Když se budete adekvátně věnovat verbální i neverbální komunikaci, můžete s rodiči dosáhnout shody a s dětmi spokojenosti. Co byste řekli na tipy k adaptaci ve školce nebo na ukázku kodexu komunikace s rodiči dětí se sociálním znevýhodněním?
Vzájemnou komunikaci mezi rodinou a školou je třeba neustále rozvíjet a starat se o ni. Jednání by přitom měla probíhat oboustranně vřele, v pozitivním duchu a přitom korektně. Jakým způsobem obě strany komunikují a jaké formy komunikace při tom volí, to samozřejmě předurčuje typ školy a věk dítěte, o které se jedná; v neposlední řadě hrají roli případné specifické vzdělávací potřeby dítěte.
Základní význam komunikace je sdělování nebo výměna informací od vysílajícího k přijímajícímu. Lze hovořit o komunikaci z hlediska jejích nositelů – informace si sdělují zvířata, lidé, ale i lidmi vytvořená umělá zařízení. Komunikace může být přímá a nepřímá. Při přímé komunikaci jsou mluvčí a adresát současně přítomni. Při nepřímé komunikaci se přenáší informace písmem a relevantními médii (obecně psaným textem, tedy napsanými vzkazy, e-maily, ale i učebnicemi).
Komunikaci dále dělíme na verbální a neverbální. V lidské komunikaci nejde jen o přenos informací, ale také o sebeprezentaci, sebepotvrzení a o vyjadřování postojů. Komunikací také vyjadřujeme své pocity, stavy a nálady.
U verbální komunikace jde o sdělování informací prostřednictvím mluveného nebo psaného jazyka, v mluvené podobě bývá doprovázena ještě tzv. paralingvistickými aspekty. Těmi jsou práce s hlasem a její projevy, jako jsou plynulost a rychlost řeči, tón hlasu a jeho zabarvení, délka doby projevu, pauzy v řeči, otázky a jejich zodpovídání.
Neverbální komunikace představuje formu sdělování informací jinak než slovy, řadíme sem například následující formy komunikace: mimika, řeč očí, gestika a další.
Všechny typy neverbální komunikace doplňují osobní komunikaci verbální. [1]
Komunikace mezi rodinou a školským zařízením začíná už v mateřské škole. Základní principy a možnosti se nemění až do ukončení třetího stupě vzdělávání. Bejdáková uvádí následující nástroje komunikace v předškolním zařízení. Ty jsou ostatně platné i na vyšších stupních vzdělávání:
Velmi pozitivní formu komunikace představuje v mateřské škole adaptace – návštěva v rodině ještě před nástupem dítěte do mateřské školy. Návštěvu si rodič domluví s pedagogem, který bude učit ve třídě. Kontakt s pedagogem tak proběhne v dítěti známém a důvěrném prostředí. Rodič i dítě mají možnost se na cokoli zeptat, poradit se o tom, co by dítě mělo zvládnout do nástupu do školky. Pedagog se zajímá o dítě, jeho zájmy, způsoby hry apod. Vztah mezi dítětem, rodiči a pedagogem vzniká v příjemné atmosféře a začátky v mateřské škole díky tomu mohou být pro dítě mnohem snazší. Děti vnímají návštěvu většinou pozitivně, vidí, že rodiče pedagogovi věří a první dny v mateřské škole si na návštěvu mohou vzpomenout. [3] Další fáze adaptace probíhají samozřejmě při fyzickém nástupu do školky.
Robert Čapek uvádí, že škola by při vzdělávání dítěte měla jednat s rodičem jako s partnerem. Pokud chce škola svou úlohu realizovat co nejkvalitněji, měla by nabízet různé platformy komunikace, spolupráce a partnerství. Nejvyšším cílem v komunikační i sociální rovině by mělo být vytvoření takového školního společenství nebo komunity, která by zahrnovala děti, učitele, vedení školy, školní personál i rodiče. Zásadní je důsledná synchronizace informací, aby je všichni zainteresovaní včas obdrželi. Je vhodné nevolit příliš velké množství komunikačních kanálů, může to působit nepřehledně. [4]
Sandra Bejdáková, ředitelka Mateřské školy Březí, doporučuje vlídný a profesionální způsob komunikace s důrazem na partnerský vztah mezi rodičem a pedagogem. Komunikační atmosféru podle ní ovlivňuje mnoho faktorů, zejména empatie, vstřícnost a porozumění. Pokud rodiče cítí respekt ze strany školky, bude komunikace s nimi snazší. Je důležité komunikaci ze strany rodiče nezlehčovat a neodmítat. Pokud pedagog nemá v daný moment čas, je vhodné rodiči nabídnout jiný termín. Pedagog coby profesionál je zodpovědný za to, jak se bude komunikace vyvíjet.
Důležitým aspektem při komunikaci je také vymezení hranic. Patří sem zejména:
Základní pravidla pro komunikaci s rodiči by měla respektovat tyto univerzální zásady:
Pro vedení komunikace správným směrem může škola nebo školka sepsat vlastní kodex komunikace s rodiči. Jedná se o seznam jednoduchých zásad, kterými se škola nebo konkrétní pedagog budou řídit při komunikaci s rodiči. Ideální je, když si škola vypracuje vlastní kodex, který odpovídá konkrétním podmínkám a zkušenostem pedagogických pracovníků. Do této skupiny je třeba zahrnout i děti s odlišným mateřským jazykem – zejména se jedná o děti, jejichž rodiče neovládají český jazyk dostatečně, takže zde vzniká potřeba využít tlumočení a překladatelské služby prostřednictvím profesionálních služeb. Kodex uvedený níže je cílen na děti s odlišnými kulturními a životními podmínkami:
[1] KOLÁŘ, Z. A KOL. (2012) Výkladový slovník z pedagogiky. Praha: Grada, s. 65–66.
[2] BEJDÁKOVÁ, S., STŘECHOVÁ, J., SUCHARDOVÁ, L., VÍTKOVÁ, J., ZDRUBECKÁ, H., ŽENATOVÁ, Z. (2018) Školní zralost a komunikace. Praha: Raabe, s. 90–91.
[3] BEJDÁKOVÁ, S., STŘECHOVÁ, J., SUCHARDOVÁ, L., VÍTKOVÁ, J., ZDRUBECKÁ, H., ŽENATOVÁ, Z. (2018) Školní zralost a komunikace. Praha: Raabe, s. 93–94.
[4] ČAPEK, R. (2013) Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Praha: Grada, s. 15.
[5] BEJDÁKOVÁ, S., STŘECHOVÁ, J., SUCHARDOVÁ, L., VÍTKOVÁ, J., ZDRUBECKÁ, H., ŽENATOVÁ, Z. (2018) Školní zralost a komunikace. Praha: Raabe, s. 89–90.
[6] ČAPEK, R. (2013) Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Praha: Grada, s. 141.
[7] KOLEKTIV AUTORŮ. (2013) Mají na to! Jak podpořit sociálně znevýhodněné děti na ZŠ. Praha: Člověk v tísni. [online] [cit. 18. 5. 2020] Dostupné z: http://www.majinato.cz/majinato_web.pdf