Školní třída

Školní třídy nesou znaky charakteristické pro malé sociální skupiny, a to jak podle sociologů, tak podle sociálních psychologů. Jak se žáci a pedagogové vzájemně ovlivňují a podílejí na vytváření klimatu třídy a jak se mění design třídy s příchodem digitálních technologií a učebních zón?

Školní třída je chápána jako skupina žáků nebo studentů stejného ročníku základní nebo střední školy, kterou koordinuje třídní učitel. Žáci stejné školní třídy spolu absolvují většinu výuky, jen na některé hodiny bývají tříděni do jiných skupin. Ze sociologického hlediska bývá označována za malou sociální skupinu. Každá třída má svoji vnitřní dynamiku a různorodé vztahy, přičemž tato specifika bývají označována jako třídní klima. Samostatné kapitoly pak tvoří estetika, design třídy a v širším rámci architektura školy (prosvětlení a další parametry ovlivňující žáky zvenčí).

Definice školní třídy

V České republice tvoří školní třídu obvykle 15 až 30 žáků, chlapců i dívek přibližně stejného věku, kteří se společně učí a postupují z ročníku do ročníku. Pro výuku některých předmětů (tělesná výchova, praktická výchova) se třídy běžně dělí na větší skupiny (např. na chlapce a dívky), pro výuku cizích jazyků, práci v laboratořích a v dalších specifických případech na menší skupiny a kroužky. Za třídu zodpovídá třídní učitel, průběh vyučování zaznamenává (spolu s dalšími vyučujícími) do třídní knihy. Je-li ve škole více než 30 žáků ve stejném školním ročníku, bývají zřizovány paralelní třídy, obvykle označované velkými tiskacími písmeny (např. I. B). V malých obcích, kde je naopak žáků méně, se pro 1. stupeň základní školy mohou zřizovat takzvané malotřídky, kde se žáci dvou, ale i více školních ročníků učí společně. Společné vyučování žáků různého věku využívají i některé alternativní školy. Podrobnosti upravuje školský zákon (Zákon o školním vzdělávání č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání) a další související zákony a předpisy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Školní třída je společenství, kde se žáci nejen učí, ale také socializují. [1] 

V běžné základní škole se naplňuje do počtu 30 žáků. Může být naplněna do počtu 34 žáků, a to pouze v případě udělení výjimky zřizovatele z nejvyššího počtu žáků ve třídě. Jinak je to v mateřských školách, tam může mít třída nejvýše 24 dětí (28 při výjimce z nejvyššího počtu dětí ve třídě). Třída na střední škole má horní hranici také 30 žáků.

Poměrně zásadní roli přisuzuje školní třídě Čapek v publikaci Třídní klima a školní klima (2010) v kapitole o prostředí třídy. Zmiňuje, že příjemné prostředí třídy by mělo být zároveň podnětné. Jako příklad uvádí obrázky, které „nenásilně učí“, produkty dětské tvůrčí činnosti, například výkresy, myšlenkové mapy, trojrozměrné objekty, prezentace a výukové koláže, a to nejlépe s obsahem právě probíraného učiva. Ve školách inspirovaných francouzským učitelem Célestinem Freinetem jsou často na nástěnkách literární díla žáků, přičemž je spolužáci mohou komentovat a svůj komentář podepsat. Nabízí se také několikajazyčné štítky na objektech ve třídě nebo přizpůsobit třídu ročním obdobím. Je pak na zvážení, jak a zda případně přizpůsobovat jednotlivé třídy celoškolnímu konceptu. [2]

Freinetovské školy

Alternativní školy podle systému C. Freineta (1896–1966), francouzského učitele – reformátora, rozšířené především ve Francii. Základní principy: optimální účast žáků v rozhodování o programu, aktivní samostatná i skupinová práce, účast žáků na tvorbě učebních materiálů pro práci ve škole (tiskárny), propojení manuálních činností s učením. [3]

Sociální skupiny

Studium školní třídy jako sociální skupiny je mezním problémem sociální psychologie, sociologie malých skupin, sociologie výchovy, pedagogiky i školní etnografie. Sociální psychologie mluví o sociální skupině, když se sejdou dva jedinci; sociologie považuje za sociální skupinu až triádu, tedy nejméně tři jedince. Sociologové prosazují spodní hranici tří, protože tři umožňují stanovit většinu, což pár, tedy dva jedinci, neumožňuje. Horní hranice malé skupiny se podle Kellera pohybuje do 40 členů – proto lze uvažovat o školní třídě jako o malé sociální skupině. Dále je možné konstatovat, že větší počet členů může způsobovat rozpad vnitřních vazeb a formování menších skupinek

