Mapy učebního pokroku a Bloomova taxonomie cílů

Vnitřní motivace dítěte dokáže ve vzdělávání zázraky, zejména když ji škola vhodně podpoří. Jak vypadá aplikace map učebního pokroku a Bloomovy taxonomie cílů v praxi na ZŠ Lyčkovo nám.?

Pokrokové metody vzdělávání

Ředitel základní školy Lyčkovo náměstí, Jan Korda, rád zdolává překážky a miluje výzvy. Ty klade nejen sobě, ale celému učitelskému sboru. Učitelé pod jeho vedením mají svobodu, ale zároveň jsou motivováni na sobě hodně pracovat, aplikovat nové metody a přistupovat k dětem individuálně. Jednou z výzev, kterou ředitel před všechny vytyčil, je příprava a využívání vlastních map učebního pokroku (MUP) ve vyučování. 

Tento nástroj umožňuje učiteli, aby se i v rámci většího kolektivu – třídy – dokázal věnovat jednotlivým dětem, klást jim různě náročné cíle, sledovat a hodnotit jejich individuální pokrok, a zároveň aby se z toho “nezbláznil”. Mapy učebního pokroku, na jejichž tvorbě se Jan Korda spolupodílel, v Česku zpracovala společnost Scio. S mapami, které Scio nabízí, ale nebyl nakonec úplně spokojen a rozhodl se, že spolu se svými učiteli vypracuje mapy, které lépe vyhovují jejich potřebám. Postupně tedy společně rozpracovali jednotlivé výstupy školního vzdělávacího programu do škály různě náročných cílů. Vzniká tak pro různé obory soubor map učebního pokroku, které mohou, ale nemusí pedagogové využívat ve své výuce. 

Jan Korda svou myšlenku posunul ještě dál, když ve školním roce 2019/2020 otevřel dvě první třídy, kde se děti učí čistě s využitím MUP. V tuto chvíli je nicméně ještě brzy na jejich hodnocení. 

Co MUP umožňují?

  • Vzdělávání všech dětí na maximum jejich možností.
  • Individuální přístup při vzdělávání.
  • Činnostní učení, kdy při hodině pracují děti (učitel je v roli průvodce, motivátora).
  • Předkládat dětem přiměřeně náročné úlohy  – nedemotivovat lehkými úlohami a neodrazovat těmi příliš těžkými.
  • Pracovat s vnitřní motivací dětí při poznávání a učení – rozvíjení jejich motivace poznávat a využívat poznané v dalších situacích.

Definice MUP [1]

“Mapa učebního pokroku (v anglicky psané literatuře progress map) zachycuje proces, kterým žák prochází při osvojování znalostí a dovedností v dané oblasti. Pojmenovává uzlové body, které napomáhají orientaci při sledování individuálního rozvoje. Mapa tedy nabízí sled jednotlivých kroků, které při studiu a osvojování si dané oblasti poznání většinou nastávají, a poskytuje tak žákům a učitelům základní rámec ke sledování vlastního pokroku.

Pro poznávání a učení se je myšlenka zlepšení, zdokonalení, hlubšího porozumění nebo schopnosti využití v širším kontextu tou úplně nejzákladnější. Pro žáka a učitele je tedy formulace těchto kvalit ve vzájemné komunikaci zásadní.

Mapa poskytuje všem zúčastněným určitého prostředníka tím, že jasně formuluje, čeho je třeba dosáhnout a jakým způsobem se projevuje to, že bylo vytyčeného cíle dosaženo. “

Bloomova taxonomie cílů 

MUP vznikají tak, že se učivo nejdříverozdělí do oborových dovedností – spirál. Základní spirály v matematice vypadají například takto: 

  • práce s číslem
  • orientace v rovině a v prostoru
  • řešení úloh v geometrii
  • řešení slovních úloh
  • práce s daty

Jedná se vlastně o stabilní okruhy, ke kterým se děti neustále vracejí na různých úrovních ve všech ročnících. Spirály provádí děti celou cestou vzdělávání a zabezpečují tak návaznost vzdělávání.

