logo
logo

Čtenářský klub

24.01.2020
Adéla Pospíchalová
Učitel/učitelka
Když má školní knihovna svůj čtenářský klub, přináší to pro děti velké výhody. Nejenže se ve čtení zdokonalují, ale čtení jim pomáhá také naučit se kritickému myšlení. Přečtěte si, jak se daří čtenářskému klubu na ZŠ Lyčkovo náměstí v Praze.
Obrázek článku

Ilustrační foto / Zdroj fotky: Autorský tým APIV B


Čtrnáct dětí v jedné místnosti, a přesto tu vládne ticho a soustředění. Jsou ve škole, ale je už po vyučování. Děti se sešly ve školní knihovně v rámci čtenářského klubu. 



Čtení pomáhá kritickému myšlení


Než  děti zasedly ke knihám, chvíli to trvalo a ticho v pracovně Jany Lejdarové, učitelky a lektorky skupinových podpůrných aktivit na ZŠ Lyčkovo náměstí, rozhodně nevládlo. Na děti totiž nejdřív čekala mediální smršť v podobě hlasitě puštěného televizního vysílání a rozhlasu a záplavy novin a časopisů, která je měla podnítit k diskusi o vhodné míře informací. A děti zaujatě pracovaly i během další aktivity, kdy se na základě klíčových slov snažily odhalit profesi novináře. Teprve pak se všechny ponořily do knih. 



Jana Lejdarová vede děti k tomu, aby vyjádřily své pocity a názory, a zároveň po nich chce, aby se vzájemně poslouchaly. Mile, ale důrazně zastaví ty, které mají potřebu mluvit místo někoho jiného nebo vykřikují. Kdo má slovo, má zároveň i prostor svou myšlenku dokončit, platí to i pro plaché a pomalejší děti. Ve skupině čtrnácti dětí to není lehký úkol.

„S méně početnou skupinou, maximálně 12 dětí, se pracuje lépe. Lépe se udrží klid a pro každé jednotlivé dítě vyjde více času se uplatnit. A já s asistentkou se můžeme víc věnovat každému dítěti, jak potřebuje. Tomu, které začíná nebo potřebuje během různých aktivit podpořit, i tomu, které má se čtením a slovní zásobou potíže soustavně,“ připouští Jana Lejdarová a prosí děti, které nejsou začátečníky, aby zvážily přesun do skupiny pro pokročilé.




Čtenářský klub pro nečtenáře


Koncept čtenářských klubů Jana převzala z Nové školy, kde jej metodicky zpracovali a vyzkoušeli v pilotním projektu ve spolupráci s pedagogickými a jinými odborníky, a kde dva roky pracovala jako knihovnice. 



Klub nabízí na rodičovských schůzkách druhých tříd, s výběrem dětí Janě pomáhají i třídní učitelé. Pár dětí přibylo i tak, že je s sebou přivedl kamarád nebo sourozenec.


Klub je určen dětem prvního stupně, které mají se čtením problémy (dyslektici, děti s odlišným mateřským jazykem), nebo dětem, které mají z nějakého důvodu ke čtení nechuť.

„Po dvou letech zde v klubu to na nich nepoznáte,“ říká Jana a dodává, že u dětí, které jsou dlouhodobě v péči pedagogicko-psychologické poradny, znatelný pokrok hlavně v porozumění textu potvrzují i psychologové.


Čtenářský klub v dětech buduje pozitivní vztah ke čtení a knihám, dodává jim sebedůvěru a učí je o knihách a světě kolem sebe přemýšlet a také mluvit. Proto setkání klubu Jana ráda začíná dramatizací tématu, které chce dětem přiblížit a o kterém se chystá diskutovat.

„Vždy začínám otázkami, abych zjistila, co si o tématu děti myslí a co už znají. Teprve pak je mohu doplňovat,“ vysvětluje jednu z přijatých zásad.




Dobré knihy, které děti dočtou


Knížky pro děti do školní knihovny ze začátku vybírala jinak, dnes ale ví, že když knížka baví ji, bude bavit i děti. „Najdete tu ve velké většině jen knížky, které děti dočítají,“ říká s uspokojením, když ukazuje řadu knih. Osobní vkus ověřuje např. se seznamy kolegů ze čtenářských klubů, tj. těch, kteří se také věnují dětskému čtenářství. 

Zdroj fotogalerie: Autorský tým APIV B

Knížky si mohou půjčovat nejen děti z klubu, ale i ostatní děti ze školy, nebo také asistentky pro individuální práci. Můžou si vybrat mezi mnoha kratšími příběhy, kde ilustrace převládají nad textem.

„Když ale děti mají po pár návštěvách klubu několik přečtených knih, jsou spokojené a jsou na sebe hrdé, a to je to, co potřebují,“ říká Lejdarová. 


Na výběr jsou i oddechové kousky, jako například řada příběhů Rošťáka Bertíka. „Ty jsem pořídila, když ke mně chodili čtyři romští kluci. Pro ně bylo ze začátku opravdu těžké najít něco, co by je bavilo,“ vysvětluje. 


Děti si mohou přinést i vlastní rozečtenou knihu z domova. Výběr je čistě na nich. 



Na konci hodiny se ještě najde čas, aby všichni společně v kruhu ocenili své pokroky a aby si pověděli, jak se jim knížky líbí. K tomu pomáhají barevné čtenářské kostky. Jana zvolí jednu ze tří barev – pro nově rozečtenou knížku, pokročile rozečtenou nebo pro knížku dočtenou – malý čtenář hodí a přečte otázku, která mu padla. „Co máš společného s hlavní postavou?“ ptá se kostka. „Asi nic, nejsem šnek,“ odpovídá děvče, které dočítá příběh Hlemýždím tempem. S tím se ale Jana nespokojí a nabádá ji zapomenout na vnější podobu.

Otázky ze čtenářských kostek




Dobrá praxe ze: Základní škola a mateřská škola, Praha 8, Lyčkovo náměstí 6


Mohlo by Vás zajímat

Čtenářem se dítě nerodí, čtenářem se stává čtením

Trénink čtení je zábava, když se to vezme z toho správného směru. Čtenářská dílna, společné i samostatné čtení a pohyb čtenářů – takový je recept základní školy v Děčíně. Zkusíte to taky?

Specifika vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení

Druhá část pětidílného seriálu o výjimečnostech při vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení (SPU) poukazuje na možnosti tvorby podpůrných dokumentů PLPP i IVP. Dále se společně zaměříme na vymezení rozdílů mezi jednotlivými stupni podpůrných opatření. Pokud hledáte inspiraci pro konkrétní postupy specifické podpory, naleznete je právě zde.

Začleňování žáků se specifickými poruchami učení do běžného třídního kolektivu

Ve třetí části pětidílného seriálu se podrobněji seznámíte s jedinečnou podobou školní práce s žáky se specifickými poruchami učení (SPU), kam spadá i zohlednění vlivu sociálních podmínek na edukační proces této skupiny žáků se SVP. Nabízíme vám souvislosti mezi funkčními vztahy v třídním kolektivu a prospěchem žáka se SPU. Úspěch žáků v rámci kolektivu máte ve svých rukou i vy.

Zobrazit další články