Jde to i bez známek: Jak funguje hodnocení ve waldorfských školách?

Ilustrační foto / FOTO: APIV B

Waldorfské školy se snaží o holistické a individuální hodnocení žáků. Učitelé vycházejí primárně z jejich pozorování i poznávání, zásadní je individuální přístup. Při hodnocení se nepoužívají známky, ale slovně se popíšou individuální pokroky či nedostatky konkrétního žáka ve sledovaném období. Učitelé průběžně hodnotí žáky, žáci tak dostávají zpětnou vazbu, která přesně vystihuje konkrétní pokroky a nedostatky u žáka s návrhy na zlepšení. Je to forma, která nejlépe odpovídá požadavku osobnostní pedagogiky. Razí se zde obecně zásada, že spolupráce převažuje nad soutěživostí. 

Ve waldorfské škole je velká snaha o to, aby žáci zůstali po celých devět let ve stejné třídě.  Argumentem proti zbytečnému opakování ročníku je, že harmonizace žáka probíhá dobře v kolektivu, který vykazuje stálost a určitý rytmus. I proto zde provází třídní učitel své žáky po celou dobu jejich školní docházky – je vždy přítomný během hlavního vyučování, jež probíhá každý školní den první dvě hodiny ve formě epochové výuky. [1] 

O co jde při epochové výuce?

Výuka stěžejních předmětů, jako jsou český jazyk, matematika, přírodověda a podobně, probíhá v tzv. epochách, což jsou souvislé tři až čtyři týdny trvající bloky. Po epoše jednoho předmětu přichází epocha jiného. Jednou z epoch je – od 1. třídy až do 9. třídy – tzv. Kreslení forem. Žáci se nejprve učí kreslit oblé a hranaté tvary, následně symetrické a asymetrické tvary, proplétané motivy, světlo a stín, vrstvit barvy. Ve vyšších ročnících si osvojují perspektivu, grafické techniky a černobílé kreslení. [2] Cílem výuky epoch je soustředění žáků na jeden jediný předmět. V ideálním případě by měly „ladit“ s epochou i ostatní předměty, jako jsou „výchovy“ a cizí jazyky. Mezi jednotlivými epochami jsou cvičné hodiny matematiky, českého jazyka apod., aby žáci nezapomněli učivo během trvání jedné epochy.

• velká tiskací písmena (vyučovaná prostřednictvím obrazných příběhů) v českém jazyce
• klasické pohádky jako vyprávěcí látka
• arabské i římské číslice, počítání v oboru do 20 (všechny čtyři základní operace) v matematice
• oblé a hranaté formy v kreslení forem
• písničky, básničky, jazykové hry, vyprávění a jednoduché dramatizace ve dvou cizích jazycích
• základy hry na pentatonickou flétnu v hudební výchově
• malování akvarelovými barvami a voskovými bločky 
• výroba dřevěných jehlic a pletení v rukodělných činnostech
• návštěva třídního učitele v prostředí domova dítěte [2]

Problematika hodnocení ve waldorfském školství

Waldorfské školy, ač ve světě již existují přes sto let, u nás mohly začít vznikat až po roce 1989. Vzdělávací program byl dlouho experimentálně ověřován ministerstvem školství, hlavní pochybnosti panovaly kolem slovního hodnocení a délky učebních jednotek. Inspekce ale nakonec nenašla ani u jednoho zásadní problém. 

Waldorfské školy bez nadsázky pomohly společensky akceptovat slovní hodnocení. To je dnes legislativně zrovnoprávněno se známkovou klasifikací, což ale platí pouze pro průběh vzdělání, a nikoliv pro jeho ukončení. Známky jsou doposud jediný přípustný způsob při přechodu na střední školu. Proto dochází ve waldorfských školách v osmých a devátých ročnících k přepisování slovního hodnocení na známky. Známkování v posledních ročnících pomáhá žákům se částečně vyrovnat se změnami, které na ně čekají na středních školách. Jedná se tak o paradoxní situaci vzhledem k tomu, že známky jsou s podstatou waldorfské pedagogiky neslučitelné. [3]

Na první stupni bývá hodnocení určeno pro rodiče žáků, proto se i ve slovním hodnocení někdy uvádí popis třetí osoby jednotného čísla (např. Jakub se naučil…). Na druhém stupni bývá hodnocení sepsáno přímo pro žáka, takže se například i ve vysvědčení objevují vokativní formulace (např. Milý Jakube, naučil ses…).

