Moderní výuka a design školní třídy

Různé styly učení si žádají různé uspořádání lavic ve školní třídě. Rozdělení třídy na učební centra podle Davida Thornburga zlepšuje studijní výsledky a naplňuje individuální potřeby dětí, jak dokazuje například montessori pedagogika.

Design a školní třída

Dobře navržená školní třída může podpořit studijní výsledky dětí, jak ukazují závěry studie Clever Classrooms z roku 2015 [1]. Podle této studie může dobrý design třídy zvýšit pokrok dětí ve čtení, psaní a matematice až o 16 %. Jako nejvýznamnější faktor prostředí třídy se ukázal být dostatek denního světla. Druhým nejdůležitějším faktorem je flexibilita třídy, tedy to, jak třída naplňuje individuální potřeby dětí, které se v ní učí.

graf1

Nejdůležitější faktory designu třídy podle výsledků studie Clever Classrooms.

Flexibilita třídy [1]

Flexibilní třída by měla dětem nabízet rozmanité způsoby učení. Autoři studie Clever Classrooms doporučují místo klasického uspořádání lavic třídu rozdělit do učebních zón nebo center. Pro mladší děti, pro které je učení založené především na hře, doporučují mít ve třídě více center – například koberec pro společné setkávání, čtecí koutek, počítačový koutek a další. Pro starší děti, které se věnují spíš samostatné nebo skupinové práci, stačí center méně. 

Příklad rozdělení třídy na jednotlivá centra.

Příklad rozdělení třídy na jednotlivá centra.
Zdroj: Barrett, Peter a kol. Clever Classrooms [online]. 2015. [cit. 21. 12. 2019]. Dostupný z www: https://docs.wixstatic.com/ugd/902e4a_6aa724a74ba04b46b716e528b92ad7fc.pdf

Individuální styl učení [2]

Proč je rozdělení třídy do studijních center efektivnější než klasické uspořádání lavic? Jedním z důvodů je to, že každý se učí jiným způsobem. Každé dítě i dospělý má svůj individuální styl učení. Učební styly se liší jednak podle převažujícího smyslového přístupu (zrakový, sluchový, dotykový a pohybový), ale i podle dalších kritérií. Některé děti se učí velmi rychle, jiné potřebují na učení hodně času. Některé jsou spíš aktivní, jiné pasivní. Děti mohou být při učení více nebo méně organizované, některé jsou víc flexibilní, jiné spíš rigidní. Některé děti postupují v učení raději od konkrétního k abstraktnímu, jiné to mají naopak. Ve škole byste měli vycházet vstříc potřebám každého dítěte a využívat jeho individuální styl učení. A tomu by mělo odpovídat i prostředí třídy. 

Od táboráku k moderní výuce [3]

Proč je dobré třídu rozdělit do studijních center, aby tak umožňovala různé způsoby učení, vysvětluje David Thornburg ve své knize From the Campfire to the Holodeck: Creating Engaging and Powerful 21st Century Learning Environments.

Thornburg nejprve vysvětluje, proč tradiční uspořádání třídy vyhovuje spíše menší části dětí. Na pomoc si bere teorii flow, kterou vytvořil psycholog Mihaly Csikszentmihalyi. 

„Flow“ by se česky dalo přeložit jako proudění nebo plynutí – jde o určitý stav mysli, kdy se ponoříte do nějaké činnosti tak, že vás úplně pohltí. Je to stav naprostého soustředění a zaujetí, kdy zároveň prožíváte spontánní radost a nadšení z činnosti, které se věnujete. V takové chvíli jste schopni udělat mnohem více práce než jindy, zároveň se ale po této práci cítíte odpočinutí a spokojení.  

