Třídnická hodina

Pokud potřebujete upevnit vztahy ve školní třídě, řešit aktuální situace, podpořit samostatnost a sebevědomí žáků a nechat je převzít odpovědnost za vlastní rozhodnutí, zaveďte třídnickou hodinu.

Třídnická hodina je v praxi dobře známý pojem, který je však teoreticky v odborných zdrojích poměrně málo zpracován. Většina žáků i pedagogů má třídnickou hodinu spojenou s třídním učitelem, který v ní v zásadě řeší tematiku dvojího druhu: organizační, respektive kázeňskou. Širší a do českého školství pozvolna pronikající koncept počítá s tmelením třídního kolektivu pomocí škály aktivit od herních po relaxační. Třídnické hodiny bývají buď nepravidelné, nebo v rámci možných disponibilních hodin pravidelně ukotvené v rozvrhu.

Definice třídnické hodiny

Pojem třídnická hodina se v pedagogických slovnících běžně nevyskytuje. Nebyla mu věnovaná žádná relevantní nebo zásadní monografie. V minulosti byla řešena správnost užití pojmu třídnická hodina místo pojmu třídní hodina (souvislost s třídním učitelem nebo třídní knihou). Vhodnost přídavného jména třídnická se zdůvodňuje slovem třídnictví, tzn. práce, které vykonává třídní učitel v souvislosti s vedením třídy. Spojení třídnická hodina je pro pojmenování uvedené hodiny mnohem přesnější a jednoznačnější než spojení třídní hodina. [1] 

Co se týče historie, v československých školách se začaly konat schůze třídního učitele s jeho třídou ve třicátých letech dvacátého století, ale častěji se tato forma třídního setkávání začala objevovat až po druhé světové válce. Na podzim roku 1951 už byla třídnická hodina prokazatelně ustanovena na několika pražských gymnáziích. Primárními důvody jejího zavedení byly zhoršující se kázeň žáků a větší objem administrativní agendy třídního učitele. [2]

Třídnická hodina umožňuje více či méně pravidelné a nerušené setkání třídního učitele s jeho třídou za účelem řešení aktuálních i nadčasových témat mimo rámec běžných vyučovacích předmětů. Třídnické hodiny jsou zařazeny do rozvrhů tříd jako samostatné hodiny nebo je jejich obsah zakomponován v jiných předmětech, většinou humanitního směru (etická výchova, občanská výchova, osobní a sociální výchova atp.). Tak jako se mezi sebou odlišují školy při pohledu do školního vzdělávacího plánu (ŠVP), logicky se odlišují i v pojetí, frekvenci a koncepci třídnických hodin. Dá se říct, že se v českém školství setkáte s následujícími variantami:

  • neexistence třídnické hodiny – školy ji vůbec nerealizují ani nemají představu, co by vlastně bylo její náplní;
  • předmět, který má rysy třídnické hodiny – např. prvostupňová škola má ve svém ŠVP předmět etické výchovy, který má své pevné místo v rozvrhu a koná se každý týden;
  • třídnická hodina jako prostor pro organizačně-provozní záležitosti třídy – třídní učitel ji svolává nahodile podle potřeby, a to několikrát ročně, mimo rámec běžného rozvrhu;
  • třídnická hodina jako prostor pro posilování kolektivu školní třídy – tento typ slouží pro podporu kolektivu školní třídy a k řešení školních i mimoškolních záležitostí – u nás bohužel stále nemá své pevné místo ve standardních rozvrzích tříd a koná se pravidelně nad rámec rozvrhu.

Zásadní vliv na zavedení třídnických hodin a jejich směřování školy má ředitel školy. Musí přesvědčit svůj pedagogický sbor o jejich přínosu pro školu i jednotlivé třídy, a zároveň si musí uvědomovat nároky, které na ně vedení takové hodiny klade. Smysl třídnických hodin musí vysvětlit také rodičům žáků a samotným žákům. Pokud rodiče zažili třídnickou hodinu pouze jako organizační formu práce, případně s ní nemají vůbec žádnou zkušenost, může jim její zavádění přijít zbytečné.

Pokud má škola možnost zařadit třídnickou hodinu do rozvrhu, je vhodné vynechat tzv. nultou hodinu (většinou od 7.00) a odpolední vyučování – především z hlediska únavy a celkového naladění žáků. Některé školy ji mají zařazenou v týdenním intervalu, jiné školy například jednou za měsíc. Je praktické, když se třídnická hodina koná v kmenové učebně příslušné třídy, ne však když jsou lavice i nábytek připevněné k podlaze a nedá se s nimi pohnout. Někdy je totiž dobré změnit uspořádání učebny. Při hrách a pohybových aktivitách se osvědčuje nesedět v tradičním uspořádání lavic, ale například v kruhu – ať už s lavicemi, nebo bez nich.

