Když máte ve třídě dítě se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP), vezměte to za správný konec. Přečtěte si, proč se vám vyplatí připravit všechny, kterých se to týká, a možná vás překvapí, že to nejste jen vy a děti ve třídě. Máme pro vás tipy i praktické příklady, jak informace získat i předat, aby nikdo nepřišel k újmě.

V každé skupině je třeba budovat vztahy. Dobré vztahy mezi spolužáky ve třídě jsou základním předpokladem pro to, aby se děti do školy těšily a rády a úspěšně se vzdělávaly. Tím víc se vyplatí pracovat na pozitivním klimatu se třídou, ve které jsou děti, které se výrazně odlišují od průměru. 

Pokud se vám podaří vybudovat a udržovat skupinu, kde jsou děti i přes veškeré odlišnosti k sobě přátelské, tolerantní a ochotné si pomáhat, máte vyhráno. Děti z takové skupiny jsou lépe připraveny na osobní i pracovní život, protože umí spolupracovat a žít  i s lidmi, kteří se něčím odlišují. Rozvíjejí se jejich komunikační a sociální dovednosti, ale i morálně volní vlastnosti, které jsou mnohdy pro život důležitější než izolované vědomosti. V takové skupině také můžete předpokládat mnohem nižší pravděpodobnost výskytu šikany.

Máme pro vás pár tipů, jak pracovat na vztazích se třídou, ale i ostatními aktéry výchovně vzdělávacího-procesu (učitel, asistent, rodiče)…

PREVENTIVNÍ PŘÍPRAVA VŠECH ZAINTERESOVANÝCH STRAN NA NÁSTUP DÍTĚTE SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI

Jak a proč je lepší připravit všechny zúčastněné předem? 

• Pro nemálo dětí to bude úplně první zkušenost v životě. Připravte je na setkání s jinakostí, vysvětlete jim všechny zvláštnosti, se kterými se budou potkávat, i s příčinami těchto zvláštností a dejte jim rady, jak se k dítěti se speciálními vzdělávacími potřebami chovat. Bylo by fajn, aby věděly, jak ho nevystresovat, nevyvolat v něm agresivitu, případně, co dělat, když se něco takového přihodí.
• Včasným informováním dětí a rodičů zabráníte šíření poplašných a nepravdivých zpráv, zabráníte vzniku paniky, nebo dokonce šikany. Citlivou diskusí všechny zbavíte strachu z neznáma a situaci polidštíte.
  I dítě se speciálními vzdělávacími potřebami má rodiče, kteří mají starosti, trápení, perou se s problémy a potřebují poradit. 
• Ideální také je, když i ostatní kolegové vědí o problémech dítěte, o jeho chování, prožívání, intelektových možnostech, o způsobu výuky a hodnocení. Můžou pak k němu přistupovat už informovaně přesně podle jeho potřeb a možností a nebudou očekávat nemožné.  

Každá zúčastněná strana má svá specifika, a tedy i rozdílné potřeby. Mrkněte, jak to může probíhat třeba i u vás ve škole, a nechte se inspirovat našimi doporučeními.

1 – Informování třídního učitele

Po přijetí dítěte předává zástupce ředitele nebo ředitel jeho veškerou dokumentaci třídnímu učiteli,
a to podle situace na konci, během roku nebo během přípravného týdne. Třídního učitele, případně
i asistenta pedagoga, následně čeká: 

• prostudování zpráv z vyšetření a ostatní dokumentace 
• získání informací o dítěti z jeho předchozího působiště (mateřská škola, přípravná třída, jiná škola) 
• schůzka s dítětem a jeho rodiči (pokud rodiče nehovoří česky, je zajištěný překladatel) 
• konzultace se specialisty Školského poradenského zařízení (ŠPZ) 

2 – Informování rodičů ostatních dětí

Nejlépe se informace předávají i vstřebávají v prostředí důvěry. Jen kontinuálním dialogem a systematickou prací dosáhnete ze strany rodičů pochopení a přijetí principu inkluze, tedy práva každého dítěte (i dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami) vzdělávat se v místě svého bydliště. Získáte-li na svoji stranu rodiče, bude to lehčí s dětmi. Ve dvou se to přece lépe táhne. 

