Zapojení rodičů do vzdělávání dětí

Neformální vztahy a spolupráce mezi učiteli a rodiči prokazatelně prospívají vzdělávání dětí. Přečtěte si, jak toho docílit pomocí zapojení rodičů ve školní radě, třídních schůzek, newsletterů nebo individuálních konzultací.

Možnost zapojení zákonných zástupců dítěte (tedy většinou rodičů) do života školy jinak než pouhým informováním o dění ve škole je jev samozřejmý až tradiční například pro americké školství. V České republice jsou rodiče většinou zapojeni spíše formálně ve školských radách nebo sdruženích rodičů. Některé alternativní školské programy mají přitom tuto spolupráci výslovně jako prioritu. Obecně lze však říct, že se spolupráce rodičů se školami postupně rozvíjí, a to především díky „otevírání“ škol rodičům a zvýšenému zájmu rodičů o spolupráci.  

Argumenty pro zapojení rodičů do vzdělávání

Základem spolupráce (neboli kooperace a součinnosti) je společná činnost několika osob nebo skupin, jež směřuje k dosažení dohodnutých cílů. V rámci školy se spolupráce může rozvíjet na základě spolupráce při učení. Průběh spolupráce lze stručně popsat takto: stanovení společných cílů, rozdělení úloh a slaďování součinnosti. Dochází ke vzájemné kontrole, k hodnocení přínosu jednotlivců i k respektování osobních zvláštností zúčastněných stran. Pokud spolupráci provází otevřenost, přátelství, snaha poradit a vzájemně si pomáhat, pak to pozitivně ovlivňuje vztahy spolupracujících i výsledky. [1] Spolupráce takto platí v rovině učitel-žák, učitel-rodič, ale koneckonců i v rovině rodič-dítě. 

Podle Roberta Čapka existují čtyři argumenty, které odůvodňují zapojení rodičů do vzdělávání dětí:

  1. Právo – rodiče mají právo účastnit se různých aktivit ve škole, jelikož nesou zásadní odpovědnost za rozvoj svého dítěte. Rodiče mají právo na veškeré informace o jejich dítěti, mohou zvolit školu, kterou bude navštěvovat. Sami rodiče různými způsoby podporují rozvoj dítěte, oni rozhodují, zda posílí vliv působení školy na dítě nebo naopak.
  2. Rovnost – rodiče jsou partneři školy, mají rovný vztah s učiteli. Obě strany přinášejí odlišnou, ale stejně hodnotnou zkušenost.
  3. Reciprocita – všichni mají mít ze vzájemného vztahu prospěch. Každý ponese za svá rozhodnutí odpovědnost.
  4. Posilování – rodiče by měli mít pocit, že prospěch ze zapojení do vzdělávání mají nejen děti, ale i oni sami. Otevírá jim to možnosti učit se, seznamovat se s novými věcmi atd. [2] 

Zapojení rodičů do života školy je možné stupňovat, například podle Epsteinové:

  • plnění základních rodičovských povinností;
  • komunikace škola-rodiče;
  • zapojení rodičů jako dobrovolníků do činnosti školy;
  • zapojení rodičů do domácí přípravy;
  • zapojení rodičů do rozhodování o záležitostech školy;
  • zapojení rodičů do školní komunity. [3]

Nefunkční formální vztahy

Rizikem učitelského povolání je určitá profesionální strohost, kvůli níž vztahy učitele a rodiče mohou sklouzávat do formalismu. Štech popisuje konkrétní podobu tohoto chybného přístupu:

  • separace – učitel a rodiče mají odlišné role a odpovědnost ve výchově dětí – existuje mezi nimi sociální a fyzický odstup, přímý kontakt mezi nimi je omezený a odehrává se jen v předepsané době – podněty k setkání mimo předepsanou dobu bývají převážně negativní – komunikace je jednosměrná (od učitele k rodičům) a jejím obsahem je oznamování výsledků dítěte nebo školních opatření – chybí podněcování rodičů k proaktivitě;
  • selektivnost – zapojení rodiče je považováno za žádoucí především tehdy, když učitel usoudí, že je to potřebné a vhodné – vlastní podněty ze strany rodičů nejsou vítány;
  • úkolování – učitel formuluje jednostranné požadavky, doporučení a žádosti – například žádá po rodičích, aby sledovali domácí přípravu dítěte do školy – problém nastává tehdy, pokud je tento požadavek formulován bez pochopení zvláštností a potřeb rodiny – učitel často předpokládá, že za problém může pouze rodina, která musí změnit strategii výchovy dítěte – pak dochází k tomu, že učitel deleguje řešení potíží výhradně na rodiče;
  • formálnost – ačkoli se dá říct, že objektivně narůstá četnost neformálních setkání rodičů s učiteli (např. dny otevřených dveří, projektové dny, v neposlední řadě také komunikace pomocí moderních technologií nebo sociálních sítí aj.), nic to nemění na pasivní roli rodičů – učitel vymýšlí aktivitu, rodič se jí následně jen zúčastní. [4]

Efektivní vzdělávání

Například nestátní nezisková organizace Step by Step Česká republika považuje spolupráci mezi školou, rodinou a komunitou za významný faktor, který podporuje efektivitu vzdělávání dětí. Rodiny jsou primárními vychovateli svých dětí a mají tak na jejich výchovu největší vliv. Úkolem školy a učitelů je tedy vytvořit podmínky pro fungování partnerského vztahu s rodiči dětí, navázat a pravidelně s nimi udržovat kontakt a nabízet rozmanité formy spolupráce. Individualizovaný přístup je uplatňován nejenom ve vztahu k dětem, ale také k jejich rodinám – je jim nabízen prostor pro výběr takového typu spolupráce, který nejlépe vyhovuje jejich potřebám, možnostem, životnímu stylu a zázemí. Rodinu a komunitu považuje Step by Step Česká republika za jednu z klíčových oblastí výchovně-vzdělávacího procesu. Tuto oblast vymezila v publikaci Kompetentní učitel 21. století následujícími třemi kritérii:

  • učitel utváří partnerský vztah s rodinami dětí, nabízí rodinám i dalším členům komunity možnost zapojit se do výchovy a vzdělávání dětí, zapojit se do života učící se společnosti;
  • učitel užívá ke sdílení informací o pokrocích v učení dítěte a dalších informací formálních i neformálních komunikačních strategií;
  • učitel využívá k obohacení vzdělávání nabídky zdrojů, které mu poskytují rodiny dětí i širší komunita. [5]

Nejčastěji se ve škole setkáte s těmito formami spolupráce:

  • vítání a přijímání rodičů – rodiče jsou přijímáni ve škole s úctou a nebojí se kontaktu s pracovníky školy;
  • dvousměrná písemná zpráva – škola minimálně dvakrát ročně písemně informuje rodiče o dítěti – zpráva by měla obsahovat oddíl pro vyjádření rodičů, kteří pak zprávu předají škole zpět;
  • individuální konzultace – mohou stavět na předchozích písemných zprávách;
  • rodičovské schůzky – škola alespoň dvakrát ročně informuje rodiče o tom, jakým způsobem mohou doma pomoci dětem ke zvládnutí výchovně-vzdělávacího procesu. Přečtěte si více v textu „Třídní schůzky a jejich vliv na klima třídy“;
  • sdružení rodičů – spoluvytváří efektivní vztahy mezi rodiči a učiteli, účelem by nemělo být pouze shromažďování financí a práce s nimi;
  • školská rada – není totožná se sdružením, v činnosti se ale vzájemně podporují, rodiče v ní musí být zastoupeni;
  • školní publikace – pravidelné vydávání školních tiskovin – např. časopis, bulletin, leták či newslettery s informacemi pro rodiče;
  • právo rodičů vidět záznamy o dítěti – jsou k dispozici při individuálních konzultacích;
  • respektování přání rodičů – všechna zásadní rozhodnutí ohledně dítěte škola konzultuje s rodiči, v případě nesouhlasu hledají společné řešení;
  • návštěvy v rodinách – v mateřské škole lze použít jako součást adaptace, na vyšších stupních vzdělávání ve výjimečných případech;
  • školní výchova – služba rodičům i partnerství s nimi – učitel v rámci možností respektuje přání rodičů. [6]