Thornburg vysvětluje, že flow děti můžou (a měly by) zažívat i během vyučování. K tomu je ale potřeba, aby pro ně učební látka byla přiměřeně náročná. Je možné toho dosáhnout při klasickém frontálním vyučování? Pro malou část dětí určitě ano, ale záleží na individuální úrovni dovedností a ta je u každého dítěte jiná. Proto při frontální výuce bude učení pro část dětí příliš těžké, pro část dětí moc snadné a jen pro menší část dětí bude náročné tak akorát, aby se při něm mohly dostat do stavu flow. Proto frontální výuka většinou nebude fungovat, pokud chceme oslovit většinu dětí ve třídě.

Co tedy zvolit místo frontální výuky? Neexistuje jediný pedagogický přístup, který by byl vhodný pro všechny děti. Ale existuje přístup, který má potenciál dovést velkou část dětí do stavu flow – projektové vyučování. Když mají děti možnost pracovat na projektech založených na jejich individuální úrovni dovedností, mohou se snadno dostat do stavu flow a pracovat svým vlastním tempem. Abyste ve třídě mohli vytvořit takové prostředí, které bude tento typ výuky podporovat, potřebujete znát čtyři základní archetypální modely poznávání, které Thornburg ve své knize popisuje. Zároveň navrhuje, aby se tyto modely staly čtyřmi hlavními vzdělávacími prostory. Jsou to táborák, studna, jeskyně a život. 

Model táborák

Táborák je místem, kde se lidé setkávají a vyprávějí si příběhy. Znalosti o životě a o světě se u původních kultur často předávaly právě pomocí mýtů a vyprávění. Táborák dnes bývá v učebnách nahrazen tabulí, ale role učitele je podobná jako v pravěku – učitel je ten, kdo předává vědomosti, a děti jsou těmi, kdo poslouchá a přijímá informace. Jako učitelé si pak musíte položit otázku, jak dlouho byste měli vyprávět a kolik informací byste takto dětem měli předat. Podle Thornburga je úkolem učitele předložit jen tolik informací, aby tím připravil půdu pro samostatnou práci dětí. Přednášení a frontální výuka tedy určitě mají ve škole své místo, měly by ale sloužit hlavně jako zdroje pro studentské projekty. Někdy mají učitelé tendenci dětem předávat velké množství informací, přínosnější ale může být pokládat zajímavé otázky a nechat děti, aby je samy hlouběji prozkoumaly.

Model studna

Druhým archetypálním vzdělávacím modelem je „studna“ – místo, kam lidé v minulosti chodili pro vodu. Studna byla často místem setkávání a komunikace. Lidé si zde neformálně předávali informace. I v dnešní době se děti spoustu věcí naučí prostřednictvím neformálního rozhovoru se svými vrstevníky. Běžná třída s tradičním uspořádáním lavic však tento typ učení moc nepodporuje. V mnoha firmách podobně jako „studna“ funguje kuchyňka, kam si zaměstnanci jdou udělat kávu a povídají si. 

Hlavní rozdíl „studny“ oproti „táboráku“ je ten, že neformální rozhovor zahrnuje mnohem méně lidí než přednášení. Může sice začínat ve větší skupině, pozorování však ukazují, že postupně se skupina rozdělí a povídají si spolu nejčastěji dva až tři lidé, kteří střídavě zastávají roli mluvčího a posluchače. Lidská potřeba tohoto typu učení je vrozená, proto byste mu ve výuce měli dát prostor.

Model jeskyně

Třetím vzdělávacím modelem je „jeskyně“ – prostor pro samostatné přemýšlení a reflexi, kde dítě může v klidu vstřebat a zvnitřnit to, co se během výuky dozvědělo. Učení by podle Thornburga mělo být autentické a skutečné. Dnes se často topíme ve velkém množství informací, proto byste se měli ve výuce zaměřit spíš na rozvoj porozumění. A právě „jeskyně“ je místem pro reflexi, která nás posouvá od znalosti k porozumění. V klasické třídě je většinou nemožné nalézt soukromí pro reflexi. Mnoho dětí má navíc po škole spoustu kroužků a aktivit a v průběhu celého dne tak nemají možnost se na chvíli ztišit a přemýšlet. Přitom z „jeskyně“ může pocházet mnoho užitečných nápadů. 

