Přechod na vyšší stupeň bývá pro děti náročný. Jak pomůže poradna?

Přechod z nižšího stupně vzdělávání na vyšší nebývá snadný téměř pro nikoho. Děti se specifickými poruchami učení a chování to ale mají obvykle ještě složitější. Musejí si zvykat na nové nároky, učitele, vyladit si opět své fungování ve škole. Jakým způsobem mohou těmto žákům při přechodu pomoci pedagogicko-psychologické poradny?

„Víme, že přechod z nižšího stupně na vyšší je vždy velmi náročný. Vždy tam jsou velké pocity očekávání a zároveň ohromný tlak; je to tak dáno i vývojově, že se děti zároveň těší i bojí, jak budou vycházet s novými spolužáky i učiteli, jak si poradí s vyššími nároky,“ říká Petra Novotná, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny v Ústí nad Orlicí. „Někdy prožívání dítěte zhoršují i rodiče, kteří svému předškolákovi říkají: jen počkej, uvidíš ve škole! Další příbuzní zase v dobré vůli řeknou – přejeme ti samé jedničky. Strach ze selhání je někdy u dětí obrovský,“ dodává expertka.

Pomoc začíná už v předškolním věku

Děti, u nichž je podezření například na poruchy chování, sleduje pedagogicko-psychologická poradna od předškolního věku. Mateřské školy odesílají do poraden děti už ve čtyřech letech, v momentě, kdy se u nich projevuje zvýšený neklid, nápadná nesoustředěnost, denní snění a jiné abnormality. „Občas je za podezřením na poruchu chování nepodnětné prostředí či opožděný vývoj dítěte. Jedním z opatření může být i doporučení přítomnosti asistenta pedagoga, které obvykle předchází návštěva mateřské školy, pozorování dítěte a konzultace s pedagogy ze strany odborných pracovníků školského poradenského zařízení. Asistent představuje „třetí ruce a oči“ ve třídě, které mohou pomoci s hygienou, grafomotorikou dítěte a tak dále. Nesmíme zapomínat, že asistent pedagogovi pomáhá, aby se mohl dítěti věnovat v odborných činnostech. Postupně po zavedení opatření se dítě obvykle významně zlepší a začne ,dotahovat‘ svoje spolužáky,“ vysvětluje Novotná.

Pedagogicko-psychologická poradna v Ústí nad Orlicí poměrně často řeší děti z rodin s nízkým socioekonomickým statusem, z pěstounských rodin nebo cizince. Některým dětem s přechodnými obtížemi, často danými vnějšími faktory, pomůže intervence v mateřské škole. Intervenci provádějí odborní pracovníci poradny, a to například individuální péčí na půdě poradny ve formě odborného vedení speciálním pedagogem nebo psychologem dle potřeb dítěte.

U dětí s odlišným mateřským jazykem se jako intervence uplatňuje také zavedení hodiny výuky českého jazyka jako druhého cizího jazyka na půdě mateřské školy v rámci podpůrných opatření. Délka výuky českého jazyka se liší podle stupně podpůrných opatření. Zde se daří spolupráce s neziskovými organizacemi, které se věnují cizincům, jako jsou například Centra na podporu integrace cizinců, MOST PRO, o.p.s. nebo META, o.p.s.

Dále probíhají konzultace v mateřské škole, a to i ve formě náslechů s následným rozborem jednotlivých situací. Další možností je například svolání případové konference, kam jsou přizváni všichni, kdo se na rozvoji dítěte podílejí – rodiče, sociální pracovnice, neziskové organizace, odborní pracovníci (pediatři, psychiatři, psychologové, speciální pedagogové). Společně se pak pro dítě hledá pomoc, koordinuje péče, rozdělují úkoly. 

Souběžně se provádí speciálně pedagogická i psychologická diagnostika. Někdy bývají zjištěny na prvním stupni základní školy specifické poruchy učení (dyslexie, dyskalkulie…), řeči a jazyka, motorických funkcí aj. Diagnostika specifických poruch učení by měla probíhat až po nácviku čtení, bývá ukončena obvykle na konci 2., popřípadě ve 3. třídě. 

