logo
logo
Dobří učitelé v ohrožení: Čím se bránit syndromu vyhoření?

Dobří učitelé v ohrožení: Čím se bránit syndromu vyhoření?

27.05.2020
Alena Rakoušová, Kristina Březinová
Učitel/učitelka
Nekázeň žáků, stres, nedostatečné finanční ohodnocení i nefungující kolektiv – to je jen pár faktorů, které mohou u pedagogů přispět k syndromu vyhoření. Jak se před ním účinně bránit a jaké má případně na člověka dopady? To si vysvětlíme i na dvou ukázkových příkladech.
Obrázek článku

Ilustrační foto | FOTO: APIV B


Nekázeň žáků, stres, špatné finanční ohodnocení i nefungující kolektiv – toje  jen pár faktorů, které mohou u pedagogů přispět k syndromu vyhoření. Právě školské profese jsou jím vysoce ohrožené, proto je velice důležité dbát na prevenci. Jak se ale účinně před vyhořením bránit a jaké má případně na člověka dopady? To si vysvětlíme i na dvou ukázkových příkladech. 


Je naprosto lhostejné, zda jste učitel, asistent, trenér nebo zkrátka kdokoli z pedagogických pracovníků. Z hlediska výskytu syndromu vyhoření [1] jsou totiž všechna tato povolání považována za riziková. Není to překvapující – lidé, kteří pracují v úzkém kontaktu s dětmi anebo dospělými, bývají výrazně ohroženi stresem. A právě ten patří mezi hlavní spouštěče vyhoření.


Zdroje stresu, na které je třeba si dát hned na začátku pozor 


V současné době je jedním z nejvýznamnějších zdrojů stresu pro učitele nekázeň žáků a jejich špatné postoje ke školní práci. Každý učitel má přitom hranice „nekázně“ nastavené jinak – to, co je pro jednoho problém, je pro druhého ještě přijatelné. V rámci jedné školy tak buď nejsou nastavena jednotná společná pravidla chování, anebo pravidla nastavena jsou, ale postihy pro jejich nerespektování nejsou jasně dané. Mnoho současných učitelů například pamatuje dobu, kdy museli psát v rámci běžných povinností osnovy, aniž by byla jejich práce adekvátně finančně oceněna. Další, nové nároky s sebou dnes přinášejí také inkluzivní vzdělávání, kdy se pedagogové snaží, aby se všichni žáci optimálně rozvíjeli podle svých schopností a potřeb. To přispívá také k psychické zátěži, stejně jako nepředvídatelnost a složitost nejrůznějších situací, nepřiměřené nároky ze strany vedení školy či rodičů či neřešené konflikty ve škole. [2]


Spouštěčem stresu může být rovněž nadměrná míra hluku, špatné vybavení kabinetů, časový tlak nebo přetíženost školního vzdělávacího programu plynoucího z maximalistického Rámcového vzdělávacího programu pro daný typ školy. 


Konflikty s kolegy také nebývají ojedinělé. Sborovny jsou totiž specifickou formou pracovních kolektivů. Všichni pedagogové mají povětšinou stejný stupeň vzdělání, převažují zde obvykle ženy a konečně: většina pedagogů nemění profesi. To jsou znaky, které se v jiných pracovních kolektivech neobjevují. [3] Kolektivy ve školách mohou tedy do mozaiky spouštěčů stresu výrazně přispět.


Často pak dochází k tomu, že pracovní problémy zaneprázdňují v myšlenkách pedagoga i doma, a ovlivňují tak jeho soukromý život. Nebo mohou naopak rodinné problémy rušit prostředí pracovní. Proti tomu se lze bránit „Metodou dvou opon“, naleznete ji v příloze (Nástroj-Metoda dvou opon.) 


Ukázkový příklad: Komu hrozí víc vyhoření?


Obraťme nyní pozornost na příběh dvou učitelek. Pokuste se zamyslet, která z nich bude v budoucnu pravděpodobně více ohrožena syndromem vyhoření.


Jitka začala učit s obrovským nadšením. Přípravy a projekty byla ochotná pro své žáky sestavovat do dvou hodin do rána. Za svoje snažení žádné zvláštní výhody nečekala, dělala to pro děti prostě ráda. Celou dobu se držela hesla: „Nemůže zapalovat, kdo sám nehoří.“ Tento postoj si osvojila už na studiích, kde se projevovala jako typická idealistka. Pokud trpěla nějakými bolestmi bez příčiny, spíše je přecházela, než aby navštívila lékaře. 