Model život

Čtvrtým archetypálním modelem vzdělávání je „život“ – tedy přirozené učení se praxí, životem. Vzdělávání by nemělo být jen teoretické, ale mělo by reflektovat „skutečný život“ a výuka by měla dětem umožňovat vyzkoušet si naučené věci co nejvíc v praxi, ve skutečnosti. 

V čem vám Thornburgův koncept čtyř archetypálních vzdělávacích modelů pomůže? Předně je to uvědomění si limitů frontální výuky. Kromě „táboráku“ dopřejte ve výuce prostor i ostatním archetypálním učebním modelům. Vytvořte ve třídě „studnu“ – místo pro rozhovory dětí v menších skupinkách. Najděte a poskytněte koutek, kde můžou být děti chvíli o samotě – v „jeskyni“. A připravte prostor, kde si děti mohou naučené věci prakticky vyzkoušet. To se vám těžko povede u klasického uspořádání lavic. Mnohem výhodnější proto může být třídu rozdělit do jednotlivých zón nebo center. Inspiraci, jak to prakticky udělat, hledejte u několika pedagogických směrů. 

Učební zóny v pedagogice [4]

Rozdělení třídy na učební zóny není v pedagogice ničím novým. Tento přístup vychází z objevů vývojové psychologie první poloviny 20. století, které potvrzují i nejnovější poznatky o fungování lidského mozku. Uspořádání třídy do více pracovních koutků se objevuje v různých podobách v několika pedagogických směrech. Najdeme ho v jenském plánu, v daltonské, freneitovské nebo v montessori pedagogice. S rozdělením třídy na centra pracuje také vzdělávací koncept Začít spolu a projekt Třída budoucnosti.

Montessori pedagogika

Montessori pedagogika klade velký důraz na připravené prostředí. Prostor třídy je rozdělený do různých koutků, ve kterých jsou připravené pomůcky a činnosti, které odpovídají potřebám dětí. Koutky bývají odděleny nízkými poličkami, učitel tak má přehled o tom, co se ve třídě děje. V montessori třídách bývá také otevřený prostor pro společné setkávání všech dětí. 

Začít spolu [4]

S netradičním uspořádáním třídy pracuje také vzdělávací koncept Začít spolu. Třídy pracující podle programu Začít spolu jsou uspořádány do pracovních koutků, které se nazývají „centra aktivit“. Tato centra poskytují prostor pro individuální i pro skupinovou práci a nabízejí tak možnost učit se různými způsoby – samostatně, pozorováním, nápodobou i jeden od druhého. Malé skupinky dětí pracujících spolu umožňují přirozenou komunikaci. V takto vytvořeném prostředí přechází aktivita z učitele na dítě. 

Ve třídě na prvním stupni najdete například centrum pro čtení, psaní, matematiku, pokusy a objevy, ateliér nebo centrum pro relaxaci. Některá centra je možné propojit nebo upravit podle potřeby dětí a učitele, případně je možné přidávat další centra (počítačové, dramatické).

Třída budoucnosti [5]

Třída budoucnosti (Future Classroom Lab) je projektem evropského sdružení European Schoolnet. V rámci tohoto projektu byla v Bruselu vytvořena modelová třída s flexibilním uspořádáním prostoru rozděleným do jednotlivých zón, které podporují různé způsoby učení. Třída je vybavená moderními technologiemi. Najdeme v ní těchto šest zón:

ZKOUMEJ! – zóna určená pro projektové učení, bádání a zkoumání. 

PREZENTUJ! – prostor, kde děti mohou prezentovat vlastní práci ostatním. 

ZAPOJ SE! – zóna pro přednášení a frontální výuku vybavená moderními technologiemi pro aktivní zapojení dětí. 

VYTVÁŘEJ! – zóna, kde děti samy vytváří vzdělávací obsah. 