• Ideální příležitostí pro informování rodičů je třídní schůzka na začátku školního roku. V průběhu roku svolejte mimořádnou informační schůzku. 
• Je důležité, abyste seznámili všechny rodiče s tím, co od dítěte se SVP můžou očekávat, jak se bude pravděpodobně projevovat, jak bude navazovat kontakty, jaká podpůrná opatření budou potřeba, jakým způsobem bude vzděláváno a hodnoceno a proč… 
• Jako velmi efektivní se v praxi ukazuje, když s rodiči ostatních dětí ze třídy mluví přímo rodiče dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami. Oni ho znají nejlépe, vědí, na co se zaměřit, na co si dát pozor, jakým stylem s ním komunikovat.

Co dělat v případě, že někteří rodiče mají výhrady k tomu, aby se společně s jejich dítětem vzdělávalo ve třídě dítě se SVP? Argumentují zpomalením výuky, tím, že se jejich dítě méně naučí, bude zaostávat, neudělá zkoušky na gymnázium, zhorší se vztahy ve třídě. Jak pracovat s takovými rodiči? 

• Vždy je důležité dlouhodobě pěstovat v rodičích důvěru a přesvědčit je, že jste tu pro všechny děti bez rozdílu. Škola není v první řadě zaměřena na výkon a sumu znalostí, ale na budování vztahů a vytváření kompetencí pro život.
• Argumentujte tím, že individuálním přístupem zajišťujete individuální rozvoj všech dětí bez výjimky. Tedy každé dítě dostává prostor k maximálnímu využití svých možností, ať už má speciální potřeby, nebo ne. Vyzdvihněte pomoc asistenta pedagoga nebo druhého pedagoga, jejichž poslání je právě práce s dětmi se SVP. 
• Dalším argumentem může být to, že připravovat děti na přijímací zkoušky na gymnázium není povinností školy, je to v kompetenci rodičů (jde především o různé přípravné kurzy). Škola musí plnit svůj školní vzdělávací program. 

3 – Informování rodičů dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami

Ne každý rodič je schopen a ochoten ke spolupráci na úrovni, jakou si škola představuje. Pro všechny je nejlepší si to co nejdříve vyjasnit a najít přijatelný kompromis. Na informativní schůzce tedy nejdřív zmapujte postoje
a potřeby, jejich obavy a přání. Začněte budovat vzájemnou důvěru a pracujte na vymezení rámce spolupráce. Teprve následně je možné se domluvit na společných pravidlech. 

Přípravná informační schůzka s rodiči dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami může v praxi vypadat třeba takhle:

Pozvěte rodiče na společnou schůzku (asistent pedagoga, třídní učitel, osobní asistent ve škole a speciální pedagog). Necháte rodiče hovořit, zatímco si děláte poznámky. Sledujete postoj rodičů k dítěti i ke škole i jejich reakce, všímejte si, co je pro ně důležité říct. Podle toho volte způsob následného dotazování i míru intimity dotazů. Abyste rodiče na úvod nevystrašili, vyptávejte se citlivě. Dotazy se týkají vývoje dítěte, jeho silných a slabých stránek, dosažené úrovně v kognitivní, smyslové, fyzické (motorické) i řečové oblasti, vztahů k lidem, zvláštností dítěte, rodinné situace, jeho odborných vyšetření a případných terapií. Na základě toho, co bylo řečeno, nastíníte podpůrná opatření a možnosti vzdělávání, které může škola poskytnout nebo nabídnout v rámci i nad rámec doporučení ŠPZ, tak aby dítě mělo šanci se úspěšně rozvíjet podle svých možností. 

Jako třídní učitel nebo speciální pedagog dohodněte s rodiči pravidla spolupráce ku prospěchu dítěte. K úspěchu celého plánu v praxi významně přispívají rodiče svým osobním přístupem a domácí péčí.  