Spirály propojují klíčové kompetence dětí s oborovými znalostmi a zabezpečují jejich rozvoj.

Detailně rozpracované spirály umožňují diferenciaci obsahu cílů vzdělávání. K detailnímu rozpracování spirál se využívá na Lyčkově náměstí Bloomova taxonomie vzdělávacích cílů, která se dělí do šesti úrovní:

1) znalost

2) porozumění

3) aplikace

4) analýza

5) hodnocení

6) tvořivost

Učení se na vyšší úrovni je závislé na znalostech a dovednostech na nižší úrovni, proto i stanovení obsahu jednotlivých cílů postupuje krok za krokem, od jednoduššího ke složitějšímu. Bez znalosti není možné porozumění, bez znalosti a porozumění zas nelze aplikovat, bez aplikace nelze analyzovat, bez analýzy hodnotit a tak dále. Rozpracováním jednotlivých spirál podle Bloomovy taxonomie vznikne metodická řada výstupů, od nejjednodušších až po nejsložitější, která umožňuje individualizovat ve výuce

Například spirála Řešení slovních úloh je s pomocí Bloomovy taxonomie rozpracována do následující škály dovedností, od základní znalosti a porozumění až ke tvořivému řešení úloh: 

    • Vypíše podstatné informace ze slovní úlohy.
    • Znázorní slovní úlohu.
    • Odhadne výsledek slovní úlohy.
    • Vyřeší slovní úlohu bez počítání.
    • Vyřeší slovní úlohu s počítáním.
    • Vytvoří slovní úlohu na zadaný příklad.
    • Zkontroluje správnost / reálnost výsledku slovní úlohy.
    • Vyhodnotí nejlepší způsob řešení slovní úlohy.
    • Vytvoří jiný způsob řešení slovní úlohy.

Takto vzniklé řady výstupů - tzv. šablony MUP [2] si učitelé naplní jednotlivými tématy, tedy zformulují konkrétní vzdělávací cíle a k nim si připraví aktivity. MUP se stává pro učitele databází cílů jak pro děti s handicapem, tak i pro děti talentované, a dobře jim slouží jako vodítko.

Interní vzdělávání učitelů

Příprava hodiny s využitím MUP je pro učitele časově náročnější. Vrátí se mu to ale následně během hodiny, kdy vznikne prostor, aby se věnoval jednotlivě dětem, které potřebují podpořit, nebo třeba i těm nadanějším. Děti pracují na připravených aktivitách, jejichž náročnost si zvolí podle vlastních schopností. Ve stejný moment se některé děti nerušeně věnují základům, zatímco jiné prohlubují své znalosti a dovednosti na tvořivé úrovni, kam by se s celou třídou jen těžko dostaly. Přiměřeně obtížné úlohy dětem umožní zažít radost z úspěchu, čímž roste chuť věnovat se dalším aktivitám. Předpokládá to ale dobrou přípravu učitele na všech úrovních probíraného tématu. 

Součástí interního vzdělávání učitelů na Lyčkově náměstí jsou pravidelná (cca jednou za měsíc) setkání učitelů, kde se ve skupinách podle odbornosti připravují na hodinu s využitím MUP. “Pro učitele je zejména těžké držet se úzkého tématu a nikam neodbíhat. Jen tak jej mohou úspěšně rozškálovat a zformulovat konkrétní cíle, ke kterým si následně připraví aktivity,” popisuje své zkušenosti s učiteli Korda. Výstupem semináře by měla být hotová příprava hodiny. Je pak čistě na učiteli, zda se rozhodne s ní pracovat, či nikoliv. 

Podle odhadu ředitele v jisté míře využívají MUP asi dvě třetiny pedagogů na prvním stupni a asi čtvrtina učitelů druhého stupně. “Na prvním stupni funguje tým zkušených pedagogů,” uvádí Korda jeden z důvodů, proč se děti se vzdělávacími mapami častěji setkají v prvních pěti ročnících. 

