Ilustrační foto, zdroj: Freepik.com
V první části textu jste se mohli dočíst o teorii časových perspektiv amerických psychologů Philipa Zimbarda a Johna Boyda. Člověk si ve své mysli konstruuje určitým způsobem čas, přičemž se může orientovat zvýšeně na vlastní budoucnost, minulost či přítomnost. Tyto zvýšená orientace na jednu z časových perspektiv mu ale nemusí ještě přinášet v životě spokojenost.
Lidé, kteří se příliš orientují pouze na časovou perspektivu minulosti a přítomnosti, nejsou v důsledku toho příliš úspěšní v dosahování vlastních cílů, plánování a organizaci času. Jejich výrazná orientace na minulost a přítomnost může souviset i s některými tzv. rušivými činiteli. V pojetí francouzského lektora a autora Francoise Delivrého jsou rušiví činitele v podstatě určitým stereotypem v myšlení nebo chování, který člověku zabraňuje úspěšně dosahovat vlastních cílů. Rušiví činitelé související s přehnaným zaměřením na minulost a přítomnost mohou být různé: často se jedná o tzv. magické myšlení nebo také o nízkou sebedůvěru a s ní související úzkostné myšlení.
V tomto navazujícím textu se dozvíte více o dalších rušivých činitelích, které souvisí s přílišným zaměřením na časovou perspektivu budoucnosti. Jedná se zejména o přílišnou orientaci na dosažení cílů a výsledků.
Jedná se o rušivé činitele, které se často mohou vyskytovat mj. u lidí s nevyváženou časovou orientací - konkrétně s dominantní časovou perspektivou budoucnosti; těmto lidem se zároveň nedaří efektivně pracovat s časovou perspektivou přítomnosti. Těmi nejzásadnějšími škodlivými myšlenkami jsou ty, které člověku brání těšit se ze své činnosti a cítit uspokojení ze své práce. Lidé, kteří nejsou dostatečně ukotvení v časové perspektivě přítomnosti, se neumí těšit z toho, co aktuálně prožívají, příliš se zabývají časovou perspektivou budoucnosti – stále plánují, dotahují, snaží se splnit stanovené úkoly co nejlépe. Přílišná orientace na výsledky může postupně vést k syndromu vyhoření.
Pro tyto jedince mohou být typické (vnitřní) výroky:
„Nezastavuj se, dokud nemáš vše hotové.“
„Neodcházej z práce, jestliže jsi neudělal, co se dalo.“
„Měl/a bych ještě…“
„Nemůžu to nechat…“
Pro tyto jedince mohou být typické (vnitřní) výroky:
„Neměl/a bych zapomenout na…“
„Ještě je potřeba…“
„Je dobře, že se to podařilo dotáhnout do konce, ale pokud…“
„Na tohle nemám čas, mám plno povinností…“
„Nikdo to za mě neudělá…“
„Nechápu, kde berou čas na…já musím ještě…“
Tip na závěr:
Každý člověk má rušivé činitelé jiné, v jiném množství, jinak výrazné – důležité ale je nenechat se jimi ovládnout. Jak na tom jste s rušivými činiteli vy? K tomuto účelu máme pro vás níže kvíz, který vám nabídne možnost sebereflexe i zavádění změn ve vlastním time managementu.
Pedagogové si mohou všímat, do jaké míry mají jejich žáci (i oni sami) rozvinuté dovednosti plánovat a dosahovat cílů, a pomocí různých aktivit, technik a her je podporovat, aby si postupně práci s budoucí časovou perspektivou osvojili. Seznam doporučené literatury zájemci najdou na konci textu.
[1] ZIMBARDO, P. G., & BOYD, J. N. (2008). The Time Paradox: The new psychology of time that will change your life. New York: Free Press. s. 71–98
Jaké jsou různé role, které plní třídní učitel? Jaké základní schopnosti a znalosti by měl mít každý učitel, který si přeje stát se třídním učitelem? A má učitel, který se pro třídnictví rozhodne dobrovolně, větší šanci na úspěch? V našem textu se nachází deset klíčových kroků, které pomohou nováčkům v učitelském povolání zorientovat se v průběhu školního roku, počínaje přípravným týdnem.
V prvním dílu článku se dozvíte, co je to emoční inteligence a proč je důležitá i ve vzdělávání. Ani pojmy jako intrapersonální inteligence nebo Gardnerova teorie mnohočetné inteligence už vám nebudou cizí.
Se základy emoční inteligence jste se seznámili v první části článku, teď je na čase se podívat podrobněji na její jednotlivé typy. A na konci si nezapomeňte udělat kvíz, abyste zjistili, jak jste na tom s empatií.