Tipy pro utužení vztahu s rodiči

Možnosti spolupráce školy s rodiči jsou závislé na lokálních specifikách a liší se samozřejmě škola od školy. Robert Čapek uvádí několik tipů, jak podpořit spolupráci rodiny a školy:

  • rodičovský koutek – „území“ rodičů ve škole, něco mezi čekárnou, klubovnou a studijním místem, kde rodiče čekají na své děti, neutrální území pro rozhovor rodiče s učitelem, rodiče se v něm dávají spontánně do řeči i mezi sebou a konzultují spolu školní problematiku, může být vybaven čajem a kávou, knihovničkou, nástěnkou, ozdoben dětskými kresbami;
  • fundraising – finanční prostředky získané díky činnosti rodičů – v zahraničních školách bývá častý prodej upečených cukrovinek, tombola, prodej vstupenek na školní představení, burzy oblečení a sportovních potřeb, jarmarky, burzy učebnic, školní plesy nebo tvorba a prodej školního kalendáře třeba i ve spolupráci s lokální firmou;
  • školní půjčovna – rodiče si mohou vypůjčit na víkend sportovní náčiní, ale třeba i knihy o výchově, encyklopedie, naučné kompaktní disky a výukové programy;
  • škola v éteru – škola má propůjčenu frekvenci a pravidelně v daný den a čas vysílá v rádiu zprávy ze školy, přičemž na vysílání se mohou podílet děti i rodiče – soudobý upgrade může být televizní nebo online vysílání. [7]

Faktory úspěšné spolupráce s rodiči

Určitě existují rodiče, kteří nikdy se školou spolupracovat nebudou, stejně tak ale existují rodiče, kteří by si při určité konstelaci hvězd spolupráci uměli představit. Pro takové rodiče uvádí Robert Čapek následující zásady. Pokud na ně učitel myslí a snaží se je aplikovat, určitě může nevyhraněné nebo nerozhodné rodiče získat na svou stranu. Pokud však učitel nedisponuje přirozenou vstřícností a vřelostí, jedná se o úkol nadlidský.

  • Profesionalita – učitel je odborníkem, vede vzdělávání, dokáže dětem předat vědomosti, motivuje je a aktivizuje – dítě je ve škole spokojené, práce ho zajímá a tyto své postoje přenáší na rodiče – ti poté respektují učitele a s tímto dobrým míněním k němu přistupují – profesionalita učitele se projevuje i v míře zapojení rodičů, přičemž iniciativa je na něm – vysvětlí rodičům možnosti zapojení, ujasní pravidla, povinnosti a práva rodičů;
  • Vhodná komunikace s rodičem předpokladem je oboustranná snaha o dobro a vývoj dítěte – učitel se o děti ve své třídě zajímá a rodič chce poznat, co se dítě naučí – rodič kromě klasifikace ocení také učitelovy postřehy, výtvory dítěte, sociometrická měření, měření klimatu, ukázky zlepšení atd. – tím vytváří obraz, který bude dobrým vodítkem pro rodiče i při rozhodování o dalším studiu – informace by měly proudit plynule oběma směry, ne jen během třídní schůzky. Přečtěte si také článek „Verbální a neverbální komunikace mezi rodnou a školou“;
  • Optimismus a pozitivní postoj – učitel vede rozhovory s rodiči optimisticky, má pozitivní vztah k dítěti a dává ho najevo, prožívá osud dítěte spolu s rodiči – rodiče musí mít jistotu, že to učitel myslí s jejich dítětem dobře – učitel rodiče nestresuje, nespěchá na ně – může pomoci i lehce neformální postoj (což není totéž co familiární), který může pomoci rodičům hovořit o problémech, které má jejich dítě doma – učitel poté může sám doporučit některé metody a postupy pro zlepšení situace;
  • Vstřícnost – učitel by měl být ten, kterému jde o spolupráci s rodiči, je dobré mít pochopení pro individuální rodinné problémy, nabízet pomoc při studijních problémech dítěte, být s rodiči v kontaktu a předávat jim i aktuální informace o nezbytných a akutních záležitostech – třídní učitel by měl vědět, jestli má dítě klid na svou přípravu, kolik času jí dává, jestli se mu rodiče věnují apod. [8]


Odkazy

[1] KOLÁŘ, Z. A KOL. (2012) Výkladový slovník z pedagogiky. Praha: Grada, s. 67.

