Předškolní kluby: jak pomáhají rodinám v nouzi

Pro děti, které vyrůstají v nepříznivých podmínkách, je nástup do školky velká změna – pokud vůbec dostanou příležitost tam chodit. Předškolní kluby pomáhají sociálně slabším rodinám tento krok zvládnout. Přečtěte si jak.

Předškolní klub v Praze. Zdroj: Archiv Člověka v tísni

Přiložené fotografie jsou určeny pouze jako doplněk k tomuto článku, jejich další použití, kopírování, sdílení či ukládání do jakýchkoliv dalších databází není dovoleno.


Předškolní kluby jsou nízkoprahová zařízení, která dětem usnadňují první krok na cestě do mateřské školy (a následně do základní školy hlavního vzdělávacího proudu). Jsou určené především dětem, které vyrůstají v chudinských čtvrtích, ubytovnách, azylových domech a na jiných „špatných adresách“. Rodiče těchto dětí mají často jen základní vzdělání a omezený přehled o možnostech vzdělávání, nebo v docházce do školky nevidí smysl. 

Předškolní kluby se snaží vyrovnat sociální handicap dětí, které vyrůstají v nepodnětném prostředí a přišly by na základní školu nepřipravené a bez potřebné podpory. Síť klubů, které u nás provozuje nezisková organizace Člověk v tísni, má prokazatelný přínos nejen pro děti, ale i pro jejich rodiny, jak ukazuje případová studie holčičky Kristýny z předškolního klubu Kereka v Sokolově níže.

Principy nízkoprahovosti předškolních klubů

  • bezplatnost
  • minimalizace překážek (vzdálenost k vyloučené lokalitě, bezbariérovost)
  • dobrovolnost volby pro rodiče
  • podpora samostatnosti a nezávislosti
  • ochrana důstojnosti a soukromí
  • dodržování lidských práv a svobod
  • rovné příležitosti
  • absence diskriminace
  • individuální přístup 

Případová studie: Jak si získat důvěru rodiny

Kristýna vyrůstá u svých prarodičů, kteří se o ni starají prakticky od narození. Od tří let je v jejich péči oficiálně, s vyřízením pěstounské péče jim pomohl Člověk v tísni. Kristýnina babička je už několik let registrovaná na úřadu práce a stará se o svého druha, který je po infarktu v invalidním důchodu. Kromě Kristýnky má v pěstounské péči i její sestřenici, která je na odborném učilišti.

Kristýnka je šesté dítě svých rodičů, kterým je přes třicet a bydlí ve vesnici nedaleko Sokolova. Oba jsou bez práce a Kristýna se s nimi často vídá. Rodiče se starají o dalších osm dětí, jedním z nich je Kristýnino dvojče. Vzhledem k počtu dětí má rodina často finanční problémy, se kterými jim pomáhají prarodiče. Do předškolního klubu přihlásila Kristýnu babička krátce před jejími třetími narozeninami.

Zpočátku se Kristýnka neuměla dělit o hračky, vyžadovala pozornost, byla netrpělivá, nesoustředěná, nechtěla se zapojovat do kolektivních aktivit a potřebovala velkou pomoc při sebeobsluze. Bylo znát, že prarodiče jí plní prakticky všechna přání, a vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu jí nemohou dát vše potřebné ke správnému rozvoji.

Kristýnka pravidelně navštěvovala klub téměř dva roky. Díky individuální práci a podpoře asistentky se začala zapojovat, skamarádila se s dětmi a klub navštěvovala velice ráda. Rychle se učila říkadla, písničky a básničky. Ke konci docházky znala Kristýna barvy, uměla počítat do pěti, neměla téměř žádné problémy se sebeobsluhou a byla velice zdatná v hrubé i jemné motorice. Klub a jeho pracovníci si získali babiččinu důvěru a ta se zhruba po roce a čtvrt zúčastnila výletu a několika besídek.