Učitel, který se rozhodne vzdělávací mapy používat, se pro děti stává jejich průvodcem, motivátorem, plánovačem. Je to jiná role, než na kterou jsou u nás učitelé zvyklí. Na dítěti a jeho rodičích leží odpovědnost za vzdělávání a za to, kam se na své vzdělávací cestě dostane. “Učitel by měl především přijmout to, že nemůže naučit všechny děti všechno, a neměl by z toho mít špatný pocit,” říká ředitel Korda a zároveň dodává, že to mnohým učitelům činí problém. “Učitel se také nesmí bát třídu pustit a nechat děti řídit si svou činnost v hodině samostatně,” dodává a připouští, že ani to není pro jeho kolegy jednoduché. 

Jak vypadá hodina s MUP?

Děti na začátku hodiny dostanou list s konkrétními dovednostmi odpovídajícími jednotlivým cílům (viz výše Bloomova taxonomie cílů). Pokud se například právě věnují slovním úlohám v matematice, může seznam dovedností vypadat následovně:

DOVEDNOST SEBEHODNOCENÍ
Vypíšeš podstatné informace ze slovní úlohy?
Znázorníš slovní úlohu?
Odhadneš výsledek slovní úlohy?
Vyřešíš slovní úlohu bez počítání?
Vyřešíš slovní úlohu s počítáním?
Vytvoříš slovní úlohu na zadaný příklad?
Zkontroluješ správnost/reálnost výsledku slovní úlohy?
Vyhodnotíš nejlepší způsob řešení slovní úlohy?
Vytvoříš jiný způsob řešení slovní úlohy?

Děti zároveň obdrží i zadání aktivit ke každé dovednosti. Samy si pak vyberou, na čem budou pracovat podle toho, na jaké úrovni se cítí být. Aktivity odpovídající dovednostem nižší úrovně mohou přeskočit a věnovat se rovnou pokročilejším úkolům, které jsou pro ně zajímavé. Děti si mohou určit i to, s kým a v jakých skupinách budou pracovat. Protože mají svobodu a nejsou demotivované příliš jednoduchými ani příliš složitými úkoly, mají možnost prohloubit své porozumění postupně krok po kroku, každý svým tempem a podle svých schopností. “Hodina se obvykle skvěle rozjede a učitel má prostor věnovat se dětem, které potřebují jeho podporu,” popisuje svou zkušenost Korda. 

Na konci hodiny děti odevzdají seznam dovedností, do kterého si zaznamenávají, kam došly. Pokud si myslí, že daný výstup již zvládly, zapíší datum splnění. Učitel jim může okamžitě dát zpětnou vazbu. Když například vidí, že si dítě neví rady a nikam se neposouvá, motivuje ho, aby si řeklo o pomoc. 

“Po několika hodinách, kdy se věnujeme jednomu tématu a většina třídy má splněné dovednosti na úrovni “aplikace” (jedná se o třetí stupeň vzdělávacího cíle podle Bloomovy taxonomie), aktivity ukončím a ověřím si, jak na tom děti jsou,” popisuje Korda. 

Většina dětí by tedy měla probíranou látku dobře znát, rozumět jí a také ji umět uplatnit při řešení složitější úlohy (konkrétně se jedná o třetí stupeň Bloomovy taxonomie). Ověření v praxi znamená, že každý sám za sebe musí splnit jiný úkol na odpovídající úrovni. Všichni tak získají zpětnou vazbu. Když se dětem nepodaří samostatně splnit úkol na úrovni, kterou označily za zvládnutou, je na místě otázka: Čím to? Ty sis jen myslel, že to umíš. “Dobereme se například k tomu, že dítě úlohu splnilo ve skupině se spolužákem, který tématu lépe rozuměl,” říká Korda. “Opakuji jim, aby si vždy ověřily, že zadané úlohy zvládnou i samy. Je důležité, aby se naučily učit se, a to k tomu patří.”

