Verbální a neverbální komunikace mezi rodinou a školou

Když se budete adekvátně věnovat verbální i neverbální komunikaci, můžete s rodiči dosáhnout shody a s dětmi spokojenosti. Co byste řekli na tipy k adaptaci ve školce nebo na ukázku kodexu komunikace s rodiči dětí se sociálním znevýhodněním?

Vzájemnou komunikaci mezi rodinou a školou je třeba neustále rozvíjet a starat se o ni. Jednání by přitom měla probíhat oboustranně vřele, v pozitivním duchu a přitom korektně. Jakým způsobem obě strany komunikují a jaké formy komunikace při tom volí, to samozřejmě předurčuje typ školy a věk dítěte, o které se jedná; v neposlední řadě hrají roli případné specifické vzdělávací potřeby dítěte.

Verbální a neverbální komunikace 

Základní význam komunikace je sdělování nebo výměna informací od vysílajícího k přijímajícímu. Lze hovořit o komunikaci z hlediska jejích nositelů – informace si sdělují zvířata, lidé, ale i lidmi vytvořená umělá zařízení. Komunikace může být přímá a nepřímá. Při přímé komunikaci jsou mluvčí a adresát současně přítomni. Při nepřímé komunikaci se přenáší informace písmem a relevantními médii (obecně psaným textem, tedy napsanými vzkazy, e-maily, ale i učebnicemi).

Komunikaci dále dělíme na verbální a neverbální. V lidské komunikaci nejde jen o přenos informací, ale také o sebeprezentaci, sebepotvrzení a o vyjadřování postojů. Komunikací také vyjadřujeme své pocity, stavy a nálady. 

U verbální komunikace jde o sdělování informací prostřednictvím mluveného nebo psaného jazyka, v mluvené podobě bývá doprovázena ještě tzv. paralingvistickými aspekty. Těmi jsou práce s hlasem a její projevy, jako jsou plynulost a rychlost řeči, tón hlasu a jeho zabarvení, délka doby projevu, pauzy v řeči, otázky a jejich zodpovídání.

Neverbální komunikace představuje formu sdělování informací jinak než slovy, řadíme sem například následující formy komunikace: mimika, řeč očí, gestika a další. 

Všechny typy neverbální komunikace doplňují osobní komunikaci verbální. [1]

Efektivní komunikace mezi rodinou a školou

Komunikace mezi rodinou a školským zařízením začíná už v mateřské škole. Základní principy a možnosti se nemění až do ukončení třetího stupě vzdělávání. Bejdáková uvádí následující nástroje komunikace v předškolním zařízení. Ty jsou ostatně platné i na vyšších stupních vzdělávání:

  • nástěnka – tradiční a stále důležitý způsob předávání informací – důležitá je dostupnost nástěnky, její přehlednost a aktuálnost – umožňuje rodičům získat povědomí o tematických plánech, o organizaci provozu, důležitých dokumentech mateřské školy a nadcházejících událostech; 
  • webové stránky – jsou pro stávající i budoucí rodiče „oknem“ do mateřské školy – obsahují aktuální a důležité informace včetně fotodokumentace z činností mateřské školy, rodiče mají k dispozici například měsíční plány a jídelníček;
  • profil na sociální síti – moderní, rychlá a přehledná podoba komunikace s rodiči, rodiče jsou informovaní o nejaktuálnějším dění v mateřské škole, jedná se o rychlý a přehledný komunikační kanál.;
  • třídní schůzky – během nich dochází k předání největšího objemu informací, jsou určeny pro všechny rodiče;
  • individuální schůzky – umožňují konzultovat s rodiči individuální pokroky dětí a vést důvěrné rozhovory;
  • stanovení konzultačních hodin – v rozumný čas s přihlédnutím k možnostem rodičů; 
  • anketa a dotazníky – slouží jako zpětná vazba k evaluaci vzdělávacího procesu, podmínek a výsledků vzdělávání;
  • společné akce – mohou být neformální, umožňují upevňovat vztah mezi rodinou a mateřskou školou, rodiče mají možnost se do aktivit zapojit. [2]