Možnosti a přesahy třídnické hodiny

Skácelová staví třídnické hodiny do roviny primární prevence a má za to, že pravidelné a opakující se třídnické hodiny jsou z hlediska dlouhodobosti a systematičnosti pro třídní kolektiv nejvhodnější a nejužitečnější. Třídnické hodiny podle ní nabízejí následující možnosti:

  • pravidelná práce se vztahy uvnitř třídy;
  • podpora zdravých způsobů chování mezi žáky;
  • rozvoj osobnosti  a sociálních dovedností;
  • řešení aktuálních problémů třídy;
  • práce s pravidly třídy (jejich stanovení i řešení jejich porušení);
  • vedení žáků k formulaci vlastních názorů a k vědomí toho, že mohou konstruktivně ovlivňovat své okolí;
  • vedení žáků k samostatnosti při řešení problémů a k přijetí zodpovědnosti za tato řešení;
  • prevence sociálně-patologických jevů. [3]

Pro vedení třídnických hodin jsou důležité osobnostní kompetence učitele. Pokud je učitel schopen odpovědět na následující otázky, může je také s porozuměním klást svým žákům v rámci třídnických hodin a tím podpořit osobnostní a sociální výchovu:

  • Víme vždy jeden o druhém vše potřebné i méně potřebné? 
    • Např. co má ten druhý rád a co nesnáší? 
    • Jak dlouho komu trvá cesta do školy?
  • Stačí informace, které o sobě máme, k tomu, abychom si rozuměli?
  • Známe své spolužáky dobře? Znají dobře oni nás?
  • Víme, jak získat nové informace o druhých lidech?
  • Umíme vždy citlivě reagovat na získané informace?
  • Víme, co dělat s citlivou informací o druhých lidech?
  • Umíme být při poznávání druhých citliví a vnímaví? [4]

Možný přínos pro žáky v rámci třídnických hodin, které se primárně nevěnují organizační problematice, ale spíše třídnímu klimatu a jeho spoluutváření, vztahům ve třídě a vzájemnému poznávání, popisuje Dubec:

  • žáci jsou motivování způsobem práce, při kterém mohou být sami aktivní;
  • žáci zažívají konstruktivní ovlivňování svého okolí (třída, škola, její okolí);
  • žáci samostatně řeší nejenom své problémy a přijímají za svá rozhodnutí odpovědnost;
  • žáci si osvojují techniky a principy, které jim pomáhají při plánování společných činností, řešení konfliktů v rámci skupiny/třídy, řešení jiných problémů apod.;
  • žáci se ochotněji řídí pravidly, na jejichž vzniku a úpravách se sami podíleli. [5]

Vedení třídnické hodiny

Existuje mnoho přístupů a uchopení třídnických hodin. Jednoduše a účelně o tom píše Dubec, který ve své metodice nazvané Třídnické hodiny zmiňuje tři základní zásady:

  • interaktivita – žáci jsou zapojeni do aktivit a jsou jejich aktéry;
  • propojenost se životem žáků – nemá smysl chystat do třídnických hodin aktivity, které jsou pro žáky neaktuální;
  • učitel vede třídnickou hodinu – učitel usměrňuje chod třídnické hodiny, ale nemá patent na správná řešení, žáci respektují nastavená pravidla. [6] 

Struktura třídnické hodiny, aby logicky odpovídala jedné standardní české vyučovací hodině o délce 45 minut, by mohla podle Skácelové vypadat následovně:

  1. začátek – shrnutí uplynulého období a nastínění programu;
  2. úvodní aktivita, tzv. „ledolamka“, která slouží k naladění, uvolnění atmosféry a zaplašení obav;
  3. hlavní technika a náplň hodiny – slouží ke stmelování kolektivu, k seznamování s novými členy, k pojmenování stávající nebo ideální situace, k dosažení náhledu, ke specifické prevenci, k zábavě apod.;
  4. uzavření hodiny upevňuje získané zkušenosti, „uzavře“ to, co žákům hodina „dala“, poskytuje vzájemnou zpětnou vazbu. [7]

Konkrétních jednotlivých aktivit použitelných do třídnických hodin je celá řada, důležité je počítat s tím, aby nepřesáhly rámec jedné vyučovací hodiny a stihly se včas a důstojně uzavřít. [8]


Odkazy

[1] POLÍVKOVÁ, A. (1988) Třídnická, nebo třídní hodina? Naše řeč, ročník 71, číslo 2, s. 111. [online] [cit. 2. 6. 2020] Dostupné z:  http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6767 