Podpora dítěte při přechodu na vyšší stupeň

Pokud se tedy dítě s nerovnoměrným vývojem objeví už v mateřské škole, mohou se nejprve využívat podpůrná opatření prvního stupně, což je v plně kompetenci školy. Pokud pracovníci mateřské školy vyhodnotí, že dítě potřebuje vyšší intenzitu podpůrných opatření, poradenský pracovník (psycholog, speciální pedagog) začíná ve spolupráci s mateřskou školou nastavovat podpůrná opatření vyššího stupně. 

Velmi často je realizována návštěva mateřské školy, popřípadě i společné setkání rodič-pedagog-pracovník pedagogicko-psychologické poradny. V případě potřeby pracovník pedagogicko-psychologické poradny kooperuje s dalšími odborníky, jako jsou pediatři, kliničtí psychologové, psychiatři, střediska výchovné péče, kliničtí logopedi, ale také například Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) či Sociálně aktivizační služba (SAS) pro rodiny s dětmi či neziskové organizace. Pro rozvoj dítěte pedagogicko-psychologická poradna nabízí reedukační programy či kurzy, například kurzy grafomotoriky pro předškoláky, kurzy FIE (Feuersteinova metoda instrumentálního obohacování), program Maxík a podobně. 

„Vždy, když dítě přechází na vyšší stupeň vzdělávání, vystavujeme nové doporučení, které upravuje podpůrná opatření dle aktuálních potřeb žáka. Pokud jde o přechod z mateřské do základní školy, pak se zkontaktujeme se školou a ptáme se na podmínky, jaké dítě bude mít; co jsou pro něj schopní a ochotní udělat,“ vysvětluje Petra Novotná. 

Stejně tak se potom ošetřuje přechod z 1. na 2. stupeň základní školy nebo na střední školu. „Snažíme se žáky na přechod připravovat, nabízíme jim například individuální psychologické či etopedické vedení, terapeutickou skupinu. Pokud mělo dítě odklad školní docházky, ale stále ještě vykazuje v některých oblastech deficit, poradna je mu schopná nabídnout sérii individuálních sezení. Vždy nám jde o to, aby děti věděly, co mohou očekávat, a aby škola byla nastavená na to, jak jim pomáhat,“ vysvětluje Novotná. Když žák končí 2. stupeň, může na základě doporučení poradny získat i uzpůsobení přijímacích zkoušek (například delší čas, přítomnost asistenta nebo v případě cizinců slovník), další uzpůsobení je pak možné u maturity.

Velmi důležitá je také komunikace s rodiči. „Rodiče se snažíme co nejpravdivěji informovat o příležitostech i úskalích, která jejich dítě v danou chvíli čekají. Dáváme jim tipy na to, co s nimi procvičovat, na co se zaměřit,“ říká odbornice. „Rádi bychom s dětmi víc pracovali individuálně a v delším časovém horizontu, ale na to bychom potřebovali víc lidí a víc peněz. Vidíme nicméně, že se nám to osvědčuje,“ dodává Petra Novotná z pedagogicko-psychologické poradny v Ústí nad Orlicí.

Příklad z praxe: Žák s poruchou chování přechází z mateřské školy do základní školy

Chlapci byl po posouzení školní zralosti doporučen odklad školní docházky. Docházel tedy znovu do své původní mateřské školy. Během docházky do 1. ročníku základní školy hoch následně prošel vyšetřením v pedagogicko-psychologické poradně s výsledkem: porucha pozornosti spojená s traumatickou situací ztráty matky, s čímž souvisí i hyperaktivita a tendenční chování, které se projevují jako výrazný neklid a získávání pozornosti.  