Adaptace ve školce

Velmi pozitivní formu komunikace představuje v mateřské škole adaptace – návštěva v rodině ještě před nástupem dítěte do mateřské školy. Návštěvu si rodič domluví s pedagogem, který bude učit ve třídě. Kontakt s pedagogem tak proběhne v dítěti známém a důvěrném prostředí. Rodič i dítě mají možnost se na cokoli zeptat, poradit se o tom, co by dítě mělo zvládnout do nástupu do školky. Pedagog se zajímá o dítě, jeho zájmy, způsoby hry apod. Vztah mezi dítětem, rodiči a pedagogem vzniká v příjemné atmosféře a začátky v mateřské škole díky tomu mohou být pro dítě mnohem snazší. Děti vnímají návštěvu většinou pozitivně, vidí, že rodiče pedagogovi věří a první dny v mateřské škole si na návštěvu mohou vzpomenout. [3] Další fáze adaptace probíhají samozřejmě při fyzickém nástupu do školky.

Robert Čapek uvádí, že škola by při vzdělávání dítěte měla jednat s rodičem jako s partnerem. Pokud chce škola svou úlohu realizovat co nejkvalitněji, měla by nabízet různé platformy komunikace, spolupráce a partnerství. Nejvyšším cílem v komunikační i sociální rovině by mělo být vytvoření takového školního společenství nebo komunity, která by zahrnovala děti, učitele, vedení školy, školní personál i rodiče. Zásadní je důsledná synchronizace informací, aby je všichni zainteresovaní včas obdrželi. Je vhodné nevolit příliš velké množství komunikačních kanálů, může to působit nepřehledně. [4]

Jak pozitivně ovlivnit komunikaci mezi rodinou a školou

Sandra Bejdáková, ředitelka Mateřské školy Březí, doporučuje vlídný a profesionální způsob komunikace s důrazem na partnerský vztah mezi rodičem a pedagogem. Komunikační atmosféru podle ní ovlivňuje mnoho faktorů, zejména empatie, vstřícnost a porozumění. Pokud rodiče cítí respekt ze strany školky, bude komunikace s nimi snazší. Je důležité komunikaci ze strany rodiče nezlehčovat a neodmítat. Pokud pedagog nemá v daný moment čas, je vhodné rodiči nabídnout jiný termín. Pedagog coby profesionál je zodpovědný za to, jak se bude komunikace vyvíjet. 

Důležitým aspektem při komunikaci je také vymezení hranic. Patří sem zejména:

  • nesdělovat informace o jiných dětech;
  • nemluvit s rodiči o negativních věcech před dětmi. [5]

Základní pravidla pro komunikaci s rodiči by měla respektovat tyto univerzální zásady:

  • neprojednávat situace mimo mateřskou školu;
  • volit takový způsob komunikace, kterému rodiče porozumí;
  • volit kratší věty a během nich se stále ujišťovat (hledáním souhlasné neverbální komunikace), zda rodiče vše chápou;
  • vyhýbat se zbytečným cizím slovům a nicneříkajícím odborným výrazům;
  • mluvit srozumitelně a lidsky;
  • nelhat a nevymlouvat se, mluvit konkrétně a jednoznačně;
  • vyhýbat se přepjatým výrazům a přemrštěným emocím;
  • nepřehánět a nevěnovat se extrémům nebo zbytečnostem;
  • vyvažovat a ponechat prostor pro rodiče, pro jejich odpovědi a otázky. [6]