Další vymezující charakteristikou malé sociální skupiny bývá společná činnost. V případě školní třídy je společná činnost předem dána a směřována ke společnému cíli, kterým je dosažení určitého stupně vzdělání. Nezanedbatelným znakem malých sociálních skupin je i struktura pozic a rolí. Významnou roli hraje ve třídě vůdce, který má schopnost a moc udávat směr aktivitám skupiny a ovlivňovat tak i širší okolí. Podstatnými doplňujícími znaky jsou dále systémy hodnot, norem a případně sankcí. To vše významně ovlivňuje souhru celé skupiny a její prezentaci navenek. [4]

V modelu lidského chování amerického psychologa Rudolfa Moose [5] je člověk oddělen od prostředí. Jsou to dvě oddělené oblasti, které jsou spolu propojeny a které jsou ovlivňovány prostřednictvím poznávacích procesů člověka. Člověk se s vlivy prostředí vyrovnává a dochází k úsilí o adaptaci nebo coping. To způsobí buď zachování, nebo změnu jeho chování. Celý systém je postavený na zpětné vazbě. Přínosem Moosova pojetí je propojení tří prostředí, které na žáky působí. Žáci přicházejí do školy ze svého rodinného klimatu a učí se v třídním klimatu, na jehož vytváření se podílí také učitel, který pracuje v nějakém svém pracovním klimatu (klima učitelského sboru, školní klima). Stěžejní jsou vztahy uvnitř sociální skupiny, tedy v tomto případě vztahy mezi žáky a učiteli ve třídě. [6]

Vliv školních tříd jako sociálních skupin na jedince

Vliv skupiny na jednotlivce závisí na řadě faktorů a momentálních podmínkách. Záleží také na struktuře a vlastnostech skupiny i na samotném jedinci, který je vlivu vystaven. Míra vlivu je tím větší, čím je skupina soudržnější, přičemž nejvýznamnějším faktorem skupinového vlivu je dle Nakonečného atraktivita skupiny. Ve školní třídě, stejně jako v jiných malých sociálních skupinách, dochází ke vzájemnému ovlivňování: jednak je jedinec formován třídou, jednak jedinec ovlivňuje třídu; ať už se jedná o žáka, nebo o učitele. Hrabal v sedmi krocích popisuje mechanismus vzájemného působení žáků a třídy:

  1. Třídu tvoří žáci, kteří mají různé dispozice – učební, výkonové a sociálně-morální. 
  2. Mezi jednotlivými aktéry ve třídě (učitel – žáci, žák – žák apod.) vzniká kontakt. Postupně jsou všichni se všemi v interakci. Jednotlivci reagují na spolužáky jako na celek. Interakce znamená do určité míry učení, stabilizuje se a působí zde habituace, tj. tendence vracet se k interakci, která byla uspokojivá nebo potřebná.
  3. Rostoucí stabilizace a předvídatelná interakce ve skupině je východiskem pro vzájemné postoje.
  4. Vztahy uvnitř skupiny jsou vzájemné a vytváří se mnohodimenzionální síť vztahů.
  5. Jedinci mají v síti vztahů určité pozice a role. Ty jsou dány dispozicemi a vztahy k ostatním.
  6. S rostoucí stabilizací interakce, vztahů, pozic a rolí dochází ke sbližování cílů, hodnot, upevňování pravidel a vzniku skupinové hierarchie.
  7. V průběhu formování skupiny se osobnost jedince a jeho dispozice dále formuje, rozvíjí nebo oslabuje učením.

Z uvedeného tedy vyplývá, že míra vlivu třídy jako sociální skupiny na jedince a také vlivu jedince na třídu závisí hlavně na vzájemné interakci jednotlivých aktérů. Jejím prostřednictvím se vytvářejí hodnoty, ale také např. pozice a role ve skupině. [7]

Sociální pozici jedince, tedy žáka, ve skupině určuje např. míra jeho sociální přitažlivosti a míra prestiže, způsob jeho sebeprosazování při začleňování se do skupiny, ale i jeho podíl na dosahování skupinových cílů. Pozice může být chápána i jako souhrn práv, prestiže a povinností, které třída žákovi určila. Každý nový člen určité sociální skupiny, v tomto případě třídy, postupně poznává a přijímá za svůj systém skupinových pravidel, norem a cílů ve vyjadřování, v oblékání, v celém hodnotovém systému. To vše má vliv na utváření a změny jeho vlastní osobnosti. Do jaké pozice a role se žák ve třídě dostane, závisí na jeho spolužácích a jeho individualitě. Roli hrají i aktuální a situační činitelé, žák může být například zatlačen do určité role. 

