnout a následně hledáme způsob, jak je splnit. Odborná literatura nám pomáhá budovat si vlastní ,knihovnu metod‘, ze které pak můžeme čerpat,“ říká Juříček. Může se jednat o způsob, jak zapojit všechny žáky ve třídě do práce v hodině nebo například o zavádění formativního učení (hodnocení) do výuky. 

Strategická práce

V minulém školním roce se Juříček s učiteli intenzivně věnoval revizi Školního vzdělávacího programu. Vyzdvihuje zejména proces jeho vzniku, během kterého si učitelé museli vyjasnit své priority a postoje a způsob, jakým chtějí učit.

„Všem záleželo na tom, co Školní vzdělávací program bude obsahovat, protože představuje dokument, který je pro ně závazný,“ říká Juříček. 

Učitelé se setkávali pravidelně jednou za čtrnáct dní. Na každou schůzku přicházeli se zpracovaným příspěvkem, který si předem určili. Společně debatovali o tom, co koncepce má, či nemá obsahovat, jakou má mít učitel míru svobody, jaké by měly být výstupy vzdělávání, co jsou klíčové kompetence. 

Propojení předmětů

Pro učitele druhého stupně to byl také způsob, jak se mezioborově propojit a posílit spolupráci s kolegy různých předmětů. V rámci mezipředmětové výuky je potřeba společná témata hledat a předem si je stanovit, aby propojení dobře fungovalo. Na prvním stupni učitel může výuku v různých předmětech přizpůsobit stěžejnímu tématu. Na druhém stupni, kde každý předmět učí někdo jiný, je to ale mnohem složitější. Vzájemné propojování komplikuje často rozvrh, který neumožňuje učitelům jednoduché výměny hodin či společné exkurze.

Na Základní škole Strossmayerovo náměstí se snaží spojovat tematicky příbuzné předměty do bloků, aby vznikl prostor pro překryv a spolupráci – po hodině zeměpisu tak například následuje přírodopis. Ani tohle ale nepomůže, pokud mezi sebou nejsou učitelé zvyklí komunikovat, sdílet své zkušenosti
a nápady.


Snídaně a sdílení

Jednou z možností, jak spolupráci posílit, je sdílení zkušeností a dokumentů, díky kterému učitelé mohou snadno čerpat od svých kolegů inspiraci a nalézat tematické shody. Vzájemnou spolupráci lze podpořit i pravidelným osobním setkávání učitelů. V rámci rušného školního roku je to možnost, jak se zastavit, vyměnit si zkušenosti a dobrou praxi ze tříd. 

Na Strossmayerově náměstí učitelé druhého stupně společně dvakrát do měsíce snídají a zároveň se vzájemně ještě před začátkem vyučování odborně obohacují. Jeden z učitelů má vždy pro své kolegy připravený program, představí novou aplikaci, dobrou praxi, zajímavé téma nebo třeba program pro učitele. Jedná se o neformální setkání a účastní se ho necelá pětina učitelů. 

Ateliéry

Velký prostor pro spolupráci a propojení znalostí z různých oborů dávají učitelům a především dětem takzvané ateliéry. Čtyřikrát ročně na druhém stupni (a dvakrát na prvním) se škola dva dny v týdnu intenzivně věnuje jednomu tématu, které si žáci volí na základě nabídky od učitelů. 

Učitelé si volně vyberou obsah, kterému pak věnují dvakrát pět hodin. Ateliér může vést učitel sám, nebo i společně s kolegou. Tyto dny nezvoní a přestávky probíhají podle potřeby a s ohledem na věk žáků. Témata jsou velmi různorodá, v nabídce může být anglická fonetika, robotika nebo například výroba zlata či elektrických kytar. 

„Zpravidla to jsou dva velmi intenzivní dny, na které se se těší celá škola,“ říká Juříček.

Příprava na ně je pro učitele náročná, ale vzhledem k tomu, že si sami volí své téma a mají velký prostor pro kreativitu, tak to stojí za námahu. Svůj zápal pak pedagogové dokážou přenést na děti, které si taktéž volí ateliér podle svého zájmu. 

Učitelé mohou například jeden den věnovat exkurzi a ten druhý teorii ve škole. Ateliéry otevírají učitelům velký prostor pro spolupráci při přípravě ateliéru i při jeho realizaci, žákům zas umožňují ponořit se intenzivněji do konkrétního tématu, než je v běžné výuce možné, vnímat mezioborové souvislosti a uplatnit to, co se již naučili, nebo třeba poznat, čemu by stálo za to rozumět. Děti navíc poznají své spolužáky z jiných tříd a ročníků a spolupracují s nimi, což může být samo o sobě dobrá zkušenost pro všechny zúčastněné včetně učitelů.

Jan Juříček

Zdroj: archiv Jana Juříčka

Jan Juříček 

vystudoval angličtinu společně s pedagogikou se zaměřením na učitelství pro základní a střední školy na PEDF UK. Působí na Základní škole Strossmayerovo náměstí v Praze jako zástupce ředitele pro pedagogiku a učí angličtinu. Ze své pozice má prostor, aby metodicky podporoval své kolegy a věnoval se také například revizi vzdělávací koncepce či hodnocení práce pedagogů. 

Rád ve svých hodinách využívá moderní technologie. Je zakladatelem webu Didaktika a technologie, kde učitelé mohou sdílet zkušenosti s využitím moderních technologií ve výuce. Zájem o technologie jej dovedl až k výuce robotiky. O svých zkušenostech s robotikou píše na blogu, který založil: Ucimesroboty.cz.

Kontakt:  jan.juricek@zsstross.cz

Doporučené čtení: 

Můžete si také přečíst další články k fungování Základní školy Strossmayerovo náměstí: Učitelé také potřebují vysvědčení a Otevřená komunikace s rodiči na Základní škole Strossmayerovo náměstí.

vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

VIDEO: Jak zlepšit vztahy ve třídě a vybudovat dobrý kolektiv?
Vztahy mezi dětmi ve třídě výrazně ovlivňují nejen jejich postoj ke škole, celkovou spokojenost, ale i výsledky učení. Fungující kolektivy ovšem nejsou samozřejmostí, je potřeba je cíleně budovat a podporovat. Ředitel základní školy v pražském Karlíně Jan Korda radí, jak stmelovat vztahy ve třídách na prvním i druhém stupni. A jak případně řešit problémy.
Mentoring ve školství jako prevence syndromu vyhoření
Mentoringem, koučinkem a supervizí se dá předcházet syndromu vyhoření. Jak si základní škola profesora Švejcara na Praze 12 udržuje kvalitní pedagogy, a tedy kvalitní výuku? O tom vypráví zástupce ředitele a externí mentor.
Mentoring ve školství jako prevence syndromu vyhoření – konkrétní zakázka
Případy syndromu vyhoření ve školách přibývají, jde o velké téma dnešního školství. Jak se dá mentoringem a koučinkem zažehnat odliv kvalitních pedagogů? Tady je jeden konkrétní příklad.
Potřebujete poradit?
Napište nám.