Ilustrační foto / FOTO: Freepik
„Osamělost je jediné skutečné postižení.“ (David Pitonyak)
Děti s mentálním postižením bývají většinou klasifikovány podle stupně postižení s ohledem na výši svého IQ. V populaci jsou nejčastěji zastoupeny děti s LMD, tedy lehkou mozkovou dysfunkcí, je to přibližně 80 % z celkového počtu dětí s tímto handicapem. Jejich mentální věk se odhaduje na 9–12 let. [1]
Další skupinou jsou děti se středně těžkou mozkovou dysfunkcí, těžkou a hlubokou mozkovou dysfunkcí (dříve se používalo termínu mentální retardace). V tomto článku se sice podrobně nedočtete o hranicích IQ, které tyto diagnostiky kategorizují, zjistíte ale, jak k dětem přistupovat, pokud se dostanou do hlavního proudu vzdělávání ve vaší třídě. Od hranice kvocientu jako diagnostického nástroje u těchto dětí se navíc postupně upouští a více se hledí na jejich individualitu a schopnost adaptovat se v určitém prostředí nebo kolektivu.
Někdy se mluví také o dětech s hraničním IQ, které by podle výše svého IQ mohly chodit do speciálních škol, ale často jen pocházejí z nepodnětného prostředí. Neznamená to tedy, že by výuku ve škole nemohly zvládnout, jen některé dovednosti, které mají děti běžně osvojené při nástupu do první třídy, nemají ještě rozvinuté. [2] Obecně lze mentální retardaci definovat jako souhrnné označení vrozeného postižení rozumových schopností, které se projeví neschopností porozumět svému okolí a v určité míře se mu přizpůsobit. [3]
• poruchy kognitivních (poznávacích) procesů
• poruchy motoriky a pohybové koordinace
• zvýšená závislost na druhých lidech
• infantilnost osobnosti
• zvýšená pohotovost k úzkosti, k neurotickým a dětským reakcím
• pasivita, celková zpomalenost v chování x impulzivnost, hyperaktivita
• konformnost se skupinou
• nedostatky v osobní identifikaci a ve vývoji svého „já“
• zvýšená potřeba uspokojení a jistoty
• citová vzrušivost a labilita nálad
• poruchy v interpersonálních vztazích a komunikaci [3]
V současné západní Evropě je trendem vyrovnávání příležitostí těchto dětí v oblasti vzdělávání, pracovního a společenského začlenění. Když se vám dítě s mentálním postižením dostane do třídy, je důležité u něj zjistit aktuální úroveň schopností a dovedností skrze školské poradenské zařízení, pokud jím dítě už neprošlo. Ujasněte si, na jaký typ podpůrných opatření dítě dosáhne, a nepropadejte panice z toho, že do třídy nezapadne nebo že bude šikanováno. Obzvlášť na 1. stupni se docela dobře daří rozdíly u dětí smazávat, kritická bývá až 4. a 5. třída, ale inkluze těchto dětí v běžném vzdělávání neznamená, že právě na 2. stupni ZŠ se nemohou společně s výchovným poradcem a rodiči rozhodnout třeba právě pro speciální školu.
Pracovat velmi dobře s klimatem třídy, vyhnout se předsudkům a nemít vysoké nároky je zcela zásadní pro dobré fungování a začlenění dítěte s LMD. Učení nemusí být nutně to nejdůležitější, velmi důležité je to, jaké má dítě ve třídě vztahy, jak se dokáže adaptovat a sžít se s kolektivem třídy. Inspirací pro vás by mohl být projekt Step by Step – Začít spolu, který upřednostňuje individualitu a jedinečnost každého dítěte, jeho požadavky a svobodnou volbu. Třeba na chyby je zde nahlíženo jako na pozitivní aspekt a možnost posunout se dále, nikoliv jako na selhání.
Jedním z efektivních nástrojů pro udržení dobré atmosféry ve třídě a také prevencí šikany je tzv. ranní kruh. Děti ho využívají na vyřešení různých sporů, ale i ke společnému sdílení zážitků. [4] Pokud byste se v rámci třídy setkali se šikanou, zde jsou organizace – i mimopražské –, se kterými můžete situaci konzultovat.