SPOLUPRACUJ! – prostor pro týmovou práci.

ROZVÍJEJ SE! – koutek pro neformální učení a relaxaci. 

Šest zón ve Třídě budoucnosti

Šest zón ve Třídě budoucnosti
Zdroj: Guidelines on Exploring and Adapting Learning Spaces in Schools. 2017. [cit. 21. 12. 2019]. Dostupný z www: http://files.eun.org/fcl/Learning_spaces_guidelines_Final.pdf 


V některých evropských zemích již vznikají učebny inspirované Třídou budoucnosti. Cílem projektu je inspirovat k přemýšlení o tom, jak by třída měla vypadat, ne předat konkrétní přesný návod, proto se i tyto jednotlivé třídy velmi liší. Jedna třída inspirovaná Třídou budoucnosti vznikla i v ZŠ Dr. Edvarda Beneše v pražských Čakovicích. Škola upravila stávající třídu, barevně oddělila jednotlivé zóny a dokoupila nábytek (vše se povedlo financovat z běžného rozpočtu školy). 

U výše zmíněných pedagogických směrů a projektů, které člení prostor třídy netradičním způsobem, můžete hledat inspiraci. Důležité ale je zařídit třídu tak, aby odpovídala konkrétním potřebám učitele a dětí, které se v ní učí. Proto je vhodné spolupracovat na uspořádání třídy s dětmi, aby třída naplňovala jejich konkrétní potřeby a měla potenciál podpořit jejich studijní výsledky.


Zdroje:

[1] Barrett, Peter a kol. Clever Classrooms [online]. 2015. [Cit. 21. 12. 2019] Dostupný z www: [https://docs.wixstatic.com/ugd/902e4a_6aa724a74ba04b46b716e528b92ad7fc.pdf]

[2] GARDOŠOVÁ, Juliana a Lenka DUJKOVÁ. Vzdělávací program Začít spolu: metodický průvodce pro předškolní vzdělávání. Praha: Portál, 2003. Step by step (Portál). ISBN 80-7178-815-5.

[3] THORNBURG, David. From the campfire to the holodeck: creating engaging and powerful 21st century learning environments. San Francisco: Jossey-Bass, 2013. ISBN 9781118748060.

[4] KREJČOVÁ, Věra a Jana POCHE KARGEROVÁ. Vzdělávací program Začít spolu: metodický průvodce pro I. stupeň základní školy. Praha: Portál, 2003. Step by step (Portál). ISBN 80-7178-695-0.

[5] Třída budoucnosti. Dům zahraniční spolupráce [online]. 2018. [Cit. 30. 12. 2019] Dostupný z www: [https://www.dzs.cz/file/8151/publikace-trida-budoucnosti-web_final-pdf]

vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

VIDEO: Jak zlepšit vztahy ve třídě a vybudovat dobrý kolektiv?
Vztahy mezi dětmi ve třídě výrazně ovlivňují nejen jejich postoj ke škole, celkovou spokojenost, ale i výsledky učení. Fungující kolektivy ovšem nejsou samozřejmostí, je potřeba je cíleně budovat a podporovat. Ředitel základní školy v pražském Karlíně Jan Korda radí, jak stmelovat vztahy ve třídách na prvním i druhém stupni. A jak případně řešit problémy.
Mentoring ve školství jako prevence syndromu vyhoření
Mentoringem, koučinkem a supervizí se dá předcházet syndromu vyhoření. Jak si základní škola profesora Švejcara na Praze 12 udržuje kvalitní pedagogy, a tedy kvalitní výuku? O tom vypráví zástupce ředitele a externí mentor.
Mentoring ve školství jako prevence syndromu vyhoření – konkrétní zakázka
Případy syndromu vyhoření ve školách přibývají, jde o velké téma dnešního školství. Jak se dá mentoringem a koučinkem zažehnat odliv kvalitních pedagogů? Tady je jeden konkrétní příklad.
Potřebujete poradit?
Napište nám.