Čtenářský klub

Když má školní knihovna svůj čtenářský klub, přináší to pro děti velké výhody. Nejenže se ve čtení zdokonalují, ale čtení jim pomáhá také naučit se kritickému myšlení. Přečtěte si, jak se daří čtenářskému klubu na ZŠ Lyčkovo náměstí v Praze.

Čtrnáct dětí v jedné místnosti, a přesto tu vládne ticho a soustředění. Jsou ve škole, ale je už po vyučování. Děti se sešly ve školní knihovně v rámci čtenářského klubu. 

Čtení pomáhá kritickému myšlení

Než  děti zasedly ke knihám, chvíli to trvalo a ticho v pracovně Jany Lejdarové, učitelky a lektorky skupinových podpůrných aktivit na ZŠ Lyčkovo náměstí, rozhodně nevládlo. Na děti totiž nejdřív čekala mediální smršť v podobě hlasitě puštěného televizního vysílání a rozhlasu a záplavy novin a časopisů, která je měla podnítit k diskusi o vhodné míře informací. A děti zaujatě pracovaly i během další aktivity, kdy se na základě klíčových slov snažily odhalit profesi novináře. Teprve pak se všechny ponořily do knih. 

Jana Lejdarová vede děti k tomu, aby vyjádřily své pocity a názory, a zároveň po nich chce, aby se vzájemně poslouchaly. Mile, ale důrazně zastaví ty, které mají potřebu mluvit místo někoho jiného nebo vykřikují. Kdo má slovo, má zároveň i prostor svou myšlenku dokončit, platí to i pro plaché a pomalejší děti. Ve skupině čtrnácti dětí to není lehký úkol.

„S méně početnou skupinou, maximálně 12 dětí, se pracuje lépe. Lépe se udrží klid a pro každé jednotlivé dítě vyjde více času se uplatnit. A já s asistentkou se můžeme víc věnovat každému dítěti, jak potřebuje. Tomu, které začíná nebo potřebuje během různých aktivit podpořit, i tomu, které má se čtením a slovní zásobou potíže soustavně,“ připouští Jana Lejdarová a prosí děti, které nejsou začátečníky, aby zvážily přesun do skupiny pro pokročilé.

Čtenářský klub pro nečtenáře

Koncept čtenářských klubů Jana převzala z Nové školy, kde jej metodicky zpracovali a vyzkoušeli v pilotním projektu ve spolupráci s pedagogickými a jinými odborníky, a kde dva roky pracovala jako knihovnice. 

Klub nabízí na rodičovských schůzkách druhých tříd, s výběrem dětí Janě pomáhají i třídní učitelé. Pár dětí přibylo i tak, že je s sebou přivedl kamarád nebo sourozenec.

Klub je určen dětem prvního stupně, které mají se čtením problémy (dyslektici, děti s odlišným mateřským jazykem), nebo dětem, které mají z nějakého důvodu ke čtení nechuť.

„Po dvou letech zde v klubu to na nich nepoznáte,“ říká Jana a dodává, že u dětí, které jsou dlouhodobě v péči pedagogicko-psychologické poradny, znatelný pokrok hlavně v porozumění textu potvrzují i psychologové.

Čtenářský klub v dětech buduje pozitivní vztah ke čtení a knihám, dodává jim sebedůvěru a učí je o knihách a světě kolem sebe přemýšlet a také mluvit. Proto setkání klubu Jana ráda začíná dramatizací tématu, které chce dětem přiblížit a o kterém se chystá diskutovat.

„Vždy začínám otázkami, abych zjistila, co si o tématu děti myslí a co už znají. Teprve pak je mohu doplňovat,“ vysvětluje jednu z přijatých zásad.

Dobré knihy, které děti dočtou

Knížky pro děti do školní knihovny ze začátku vybírala jinak, dnes ale ví, že když knížka baví ji, bude bavit i děti. „Najdete tu ve velké většině jen knížky, které děti dočítají,“ říká s uspokojením, když ukazuje řadu knih. Osobní vkus ověřuje např. se seznamy kolegů ze čtenářských klubů, tj. těch, kteří se také věnují dětskému čtenářství. 

Knížky si mohou půjčovat nejen děti z klubu, ale i ostatní děti ze školy, nebo také asistentky pro individuální práci. Můžou si vybrat mezi mnoha kratšími příběhy, kde ilustrace převládají nad textem.

„Když ale děti mají po pár návštěvách klubu několik přečtených knih, jsou spokojené a jsou na sebe hrdé, a to je to, co potřebují,“ říká Lejdarová. 

Na výběr jsou i oddechové kousky, jako například řada příběhů Rošťáka Bertíka. „Ty jsem pořídila, když ke mně chodili čtyři romští kluci. Pro ně bylo ze začátku opravdu těžké najít něco, co by je bavilo,“ vysvětluje. 

Děti si mohou přinést i vlastní rozečtenou knihu z domova. Výběr je čistě na nich. 

Na konci hodiny se ještě najde čas, aby všichni společně v kruhu ocenili své pokroky a aby si pověděli, jak se jim knížky líbí. K tomu pomáhají barevné čtenářské kostky. Jana zvolí jednu ze tří barev – pro nově rozečtenou knížku, pokročile rozečtenou nebo pro knížku dočtenou – malý čtenář hodí a přečte otázku, která mu padla. „Co máš společného s hlavní postavou?“ ptá se kostka. „Asi nic, nejsem šnek,“ odpovídá děvče, které dočítá příběh Hlemýždím tempem. S tím se ale Jana nespokojí a nabádá ji zapomenout na vnější podobu.

Otázky ze čtenářských kostek


Dobrá praxe ze: Základní škola a mateřská škola, Praha 8, Lyčkovo náměstí 6

vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

Dítě se závažnou zdravotní diagnózou
Závažná diagnóza je pro všechny, kterých se týká, bezesporu traumatizující záležitost. Celá rodina vynakládá maximální úsilí k tomu, aby se s nastalou situací vyrovnala, a zaslouží si vaši plnou podporu a empatii. Tady je pár zásad a tipů, jak na to.
Byla jsem zasněná holka, co nosila domů dvojky nebo trojky. Že mám ADHD, to jsem se dozvěděla v 25 letech
Nakoukněte s námi do světa zasněné holky, která až v pětadvaceti letech zjistila, že má ADHD. Její upřímná zpověď odhaluje, jak se dá s poruchou pozornosti pracovat a studovat vysokou školu.
Dítě s ADHD a motivace k učení
S ADHD u dětí se dá velmi efektivně pracovat a správná motivace dokáže divy. Zařaďte do výuky speciální hry pro děti s ADHD odměňování a pozitivní zpětnou vazbu a pozorujte změny. Přečtěte si i o dalších způsobech motivace k učení.
Potřebujete poradit?
Napište nám.