Hrabal vymezuje dvě dimenze pozice:

  • vliv – určuje, v jakém rozsahu žák ovlivňuje interakci a činnost žáků i třídy jako celku, přičemž o vlivu nejvíce rozhoduje žákova zdatnost, moc a osobní dispozice;
  • obliba – souhrn emocionálních komponent interakce a interpersonálních vztahů směřujících k ostatním a od ostatních členů k jedinci – základ obliby a sociálního přijetí je pak pomoc druhým a jejich podpora, která vychází z empatie a reálné potřeby pomáhat. [8] 

Uspořádání školní třídy a digitální technologie

Učební zóny jsou frekventovaným pojmem posledních let. Ve zkratce jde o koncept rozdělení vzdělávacího prostoru, tak jak jej například praktikuje nestátní nezisková organizace Step by Step ČR v rámci vzdělávacího programu Začít spolu. [9] 

Třída budoucnosti neboli Future Classroom Lab (FCL) je vzdělávací showroom nabízený k vidění v Bruselu. Vhodnější by ale byl spíše pojem laboratoř. Prostor je rozdělený do šesti učebních zón. Tento počet byl stanoven na základě výsledků vzdělávacích projektů. Nejde o dogma, ale spíše o kompromis vycházející z praxe evropských učitelů. Třída budoucnosti je postavena na pomezí tří prvků aktivního učení: pedagogika, uspořádání prostoru, digitální technologie. Každá učební zóna se zaměřuje na odlišný aspekt výuky a učení:

  • objevování (investigate) – skupinové nebo individuální aktivity badatelsky orientované výuky podporované technologiemi – užití robotů, snímacích senzorů;
  • vytváření (create) – tvorba různorodého obsahu podle zadání – užití fotoaparátů, kamer, 3D tiskáren, ale i tvorba podcastů, animací, streamů;
  • sdílení (present) – zóna vybavená vhodně rozestavěným nábytkem pro interaktivitu prezentací, aktivní naslouchání posluchačů a poskytování zpětné vazby – užití velkoplošné obrazovky, hlasovací systémy pro evaluaci, prezentéry – cílem je posílit digitální online podobu prezentace i živé vystoupení před přítomným publikem;
  • interakce (interact) – tato zóna je od zbytku prostoru oddělitelná posuvným paravánem – může nabývat podoby tradičního frontálního uspořádání stolů, jednoduše je možné ale stoly přeskupit i do jiné formace, přičemž je k dispozici běžný výukový hardware;
  • spolupráce (exchange) – zóna založená na spolupráci a výměně zkušeností –  interaktivní tabule a displeje, aplikace pro myšlenkové mapy, softwarové nástroje pro podporu brainstormingu – židle na kolečkách s integrovaným stolkem pro umístění telefonu, tabletu nebo notebooku;
  • seberozvoj (develop) – zóna podporuje samostatnou nerušenou práci žáků tím, že jim nabízí používání sluchátek a notebooků, neformální prostředí podporují sedací vaky, je tu i relaxační prostor, který má evokovat domácí pohodu a bezpečí, kde také může probíhat sebehodnocení. [10] 

Design třídy je ovšem přímo ovlivněný možnostmi samotných škol, ty starší často nemohou bez předchozích zásadních úprav disponovat otevřenými prostory a technickými vymoženostmi. Proto je dobré obzvláště důsledně a důkladně promýšlet stavbu nových škol. Přelomové a průkopnické byly už některé školy z první republiky, inspirace se ale dá čerpat i ze zahraničních nebo menších českých škol. [11] 

Design moderních tříd nicméně počítá s precizně vyřešenými, dalo by se říct přírodními podmínkami výuky, jako je světlo a světelnost učeben, kvalita vzduchu v učebnách, teplota a její regulace. [12] 


Odkazy

[1] ŠKOLNÍ TŘÍDA. (poslední aktualizace 17. 12. 2019, 12.49) Wikipedie. [online] [cit. 10. 6. 2020]   Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0koln%C3%AD_t%C5%99%C3%ADda 

[2] ČAPEK, R. (2010) Třídní klima a školní klima. Praha: Grada, s. 2.

[3] KOLÁŘ, Z. a kol. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012. s. 42. 

[4] DOPITA, M. (2014) Školní třída jako sociální skupina. Olomouc: Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, přednáška z 25. 9. 2014, s. 2. [online] [cit. 10. 6. 2020] Dostupné z: http://old.pdf.upol.cz/fileadmin/user_upload/PdF/aktuality/2014/Dopita_25_9_2014_FF.doc 

[5] MOOS, R. H. (1979). Evaluating educational environments: Procedures, measures, findings and policy implications. San Francisco: Jossey-Bass.