Petra považovala výběr pedagogické fakulty za východisko z nouze. Ani tamních učitelů si nijak zvlášť nepovažovala. Když nastoupila do zaměstnání, měla vždy čistý stůl – do slova a do písmene. Její pracovní prostředí bylo „uklizené“, protože bylo „prázdné“. Stůl by vždy prostý jakýchkoli pomůcek či příprav. Když dospěla ke druhé dekádě svého učitelování, občas zašla na maloměstě k obvodnímu lékaři s neprokazatelnými bolestmi zad, díky nimž vždy trvala zpočátku na týdnech, později na celých měsících pracovní neschopnosti.  Po návratu pokračovala bez problémů v práci dál. Sama přiznávala, že své práci ani studiu „moc nedávala“. Kolegové, zejména kolegyně „snaživky“, byli terčem jejích posměšných narážek. 


Výsledek? Zatímco Jitce se místo finančního ohodnocení dostalo nakonec spíše závisti ze strany kolegů a nadřízených za její výsledky a úspěchy u žáků a rodičů, její kolegyně Petra na tom byla po psychické stránce daleko lépe – kolegové ani vedení školy se na ni neobraceli ani jí nevěnovali zvýšený zájem.  


Dlouhodobý stres vede k syndromu vyhoření


V předchozím textu jsme několikrát zmínili problematiku stresu. Proč se mu vlastně vůbec bránit? Jaké důsledky může mít na jednotlivé oblasti života pedagoga? V první řadě stres nepříznivě ovlivňuje imunitní, endokrinní nebo nervový systém. [3] Přímo má vliv na snížení výkonu, ztrátu uspokojení z práce, snížení motivace. Jeho důsledkem mohou být zhoršené vztahy s okolím, kdy přibývají konflikty učitele s novou generací dětí. Jejich vzdělávání je totiž objektivně stále náročnější a obtížnější. To je spojeno také se špatnou komunikací a kritickým naladěním rodičů žáků. Při nezvládnutém stresu následně dochází k pozvolnému vzniku syndromu vyhoření.


Mentální rovina


Člověka pojímáme jako bio-psycho-sociálně-spirituální jednotku. [4] Důsledky syndromu vyhoření se objeví ve všech čtyřech rovinách. V rovině mentální se promítnou ve ztrátě původního nadšení, schopnosti nasazení, odpovědnosti, v nechuti k práci a v potížích se soustředěním, stejně tak jako se zapomínáním.

Vyberte, která lidová rčení nejlépe vystihují nějakou situaci, do které jste se dostali na pracovišti.

Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

Pozdě bycha honit.

Bez práce nejsou koláče.

Lehce nabyl, lehce pozbyl.

Dal ses na vojnu, tak bojuj.

Co se rychle vznítí, nedlouho to svítí.

Pokuste se interpretovat, ke kterým aktérům našeho ukázkového příběhu se rčení nejvíce hodí.

Na citové rovině pak nastupuje sklíčenost, bezmoc, popudlivost, agresivita, nespokojenost, zmar, nedostatek uznání. Může to vést k potlačování hněvu, pocitu, že rodina a přátelé jsou jen další zátěž, k tuhnutí obličeje nebo jiných částí těla (záda…), pocitu zneužití všemi, nervozitě, nechuti řešit problémy, ztrátě ideálů.

Vyberte, která lidová rčení nejlépe vystihují nějakou situaci, do které jste se na pracovišti dostali.

Kdo nerozumí kování, nechť mi kladivo nehaní.

Nemůžeš-li mi dáti podpory, nečiň mi závory.

Hněv je špatný rádce.

Kdo chodí v zápasy, ať nepláče o vlasy.

Pokuste se interpretovat, ke kterým aktérům našeho ukázkového příběhu se rčení nejvíce hodí.