Hodnocení místo klasifikace

Jen zřídka se na základních školách děti setkají s úlohami, které jsou podle Bloomovy taxonomie na vyšší úrovni, než je aplikace, tedy takovými, které je učí analyzovat, vyhodnocovat nebo tvořit (4. až 6. úroveň). 

S MUP se tak mohou dostat dál, než je v českých školách běžné. Musejí ale samy chtít. Učitel je může motivovat a podpořit, ale systém pracuje s vnitřní motivací dítěte, na kterém tak leží odpovědnost za to, jak daleko se posune. Je proto poněkud nešťastné, když učitel musí práci i oznámkovat. “Většinou stanovím jedničku, pokud děti zvládají aktivity alespoň na úrovni aplikace,” říká Korda, ale vzápětí dodává, že to je problematické, protože mnohým pak již nestojí za námahu řešit složitější úkoly na vyšší úrovni. Pokud učitel potřebuje práci třídy oznámkovat, měl by předem jasně určit, které dovednosti mají děti zvládnout, aby dostaly určitou známku. 

MUP stanovují cíle pro děti s handicapem i pro ty talentované. Učitel, rodič i samotné dítě vidí, jak se rozvíjí podle toho, jaké dovednosti si postupně osvojuje. MUP tedy umožňují hodnocení, které v porovnání s klasifikací poskytuje srozumitelnou a rychlou zpětnou vazbu na bázi individuálního pokroku dítěte. Je spravedlivé, motivující a zároveň zvládnutelné pro učitele. 

Pokud učitel pracuje s MUP, rozvíjí u dětí schopnost sebehodnocení. Na ZŠ Lyčkovo náměstí jsou mapy učebního pokroku také součástí hodnocení setkání učitel-rodič-dítě, během kterých jsou děti nuceny zamyslet se nejen nad svým učebním pokrokem, ale i zhodnotit své chování a vztahy ve třídě a nasazení, s jakým pracují. Společně s učitelem si stanoví cíle do dalšího období, které by měly být zvládnutelné a zároveň dostatečně konkrétní. Cílem by tedy neměla být lepší známka z fyziky, ale například pečlivější zápisky v sešitě nebo využívání jiných informačních zdrojů. Formulář pro zápis z konzultace je součástí žákovské knížky a podepisuje jej učitel, dítě i rodič.


Jan Korda pořádá semináře pro kolegy, kteří by vzdělávací mapy rádi využívali na své škole. 

Přílohy ke stažení:

Mapy učebního pokroku, obecná metodika

MUP ČJ, AN, M – ZŠ Lyčkovo nám.

O modelu hodnocení ve Smysluplné škole se můžete více dozvědět zde.


Seznam zdrojů:

[1] Autoři: kolektiv autorů. (2014). Mapy učebního pokroku, obecná METODIKA. Vydavatel: www.scio.cz, s.r.o., Pobřežní 34, Praha 8. Dostupné z: https://mup.scio.cz/Content/Files/Metodika_obecna.pdf (datum citace 3.1.2020)

[2] ZŠ a MŠ Lyčkovo náměstí. (2012-2019). PROJEKT „SMYSLUPLNÉ VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI“. 

Dostupné z: https://www.zs-ln.cz/zakladni-skola/projekty/smysluplne-vzdelavani-zaku-se-sv (datum citace 3.1.2020)

vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

Model hodnocení ve Smysluplné škole
Inspirujte se Smysluplnou školou a jejich modelem slovního hodnocení žáků za využití sebehodnocení, formulace obsahu vzdělávání a Bloomovy taxonomie cílů.
Efektivní zpětná vazba a hodnocení dětí
Známkování už dávno není jediným typem hodnocení. Když jsou součástí zpětné vazby procesní pochvaly a konstruktivní kritika a nechybí respekt, děti se nebojí chyb a dělají pokroky.
Formativní hodnocení
Vyzkoušejte různé způsoby formativního hodnocení v kombinaci se sumativním hodnocením a výsledky na sebe nenechají dlouho čekat. Prokazatelné pozitivní dopady překvapí nejen vás, ale hlavně žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP).
Potřebujete poradit?
Napište nám.