Komunikace s rodiči dětí s odlišnými kulturními a životními podmínkami

Pro vedení komunikace správným směrem může škola nebo školka sepsat vlastní kodex komunikace s rodiči. Jedná se o seznam jednoduchých zásad, kterými se škola nebo konkrétní pedagog budou řídit při komunikaci s rodiči. Ideální je, když si škola vypracuje vlastní kodex, který odpovídá konkrétním podmínkám a zkušenostem pedagogických pracovníků. Do této skupiny je třeba zahrnout i děti s odlišným mateřským jazykem – zejména se jedná o děti, jejichž rodiče neovládají český jazyk dostatečně, takže zde vzniká potřeba využít tlumočení a překladatelské služby prostřednictvím profesionálních služeb. Kodex uvedený níže je cílen na děti s odlišnými kulturními a životními podmínkami:

  1. Osobní sympatie a antipatie ponechám stranou – v takovém případě lze od začátku nastavit efektivní a korektní vztah s rodiči, což pomůže především dítěti.
  2. Nevyřeším všechny problémy rodiny, ani to není můj úkol – pedagogové mohou někdy mít pocit, že se od nich očekává, že právě oni budou řešit veškeré problémy sociálně znevýhodněných dětí.
  3. Vyhradím si na komunikaci s rodiči potřebný čas – je dobré, pokud může pedagog věnovat komunikaci s rodiči více času, tedy nevyřizovat vše potřebné pouze mezi dveřmi při předávání dítěte rodičům. 
  4. S každou rodinou se alespoň občas setkám individuálně – na hromadných třídních schůzkách není pro hlubší rozhovor prostor a rodiče sociálně znevýhodněných dětí poměrně často ani nedorazí, proto je dobré nečekat pasivně na to, zda rodiče přijdou.
  5. Budu stručně, srozumitelně a trpělivě vysvětlovat rodičům očekávání, která na ně a na jejich děti škola klade – některé požadavky školy nemusí být pro sociálně znevýhodněné rodiče vůbec samozřejmé, proto je při osobních setkáních dobré citlivě, opakovaně, jasně a názorně seznamovat rodiče se vším, co se od nich očekává.
  6. Budu rodičům nabízet podporu, možnost zapojení dětí do kroužků a podobně – pro dobrou spolupráci je výhodné, pokud škola nabízí nadstavbové aktivity, zejména se může jednat o různé podpůrné služby jako předškolní příprava, pomoc s adaptací na školu, doučování, asistenci ve výuce nebo různé zájmové kroužky a činnosti.
  7. Budu důsledně, spravedlivě a včas vyžadovat plnění základních povinností – pedagog kontroluje zejména pravidelnou docházku dítěte do školy, správné a včasné omlouvání, zajišťování pomůcek, psaní domácích úkolů, domácí přípravu a doplňování látky.
  8. Dám na sebe rodičům pracovní telefonní číslo a budu je vybízet ke kontaktu v případě jakýchkoliv otázek – otevřenost v osobní komunikaci, snadná dostupnost a neformálnost rozhovorů, to vše je často pro rodiče sociálně znevýhodněných dětí to zásadní, aby získali postupně důvěru v učitele i ve školu jako celek. [7]


Odkazy

[1] KOLÁŘ, Z. A KOL. (2012) Výkladový slovník z pedagogiky. Praha: Grada, s. 65–66.

[2] BEJDÁKOVÁ, S., STŘECHOVÁ, J., SUCHARDOVÁ, L., VÍTKOVÁ, J., ZDRUBECKÁ, H., ŽENATOVÁ, Z. (2018) Školní zralost a komunikace. Praha: Raabe, s. 90–91.

[3] BEJDÁKOVÁ, S., STŘECHOVÁ, J., SUCHARDOVÁ, L., VÍTKOVÁ, J., ZDRUBECKÁ, H., ŽENATOVÁ, Z. (2018) Školní zralost a komunikace. Praha: Raabe, s. 93–94.

[4] ČAPEK, R. (2013) Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Praha: Grada, s. 15.