Tělesná rovina

V tělesné rovině se tělo u vyhoření takzvaně somatizuje – na mnoha rovinách je totiž spojeno s psychikou. Proto se často objevuje náchylnost k úrazům, bolestem hlavy, třasu končetin, nevolnosti, napětí a bolesti svalů, šíje, zad, chronické únavě, poruchám spánku, děsivým snům, předrážděnosti, refluxům, vředům a další chronickým onemocněním. Různé projevy těla, jako je například kopřivka, pásový opar, ekzémy, mají mnohdy také původ v somatizaci. 

Co se týče oběhové soustavy, pak jde o vysoký krevní tlak, infarkty, mrtvice. Co se týče trávení, může se nejčastěji jednat o vředy, záněty tlustého střeva, zácpu, průjmy, zvracení, pocit staženého hrdla. Pohybový aparát bývá zasažen bolestmi zad, problémy s chůzí, bolestí kloubů a končetin. 

Vleklé stresy mají na svědomí narušení tektoniky páteře, zdeformování a nepřirozené držení těla, namáhání styčných kloubů a plotének mezi obratli. To je způsobeno zvýšeným napětím svalů, které zajišťují správné držení těla a pohyby páteře. 

Močopohlavní soustava trpí obtížemi při močení, impotencí, sníženým libidem. Psychické obtíže doprovází úzkost, nespavost až deprese. Vegetativní potíže se projeví bolestí na hrudi, pocity dušnosti, bušením srdce, třesy, slabostí. Konečně neurologické potíže se týkají obvykle bolestí hlavy, rozostřeným viděním, zvoněním v uších, brněním končetin, slabostí, otupělostí a závratěmi. To všechno mohou být obtíže psychosomatického původu.

Vyberte, která známá rčení  nejlépe vystihují nějakou situaci, do které jste se na pracovišti dostali.

Mám něčeho plnou hlavu...

Leží mi něco v žaludku...

Nemohu to vystát….

Špatně si stojím...

Leze mi to krkem...

Mám toho plné zuby...

Na svá bedra jsem si naložil příliš mnoho...

Něco mi svírá hrdlo...

Něco mě tíží na hrudi...

Pokuste se interpretovat, ke kterým aktérům našeho ukázkového příběhu se rčení nejvíce hodí.

Sociální rovina

V sociální rovině vede syndrom vyhoření až k omezení kontaktu se žáky, kolegy, k problémům v soukromí, neangažovanosti, neúčasti, neochotě pomoci druhým, nedostatečné přípravě na práci.

Vyberte, která lidová rčení nejlépe vystihují nějakou situaci, do které jste se na pracovišti dostali.

Kdo seje vítr, sklízí bouři.

Co tě nezabije, to tě posílí.

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

Bližší košile než kabát.

Kdo táhne, toho pohánějí.

Pomlouvat nepřítomného je jako bít mrtvého.

Co je dovoleno pánu, není dovoleno kmánu.

Když holka neumí tancovat, nadává, že zem je hrbolatá.

Pokuste se interpretovat, ke kterým aktérům našeho příběhu se rčení nejvíce hodí.

Spirituální rovina

Ve spirituální rovině vede syndrom vyhoření k neoprávněnému sebeobviňování až ke skrupulozitě, tj. k přehnaně úzkostnému svědomí, celkové ztrátě smyslu.

Vyberte, která lidová rčení nejlépe vystihují nějakou situaci, do které jste se na pracovišti dostali.

Naděje umírá poslední.

S poctivostí nejdál dojdeš.

Kdo naděluje za málo, nepoděkuje ani za mnoho.

Lepší znání s pochybou než neznání s oblibou.

Jaké na mlýn nasypeš, takové se semele.

Lepší je s moudrým roztloukat kamení, nežli jíst buchty s hlupákem.

Prudký se tolikrát překotí, až ho i váhaví dohoní.

Pokuste se interpretovat, ke kterým aktérům našeho příběhu se rčení nejvíce hodí.

Můžete si ve vztahu k rizikům vyhoření zkusit zodpovědět následující otázky:

Jaký je můj postoj k práci?
Vidím práci jako nutné zlo?
Jsem si vědom/a smyslu své práce?
Nacházím se v pracovní slepé uličce?
Existuje šance na změnu, povýšení?
Co mě nejvíc zlobí?
Jsem v práci přetěžován?
Nedoceněn?
Zklamán?
Očekával jsem něco jiného, lepšího?
Dusím se ve stejných pracovních postupech, nepřipouštím změnu?
Mám problémy s kolegy?
Mám potíže s nadřízenými?
Mám nesprávné povolání?