Toto jsou výsady a hlavní odpovědnosti rodičů, nezbytné pro úspěšnou inkluzi: 

• pravidelné procvičování s dítětem
• spolupráce s asistentem pedagoga, učitelem a speciálním pedagogem 
• dodržování maximální docházky dítěte (rodiče omluví dítě ze školy jen ze závažných důvodů; pokud dítě totiž do školy nedochází často, péče specialistů přijde vniveč) 
• schůzky ve škole podle potřeby nad rámec běžných školních schůzek
• pravdivé informování o tělesném i duševním stavu dítěte, zejména pokud dojde ke změně v závěrech z odborných vyšetření anebo k případné spolupráci s dalšími odborníky 
• rozhovor/informování o potřebách vašeho dítěte s rodiči ostatních žáků (například na třídních schůzkách)

Schůzku ukončíte s optimistickou vizí do budoucna. Rodiče ujistíte, že uděláte pro jejich dítě vše, co bude  ve vašich silách, a že se na vás mohou kdykoli obrátit. Na konci jednání předáte rodičům zápis ze schůzky, kde jsou uvedeny kontaktní informace (jména, telefon a e-mail na učitele a pracovníky ŠPZ), základní informace o fungování a organizaci školy, možnosti podpory dítěte a formy spolupráce.

4 – Informování kolegů ve škole

Kolegy informujte na nejbližší společné poradě, případně na osobní schůzce s jednotlivci. Vezměte si na pomoc vybrané výstupy z osobní schůzky s rodiči dítěte s SVP.

5 – Informování dětí (spolužáků)

Na úvodní práci se třídou někdy stačí jeden společný rozhovor nebo třídní sezení, jindy se rozhodnete pro celodenní projekt.

Tady je pro vás pár tipů:

• Ranní společný kruh 
• Třídnické hodiny 
• Projekt na začátku školního roku 
• Preventivní programy zaměřené na vztahy (například Odyssea)

Jak mluvit s dětmi o nástupu dítěte s SVP

1. Dříve než začnete mluvit o spolužákovi, pokuste se dětem vysvětlit rozdíly mezi lidmi. Nejlépe to půjde na případu procházky ve městě, zážitků z dovolené v cizině, na tom, co rády jedí, s čím si rády hrají, co jim jde a nejde, jakou mají barvu vlasů a očí… příkladů je nepřeberné množství. Rozdíly mezi lidmi je možné vysvětlit i pomocí pomůcek: obrázky, videa, zrcadlo (oči, uši, nos, vlasy, výška, šířka, holky, kluci). 
2. Využijte online metodické materiály v českém jazyce z mezinárodního projektu UDEL 21. [1] Pracovat můžete i podle metodiky Vytváření Kruhů přátel. [2] Proškolení v používání této metodiky poskytuje Rytmus – od klienta k občanovi.
3. Důležité je zvolit způsob vyjadřování odpovídající věku dětí, kterým budete informace o spolužákovi předávat. Pracujte opatrně se sdělením diagnózy dítěte se speciálními vzdělávací potřebami. Je vhodnější používat prostý popis obtíží, tedy popsat projevy, se kterými se budou jako spolužáci setkávat. 
4. Je vhodné mluvit s dětmi také o tom, že ne každý má takové štěstí, že se narodí zdravý, má rodiče, nemá nouzi, má kde bydlet. Přineste fotografie nebo pusťte z počítače obrázky z jiných zemí, slumů, sociálně odloučených lokalit, dětí z dětských domovů, dětí nemocných a handicapovaných. Cílem je vzbudit v dětech pochopení, empatii a třeba i soucit, učit je vzájemné toleranci. 
5. Umožněte dětem vyzkoušet si prakticky na sobě, co to znamená mít jiné vzdělávací potřeby. Děti si mohou vyzkoušet, jak by se jim psalo s rukou v dlaze nebo sádře, se zavázanýma očima, v zašpiněných nebo příliš silných brýlích nebo naopak bez brýlí. Dokážou si pak lépe představit, jak by se jim učilo se špunty v uších, kdyby nedokázaly v klidu sedět a cítily by brnění po celém těle, jak by zvládaly výuku, když si představí, že jim zemřel blízký člověk apod.  
6. V případě těžších diagnóz pozvěte do hodiny odborníka, a to se souhlasem rodičů dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami. Organizace APLA Jižní Čechy například nabízí semináře pro běžné třídy, ve kterých je integrován žák s autismem anebo s Aspergerovým syndromem. Seminář trvá zpravidla dvě vyučovací hodiny. Probíhá bez přítomnosti dítěte s danou poruchou. Zákonní zástupci dítěte a dítě samotné musí předem souhlasit s uskutečněním semináře a s pojmenováním daného znevýhodnění před třídou. Práce se třídou pak probíhá i bez přítomnosti pedagogů školy, aby pro děti bylo snazší mluvit otevřeně. Děti se seznámí s různými druhy znevýhodnění. Cílem je porozumět a naučit se vcítit do dětí se znevýhodněním, ujasnit si, jak jim vhodně pomoci. Na druhém stupni ZŠ je program širší: probíhá průzkum třídního klimatu, dětem je vysvětlena role a funkce asistenta pedagoga. Třídní učitel (případně asistent pedagoga) a zákonný zástupce dítěte mají po semináři vždy prostor vyslechnout si zpětnou vazbu [3].