[6] BENDOVÁ, A. (2016) Interakce ve školní třídě s dobrým sociálním klimatem. Disertační práce, vedoucí doc. PhDr. Stanislav Střelec, CSc., Masarykova univerzita, s. 12–13. [online] [cit. 10. 6. 2020]  Dostupné z: https://is.muni.cz/th/ziepk/Disertacni_prace_-_Bendova.pdf 

[7] BENDOVÁ, A. (2016) Interakce ve školní třídě s dobrým sociálním klimatem. Disertační práce, vedoucí doc. PhDr. Stanislav Střelec, CSc., Masarykova univerzita, s. 30. [online] [cit. 10. 6. 2020]  Dostupné z: https://is.muni.cz/th/ziepk/Disertacni_prace_-_Bendova.pdf 

[8] BENDOVÁ, A. (2016) Interakce ve školní třídě s dobrým sociálním klimatem. Disertační práce, vedoucí doc. PhDr. Stanislav Střelec, CSc., Masarykova univerzita, s. 31. [online] [cit. 10. 6. 2020]  Dostupné z: https://is.muni.cz/th/ziepk/Disertacni_prace_-_Bendova.pdf 

[9] ZAČÍT SPOLU. (nedatováno) Začít spolu dává dětem, vyučujícím i rodičům smysl. [online] [cit. 10. 6. 2020]   Dostupné z: https://www.zacitspolu.eu/ 

[10] NEUMAJER, O. (publikováno 28. 2. 2019) Třída budoucnosti jako koncept práce s prostorem ve třídě. Učitelský spomocník. [online] [cit. 10. 6. 2020]   Dostupné z: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/22009/TRIDA-BUDOUCNOSTI-JAKO-KONCEPT-PRACE-S-PROSTOREM-VE-TRIDE.html 

[11] ŠIROKÁ, H. (publikováno 18. 11. 2018) Architektura a design moderní školy. Stavebnictví a interiér. [online] [cit. 10. 6. 2020]   Dostupné z: https://www.stavebnictvi3000.cz/clanky/architektura-a-design-moderni-skoly 

[12] MITVALSKÁ, Z. (publikováno 2. 9. 2019) Začíná revoluce ve školství? Architektura budov a design tříd se mění. Insidecor. [online] [cit. 10. 6. 2020]   Dostupné z: https://www.insidecor.cz/blog/zacina-revoluce-ve-skolstvi-architektura-budov-a-design-trid-se-meni/ 


Doporučené zdroje 

  1. BENDOVÁ, A. (2016) Interakce ve školní třídě s dobrým sociálním klimatem. Disertační práce, vedoucí doc. PhDr. Stanislav Střelec, CSc., Masarykova univerzita. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/ziepk/Disertacni_prace_-_Bendova.pdf 
  2. DOPITA, M. (2014) Školní třída jako sociální skupina. Olomouc: Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, přednáška z 25. 9. 2014. Dostupné z: http://old.pdf.upol.cz/fileadmin/user_upload/PdF/aktuality/2014/Dopita_25_9_2014_FF.doc
  3. ČAPEK, R. (2010) Třídní klima a školní klima. Praha: Grada.
  4. Neumajer, O. (publikováno 28. 2. 2019) Třída budoucnosti jako koncept práce s prostorem ve třídě. Učitelský spomocník. Dostupné z: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/22009/TRIDA-BUDOUCNOSTI-JAKO-KONCEPT-PRACE-S-PROSTOREM-VE-TRIDE.html 
  5. MITVALSKÁ, Z. (publikováno 2. 9. 2019) Začíná revoluce ve školství? Architektura budov a design tříd se mění. Insidecor. Dostupné z: https://www.insidecor.cz/blog/zacina-revoluce-ve-skolstvi-architektura-budov-a-design-trid-se-meni/

Další články

Moderní výuka a design školní třídy
Různé styly učení si žádají různé uspořádání lavic ve školní třídě. Rozdělení třídy na učební centra podle Davida Thornburga zlepšuje studijní výsledky a naplňuje individuální potřeby dětí, jak dokazuje například montessori pedagogika.

Týmová spolupráce prvňáků a deváťáků
Když se prvňáci a deváťáci poznávají, pomáhají si a budují vztah, prospívá to dobrému klimatu školy. Společně naplánované a strávené školní výlety a další školní akce jsou toho důkazem. V ZŠ Máchovo náměstí vědí, jak na to, a o své tipy se nebojí podělit.

VIDEO: Lepší známky a soustředění? Žáky ovlivňuje i design třídy.
Design třídy má nejen jednoznačný vliv na pohodu žáků, ovlivňuje i jejich studijní výsledky. Ukázal to nedávný průzkum Salfordské univerzity v Británii. Čím lépe je učebna navržená, tím lepší známky děti mají. Kateřina Pokorná, speciální pedagožka a lektorka Školy bez poražených, se tak podělí o nápady na zařízení školních interiérů. Videem bude provádět moderátorka Bára Dvorská.
Potřebujete konzultaci s odborníkem?
Napište nám.