[5] BEJDÁKOVÁ, S., STŘECHOVÁ, J., SUCHARDOVÁ, L., VÍTKOVÁ, J., ZDRUBECKÁ, H., ŽENATOVÁ, Z. (2018) Školní zralost a komunikace. Praha: Raabe, s. 89–90.

[6] ČAPEK, R. (2013) Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Praha: Grada, s. 141.

[7] KOLEKTIV AUTORŮ. (2013) Mají na to! Jak podpořit sociálně znevýhodněné děti na ZŠ. Praha: Člověk v tísni. [online] [cit. 18. 5. 2020] Dostupné z: http://www.majinato.cz/majinato_web.pdf 


Doporučené zdroje 

  1. ČAPEK, R. (2013) Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Praha: Grada.
  2. BEJDÁKOVÁ, S., STŘECHOVÁ, J., SUCHARDOVÁ, L., VÍTKOVÁ, J., ZDRUBECKÁ, H., ŽENATOVÁ, Z. (2018) Školní zralost a komunikace. Praha: Raabe.
  3. LOŠŤÁKOVÁ, O. (2020) Empatická a asertivní komunikace: Jak zvládat obtížné komunikační situace. Praha: Grada.
  4. NOVÁK, T. (2012) Jednej asertivně!: Asertivně na duševní hygienu. Praha: Grada.
  5. ADAMCZYK, G., BRUNO, T. (2005) Řeč těla: Jak neverbálně působit na druhé a rozumět řeči těla. Praha: Grada.

Další články

Když se otevřete rodičům, otevřou se oni vám. Jak zlepšit komunikaci ve školce
Učitelé z mateřinek, jak si rozumíte s rodiči svých žáčků? Někteří pedagogové tvrdí, že kontakt s rodiči je na jejich práci vlastně to vůbec nejtěžší a nejvíc stresující. Čím to ale je? Problém obvykle bývá v komunikaci a často netkví tolik v tom, co se říká, ale v tom, jak a kdy se to říká. Podívejme se napřed na to, odkud vítr vane, a pak se pojďme zamyslet nad tím, jak si můžete lépe porozumět.

Nastavování pravidel komunikace a spolupráce školy a rodiny
Děti, učitelé i rodiče se potřebují při vzájemné komunikaci cítit bezpečně. Pocitu bezpečí dosáhnete nastavením srozumitelných pravidel. Smysluplná a pro všechny závazná pravidla vám pomáhají cítit jistotu, že víte, co se od vás očekává, co můžete očekávat od ostatních, a že víte, jak postupovat, když se vám něco nelíbí.

Principy komunikace školy s rodiči
Rodina a škola – to jsou dva světy, které stojí za to propojit. Jedině vzájemný respekt, dialog a spolupráce mezi rodiči, dětmi a školou dokáže kultivovat jeden společný svět. V takovém světě je pak radost vyučovat i učit se.

VIDEO: Schůzka s rodiči – pravidla, tipy i postřehy z praxe
Dobré vztahy s rodiči mohou učiteli velmi usnadnit práci a zajistit maximální přínos pro žáka. Od začátku je ale potřeba si pro ně stanovit jasná pravidla, a to i pro domlouvání a vedení schůzek. Příkladem může být zásada, že se na vás rodiče budou moci obracet jen v pracovních hodinách a netelefonovat třeba o víkendu.

VIDEO: Tipy pro učitele – jak nastavit pravidla pro jednání s rodiči?
Práce učitele s sebou automaticky přináší i nutnost jednat s rodiči, což nemusí být vždycky zcela bezproblémové. Je dobré se na tyto situace dopředu připravit, umět si stanovit zdravé hranice a dokázat správně komunikovat. S tím vám pomůže zkušená učitelka a lektorka „Školy bez poražených“ Kateřina Vrtišková, která se ve videu podělí o své tipy a praktické ukázky.
Potřebujete konzultaci s odborníkem?
Napište nám.