Ranní kruh je také ideální místo, kde si můžete s dětmi popovídat o tom, že každý z nás je nejen originální, ale i trochu zvláštní. Pomůžete tím dítěti s mentálním postižením a zamezíte tomu, aby na něj ostatní děti nahlížely s předsudky a stereotypy. Můžete začít a říci dětem o sobě nějakou zvláštnost, třeba že často nedopatřením rozléváte kávu. Každé dítě pak o sobě také může říci něco zvláštního a dítě s mentálním postižením tak přirozeně splyne se zvláštnostmi svých spolužáků. Záleží jen na vás, jakým způsobem budete dítě ve třídě prezentovat.
Profil na jednu stránku učitelům umožňuje dívat se na dítě nikoliv prizmatem jeho handicapu, ale naopak prizmatem jeho výjimečnosti a silných stránek. Najdete v něm, co mají spolužáci na dítěti rádi, co je pro dítě důležité z jeho pohledu a jakou nejlepší podporu mu můžou spolužáci nejen během výuky poskytnout. Profil je možné vyrobit s pomocí ostatních učitelů, rodičů a dalších blízkých dítěte. Vznikne tak kompaktní obraz o jeho osobnosti s jeho vlastními prioritami a přáními, se kterými můžete pracovat a postupně je i měnit v rámci individuálně vzdělávacího plánu (IVP). Více o profilu na jednu stránku se dozvíte v dokumentech v příloze, včetně konkrétní ukázky profilu dítěte. [5]
Dítě s mentálním postižením potřebuje maximálně strukturovanou hodinu s jednotlivými, krátkými úkoly. Učební látka by měla být odstupňovaná i v rámci obtížnosti. Tyto děti potřebují také častěji zpětnou vazbu a pochvalu v různé formě (razítka, smajlíky, pohlazení). Pokud má dítě podpůrné opatření číslo 3, tedy asistenta pedagoga, dbejte na to, aby se nevyčleňovalo z kolektivu více, než je nutné. Například odcházení ze třídy by měla být až poslední možnost. Pokud dítě jeví známky neklidu nebo agresivity, využijte některé z kompenzačních pomůcek, třeba míček na mačkání. Tipy vám můžou dát i rodiče.
Nechte děti pracovat ve skupinkách, například děti s Downovým syndromem často vykřikují, ale ani tak není ve třídě nikdy úplné ticho. Zamyslete se i nad tím, zda dítě ruší ostatní děti, nebo jen vás. Pokud je pro dítě práce s ostatními dětmi ve skupině příliš obtížná, nechte ho pracovat samotné s asistentem pedagoga a později ho nechte skupině prezentovat svůj výtvor.
Dopřejte dítěti uvolnění a relaxaci, když ji potřebuje. Kompenzačních a rehabilitačních pomůcek existuje celá řada. Pojďme se podívat na ty, které může dítě využít ve třídě nebo přímo v lavici. Například různé druhy míčků, které může mačkat a uvolňovat tak napětí, stejně dobře poslouží i plastelína. Některé děti mají tendenci kopat do židle, lze pro ně pořídit natahovací gumu na židli, popřípadě speciální gumovou otáčecí židli. Pokud je to možné, ve třídě může být i částečně relaxační koutek, zóna s polštářovými pytli nebo závěsnou houpačkou, kde si dítě může odpočinout.
Kompenzační pomůcky mimo třídu spojené s rehabilitačními technikami vyžadují sice zvláštní místnost, ale pokud takový prostor ve škole máte, výhodou je, že jej můžou navštěvovat všechny děti nebo se tam můžete na část vyučovací hodiny přesunout s celou třídou.