Pozorování žáka jako základ pro hodnocení 

Waldorfští učitelé při vytváření obrazu žáka vycházejí ze čtyř faktorů:

• Z antroposofie, duchovní nauky zakladatele waldorfské pedagogiky Rudolfa Steinera, která nabízí osobitý pohled na dítě, jeho vývojové zákonitosti i potřeby. Snaží se stejnoměrně rozvíjet rozum, cit a vůli, aby dítě získané znalosti (rozum) umělo následně v životě použít (vůle) v souladu s morálními principy (cit).
• Z pozorování dětí a konkrétního poznávání žáků v praxi.
• Z poznávání dětí na základě sociálního kontaktu učitele s žákem či ostatními spolužáky, ale i jeho rodinou.
• Z poznávání dětí na základě jejich prací, též však jejich motivace a vůle.

Tyto čtyři roviny se prolínají, a tím vzniká představa celkového obrazu žáka a základ pro jeho hodnocení. [4]

Hodnocení podle waldorfského modelu dále sleduje celkový vývoj ve třech provázaných duševních oblastech: 

• Oblast myšlenkově-poznávací: Učitel pozoruje utváření myšlení, jeho kvality a vlastnosti, pozoruje myšlenkové operace, utváření představ, paměti a fantazie, procesy spojené s vnímáním.
• Oblast citově-prožitková: Učitel pozoruje prožívání, například citové zabarvení hlasu v dramatizaci, psaní slohu, prožívání ve vztahu k přírodě a v sociálním soužití.  
• Oblasti činnostně-volní: Učitel pozoruje vše, co souvisí se schopností konat, ať už projevy jemné a hrubé motoriky či oblast projevů aktivity nebo pasivity, ale i zájem, vytrvalost a schopnost překonávat překážky, dosahovat cíle, konečně i to, co se vztahuje k rytmu. [5]

Žákovské práce a epochové sešity

Dalším podkladem pro hodnocení jsou žákovské práce. Pozornost zasluhují především epochové sešity, do nichž si žáci zapisují učivo daného předmětu a de facto si průběžně vytvářejí svoji vlastní učebnici. Záznamy v epochovém sešitu jsou přehledem probraného učiva, a proto je formě i obsahu epochových sešitů věnována pozornost už od 1. třídy. [6]

Zkoumány jsou také domácí úkoly, obrázky, výrobky, referáty, projekty, prezentace, ve vyšších třídách pak rovněž testy, které zjišťují aktuální míru znalostí. Kromě toho hodnotí i kreativitu a umělecké vnímání žáků, stejně tak pochopení látky v souvislostech. Děti například domýšlejí příběhy a musí shrnout vlastní pohled na probírané téma. Testy slouží jako zpětná vazba či reflexe, jsou hodnoceny slovním zápisem nebo uváděním dosaženého počtu bodů; neprobíhají však zdaleka tak často, jako tomu bývá zvykem v běžné škole. Učitel zde rovněž žáka upozorní na jeho nejčastější chyby.             

Žáci celkově nejsou hodnocení tak často jako na klasických běžných školách. Během jedné epochy je žák v žákovské knížce hodnocen jedenkrát, maximálně dvakrát.                                                       

Ústní zkoušení na waldorfské škole neexistuje a obecně je testování omezováno na minimum. Hromadné odpovědi (reflexe, které jsou učitelem společně s žáky rozvíjeny a doplňovány) i odpovědi jednotlivců jsou pojímané spíše jako průběžná cesta, nikoli cíl. Hodnocení bývá často ústní ve formě pochvaly či citlivého upozornění na chybu s dodatečným povzbuzením.

Žáci dostávají na konci každého pololetí vysvědčení, které obsahuje obšírné slovní zhodnocení uběhlého období. Dělí se na úvodní část věnovanou celkové charakteristice žáka a dále na popis jeho práce v jednotlivých předmětech. Vysvědčení lze pojmout jako celistvý dopis učitele rodičům a žákovi, případně jako sebehodnocení žáka. Celá akce si zachovává slavnostní ráz i formální podobu. [7]

Báseň

Součástí vysvědčení mohou být i různé umělecké výtvory. Třeba na olomoucké waldorfské škole je součástí vysvědčení obálka, na které je namalovaný obrázek akvarelovými barvami. 