Chlapci byla doporučena podpůrná opatření 1. stupně (dopomoc osobního asistenta placeného z úřadu práce, doučování, formativní hodnocení), dále individuální terapeutické vedení. Otec docházel se synem do pedagogicko-psychologické poradny, kde opět probíhalo terapeutické vedení. Proběhly rovněž dvě případové konference za účasti Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), Sociálně aktivizační služby (SAS) pro rodiny s dětmi a ředitele školy. Průběžně probíhaly návštěvy ve škole s následnými rozbory situací s třídní učitelkou a asistentkou. 

Otec dlouhodobě spolupracoval se SAS, a to na popud poradny. Nebyl ale ve výchově syna příliš důsledný. Chlapec výrazným způsobem s otcem manipuloval zejména při domácí přípravě – snažil se situace přizpůsobovat svým vlastním potřebám. Nestabilita v rodinném prostředí se okamžitě projevovala změnami chování hocha ve škole. 

Otec potřeboval zejména pravidelné provázení a podporu při řešení běžných rodinných situací. Pracovnice Sociálně aktivizační služby sepsala s rodinou smlouvu, kde byly společně stanoveny cíle spolupráce. V tomto případě bylo cílem finanční poradenství pro otce, nácvik domácích prací a kontrola přípravy chlapce do školy. Otce doprovázela pracovnice také do potravinové banky. 

Ve 2. ročníku byla chlapci nastavena jedna hodina pedagogické intervence, tedy ve 2. stupni podpůrných opatření. Ve 3. ročníku byla hochovi doporučena podpůrná opatření 3. stupně. Žák ve škole pracoval za pomoci sdíleného asistenta pedagoga. Příprava na vyučování byla primárně zajištěna ve škole, otec měl dohlížet pouze na přípravu pomůcek a popřípadě na procvičování čtení, a to dle pokynů pedagogů. 

V pedagogicko-psychologické poradně probíhala krátkodobá, na klienta zaměřená terapie, kdy chlapec docházel nejprve dva měsíce jednou za čtrnáct dnů do poradny. Následně docházel po dobu půl roku jedenkrát v měsíci. Potom již probíhaly kontroly jednou za půl roku a následně jednou za rok. Vyhodnocení podpůrných opatření probíhalo ve škole. Došlo k výraznému zlepšení chování u chlapce. 

V příloze se lze seznámit s anonymními výstupy ohledně popsaného případu z pedagogicko-psychologické poradny. Ke stažení je vyšetření školní zralosti a celkem tři doporučení školského poradenského zařízení. 

Ke stažení: 

Příloha 1: Vyšetření školní zralosti.

Příloha 2: Doporučení školského poradenského zařízení.

vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

Školní poradenské pracoviště pod lupou: Dobrá praxe v základní škole v Milovicích
Když se Lada Flachsová před jedenácti lety stala ředitelkou základní školy T. G. Masaryka v Milovicích, dala si za cíl mít v každé třídě asistenta pedagoga. Ten naplnila a kromě toho spustila také školní poradenské pracoviště. Svých rozhodnutí rozhodně nelituje a dnes je díky nim o krok napřed před mnoha jinými vzdělávacími ústavy, které s asistenty pedagoga a inkluzí nemají tak bohaté zkušenosti. Jakým způsobem rozdělila role na škole?
Školní kariérové poradenství v Litvě
V Litvě jsou na středních školách v rámci kariérového poradenství nejoblíbenější odborné soutěže, školní exkurze a veletrhy pracovních příležitostí. Přečtěte si víc o tamních kariérových poradcích a jejich náplni práce.
Jak na sehraný inkluzivní tým? Chce to čas i podporu vedení, říká expertka
Sestavit funkční inkluzivní tým nemusí být vždycky snadné, důležitá je vzájemná souhra, komunikace a důvěra mezi jeho členy. Jako příklad dobré praxe v tomto ohledu může sloužit Základní a mateřská škola Lyčkovo náměstí v Praze, jak vysvětlila v rozhovoru Kateřina Bártová, jež zde působí na pozici pedagožky, školní výchovné poradkyně a etopedky. Hlavní výhodu vidí v tom, že se škola začala inkluzi věnovat výrazně dříve než ostatní ústavy.
Potřebujete poradit?
Napište nám.