I přes doporučení, aby svou vnučku zapsala do běžné mateřské školy, která by Kristýně pomohla v dalším rozvoji daleko lépe než klub, neměla babička o zápis do školky zájem. Chtěla ji zapsat až rok před nástupem do školy. Asi týden po zápisech změnila názor. Uvědomila si, že docházka Kristýny do školky by jí poskytla víc klidu na péči o domácnost a o druha. To už ale bylo ve školce plno. Ředitelka babičce slíbila, že pokud se místo uvolní, nabídne ho Kristýnce.

Když se místo ve školce opravdu uvolnilo, babička o něj nejevila přílišný zájem, neboť s docházkou dítěte, které nepůjde následující rok do školy, jsou spojené finanční výdaje. Babička si nechala vysvětlit výhody, které z docházky do školky vyplývají, a souhlasila s návštěvou školky během adaptačního odpoledne.

Kristýnka, která mateřskou školu díky společným aktivitám klubu a školky znala, byla z adaptačního odpoledne nadšená. Její babičce se prostředí také líbilo a rozhovor s ředitelkou mateřské školy ji definitivně přesvědčil. S potřebnou administrativou ohledně přihlášení jí pomohla pracovnice klubu.

Během prvních týdnů po nástupu do mateřské školy chtěla babička svou vnučku několikrát „vrátit“ do klubu. Kristýnka nechtěla ve školce po obědě spát, byla v jiné třídě než další děti, které s ní navštěvovaly klub, a musela si zvykat na nový kolektiv. Díky podpoře školky babička nakonec Kristýnku ve školce nechala.

Oběma pomohlo, že babička vnučku zprvu vyzvedávala po obědě. V současné době Kristýna zůstává ve školce až do odpoledne. Když se někdy na vycházce nebo na hřišti potkají děti z předškolního klubu s těmi ze školky, je vidět, že je spokojená a pobyt v mateřské škole jí prospívá. Při rozhovoru babička její oblibu mateřské školy potvrzuje.

Přiložené fotografie jsou určeny pouze jako doplněk k tomuto článku, jejich další použití, kopírování, sdílení či ukládání do jakýchkoliv dalších databází není dovoleno.

Tip:

Ve druhé části seriálu o předškolních klubech pod názvem Předškolní kluby, jejich přínosy a cíle se dozvíte, že hlavním cílem předškolních klubů není oddělovat dítě od hlavního vzdělávacího proudu, ale naopak jej připravit pro přestup do běžné mateřské školy. 

Ve třetím, závěrečném díle seriálu pod názvem Způsob práce v předškolních klubech získáte informace o metodách používaných v síti klubů. 

Zdroje:

[1] Lánská, K., Ranglová, K., Sedláčková, P. a kol. (2015). Průvodce nízkoprahovými předškolními kluby. Předškolní vzdělávání sociálně znevýhodněných dětí a spolupráce s jejich rodinami. Praha: Člověk v tísni, o. p. s., [online]. [dat. cit. 12. 7. 2020]. Dostupné z: https://www.clovekvtisni.cz/media/publications/451/file/1433496417-predskoly-web.pdf

vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

Dítě se závažnou zdravotní diagnózou
Závažná diagnóza je pro všechny, kterých se týká, bezesporu traumatizující záležitost. Celá rodina vynakládá maximální úsilí k tomu, aby se s nastalou situací vyrovnala, a zaslouží si vaši plnou podporu a empatii. Tady je pár zásad a tipů, jak na to.
Byla jsem zasněná holka, co nosila domů dvojky nebo trojky. Že mám ADHD, to jsem se dozvěděla v 25 letech
Nakoukněte s námi do světa zasněné holky, která až v pětadvaceti letech zjistila, že má ADHD. Její upřímná zpověď odhaluje, jak se dá s poruchou pozornosti pracovat a studovat vysokou školu.
Jak pracovat s dětmi a jejich rodiči, je-li ve školní třídě dítě se speciálními vzdělávacími potřebami
Když máte ve třídě dítě se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP), vezměte to za správný konec. Přečtěte si, proč se vám vyplatí připravit všechny, kterých se to týká, a možná vás překvapí, že to nejste jen vy a děti ve třídě. Máme pro vás tipy i praktické příklady, jak informace získat i předat, aby nikdo nepřišel k újmě.
Potřebujete konzultaci s odborníkem?
Napište nám.