[2] ČAPEK, R. (2013) Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Praha: Grada, s. 15–16.

[3] ČAPEK, R. (2013) Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Praha: Grada, s. 13.

[4] ČAPEK, R. (2013) Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Praha: Grada, s. 13–14.

[5] KOLEKTIV AUTORŮ. (2011) Kompetentní učitel 21. století: Mezinárodní profesní rámec Kvality ISSA. Praha: Step by Step ČR, s. 12–19. [online] [cit. 18. 5. 2020] Dostupné z: https://www.zacitspolu.eu/wp/wp-content/uploads/2019/10/kompetentni-ucitel-21.-stoleti.pdf 

[6] ČAPEK, R. (2013) Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Praha: Grada, s. 28.

[7] ČAPEK, R. (2013) Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Praha: Grada, s. 61–66.

[8] ČAPEK, R. (2013) Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Praha: Grada, s. 18–19.


Doporučené zdroje 

  1. ČAPEK, R. (2013) Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Praha: Grada.
  2. KARGEROVÁ, J. A KOL. (2019) Spolupráce s rodinou a komunitou v programu Začít spolu. Praha: Pasparta.
  3. KOLEKTIV AUTORŮ. (2011) Kompetentní učitel 21. století: Mezinárodní profesní rámec Kvality ISSA. Praha: Step by Step ČR, s. 12–19. [online] [cit. 18. 5. 2020] Dostupné z: https://www.zacitspolu.eu/wp/wp-content/uploads/2019/10/kompetentni-ucitel-21.-stoleti.pdf 
  4. ČAPEK, J., LAUERMANN, M., PŘÍKAZSKÁ, I., VOSMIK, M., VYHNÁLEK, J. (2017) Jak budovat dobrý vztah s rodiči žáků: Tipy a náměty pro třídní učitele. Praha: Raabe.

Další články

Den otevřených dveří pro rodiče
Aby rodiče mohli zažít běžný den svých dětí ve škole, pořádá děčínská ZŠ Den otevřených dveří jen pro ně. Rodiče se účastní výuky a pomáhají tak zlepšovat klima třídy.

Když se otevřete rodičům, otevřou se oni vám. Jak zlepšit komunikaci ve školce
Učitelé z mateřinek, jak si rozumíte s rodiči svých žáčků? Někteří pedagogové tvrdí, že kontakt s rodiči je na jejich práci vlastně to vůbec nejtěžší a nejvíc stresující. Čím to ale je? Problém obvykle bývá v komunikaci a často netkví tolik v tom, co se říká, ale v tom, jak a kdy se to říká. Podívejme se napřed na to, odkud vítr vane, a pak se pojďme zamyslet nad tím, jak si můžete lépe porozumět.

Nastavování pravidel komunikace a spolupráce školy a rodiny
Děti, učitelé i rodiče se potřebují při vzájemné komunikaci cítit bezpečně. Pocitu bezpečí dosáhnete nastavením srozumitelných pravidel. Smysluplná a pro všechny závazná pravidla vám pomáhají cítit jistotu, že víte, co se od vás očekává, co můžete očekávat od ostatních, a že víte, jak postupovat, když se vám něco nelíbí.

Principy komunikace školy s rodiči
Rodina a škola – to jsou dva světy, které stojí za to propojit. Jedině vzájemný respekt, dialog a spolupráce mezi rodiči, dětmi a školou dokáže kultivovat jeden společný svět. V takovém světě je pak radost vyučovat i učit se.
Potřebujete konzultaci s odborníkem?
Napište nám.