Další možností je báseň, kterou učitel skládá individuálně pro každého konkrétního žáka na základě jeho celkového obrazu v uplynulém roce. Učitel se v ní pokouší obrazně a umělecky zachytit žáka, jeho temperament, vystihnout podstatu jeho osobnosti a naznačit jeho vývoj. Tvůrcem básně může být on sám, nebo ji může vybrat ze sbírky, kterou waldorfští učitelé publikují. Například diplomantka Šárka Vlachová k tomu uvádí: „Pro zádumčivého melancholika je například vhodným obrazem hrdina z pohádek či legend, u kterých se bolest a starosti proměňují ve vítězství. Protože melancholik rád přemýšlí, jeho básnička může být delší a složitější než básně pro sangvinika.“ [8]

Důležitá přitom není umělecká hodnota básně, ale učitelovo úsilí pochopit bytost dítěte, najít pro ně co možná nejpřiléhavější obraz, rytmus či formu. Žák by měl vidět, že si s tvorbou dal učitel práci a že mu rozumí. Podoba básně je přitom přizpůsobena věku dítěte a také probrané látce či vyprávěcím motivům jednotlivých ročníků. Báseň může někdy i vystihovat problémy daného žáka, obecně ale nemá moralizovat nebo kritizovat.

Pracovní list pro báseň:

Komunikaci mezi učitelem a žákem prostřednictvím básně si můžete vyzkoušet i sami díky jednoduchému pracovnímu listu, který najdete níže. Je určen primárně pro žáky 9. třídy nebo středoškoláky. List je uzpůsobený pro tradiční formu sonetu, pro mladší děti by mohlo být vhodnější použít japonské haiku, které je svou intuitivní a především kratší formou – tři verše, sedmnáct slabik – pro žáky vhodnější.

Přílohy:

Doporučená literatura k tématu:

Svoboda, Pavel. Poetoterapie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 

Zdroje:

[1] Vlachová, Š. (2014). Hodnocení žáků základních waldorfských škol ve vztahu k rozvoji osobnosti žáka. (2014) Diplomová práce, vedoucí Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D., Masarykova univerzita, s. 22–23. [online]. [cit. 2. 2. 2020]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/ysvvm/konecna_verze_dp.pdf

[2] WALDORFSKÁ ŠKOLA České Budějovice. (2001–2020). Charakteristika tříd. [online]. [cit. 6. 5. 2020]. Dostupné z:

http://www.waldorfcb.cz/skola/charakteristika-trid.html

[3] Vlachová, Š. (2014). Hodnocení žáků základních waldorfských škol ve vztahu k rozvoji osobnosti žáka. (2014) Diplomová práce, vedoucí Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D., Masarykova univerzita, s. 41–43. [online]. [cit. 2. 2. 2020]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/ysvvm/konecna_verze_dp.pdf

[4] Vlachová, Š. (2014). Hodnocení žáků základních waldorfských škol ve vztahu k rozvoji osobnosti žáka. (2014) Diplomová práce, vedoucí Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D., Masarykova univerzita, s. 23–24. [online]. [cit. 2. 2. 2020]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/ysvvm/konecna_verze_dp.pdf

[5] Vlachová, Š. (2014). Hodnocení žáků základních waldorfských škol ve vztahu k rozvoji osobnosti žáka. (2014) Diplomová práce, vedoucí Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D., Masarykova univerzita, s. 24. [online]. [cit. 2. 2. 2020]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/ysvvm/konecna_verze_dp.pdf

[6] ČŠI. Jihočeský inspektorát. (2014). Inspekční zpráva Čj. ČŠIC-191/14-C. [online]. [cit. 6. 5. 2020]. Dostupné z:

http://waldorfcb.cz/obsah/dokumenty/inspekcni_zprava_2014.pdf

[7] Vlachová, Š. (2014). Hodnocení žáků základních waldorfských škol ve vztahu k rozvoji osobnosti žáka. (2014) Diplomová práce, vedoucí Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D., Masarykova univerzita, s. 25–26. [online]. [cit. 2. 2. 2020]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/ysvvm/konecna_verze_dp.pdf

[8] Vlachová, Š. (2014). Hodnocení žáků základních waldorfských škol ve vztahu k rozvoji osobnosti žáka. (2014) Diplomová práce, vedoucí Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D., Masarykova univerzita, s. 27. [online]. [cit. 2. 2. 2020]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/ysvvm/konecna_verze_dp.pdf