Praktická doporučení pro následnou práci se třídou

1. Dejte dítěti se speciálními vzdělávacími potřebami prostor, aby mohlo spolužákům předvést své silné stránky. Nemusí se to týkat přímo školních dovedností.
2. Nastalá nedorozumění řešte průběžně – tedy jakmile problém odhalíte – ve společném kruhu, na třídnické hodině, na vycházce apod. Proberte s dětmi jejich různé pohledy na vzniklé situace. Dejte všem (tedy
   i dítěti se speciálními vzdělávacími potřebami) prostor k vyjádření názoru – například v ranním kruhu nebo ve chvíli, kdy dojde ke konfliktní situaci.
3. Veďte děti k modelům vzorového chování. Nabízejte jim například různé možnosti řešení situace, dávejte jim příklady komunikace a spolupráce z příběhů nebo pohádek a tyto kladné modely posilujte pochvalami, odměnami.
4. Zapojte svou třídu do preventivního programu zaměřeného na vztahy, jako je například Projekt Odyssea [4].
5. Pozvěte si do třídy odborníka, který dětem srozumitelně vysvětlí, proč je jejich spolužák v chování
   a projevech něčím odlišný, a naučí se mu lépe porozumět a chápat jej.
6. Pokud se po čase ukáže, že děti ani přes výše uvedenou intervenci mezi sebou nedokážou vhodně komunikovat (tzn. když se chovají hrubě nebo nevhodně, když opakovaně dochází ke slovním nebo fyzickým atakům z jakékoli strany), doporučujeme opakovat výše uvedené aktivity, tedy preventivní programy, společné kruhy, třídnické hodiny, návštěvu odborníka ve třídě apod.  

O individuálním přístupu a nutnosti podpory ze strany vedení školy 

Výše uvedená doporučení nejsou všespásná ani univerzální, vždy je třeba posuzovat každý případ individuálně, postupovat s ohledem na aktéry, situaci, prostředí školy i rodiny, přihlížet ke všem okolnostem.

V práci se všemi zúčastněnými hraje důležitou roli míra závažnosti a typ handicapu dítěte a množství nutných podpůrných opatření dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami. Samozřejmě více pracujete s rodiči a se třídou, do které chodí dítě s autistickým chováním nebo viditelnou tělesnou nebo smyslovou vadou, než s rodiči a třídou, ve které je dítě se specifickým poruchami učení.

Abyste mohli inkluzi a přípravu na začlenění žáka zodpovědně realizovat, potřebujete podporu a respekt i ze strany vedení školy. V opačném případě se může stát, že ani rodiče a děti ke spolupráci, vstřícnosti a toleranci nepřesvědčíte.

Zdroje:

[1] UDEL 21 Project. Use diversity to Enhance Learning in 21st Century ERASMUS+. Online metodické materiály pro pedagogy.  Dostupné z www: https://tools.udel21.eu/cz/metodiky.html (datum citace 30. 8. 2019)

[2] Newton, C. a Wilson, D. (2013). Metodika Vytváření Kruhů přátel. Rytmus, o.p.s. 1. vydání. ISBN 978-80-903598-9-5.

[3] APLA JIŽNÍ ČECHY. (2019). Podpora žáka v kolektivu třídy. Seminář pro spolužáky dítěte s autismem. Dostupné z www: http://www.aplajc.cz/pedagog/inkluze-ditete-s-autismem/podpora-zaka-v-kolektivu-tridy.htm (datum citace 30. 8. 2019)

[4] Pražské centrum primární prevence. Osobnostní a sociální výchova – Odyssea – pražské centrum primární prevence. Dostupné z www: http://www.odyssea.cz/ (datum citace 30. 8. 2019)