[2] BUREŠ, P. (2011) Třídnická hodina jako specifická náplň práce třídního učitele na 2. stupni základní školy v České republice.  Diplomová práce, vedoucí PaedDr. Eva Marádová, CSc., Univerzita Karlova, s. 31–33. [online] [cit. 2. 6. 2020] Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120048628/?lang=cs 

[3] SKÁCELOVÁ, L. (2012) Metodika vedení třídnických hodin. Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK, s. 9. [online] [cit. 2. 6. 2020] Dostupné z: https://www.adiktologie.cz/file/367/imprim-metodika-th-via-02.pdf   

[4] HERMOCHOVÁ, S. (2007) Poznáváme své spolužáky. Tematický okruh osobnostní a sociální výchovy: Poznávání lidí. Praha: Projekt Odyssea, s. 5. [online] [cit. 2. 6. 2020] Dostupné z: http://www.odyssea.cz/localImages/6_1.pdf 

[5] DUBEC, M. (2007) Třídnické hodiny. Praha: Projekt Odyssea, s. 5. [online] [cit. 2. 6. 2020]  Dostupné z: http://www.odyssea.cz/localImages/tridnicke_hodiny.pdf 

[6] DUBEC, M. (2007) Třídnické hodiny. Praha: Projekt Odyssea, s. 4–5. [online] [cit. 2. 6. 2020]  Dostupné z: http://www.odyssea.cz/localImages/tridnicke_hodiny.pdf 

[7] SKÁCELOVÁ, L. (2012) Metodika vedení třídnických hodin. Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK, s. 10. [online] [cit. 2. 6. 2020] Dostupné z: https://www.adiktologie.cz/file/367/imprim-metodika-th-via-02.pdf     

[8] DUBEC, M. (2007) Třídnické hodiny. Praha: Projekt Odyssea, s. 45–49. [online] [cit. 2. 6. 2020]  Dostupné z: http://www.odyssea.cz/localImages/tridnicke_hodiny.pdf 


Doporučené zdroje 

  1. SKÁCELOVÁ, L. (2012) Metodika vedení třídnických hodin. Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK. Dostupné z: https://www.adiktologie.cz/file/367/imprim-metodika-th-via-02.pdf 
  2. HERMOCHOVÁ, S. (2007) Poznáváme své spolužáky. Tematický okruh osobnostní a sociální výchovy: Poznávání lidí. Praha: Projekt Odyssea. Dostupné z: http://www.odyssea.cz/localImages/6_1.pdf 
  3. DUBEC, M. (2007) Třídnické hodiny. Praha: Projekt Odyssea. Dostupné z: http://www.odyssea.cz/localImages/tridnicke_hodiny.pdf
  4. BUREŠ, P. (2011) Třídnická hodina jako specifická náplň práce třídního učitele na 2. stupni základní školy v České republice.  Diplomová práce, vedoucí PaedDr. Eva Marádová, CSc., Univerzita Karlova. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120048628/?lang=cs  
  5. ŠVEC, M., JEŘÁBKOVÁ, S., KOLÁŘ, M. (2007) Jak zlepšit vztahy v naší třídě? Kurz osobnostní a sociální výchovy pro žáky 2. stupně ZŠ. Praha: Projekt Odyssea. Dostupné z: http://www.odyssea.cz/localImages/jak_zlepsit_vztahy_v_nasi_tride_2_stupen_zs.pdf 
  6. GILLERNOVÁ, I., KREJČOVÁ, K. (2012) Sociální dovednosti ve škole. Praha: Grada.

Další články

Rituálem k efektivnímu učení
Emoce a vztahy ve škole jsou klíčové pro schopnost učení. Proto na ZŠ v Děčíně při budování dobrých vztahů sází na rituály a vzájemnou důvěru. Seznamte se s několika rituály, které tamním dětem pomáhají cítit se ve škole dobře.

VIDEO: Jak zlepšit vztahy ve třídě a vybudovat dobrý kolektiv?
Vztahy mezi dětmi ve třídě výrazně ovlivňují nejen jejich postoj ke škole, celkovou spokojenost, ale i výsledky učení. Fungující kolektivy ovšem nejsou samozřejmostí, je potřeba je cíleně budovat a podporovat. Ředitel základní školy v pražském Karlíně Jan Korda radí, jak stmelovat vztahy ve třídách na prvním i druhém stupni. A jak případně řešit problémy.

VIDEO: Šikanu i kázeňské problémy je třeba utnout v zárodku. Jak na to?
Na základní škole v Děčíně se snaží řešit kázeňské problémy dětí už v zárodku – předcházejí tím například šikaně. Základem je otevřené prostředí, kde se učitelé ani žáci nebojí upozornit na potíže a požádat o pomoc. Konkrétní postupy primární prevence ve videu vysvětlí Tereza Skalická, která pracuje ve škole jako metodik prevence.
Potřebujete konzultaci s odborníkem?
Napište nám.