Snoezelen je relaxačně upravená místnost se speciálními pomůckami, jako je bublinkový vodní válec, aroma lampa, vyhřívaná vodní postýlka, polohovací vaky a lávové kameny. Každý si zde může najít svoje místo. Lávové kameny jsou ve velikosti dlaně a děti si je dávají na bříško pod tričko, což pozitivně ovlivňuje psychosomatiku. Kameny jsou umístěné na trnech, které se dávají do zásuvky. U dětí s nejtěžším postižením jsou právě třeba lávové kameny nebo vodní postýlka příležitost, jak vnímat hmat a teplo, a také s nimi díky těmto pomůckám můžeme snadněji navázat kontakt. To jsou pozitiva, která uvádí výchovná poradkyně a učitelka Dana Bučková ze ZŠ Žďár nad Sázavou.
Ilustrační fotogalerie / FOTO: ZŠ Žďár nad Sázavou
Každé dítě s LMD je jiné a je třeba k němu přistupovat individuálně. To, co fungovalo u jednoho dítěte, nemusí platit u druhého. I proto je dobré zachovat si během výuky určitý nadhled. Když něco nejde, nechte to být a vraťte se k tomu zase až za nějaký čas. Aby se vám v komunikaci s dítětem s LMD dařilo, nepodceňujte spolupráci s rodiči. Konzultovat s nimi můžete všechno podle potřeby – třeba každý den nebo jednou za měsíc. K rodičům a dítěti se může připojit i asistent pedagoga, pokud se s ním dítě učí.
Dbejte také o dobré vztahy ve třídě. Dobrému klimatu školního kolektivu určitě prospěje třeba speciální pozdrav či objetí, které si na začátku hodiny s každým žákem vymyslíte. Na závěr je ale nejdůležitější uvědomit si, že pro dítě s tímto handicapem je stěžejní, aby se cítilo přijímáno vámi i třídou. Pokud se bude cítit dobře, budete mít dobrý pocit i vy, a to nejen z výuky, ale i ze vztahů s těmito dětmi.
Nástroj pro efektivní začleňování žáků „Profil na jednu stránku“
Rychlý profil žáka se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP)
[1] Pipeková, J. (2006). Osoby s mentálním postižením ve světle současných edukativních trendů. Vyd. 1. Brno: MSD, 208 s.
[2] Eliášová, K., Kamberský, P. (2015). Lidové noviny: „Hraniční“ děti jsou v praktických školách proto, aby je uživily. [online] [cit. 12. 12. 2019]. Dostupné z: https://www.eduin.cz/clanky/lidove-noviny-hranicni-deti-jsou-v-praktickych-skolach-proto-aby-je-uzivily/ (dat. cit. 12.12.2019)
[3] Bendová, P. a Zikl, P. (2011). Dítě s mentálním postižením ve škole. Praha: Grada.
[4] ČOSIV (2017). Klíčem k dobrému školnímu klimatu je kvalitní mentoring. Rozhovor s Terezou Vlachovou. [online] [cit. 12. 12. 2019]. Dostupné z: https://cosiv.cz/cs/2017/05/16/klicem-k-dobremu-skolnimu-klimatu-je-kvalitni-mentoring
[5] Veronika Škopová. Nástroj pro efektivní začleňování žáků / Profil na jednu stránku. [online] [cit. 12. 12. 2019]. Dostupné z: https://docplayer.cz/107362562-Nastroj-pro-efektivni-zaclenovani-zaku-profil-na-jednu-stranku-veronika-skopova.html
[6] Boučková, D. Ústní sdělení. [2019] [ZŠ Komenského, Žďár nad Sázavou].
Žákům s poruchami autistického spektra, ADHD nebo lehkým mentálním postižením se rozhodně uleví, když jim vzhledem k jejich speciálním vzdělávacím potřebám usnadníte výuku různými pomůckami. Jak na to?
Jak zaujmout děti a žáky s PAS, ADHD nebo mentálním postižením? Ve dvoudílném seriálu vám představíme tipy pro učitele i asistenty pedagoga, jaké pomůcky používat ve výuce dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
Podívejte se, jak může vypadat individuální vzdělávací plán pro žáka se speciálními vzdělávacími potřebami. V tomto případě se jedná o žáka s lehkým mentálním postižením. (Ilustrační foto | FOTO: APIV B)