Dovednosti pro život


Co se týká stresu a vyhoření, tak si uvědomte, že řadu věcí můžete ovlivnit. Mějte realistické nároky na sebe sama, volte dosažitelné cíle. Osvoboďte se především od soutěživosti a nucení k důrazu na výkon, což často vede ke zničeným vztahům v rodině. Pozor na útěk k návykovým látkám.


Tyto dovednosti vám pomohou dobře zvládat práci i život celkově:

DOVEDNOSTI PRO ŽIVOT

1. Budování mezilidských vztahů – mějte na paměti, že syndromem vyhoření je ohrožený každý učitel. Také ostatní – kolegové – mají svých potíží dost a dost. Proto je důležité k jejich projevům přistupovat s určitou dávkou shovívavosti a pokory.

2. Fungující rodinný život je alfa a omega – mnoho ředitelů hovoří o tom, jak se změní přístup učitele k žákovi v momentě, kdy musí učitel v rodině řešit své osobní problémy.

3. Vyplácí se osvojit si asertivní techniky komunikace a být konstruktivní.

4. Pokud jde o vztahy a komunikaci s rodiči žáků, je dobré komunikovat otevřeně. Slušnost v jednání s rodiči se vždy vyplácí.

5. Je dobré pěstovat zájmy a záliby, které rozšiřují váš rozhled a dochází v nich k regeneraci sil.

6. Je důležité dopřát si i dostatek pasivního odpočinku – spánku, ten je přirozeným způsobem nabývání psychických a fyzických sil.

7. Relaxace a tělesná cvičení jsou velmi důležité. Dobré je nacvičit si pravidelný hluboký dech, nejen proto, že se při něm okysličuje mozek, a tudíž lépe pracuje, ale že tak dochází k celkovému zklidnění. Naše tělesnost je totiž úzce spjata s psychikou, proto lze vhodným tělesným cvičením  dosáhnout také psychické vyrovnanosti. Naopak psychická nerovnováha se projeví například na neschopnosti některých cviků – stoj na jedné noze není v případě psychického rozladění vůbec možný. To, že má narušená psychika podíl na somatických nemocech, je nasnadě. 

Obraz syndromu vyhoření je individuální – zasahuje psychofyzické funkce u různých lidí v různých stupních. Proto poslouchejte varovné signály psychiky i somatiky (tělesných příznaků). 


Přílohy:



Zdroje 


[1] Burdová, E. (2014) Stres a syndrom vyhoření v pedagogické praxi. Rozšířená obsahová náplň vzdělávacího modulu pro evaluaci pilotního ověření. Příbram.


[2] VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999.


[3] PAULÍK, K.: Co ovlivňuje spokojenost v práci učitelů základních škol. In: Pedagogická revue, 2001, roč. 53, č. 5, s. 459–471.


[4] Kupka, M. (2012) Psychosomatické nemoci a podíl stavu životního prostředí na jejich vzniku. Obchodní akademie a VOŠ Valašské Meziříčí.

Mohlo by Vás zajímat

Průvodce školním rokem pro třídní učitele: Deset klíčových kroků

Jaké jsou různé role, které plní třídní učitel? Jaké základní schopnosti a znalosti by měl mít každý učitel, který si přeje stát se třídním učitelem? A má učitel, který se pro třídnictví rozhodne dobrovolně, větší šanci na úspěch? V našem textu se nachází deset klíčových kroků, které pomohou nováčkům v učitelském povolání zorientovat se v průběhu školního roku, počínaje přípravným týdnem.

Proč učitel ke své práci potřebuje emoční inteligenci 1

V prvním dílu článku se dozvíte, co je to emoční inteligence a proč je důležitá i ve vzdělávání. Ani pojmy jako intrapersonální inteligence nebo Gardnerova teorie mnohočetné inteligence už vám nebudou cizí.

Proč učitel ke své práci potřebuje emoční inteligenci 2

Se základy emoční inteligence jste se seznámili v první části článku, teď je na čase se podívat podrobněji na její jednotlivé typy. A na konci si nezapomeňte udělat kvíz, abyste zjistili, jak jste na tom s empatií.

Zobrazit další články